Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

Videl som, že má asi problémy doniesť tie peniaze ale ak by boli naozaj také veľké odmietla by to. Ja som to po nej nežiadal nasilu ale iba z jej vlastnej vôle.

Chcel som jej to vyhovoriť ale bola taká rýchla, že som jej na to nestihol nič povedať. Radšej by som tam chcel ísť sám. Na miesto, kam sme mali namierené, nám naše hodnosti aj tak príliš nepomôžu. Sú tam shinobi vysokých hodností, takže tam boj aj tak vyvolať nesmieme. Ja som ho predtým bojoval ale mal som pomerne šťastie, ako som vyviazol. Pustiť sa do hádky s dievčaťom asi nieje príliš dobrý nápad. Nechám to teda tak, však už som tam raz bol a až na ceste odtiaľ boli problémy. Až keď som hľadal samotného Tetsuyu. Najlepšie by bolo, keby tam bol práve on ale o tom som pochyvoval. Po chvíľke čakania sa tam objavila Yoko aj s peniazmi. "Dobre si ich ukry nech ti nevypadnú... koľko ich tam máš?" Opýtal som sa a naznačil som rukou, že vyrážame.
(presun = Hostinec Zlaté oko)

Už to byla nějaká chvilka, co jsem naposledy stanula před touto branou. Přesto že Kirigakure byla slavnostně vyzdobená a největší známky proběhlých bojů byly úspěšně odklizeny, přesto zde byly patrné některé změny. Přinejmenším sochy s maskami členů Hakuei. Celá ta podívaná byla docela depresivní.

Najít bránu bylo dnes jednodušší než kdykoliv dřív. Zástupy lidí se hrnuly do vesnice. Slavnosti budou určitě velkolepé. Opět jsem se nemohla zbavit napětí okolo břicha, jak jsem se blížila ke strážím. Byla jsem oblečena svátečně a pro nezkušené oko jsem mohla jednoduše zapadnout mezi civilisty. Zároveň jsem nebyla jediný takový shinobi v blízkém okolí. Byla jsem velice zvědavá, zda bude kontrola tak přísná, jako v předchozích případech.

Nakonec to skutečně dopadlo tak, jak jsem předpokládala. Bez problémů jsem byla vpuštěna do vesnice a mohla pokračovat až na nádvoří.
Přesun

Tak jsem konečně dorazil společně se Saradou k bráně. Myslel jsem, že cesta bude namáhavá, ale tělo to sneslo dobře. Vypadá to, že už jsem plně zdráv. Otočil jsem se k Saradě a trochu se pousmál. ,,Tak jsme tady. Určitě to bude vynikající." Přikývl jsem hlavou a zároveň se vydal pomalým krokem na slavnost. Sám jsem byl na to zvědavý a zároveň se i těšil.(přesun)

Dobře trochu jsem nepočítala s tím, že poletíme tak rychle a já budu ve finále rozcuchaná. Přistáli jsme u brány. Seskočila jsem a protáhla se.
"No tady jsme dlouho nebyli. Díky pánové." kývnu na draky a jen co budou jejich hřbety prázdné, tak zmizí.
"No je to na Vás, zaveďte nás k Mizukagemu." usměju se na Toujoua a výhružně na ty dva Kaguyi

Počkala jsem až Toujou odejde. Otočila jsem se na Tetsuyu.
"Plán trochu selhává, uvidíme jak na nás bude reagovat Mizukage." řekla jsem,protože jsem mu za letu slíbila, že mu pomůžu. Bylo mi jasné, že v tuhle chvíli ví Faito o všem co se stalo a že jsme tu. Nevím jestli jsem se měla obávat toho, co bude po slavnosti, nebo toho že za svou změnu k lepšímu budu opět pykat. Společnosti se člověk prostě nezavděčí, prostě bude jen dál provokovat dokud opět nenarazí nebo dokud nezemřu.
"Rozkazy?" podívala jsem se na bránu do vesnice. Proč jsem se vlastně rozhodla jít se podívat? Abych naštvala ostatní? Už zase. No fajn, když to tak společnost chce, proč ne.
"Pořád tu jste jako moje ochranka, nic méně bavte se, nevyvolávejte žádné šarvátky, ať nemáme další problémy. Zkuste se trochu kontrolovat. Půjdeme teď hned pozdravit Mizukageho a předat mu dárek, a pak máte rozchod." řekla jsem a čekala, co na to řeknou.
"Až se vám bude chtít domů, řekněte si!"

Sotva jsme přistáli, následoval jsem Reinu, až bylo divný, že jsem v její společnosti tak dlouho. Ale jen potvrdila mé myšlenky a já to začínal brát vážně. S podivem! Ne, že bych se hodlal chovat jako řádná ochranka, spolehlivost nebyla moje nejsilnější stránka, ale celá ta situace mi přišla divná, přitažená za vlasy, takže jsem se rozhodl, že se pro jednou nebudu chovat jako rozmazlenej spratek, ale jako rozmazlenej jonin.
Vyposlechl jsem si Reinu a kývl na souhlas. Když Tou odešel, přišlo mi to celé ještě divnější a skoro jsem litoval, že už ho nemám na očích. Teď už jsem ho bral jako hrozbu.   Byl jsem si jistý, že mezi tím setkáním, obrazy, které jsem jen tak viděl a tímhle výletem je nějaká spojitost, její konkrétní podoba mi ale unikala a to jsem neměl rád. Tvářil jsem se ještě nasraně*i než obvykle.
Jako vždy, ani tentokrát jsem necítil potřebu vyjadřovat se, takže jsem jen postával, jako by se mě to vůbec netýkalo a přemýšlel, co bych měl asi tak dělat. Normálně bych už dávno hledal cestu k nejbližšímu baru, ale jednak při pohledu na Tatsuyu a Mizuki mi došlo, že brácha mi parťáka asi dělat nebude a jednak jsem chtěl být při vědomí. Alespoň prozatím..

Pri letu mi bylo lip nez pri normalni chuzi a to jsem opravdu necekal! Bylo to bozi. Kdyz jsme ale prostali v Kiri, mou pozornost dostala Reina, konkretne jeji rozcuchany vlasy. Potichu jsem se zasmal a pomohl Mizuki ze hrbetu toho okroveho draka. Chvili jsem jen tak stal a pozoroval brachu. V tom me ale Mizuki zaseptala pomerne dost prijemnou vec. S usmevem jsem kyvl hlavou a polibil ji na celo. V moment kdy sla za Reinou jsem ji prstem ukazal, ze jdu k brachovi. Chytl jsem ho kolem ramen a bouchl mu do hrudi. "Pujdes semnou a Mizuki, jasny? Chci vas seznamit. A ne ze budes porad tvarit jako kakabus." Teda, on se tak tvaril normalne, ale momentalne jeste vic nez normalne byli zvykem. Pak jsem jen Mizuki chytl za ruku, kyvl hlavou na znak ze chapu, pak koukl na bratra kteremu jsem naznacil, at jde s nama a odesli jsme. Presun

Kývla jsem na ně. Snad Mizuki dokáže zkrotit ten kaguyovský temperament. Zrovna teď by se to hodilo. Věřila jsem, že mě nezklamou. Jsou to přeci mí shinobi.
Usmála jsem se a vyrazili jsme za Mizukagem.

(přesun)

Vlastně až ve chvíli, kdy mi Tatsu skoro vyrazil dech, jsem se nějak probral z myšlenek. Vážně mě to otravovalo, protože já nebyl zrovna stratég a neplánoval jsem si svoje kroky na pár dní dopředu. Nebavilo mě to, tak proč s tím začínat teď..
Nakonec jsem k němu jen zvedl pohled a ironicky se ušklíbl. Byla to u mě takový obdoba úsměvu, takže mohl být spokojený. "Takže Mizuki jo?" zopakoval jsem a pohlédl na ni. Pořád jsem ten jejich vztah tak nějak nepobíral, znal jsem přece Tatsuyu, ale tím víc mě to zajímalo. "Fajn." oznámil jsem nakonec a společně s nimi a blondie se vydal dál do vesnice.

Po dost dlouhé cestě jsem já, i děti jak jinak, dorazil ke Kirigakurské bráně. "Tak jsme tady.." Šeptnul jsem směrem k dětem, které se před chvílí probudili. U brány jsem pozdravil a jelikož byl festival mohl jsem jít dál bez jakékoli kontroly. Neveděl jsem jak jsem na tom, co se týče toho útěku. Neveděl jsem zdali už mě prohlásili za nukenina nebo ne a proto jsem měl nasazenou svou kápi. Kapě byla mé poznávací znamení. Měl jsem ji schválně ? Kdo ví, ale hlavní bylo že mi do obličeje mohl někdo vidět jen s těží. (přesun)