Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Dorazím k bráně a vidím, že Keigo už se pustil do práce. Všichni pobíhají sem a tam. Čapnu za rameno jednoho genina, který moc neví co s čím a vydám mu jednoduchý rozkaz. S přikývnutím odběhne. Keigo, Hineho zařídím. Musím k němu ještě pro výbavu... prohodím zatímco procházím branou a mizím dál ve vesnici.

//přesun

Uviděl jsem přicházet Mizukageho-sama. Shunshinem jsem se dostal z hradeb do jeho blízkosti a postavil jsem se do pozoru. Čekal jsem, až si Mizukage-sama bude chtít vyslechnout moje hlášení.
Bedlivě jsem sledoval veškeré dění, před jeho příchodem a tak jsem pro něj měl veškeré informace o naší připravenosti.
Na Kashikeho vděčně kývnu, bohužel, se přes masku moc vděku ven nedostalo.

" Zdravím lorde Mizukage. My jsme se už na srazu potkali. Posílá mě naše Otokage ohledně muže, který vystupoval na srazu a následně odešel jako první. Jistě víte o kom je tady řeč. Byl jsem vyslán vás požádat o informace o tom muži. Byl bych vděčný za rychlou spolupráci, jak vidím tak i vy máte plno starostí ve vesnici. Proto se musím co nejrychleji vrátit na své místo " Řekl jsem co jsem měl a vyčkával na další pokyny. Doufal jsem, že to proběhne hladce, ale nikdo nikdy neví co se může stát.

Faito

Asi tak dvě vteřiny jsem stál a díval se na Nizashiho. Měl jsem sto chutí poslat ho zpátky s nožem v zádech.
Vytáhl jsem bingo knihu a natiskl mu ji razantně na prsa.
"Může si ji nechat celou. Myslím, že tam najde poznámky o její osobě. Vyřiď jí, že jsme pod útokem a že jestli sem ještě jednou přide v tuhle debilní dobu někdo s debilníma požadavkama, už se zpátky nedostane..."
Na můj osobní rozkaz se ještě jednou otevřely tři brány hlavního vchodu do Kiri, aby mohl Nizashi ven. Pak se ale neprodyšně uzavřely.
Otočil jsem se zpět na Keiga.
"Dobrá práce...Hlášení?"

To, že se tohle děje v Kirigakure nemohl nikdo vědět, takže si ty kecy mohl nechat pro sebe. Nebyl jsem z toho vůbec nadšený, alespoň jsem dostal bingo knihu, kterou chtěla Reina. Mohl jsem se tedy vrátit do vesnice. Uklonil jsem se a bezeslov jsem opět prošel bránou pryč z vesnice. Zamířil jsem do té své kde ukončím tuto misi. Doufal jsem ale v přívětivější přijetí než zde.
/přesun

"Překladiště bylo vyklizeno dle rozkazů, pane. Obrana na hradbách byla navýšena na maximální možný stupeň, přesně dle posledních úprav obrany vesnice, které jste vy sám navrhoval. Munice do samostřílů byla doplněna a všechny obranné prvky byli několikrát řádně zkontrolovány. Samotný velitel ANBU sem dorazil, aby to tu rozhýbal. Vše proběhlo rychle a precizně.
Dále byly do vesnice přijaty poslední karavany, zbytek je hlídkami na cestách posílán zpět.
Všechny jednotky jsou v pohotovosti a informovány o hrozícím nebezpečí. Každý shinobi se připravuje bránit svou vesnici."
Srazil jsem paty, sklonil hlavu a vyčkával jsem na další rozkazy.

Na další rozkaz jsem se dostavil před brány Kirigakur, vlastně ne přímo k nim, ale do jejich okolí. Nechtěl jsem aby mě zahlédly, nepřišel jsme sem se špatnými úmysly, jenže naše Otokage chce abych ten útok sledoval a kdyžtak pomohl bránit. Nic jinačího nemám v popisu práce, nějakej čas si tu odsedím a pak půjdu domů. Nebudu to oznamovat Mizukagemu, jelikož by zas měl móresy, že ho zas někdo otravuje. Raději si tu sednu do křoví a budu sledovat situaci jak se všechno vyvine.

Faito

Napětí při čekání by se dalo krájet. Jeden z ANBu zachytil známky chakry a došel mi to říct.
"Už jdou..." řekl jsem. Měl jsem z toho divný pocit. Přeci jen, války probíhaly buď v řádu armád nebo několikačlenných skupin. Tohle nebylo ani jedno. Byl to nový způsob války. Stejně jako naše hradby. Tohle bude test nových taktických možností.
"Počkejte, až budou sto metrů od nás, shoďte mlhu a posypte je..." rozkázal jsem.
V tu chvíli se ale ozvala minimálně stovka výbuchů. Naše minové pole bylo zničeno až na pár vyjímek.
"Shoďte mlhu!" křikl jsem a když mlha zmizela, uviděl jsem, jak se k nám řítí skály a zem se třese. Hradby proložené kovem to ale zvládaly dobře. Naše obranné systémy ale nemohly nic dělat. Budeme to muset řešit jako ninjové, a ne technikou.
"Zatopte to..." rozkázal jsem a sám jsem šel přímo tak, abych na chodbu viděl. asi čtyři shinobi se postavili okolo mě a křikli:
"Suiton: Bakusui Shōha!"
Z úst se jim začala řinout voda, která plnila chodbu. I kdyby tam byly díry, takové množství vody by nemuselo stačit odtékat.
"Namiřte samostříly na překladiště..."
Ano, překladiště. Bylo níž, bylo přímo před branou a skály tam končily. Nikomu jsem neřekl o tom, že překladiště se dá shora pokropit samostříly a lidé by tam byli jako v pasti.
Zvedl jsem ruku.
"Zatím zůstáváme všichni zde! Připravte se, tohle nebude procházka růžovou zahradou. Tohle není Iwa. Tohle je někdo, kdo si myslí, že je v právu. Je na nás připraven a myslí si, že zvítězí! Já ale nehodlám nechat svou domovinu nějakejm egoistickejm sráčům! Kirigakure stála a stát bude!"
Byl to jen krátký proslov, ale bylo v něm vše, co jsem chtěl říct. Tah je na protivníkovi.

Faito

Technika změny terénu byla úctyhodná. Chtělo se to zbavit jejího původce. Před Kiri se ale objevil mlze podobný, leč mnohem mrazivější opar. Upřímně jsem miloval studený, suchý mráz, ale teď jsem ho rozhodně nepotřeboval.
"Nabijde výbušné lístky a sražte ty skály. Senzoři ať se zaměří na strany, a´t víme, jestli nás někdo neobchází." zavelel jsem a jak jsem řekl, tak se stalo. Salva nebyla zrovna efektní, přeci jen, do uličky mohly střílet jen dva samostříly, leč po chvíli se skály začaly bortit a přinejmenším znesnadňovat cestu protivníkům.
"Pane, dva se oddělili, míří k severní zdi." oznámil jeden ze senzorů.
"Hine, Keigo!" křikl jsem.
"U severní zdi je vězení. Jestli osvobodí ty chudáky, budeme je muset chytat znova. To se nesmí stát!"
Jen, co jsem vydal jeden rozkaz, přiběhl ANBu.
"Pane, v lese na západě jsou dva ranění! Muž a nejspíš jeho syn. Ač vypadají zraněně a bezmocně, vyhnuli se všem minovým polím. Ten muž vypadá, že utrpěl jakési popáleniny..."
"Chakra?" zeptal jsem se na sílu.
"Neznatelná, skoro na nule, pane." odpověděl ANBu.
Lidé bez chakry, kteří se chvíli po začátku bitvy pohybují uprostřed minového pole a snaží se dostat k vesnici? Nevěřím na štěstí. Hlavní útok nás má odlákat.
"Kashike, Hirin, Kenji! Na západ (okolí Kirigakure) je nejspíš další jednotka Hakuei! Najít, zlikvidovat!"
Ani jsem nezjišťoval, zda uposlechli příkaz. Byl jsem si jistý. Shunshinem jsem se přesunul na první hradbu (shinobi jsou hlavně na druhé a třetí, na první jsou samostříly) a podíval jsem se dolů.
Uřízni hlavu a tělo odumře. Ale jak najít hlavu téhle hydry?

Když jsem dorazil k bráně, představení bylo v plném proudu. Faito na mě rovnou vykřikl rozkaz, takže jsem jen srazil paty a vyběhnul směrem k západní části hradeb. Cestou jsem proběhl kolem těch dvou. Pojďte je zabít... prohodím nenuceně a čekám že mě budou následovat.

//přesun

Už jsem měl napnutý luk, že tam pošlu pár střel s výbušnými lístky, jen co mi senzibilové trochu upřesněj polohu nepřítele, když v tom mě Mizukage-sama odvolal jinam.
Fajn, byl jsem trochu unavenej z té dlouhé cesty... ale hlídat vězení? Na druhou stranu, poslal tam i Hineho... takže očekává, že tam nebudou nějací břídilové. Fajn, stejně nemám na vybranou.
Schoval jsem luk, postavil jsem se do pozoru a potom jsem zmizel.

(přesun)

https://www.youtube.com/watch?v=lWlYDTH48bg

Faito

Naše útoky neměly moc velkého účinku. Díky velkému mrazu a prachu z padajících skal, se ale jen těžko zjišťovalo, že před bránu začínají padat kapky deště.
Podíval jsem se za sebe. Na té nejvyšší hradbě stálo několik shinobi, kteří byli na tyto chvíle vycvičeni.
Hijutsu: Kirisame, se pomalu snášelo na překladiště.
"Pane, už jich tam je deset...patnáct..."
"Ještě ne..." řekl jsem a pomalu jsem zvedl ruku. Tentokrát jsem plně věřil svému instinktu. Déšť sice nebral dost chakry například na kawarirmi, ale nehodlal jsem riskovat stovku S-rankových technik.
"Teď..." svěsil jsem paži a celé překladiště bylo zasypáno kunai s výbušnými lístky. Jestli tohle viděl některý z obchodníků, Kirigakure už si nikdy neškrtne. Byl to nouzový plán v případě nepokojů, ale teď se docela hodil.
"K dalšímu odtržení půjde kdyžtak Kataro a spol..." řekl jsem jen obráncům a seskočil jsem z hradeb mezi popadané kunaie a nějaké ty mrtvoly.
Tasil jsem katanu a nad mou hlavou se objevil ohromný démon (killing intent):


Déšť stále dopadal na hlavy nepřátel. Sice i na mou, ale díky technice Edo tensei mi chakra neubývala.
Dával jsem mým shinobi čas. Ti teď nabíjeli kuše, chystali další jutsu a několik Oininů složilo pečetě na Meisaigakure no Jutsu a Doton: Moguragakure no Juts. Svitky jsme měli z Iwy a ti chytřejší už věděli, že i slabé jutsu dokáže zaplnit mezery a eliminovat slabiny. Rozhodli se jít pod zemí a najít tu, co mění terén.

"Až tu s vámi skončíme, řekněte vašemu vůdci, že Mizukage se nebrání žádnému vyjednávání, ale útok na svou vesnici bere jako neodpustitelnou zradu..." řekl jsem jen a vyrazil proti nim.
Snažil jsem se, ač dost brutálně, vždy po několika výpadech ustoupit zpět do překladiště a nalákat tam nějaké shinobi, aby je stráže mohli sestřelit.

https://www.youtube.com/watch?v=sGj9roo6sAQ


Faito

Díval jsem se, jak byla naše past chytře vyblokována jedním ze shinobi. Prohlížel jsem si je jednoho po druhém. Jejich masky nic moc neprozrazovaly, ale už teď mi bylo jasné, že každý z nich umí jiné techniky. Vždy, když použiji nějakou techniku, objeví se protivník, který na ni má kontratechniku.
To znamená, že tu musí být i člověk ovládající genjutsu, který mi zabrání vyřídit je všechny najednou. Musím ho tey vylákat ven.
"Genjutsu..." řekl jsem a v mých slovech se nesla chakra mého Kekkei Genkai. Má slova ale nezasáhla naše nepřátele.
Pokud bude protivník skutečně hloupý, zkusí teď použít nějakou techniku, která by ho z genjutsu dostala, případně která by mé genjutsu zrušila.
Obránci na bráně ale slyšeli má slova více než zřetelně, neboť právě oni byli uzavřeni v mých iluzích.
"Připravte se na protiútok. Až to slovo řeknu znovu, vyražte. Máte první ránu. Část ať se dostane za ně a zkusí je vytlačit zpět do překladiště. Tam je pobijeme. Nikoho nešetřete..."
Tím jsem skončil a genjutsu jsem zrušil.
Upřel jsem oči na jednoho z protivníků. Už dlouho jsem nepoužil něco tak nehumánního, nicméně situace si žádá obětí.

"Genjutsu..." řekl jsem a tentokráte jsem se snažil uvrhnout do iluzí co nejvíce útočníků.
Upustím katanu na zem a stoupnu si. Jelikož stojím sám a za sebou mám pouze šedou zeď bez žádných větších oděrků, nad námi je šedobílá obloha (vlivem mrazu a mlhy), orientace bude velmi špatná. V iluzi jsem nezměnil vůbec nic, kromě stran. Vše bylo zrcadlově obrácené.

Kirigakurští vyrazili. Pokud se útok povede, prvních pár řad dostane krutou ránu, neboť bude krýt čepel na druhé straně, než ve skutečnosti je. Jediný problém je, zda jsem pochytal všechny (sám myslím,ž e ne, je to náročné, ale takové dvě, tři desítky v prvních řadách by mohly mít problém). Nedělám si iluze. Posílám své lidi na smrt z bezpčí hradeb. Ale protiútok je nevyhnutelný.

-----------------------------

Oinini se mezitím začali pod zemí i nad ní přesouvat z venkovní strany "chodby" směrem k místu, kde tušili tajemnou postavu se štětcem a mapou.

Faito

Protiútok přišel naprosto nečekaně. Někteří shinobi zareagovali, ale nebylo jich mnoho. Jedna nula pro útočníky. Když se ale ozval hlas Kurumi, naděje se mi opět vrátila.
"Mám tě..." řekl jsem si s úsměvem dravce, který zaměřil svou oběť.
"Vylez a podívej se smrti do očí!" křikl jsem a očima přejížděl okolí. Vůbec se mi nelíbilo, že jsme neměli žádné úspěchy a tohle byla celkem špatná výměna. Na druhou stranu stačí porazit tuhle ženskou a bude.
Když jsem se ale opět podíval prvnímu chlapíkovi do očí, cítil jsem, že něco není v pořádku. Mé genjutsu bylo neustále rušené. A pak jsem to zavětřil. Nasládlý pach, který nepřebil ani chladný vzduch kolem Kirigakure.
Genjutsu? Já jsem v genjutsu?
Zhrozil jsem se. V první chvíli jsem skutečně ucítil strach. Musel jsem přemýšlet. Sledoval jsem okolí, abych viděl, jestli se něco mění nebo ne. Kolem mě se stáhlo několik shinobi, kteří mě začali chránit.
Ale já, má drahá, mám dostatek chakry. Vlastně... mám ji nekonečně mnoho... narozdíl od tebe.
Začal jsem počítat:
"Jedna...dva...tři..." a tak dále. Každým slovem jsem dostal část svých nepřátel do genjutsu. Pokud dedukuji správně, Kurumi by svým genjutsu měla každé mé genjutsu zrušit. Jak dlouho to asi vydrží?

Oinini byli mezitím smeteni tlakovou vlnou. Jít proti uživateli Dotonu pod zemí byl skutečně špatný nápad. Oinini ale nejsou špatní shinobi. Klony se rozpadly bez sebevětších potíží. Jejich rozptýlení ale bylo přesně tou chvílí, kterou potřebovali "viditelnější" zabijáci k rychlému přesunu směrem k jejich cílům. První senbony začaly dopadat na místo, kte seděla naše kreslířka.

Faito

To, že se neukazovala, mě iritovalo. Její genjutsu se očividně nedalo lámat tak dobře a rozhodně měla velký dostatek chakry.
Když mě ale rostlina začala ovíjet, nikdo nic nedělal. Nikdo z obránců se ani netvářil udiveně. To byla chyba, která byla vodítkem k přesvědčení, že jde o genjutsu. Jeho zrušení ale nešlo tak dobře, jak jsem čekal. Kousnutí se do ruky nepomohlo a rostlina mě zvedala do vzduchu.
"Kai!" křikl jsem, ale pořád nic. Tělem mi proudila bolest. Strašlivá bolest. Další vodítko k tomu, že jde o genjutsu.
A to může být poraženo jedině mojí technikou.
Kolem očí mi opět začala proudit chakra.
Zpoza hradeb Kirigakure vylétlo ohromné hejno kobylek a sesypalo se na rostlinu. Dopadnout na zem už nebyl problém.
Kobylky ale pokračovaly v letu. Pokud je zde někde osoba v neviditelnosti, kobylky přes ní neprojdou.

--------------------------------------------

Další shinobi se srocovali v překladišti a tvořili dvě řady. Ta první začala tvořit pečetě. Chtělo to čas na nějakou strategickou akci.
"Suiton: Bakusui Shōha!" zvolalo deset z nich. V momentě, kdy se začala do kaňonu opět valit voda, druhá řada složila pečetě.
"Suiton: Rekkū Suigeki"
Přes hukot vody už název nebyl slyšet, přes vodní stěnu nemohlo být vidět, o co se pokouší.
A co viděli útočníci? Jak se proti nim valí stěna z vody a těsně před nimi skrz ní proletí stovky ledových hrotů o rychlosti letícího šípu.
------------------------------------------------
Oinini se zatím rozhodli řešit podobnou technikou naši kreslířku.
Všichni Oinini složili pečetě (i když zkušený válečník by si mohl všimnout, že se pečetě přeci jen trochu liší).
Rozdělili se na třetiny (zpříma, zleva, zprava), přičemž prostřední skupinka vyslala Suiton:Rekkū Suigeki na Kazuu. Tato technika je schopná bez problémů rozstřelit kámen, otázkou je, zda bude na takové úrovni, že probije i její brnění.
Každopádně Kazua je teď přizeměná sprchou ledových střel, takže by neměla vidět činnost dalších skupin ani ovlivňovat dění před branou, díky čemuž protiútok Suitonovou stěnou a ledovými střepy přinese více obětí, než útočníci čekají.