Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Jelikož jsem neměl tušení o tom, co vše tento písek dokáže, spokojil jsem se s myšlenkou, že se mi ho podařilo zastavit, avšak ve skutečnosti to tak nebylo. Shinobi, kterým jsem vydal rozkaz, z toho nevyvázli nejlépe.
Všechno tím však jen začalo. Když jsem uviděl, že Hitomi a Kashikeho pohltila písečná pyramida, situace se jen zhoršila. Nevěděl jsem, jak mám proti písku bojovat a na kolik je bezpečné na písek vůbec vstoupit a tak jsem radši zůstal na místě a přemýšlel. Doufal jsem, že se z toho Himi dostane, věřil jsem v její schopnosti. Následné otřesy půdy značili, že už se o něco pokouší a Kataro, který se před chvílí vyhýbal útokům chiméry, neváhal a ihned šel za bodem největších otřesů i přes nebezpečí, které mohl písek představovat, bránit svou Mizukage.
Když jsem se stejně nemohl nijak dozvědět, co se děje pod pískem, dával jsem pozor na Naokiho, ale toho v okamžiku, kdy jsem na něj upřel pohled zasáhl útok poletující chiméry. Naokiho pohled se poté vrátil k Himi a stejně tak i můj. Bylo viditelné, jak se společně s Kashikem dostali ze spárů písečné hrobky. Draci, kteří na tom měli značný podíl, však zanedlouho poté pocítili žár lávy.
Následovaly další útoky chiméry na Naokiho, který se z nepozornosti a nepřehlednosti bitevního pole nestačil všimnout, že k němu tyto útoky směřují. Zasažen několika útoky dopadl opodál a já se bál nejhoršího. Nestalo se však to, co by každý čekal. Namísto mrtvoly se objevilo něco jiného. Jednoocasý kluk s mocnou aurou kolem těla. Na jednu stranu jsem si oddechl, ale věděl jsem, že to představuje také nebezpečí. Nevydržel dlouho a svou sílu využil, aby chiméře uštědřil pořádnou ránu. Chiméra se následně rozplynula do neznáma, což znamenalo její definitivní konec. Za zmínku také stálo, že v boji s příšerou výrazně pomohla i princezna Yuki.
Tuhý boj mezi neznámým a mou Mizukage však neúprosně pokračoval a bohužel ne zrovna v náš prospěch. Když Himinu zasáhla další technika, věděl jsem, že bude zle. Asi si říkáte, proč jsem nezasáhl. Odpověď je jednoduchá. Trénink, kterého jsem byl účasten, než jsem přišel k bráně, mě naprosto vyčerpal a já věděl, že nemám žádnou šanci jakkoliv pomoct. Jediné co mi zbývalo, bylo vydávat rozkazy, ale lidí kolem mě nebylo zrovna nejvíc. Hitomi v poslední chvíli, před zásahem nepřátelskou technikou, stačila odstrčit Kashikeho do bezpečí. Aby se Hitomi zachránila, využila sílu ocasého démona, což mě rozhodně nepotěšilo, ale věděl jsem, že je to v takovém případě nejspíš nutné. Její proměna byla nedokonalá. Jeden ocas stále chyběl a Hitomi byla stále ve své tělesné formě. Zanedlouho po přeměně jsem byl svědkem její první Bijuudamy. Byla neskutečně velká a plná síly, která si to mířila přímo k nepříteli.
Nějaké mě neznámé okolnosti donutili Kashikeho s Katarem zamířit do lesa. Věděl jsem, že Kashike je držitelem sharinganu a tak se nebylo ani čemu divit, že jsem netušil, oč jde.
Po dopadu Bijuudamy jsem byl očitým svědkem toho, co tahle technika dokáže. Tělo bez končetin bylo výsledkem. Vzápětí přišla další nedobrá zpráva. Tělo opět získalo své končetiny a bylo jisté, že šlo o dřevo, které je nahradilo. Již nebylo pochyb o tom, proč jsme byli svědky několika kekkei genkai. Byla to loutka, dřevěný přisluhovač. Následně loutka zmizela a já tušil, že bude zle. Instinktivně jsem se podíval směrem, kam běželi Kashike s Katarem.
Přímo před nimi bylo možné zahlédnout cizince s loutkou za zády. Nebylo pochyb o tom, že se jedná o loutkaře, temnou mysl, která tohle všechno řídila.
Bijuudama, která se stala nástrojem k odhalení pravého nepřítele, však nenechala chladným šestiocasého chlapce. Naokimu dorostly další dva ocasy a na čísle tři se ustálily. Následovaný výbuch hněvu a emocí skrývajících se v jeho srdci, vyšli na povrch ve formě další Bijuudamy. Ta si to mířila na mistra loutek.
Hitomi musela jednat, jelikož by Bijuudama vzala všechny s sebou a tak se pomocí svých křídel vrhla vstříc Kashikemu s Katarem, které na poslední chvíli strhla stranou. Kashike byl opět připraven Hitomi bránit. Bijuudama je však taky mírně odhodila. To však mělo za příčinu ztrátu Nanabiho síly. Zaťal jsem pěsti a doufal, že Bijuudama splnila svůj úkol a já nebudu v tomto boji potřebný, jelikož jsem se ho ani účastnit nemohl. Ani tohle přání se mi však nesplnilo a duo technik zastavilo Bijuudamu. To však nebyl konec a ukázalo se zrnko naděje poté, co se rozestoupil kouř a odhalil na kráteru ležící postavu. V tu chvíli však začali vstávat ti, kteří již ulehli k věčnému odpočinku. Tenhle fakt nikdy nebyl dobrým znamením. Záhrobní jednotka s ničím neotálela a vrhla se do útoku na Himi, Kashikeho a Katara, který se zrovna nemohl pohnout z mě nejasných důvodů. Ale kam zmizela loutka, která svého mistra následovala, mi bylo záhadou. Ne však na dlouho. Jelikož jsem sledoval situaci kolem Hitomi. Loutka se objevila u ní a následný útok mě zarazil na tolik, že jsem nebyl schopný ani nádechu. Oči jsem měl upřené na místo, kde jsem jí ještě před vteřinou viděl. Místo, které následně ozářila technika bakutonu. Následně jsem uslyšel hlasité zavytí lišky-princezny. Ve stejný moment dopadla první sněhová vločka na můj obličej a jako lavina mě strhla na kolena a svěsila beznadějně má ramena.
Mezi tím se Kashike s Katarem rozhodli jednat a pomstít se loutkaři za to, co právě způsobil, po tom však nezbyla jediná stopa, jen v podobě svitku na místě, kde se předtím nacházela loutka. Další důležitou věcí byl fakt, že Naoki potlačil svou silou a city hněv šestiocasého, ale následně se octl v bezvědomí po boku Hitomi. Kashike se v tu chvíli ujímá vedení, aby zamezil dalšímu zmatku. V dáli přichází postava, kterou už nejsem schopen zpozorovat, jelikož jsem stále jako zkamenělý. Následně přichází Faito s Kairi. Jeho slova mi projdou myslí, ale nevnímám je. Následně mé zorné pole naruší pohled na Kairi, která přišla s ním a žene se za maminkou. To mi samovolně vhrne slzy do očí.
Následně jsem svědkem zformování démona v celé jeho kráse poté, co opouští mrtvé tělo, ale je pohotově zajištěn Faitovo pečetí. Já stále klečím na kolenou, ale hlava už se mi sklání pod náporem emocí k zemi.
V ten moment už neznámí příchozí pomáhá k vědomí Naokimu a následně se chystá přivést zpět k životu mrtvou Mizukage, mou snoubenku, kterou jsem nedokázal ochránit. Tento neznámí hrdina ze Sora no Kuni právě vyměnil svůj život za život člověka, kterého téměř ani nezná.
Z beznaděje mě probouzí až křik malé Kairi, naší dcery. Když zvedám hlavu, vidím ji v objetí se svou matkou, ale nejen to. Se svou ŽIVOU matkou. Moje svědomí mi však nedovoluje jít a připojit se k oslavám jejího znovuzrození, jelikož si nemůžu odpustit, že mi ještě před maličkou chvilkou zemřela a tak stále klečím v beznaději na místě, kde jsem padl na kolena při její smrti.
Kvůli Nanabimu se odehraje pečetění, přičemž přilétá mě neznámá dívka na fénixovi, která se za malý okamžik stává novým tělem pro zapečetí nenávisti.

Když jsem viděl Faita odcházet tak jsem se rozhodl ho následovat abych si mohl co nejdříve zařídit své záležitosti. O mizukage bude postaráno takže se není čeho bát a tak jsem tedy prošel branou směrem k budově Mizukage kam zamířil i Faito. (přesun)

Pousmál jsem se, když jsem uviděl novou Jinchuuriki. Alespoň že je pěkná, pousmál jsem se a koukal se, jak se Nanabi formuje do chakry a ta vstoupila do Yoko. Tak takovéhle to je. Takhle jsem si to zažil já, pousmál jsem se a koukl okolo sebe. Všichni odcházeli a já se těšil na sprchu a postel, protože jsem byl unavený, ale než jsem tak učinil, šel jsem pozdravit navou Jinchuuriki ,,Ahoj, já jsem Naoki, moc rád tě poznávám." pousmál jsem se, ale nechtěl jsem dát najevo, že jsem taky Jinchuuriki, protože vždycky, když to dám najevo, tak lidi přede mnou utečou nebo na mě křičí, ať jdu pryč, tak jsem jenom pozdravil, jak se sluší a patří. Hned na to jsem si došel ke svému meči, který byl na kousky rozmlácen. Sebral jsem úlomky a povzdychl si. Musim lépe trénovat, jinak budu k ničemu. Otočil jsem se a koukal na Hitomi a řekl jsem potichu: ,,Možná jsem k ničemu, ale co, aspoň mám za koho položit život pro příště." pousmál jse a koukal dál.

Dívala jsem se na zapečetění té mladé dívky. Bylo mi to líto, ale...Byla jsem si tímto krokem absolutně jistá. Na to, abych k ní došla, mě bolelo celé tělo, proto jsem na ni jen zavolala.
,,Běž si odpočinout, Yoko. Je dost možné, že tě to hodně oslabí. Tvoje tělo si bude muset na tuto změnu zvyknout." poradila jsem jí a pak se pokusila usmát.
,,Nemusíš mít strach. Ukážu ti brzy světlou stránku toho, být Jinchuuriki." slíbila jsem jí. Pohladila jsem Kairi, vlepila jsem jí polibek do vlasů a pak už jsem se nechala zvednout od mediců na lůžko, na kterém mě měli přenést do nemocnice. Ještě jsem je však poprosila, aby se zastavili u Daisukeho.
,,Opatruj Kairi...a přijď se na mě podívat...Moc dlouho tam stejně nehodlám zůstat." obdařila jsem svého Daisukeho dalším ze série bolestných a bolestivých úsměvů. Pak už mě odnesli.

"Postarám se o ni, jak nejlépe dokážu, slibuji.." řekl jsem rozechvělým hlasem a na kolenou se před Himi uklonil. "Moc se ti omlouvám, že jsem jen nečině přihlížel.. nemám pro to vysvětlení .." dodal jsem poněkud posmutněle, ale to už mi Hitomi odnášeli pryč. Kairi, která přišla ke mě, jsem pevně objal, div jsem jí nerozmačkal. "Promiň mi, žes to musela vidět Kairi .. tohle už nikdy nedopustím.. slibuji ti to." pronášejíc poslední větu se slzami v očích. Hned jsem přemýšlel nad tím, kdy zajdu za Hitomi do nemocnice a na jaký trénink se vrhnu tentokrát. Musí to být něco užitečného. Tentokrát ano.. abych zas jen nepostával opodál..

Byl jsem rád, že jsou obě v pořádku. Nic jiného mě v tu chvíli nezajímalo, ikdyž to bylo sobecké vůči všem těm mrtvým shinobi z tohoto nelítostného boje. "Přesně tak, snad se z toho alespoň poučíme.. všichni." Konečně jsem se zvedl z místa a Kairi si vzal do náruče. "Tak pojď, půjdeme domů, tady už nás nic dobrého nečeká."
(přesun)

Když na mě promluvila, jestli mně něco trápí, tak jsem jí chtěl říct, že jsem tak kničemu. Přihlížel jsem, jak Hitomi umírá a já jen přihlížel. Prostě je to až na zádech mrazící, ale jenom jsem odpověděl: ,,Trápí mě jenom to, že jsem stratil meč, ale co, aspoň že všechno dobře dopadlo." pousmál jsem se a zeptal se ji: ,,Jsi v pořádku ?" uviděl jsem na ní značnou únavu. ,,Nechceš, abych tě doprovodil ?" optal jsem se a úlomky meče zahodil do trávy a sledoval jsem Yoko, jestli neskolabuje, abych ji chyti či jestli ji nemám odnést domů. Pousmál jsem se, když jsem věděl, že ona je jinchuriki, ale nemohla vědět, že já jsem taky, ale co, jednou se to dozví.

Pousmál jsem se. "Ne, nejsem na ten meč.. mno nemám k němu nějaké citové pouto, ale i tak. Teď nemam meč. Budu si muset nějaký najít, abych se mohl stát legendárním šermířem." pousmál jsem se. "A jak chceš. Já vím že se necítíš moc dobře a klidně tě doprovodím. Neboj se. Nejsem ňákej zvrhlík nebo úchyl. Jenom mam starost. A jestli jsem unavený? Ani moc ne. Rychle se hojim, takže nemam strach o sebe, ale teď o tebe, abys někde nezkolabovala." pousmál jsem se a koukl jsem se na ni nevinně.

,,Jednou ti to povím, až přijde správný čas. Proč se tak rychle hojim? ale co na to." Pousmál jsem se, když řekla, že je cizí osoba. Sice má pravdu, ale jinak sme stejní. Jned jsem řekl: ,,Ale nedovolil bych si sáhnout na holku, to bych dostal od Hitomi pořádně." zasmál jsem se. ,,Takový já nejsem, že bych se vrhl na každou, kterou uznám za snadný cíl . Sice ano, jsi cizí člověk, ale jsi z Kirigakure a já tu mam starost o všechny." pousmál jsem se a šel za ní. Připadala mi mile, chtěl jsem se smát, ale radši sem měl jenom takový menší úsměv na tváři. (přesun)

První co použil proti nám, bylo jeho KG. Zlatý písek což napovídalo, že je nejspíš nukenin ze Suny.  Velká vlna zlatého písku se valila na nás. Díky zasáhu shinobi , kteří se snažili vytvořít příkop, aby zastavili vlnu písku. Většínu písku se dostalo do příkopu ale zbytek zasahl muže, který nestihl dokončít techniku.
Šlo to od desitím k pěti. Tam kde stali Mizukage s Kashikem najednou vytvoříla zlatá pyramida, která je oba dva uvěznila k tomu tu poletovala Chiméra. Vstoupit na písek,vůbec dotknout se písku, nepřípadalo ani náhodou v uhavu. Snažila jsem se za pomocí svých senzibilských schopnostem určit co se děje uvnitř pyramidy. Citíla jsem známky chakry, ale pyramida mi to stěžovala.
Najednou byl otřes, pyramida byla zniče draky, které vytvořila Mizukage. Oddychla jsem si,vzapětí jsem spatřila stejnou osobu, která ovladála zlatý písek. S děšením výrazem jsem pozorovala, jak osoba použila yoton, aby zničila draky. Nechápala jsem jak, jak může mít dvě KG. Láva zalila oba draky a tí se díky velkému žáru rozpustili.
Koutku okem jsem zahlédla, jak chiméra provádí další svůj útok na Naokiho, útok jenž měl být poslední co Naoki, měl spatřit na tímhle světě. Chimeře se to povedlo, zasáhla Naokiho a ten odletěl. Měl být mrtvý ale pří něho stálo něco mocnějšího než byla chimera a to pětiocasý demon,který mu dál trochu své chakry. Naoki byl obklopen aurou a jedním ocasem. Ihned využil svou sílu proti chiméře, která odletěla daleko,hodně daleko a po chvilce, kde stala chimera se objevil dým. Mostrum zmizelo. Což bylo dobře o jednoho nepřítelé méně ale na druhou stranu se Naokiho zmocňoval vztek a nenávist.
Na mizukage šla další technika od nepřítelé, avšak stihla odhodit Kashikeho do bezpečí. Pak se stalo to same co u Naokiho. Její proměna byla nedokonalá. Jeden ocas stále chyběl a Mizukage byla stále ve své tělesné formě. Zanedlouho po přeměně jsem spatřila její první Bijuudamy. Byla  velká a plná síly, kterou posla přímo k nepříteli. Kashike s Katarem se rozběhli do lesa. Ale proč? Tahle otázka mi vrtala v hlavě. Chtěla jsem jít taky, abych zistila proč tam jdou, ale mé nohy jako by zdřevěnělý a já se nemohla hnout. Prostě to nešlo nejspíš strach mi to nedovolil.
Po dopadu Bijuudamy jsem viděla ničivou sílu téhle techniky. Mrtvé tělo leželo v kráteru po bijuudamě. Vypadalo ,že je po všem ale opak byl pravda. Tělo opět získalo své končetiny. Byla to loutka. Již nebylo pochyb o tom, proč jsme viděli několika kekkei genkai. Následně loutka zmizela a já už tušila proč ti dva běželi do toho lesa.
Naoki se neudržel a vyslal další bijuudamu na loutkáře. Nebral ale ohled na ty, kteří se proti loutkáři vydali dřív, a proto Mizukage musela zachraňovat. Loutka byla zas zpět a my jsme spatřili další KG. Loutka byla rychlá, velmi rychlá. Dalo by se to přirovnat teleportaci. Loutka se objevila u Mizukage. To co jsem dal spatřila, bylo pro mě šokující, Bakuton. Osilnujicí záře. Začali padat sněhové vločky.
Kashike s Katarem se rozhodli pomstít se loutkáři za to co udělal, za to co spáchal. Nezbyla po něm ani stopa až na svitek. Svitek, který tu zanechal. Naoki díky soucitu dokázal potlačit svůj hněv a upadl do bezvědomí vedle mizukage. Na sceně se objevila další postava. Medik, který se chtěl obětovat pro cizí vesnici, cizí lidí. Mezitím se dostal démon na svobodu. Obdivovala jsem jak vypadá. Byl plný vzteku a nenávistí. Naštěstí zasáhl Faito s pečetí. Mezitím medik začal ošetřovat Naokiho a potom začal oživovat Mizukage, kterou jsem nedokázala ochránit jen jsem se díval. Nanabi se musí zapečetit. Nová „schránka“ pro něho přiletěla neznámá dívka na mytickém stvoření, jménem fénix. Zapečetění netrvalo dlouho a Nanabi byl zapečetění.
Po tom vším, jsem nějak začala špatně vidět. Zrak se mi zhoršoval. Dokázala jsem vnímat jen slabé obrysy. Snažila jsem se do jit nemocnice ale nešlo to tak lehce, skoro nic jsem neviděla. Jak jsem šla,  tak jsem zakopla o kamen. Pád to byl nepříjemný, pomalu jsem začala stávat ze země. Nějaký shinobi mi pomohl postavit na nohy a odvedl mě do nemocnice.

//přesun

Faito

Chtěl jsem jít domů, abych si tam vzal nějaké věci, a na Radu. Dohnal mě ale posel od brány. tvrdil, že se vrátil Sora no Sen a že neví, co mají dělat. Že to ani není on, že chce prý mluvit s novým Mizukagem. Toho ale vesnice ještě nemá a tak běželi za mnou.
"Jak se chová? Jak vypadá? Co dělá?" zeptal jsem se a když mi bylo řečeno, že si opravdu přeje jen mluvit a očividně nic nechystá, pokýval jsem hlavou. Došel jsem do sídla Rady, kde jsem s patřičnými náležitostmi předal dopis od Mizukage a vysvětlil Radě opatření o její "smrti". Chvíli to trvalo. Dlouhou chvíli to trvalo. Rada však byla přístupná tomuto návrhu a uznala ho nepostradatelným.

Až po asi hodině, kterou jsem strávil na Radě, jsem došel před bránu. Muž tam stále stál. Možná čekal, že odložím zbraně. To jsem ale nehodlal riskovat.
"Faito Dansaku, zástupce Mizukage..." začal jsem. Bez pozdravu, bez známky lítosti či naštvání. Mluvil jsem s někým, kdo povraždil podstatnou část mých mužů a pokusil se zlikvidovat vesnici.
"Buď musíš být neuvěřitelně hloupý nebo jsi přišel s nějakou nabídkou. Po tak velkém souboji by ses tak brzy nevrátil. Co chceš?" zeptal jsem se nakonec a přistoupil až k němu.
"Jestli hodláš zabít nového Mizukage, zklamu tě, žádný tu není..."

Faito

Pořád jsem sledoval oči té postavy. Neříkaly mi všechno kdyby to byl živý muž, kdyby to skutečně byl Sora ne sen, pak by se nesnažil zesměšňovat mě, když je kolem jednotka Oininů. Mnohem více mě ale teď zajímalo, proč přišel. Jeho zodpovězení otázek mi přišlo vhod. Rozhodl jsem se tedy udělat neutrální gesto a odepnout všechny zbraně. Můj kabát obtěžkaný kunai jsem si nechal, ale katanu, wakizashi a saie jsem odevzdal strážím. pokynul jsem postavě a vyrazili jsme několik desítek metrů od brány.
"Tady budeme mít klid. Jestli mě mají popravit za paktování s nepřítelem, tak ať to stojí za to..."

Faito

Moc toho z něj zatím nevypadlo. A nemůžu říci, že bych mu věřil. "Jaký je cíl Sho Rina?" zeptal jsem se. To byla opravdu věc, která mě zajímala. Proč přišel do vesnice, zabil Mizukage, kterou očividně ani neznal, a zase zmizel?
Poslední dobou je tu mocných bytostí až moc. Možná se pozabíjí mezi sebou a  bude klid.

Když Faito položil svou první otázku, postava na něj pohlédla vražedným pohledem, a pak tiše promluvila. "Tento svět je zkažený. Shinobi co jsou na místech, kde dávají rozkazy, jsou toho příčinou. Sho Rin prozřel... bylo mu dáno tento svět napravit, a toho lze dosáhnout pouze vyvražděním těch nadřazených v tomto světě. Málo kdo si ale uvědomuje plný význam těchto slov, a proto Ti ho popíšu. Nadřazený v tomto světě je úplně každý shinobi. Pokud v tomto světě shinobi budou dál existovat... tento svět nebude nikdy schopen nalést mír a klid. Lidé, kteří nemají schopnosti shinobiho, proto bývají často nerespektování... na jejich práva přihlíží málo kdo. Postupem času to skončí vždy stéjně... shinobi, který má pod sebou podřízené, své moci vždy zneužije k nekalým účelům... ve chvíli, kdyi si budeme všichni rovni... nebudeme mít důvod se zabíjet. A proč Mizukage...???" Postava se ohlédla zda-li stráže setrvávají na svých místech, kde stáli před chvíli, a poté když zjistila, že se ani nehli, dál pokračovala. "Někde se začít musí a Kage jednotlivých vesnic jsou skvělým začátkem. Sora no Sen nezůstane však pouze u Kage. Pokud si myslíš, že Sora no Sen na tohle sám nestačí... pak Ti rád vzdělím, že ON není sám... jdou za nim další." Jakmile tohle postava dořekla, ďábělský se usmála. Pokud její poslední věta byla pravdivá, pak ostatní ani netuší proti čemu vlastně stojí. Co však ještě stojí za zmínku je to, že podle toho co tahle postava právě řekla, se je Sora no Sen ochoten poté, jakmile udělá v tomto světě očistný proces sám zabít... (sám je přece jen shinobi)

Faito

Slova postavy mě rozhodne neuklidnila. "Jestli mohu mluvit na rovinu, Sora no Sen je hlupák." Ano, řekl jsem to i když v sázce bylo dost, včetně mého života. Věděl jsem ale, že mě nechá domluvit už jen z namyšlenosti.
"Nebudu radši ani poukazovat na to, že Sora no Sen má schopnosti shinobiho a proto nemá žádné právo mluvit za obyvatele bez těchto schopností. Vlastně, když nad tím tak uvažuji, nakonec se Sora no Sen bude muset zabít, aby splnil své poslání a vymýtil opravdu všechny, že?" položil jsem spíše takovou řečnickou otázku.
"A i kdyby byly jeho činy sebevíc šlechetné, Sora no Sen by si měl uvědomit, že je vrah. Možná že se těm, kteří ovládají chakru, dostává více pozornosti, ale pořád jsou to lidé jako všichni ostatní. Když prořízneš někomu hrdlo, je jedno, jestli chakru ovládá nebo ne..."
Vůbec se mi nelíbilo, jak mluvil. A to jsem si myslel, že já jsem cynickej bastard.
"A za poslední. Myslím, že si Mizukage vybral, protože je nejslabší. Sora no Sen nemá dost síly na to, aby se postavil nebezpečnějším protivníkům. Jestli ale hodlá splnit své poslání, ať si o tomhle světě něco zjistí. Uvidí, že Kirigakure je ta, jejíž řád maže hranici mezi shinobi a ostatním obyvatelstvem skoro nejvíc..."