Hlavní brána Kirigakure

First topic message reminder :


Kirigakure je zahalená mlze, tudíž ani brána není vidět. Najít Kirigakure je celkem těžké a většina lidí, kteří zde zatím nebyli, bloudí. V blízkém okolí jsou však shinobi, kteří cestu do vesnice hlídají, takže Vám můžou pomoct.
U brány je několik ANBU, kteří hlídají všechny, kdo přichází i odchází. Po několika hodinách se stráž vystřídá. Dále se tu střídají dva Jounini, kteří zapíší každého, kdo z vesnice odchází a právě přichází dovnitř. Samotřejmě jsou tu i dva medici, kteří jsou připraveni na vše.
Ti, kteří přicházejí do vesnice potřebují nějaké povolení či prohlášení od svého Kage, proč do vesnice přicházejí. Nemají-li ho, pobýt ve vesnici můžou až na základě rozhodnutí Mizukage.
Ti, kteří z vesnice odcházejí, musí mít povolení od Mizukage, že můžou opustit vesnici. Povolení předloží u brány.
Brána vesnice se uzavírá přesně ve 21:00. Poté už nikdo neodejde z vesnice ani se nedostane dovnitř. Výjimky pouze v případě nouze (napadení, válka, na příkaz Kage/Kageho)

S jednou dlaní položenou na Michiko a druhou dlaní, která mi volně padala podél těla, aby umožňovala co nejvolnější pohyb léčivým pavoučkům jsem si vyslechl Kashikeho přání. Doufal jsem, že si nevšiml mého zaraženého výrazu. Jo, přesně tak. Chakrové pilulky jsem právě všechny ráčil sežrat, abych mohl léčit několik lidí najednou. Co teď?

Je tu jedna možnost. Ale... je to ještě prototyp. Vlastně ani to ne. Je to jen pokus. Vím jak se chová metamfetamin, ale co ta věc provede, pokud tím napumpuju chakrové pilule? Vzhledem k pomocným látkám, které tato inovovaná proháněčka obsahovala, jsem očekával, že pocit přílivu energie se o něco zvýší. Ale o kolik? Jaká je ta správná míra?

S rukou obvázanou pavučinami jsem zašátral v brašně. Vytáhl jsem jeden ze svitků, rozložil jej a složil jednoduchou pečeť. Objevila se malá dózička s dvaceti tabletkami, které byly od běžných chakrových pilulek k nerozeznání. Jeden z pavouků dózičku nabral na záda a vydal se za Kashikem. Druhý pavouk obdržel placku s whiskou a běžel za svým kolegou.
"Uhm. Na zdraví kámo. Za to co jsi tu předvedl, si to zasloužíš." kousl jsem se do jazyka. Jaká ironie. Jsem zrůda! Využiju ho, i když je to můj kolega. Už zase jsem tomu nemohl odolat! Mizukage mě zabije, jestli se složí. Jestli se nesloží, bude mě strašit jeho duch a já se složím!

Nadále jsem se věnoval léčbě našich spolubojovníků a občas loupnul očkem po Kashikem.

Přeberu si od pavouků jak pilulky, tak placatku. Odšroubuju víčko dozy a lupnu si několik pilulek podle stejné analogie jako u těch "klasických". S alkoholem raději ještě chvilku počkám. Po asi minutě se mi po těle začne rozlévat příjemné teplo, většina ran se zatáhne a pár polámaných kostí se začne opravovat. To by bylo v pořádku... to divné brnění v konečcích prstů a pod kůži ale moc v pořádku není. Neni to nepříjemné, jen je to neobvyklé. Takový ten pocit, když člověku naskakuje husí kůže... husí kůže? Shit! Oklepu se a po celém těle mi vyjedou kostěné jehličky, které se po chvilce vrátí zpátky. To je Kaguyovská husí kůže a je to dost problematické. Abych se srovnal, loknu si z placatky. 
Hele, Hine... ty pilulky jsou fakt epesní. Co do toho dáváš navíc? Skořici? Zázvor? Nic jinýho mi husinu nenahodí. Teda, ještě zlej sen o 13ti tchýních ale to se mi moc často nestává. A jak ti můžu píchnout s raněnejma? 

Viděl jsem, jak si Kashike vzal hrst pilulek a lupnul je do sebe. Chtěl jsem na něj zvolat, ať to nedělá, ale prozradil bych se. Raději jsem se kousnul do rtu a držel zobák. Pánbičku, dej aby to přeeežil...
"Ale... nic... vlastně, jo, skořici a zázvor, trochu tě to nakopne a rozproudí ti to krev v žilách. Ale radši opatrně! Ještě jsem to na nikom nezkoušel." blekotal jsem s rozpačitým úsměvem.
"Pomoc nepotřebuju, díky. Teď už je potřeba akorát dostatek času." dodal jsem. Jo, času. Doufám že to rychle vyprchá. Prosím. Kaguya tornádo tu nepotřebujeme...

To je ale škoda že nechceš píchnout... prohodil jsem zklamaně. Cítím se naprosto luxusně. Jak kdybych za sebou vůbec neměl celodenní bitku. Prokřupnu si krk, klouby na rukou a očima těkám po bojišti. Myslím že do budoucna si tohle od tebe nafásnu. A jestli jsi to na nikom netestoval, tak budu fér a dám ti pak krev na rozbor, abys to mohl ještě vylepšit. Je to hukot. Totální hustokrutopřísnost... melu pátý přes devátý, zatímco se energicky rozhlížím kolem sebe.

Sleduji situaci která vypadá jako prohrána bitva. Přišel jsem a nestihl jsem ani nic udělat a už je konec celého utoku. Já osobně nic proti Kirigakure nemám ale Tsukigakure asi ano. At je to jakkoliv, plán na podporu pomocí Dotonové techniky Uitenpen byl vniveč. Možná to vypadá že je mi to jedno ale už je to druhá mise která nedopadla moc dobře. Pokud to tak půjde dál budu mít problemy ale za tuto prohru nemohu. Možná opravdu šéf trochu Kiri podcenil. Jak to vypadá tak Kirigakure bránu udržela a tento útok byl odražen. Nastanou další útoky které budou ještě tvrdší ale moje služba je tady u konce. Byl jsem svědkem boje, boužel spíš okamžité prohry po příchodu a jak rychle jsem přišel tak stejně rychle se vypařím. //přesun

Kashikeho zornice těkaly tam a zpátky. Aniž by si to uvědomoval, jeho gestikulace se stávala výraznější. Mluvil značně nahlas a přitahoval nežádoucí pozornost.
"Je ti dobře?" pronesl jsem otázku, která byla více než na místě. Mohl jsem jen odhadovat jak prudce mu vyletěl krevní tlak do nebeských výšin.

Svět se mi najednou topil ve světle a slyšel jsem jako snad nikdy. I tiché zvuky byly najednou hlasité a jasné. Co? Dobře? Proč? Je mi naprosto skvěle. Kdo by si pomyslel že zázvor a skořice udělají takový rozdíl. Jsi genius Hine, naprosto největší borec na tyhle věci, jakého jsem kdy potkal. No nic, fakt moc díky, na tady vracím placatku... podám mu jí, prázdnou, a já jdu něco dělat. Je tu plno raněnejch který je třeba ošetřit a dopravit do nemocnice. A místo aby lidi makali, ploužej se tu jako mrtvoly. Pak už se ozval jen výstřel kotviček, zasyčení plynu a byl jsem pryč.

//přesun

Na Kashikeho jsem jen přikývl, když mi poděkoval a chvíli zůstal stát na místě. Bylo tu dost raněných, o které se ale už začali jednotky z Kiri starat.
Když už teď boj skončil, mohl jsem jít konečně hledat Hanu. Štěstí však bylo na mé straně, protože po chvíli jsem zahlédl něco na nebi. Trvalo to jen chvíli a Hana už stála kousek přede mnou.
Na mé tváři se objevil úsměv a já udělal pár nadšených kroků k ní a chtěl ji přivítat, ale po pár metrech jsem se zarazil a díval se na ni. ,,Ahoj?" Po fyzické stránce vypadala v pořádku, ale něco bylo jinak. Takhle neutrálně se totiž se mnou nikdy nebavila. Vždycky to bylo přátelským tónem. Chtěl jsem se jí zeptat, jestli se něco stalo, ale ona mě předběhla a otázala se na Mizukageho.
Když se na něho tedy zeptala, ukázal jsem na místo, kde před chvíli bylo jeho tělo, nebo alespoň to, co z něho zbylo. Nic jsem ani neříkal a jen ji dále pozoroval, protože svoje otázky ji můžu položit i po cestě do Konohy.

Stále jsem byl z toho dost zaražený. Zatím jsem si to nemohl vůbec vyjasnit. Ach jo. Ženské... Pochopím já je někdy? Chvíli jsem ji pozoroval, jak se dívá směrem, kde by měl být Faito. S tím jsme asi nic dělat nemohli a tak bylo na čase vrátit se do Konohy.
,,Rozkaz." Ať už se bavila se mnou jakkoliv, pořád to byla moje Hokage a můj nadřízený, takže rozkazy jsem musel plnit dále.
Ještě jednou jsem se podíval na Kirigakure a doufal jsem, že se dají co nejrychleji dohromady. Pak jsem se otočil zpátky na Hanu a vyrazil za ní. Chtěl jsem se jí po cestě zeptat na to, co se stalo, ale pořád byla přede mnou, takže budu muset asi počkat a zeptat se až v Konoze.(přesun)

Pokračoval jsem v léčení Michiko. Všichni ostatní už byli ve stavu odejít po svém. Shinobi v bezvědomí byli odneseni do nemocnice a Kashike vyrazil pryč tempem naspeedované veverky. Mohl jsem jenom doufat, že až mu dojde šťáva, odpadne na nějakém bezpečném povrchu.

Trvalo nějakou chvíli, než jsem si mohl být jistý tím, že i tak specifická tělesná schránka, jakou Michiko oplývá, se nachází ve stabilizovaném stavu.
"Nerad bych tě zase držel v nádobě. Tak se koukej dát dokupy." promluvil jsem na ní, i když mi bylo jasné, že pokud spí tak tvrdě, není sebemenší šance, že by mě slyšela.

Rozhlédl jsem se po bojišti. Naše opevnění bylo značně pochroumané. Naštěstí už několik lidí pracovalo na tom, aby uvedli věci do původního stavu. Zabere to ale času uklidit všechen ten bordel... Je to stejné jako můj pokojíček v době, kdy jsem procházel pubertou.

Bordel? Uklidit? Ale to vůbec není špatný nápad!

Vytáhl jsem z kapsy jeden ze svitků a pomocí několika jednoduchých pečetí přivolal pár skleniček a jiné drobné laboratorní náčiníčko.
"Šup tam s tebou." pravil jsem k modrému tyrkysovému maglajzu, který v současné formě vypadal jak nepovedené želé. Lahvičku jsem uzavřel a vydal se na místo, kde naše drahá obludka zařvala naposledy.
"Takže jedna ručička, jedna nožička, jeden hrudní košíček..." pozpěvoval jsem si, zatímco jsem se nimral v těchto pozůstatcích a odebíral vzorky. Konečně bylo hotovo. Své nově nabyté poklady jsem opět skryl ve svitku.

Vrátil jsem se k Michiko, která stále byla na návštěvě ve Šlofíkově. Zvedl jsem ji a co nejrychleji vyrazil ven z Kirigakure, směrem ke své jeskyni. Ulevilo se mi, že se nenašel žádný aktivista, který by na ni ukazoval prstem, jakožto na členku Hakuei.
"Probuď se co nejdřív, neboť plánuju další převratný vynález!"

Přesun

// splněno

Ďalší deň v "práci". Začínala som od brány Kirigakure no sato, kde už sa potuľovalo niekoľko takých, ako ja. V ruke som držala kliešte, pre istotu, a na chrbte som mala celkom veľký a zatiaľ prázdny batoh. Bolo na čase pozbierať pár masiek. Nechápala som, prečo máme podobnú vec robiť no.. typovala som že s tým má Kirigakure svoje plány. Možno nejaké maskovanie za ich členov, alebo kto vie.
Potešilo ma, že práce s chladnením lávi sú v podstate u konca. A dosť značná časť práve mojou zásluhou. Sem tam som ešte videla malý potôčik, ktorý však už bol zašednutý a len po ňom sypali piesok a podobné veci. Jedno som vedela na isto, určite tu bude dobrá úrodná pôda. Predsa len láva a veci spojené s ňou..
Tento krát som tu však nebola kvôli láve, ani kvôli ceste, ktorá sa musela opraviť. Vydala som sa na miesto, kde by sa masky mali nachádzať. Vďaka istej príšere, o ktorej som počula od Shinobi ktorý obraňovali dedinu, sa všetky masky nachádzali roztrúsené v jej okolí. Teda v okolí, kde padla. Bolo mi jasné, že väčšina masiek bude popraskaná no dúfala som, že nájdem aj nejaké celé. Bolo by to pre zmenu celkom príjemné prekvapenie.
Celý boj s Hakuei z okolia kiri spravil niečo, čo som nespoznávala. Dokonca som mala pocit, že tu vznikli nové pohoria. Kto mal schopnosti niečoho takého? Vyzeralo to až desivo. Každopádne ma tiež napadlo, že to bolo zbytočné. Mi sme ich porazili a oni prišli o život, všetci, alebo aspoň ževraj všetci. Každý by si rád pomyslel, že je s Hakuei koniec. Ja som v to dúfala tiež. Preto ma ani nijak netrápilo, prehrabávať sa v zemi a hľadať úlomky masiek, či masky ako také. Vedela som, že mi to bude trvať dlho. Táto práca bola celkom nudná. Príjemná bola len prechádzka, ktorú som popri nej podstúpila. Do batohu som vložila niekoľko masiek, ktoré výnimočne aj držali. To źe boli trocha uštiepené, tomu sa nikto nemohol čudovať. Perdsa len boli ževraj nasaté obrovským slizom alebo čím.
Po nejakom čase som v batohu mala uź pár kusov, aj keď som to nepočítala. Zbláznila by som sa, keby že to musím počítať. Podarilo sa mi však nájsť niekoľko takých, pre ktoré ani nemalo cenu sa ohnúť. Boli roztrieštené úplne a musela som sa pousmiať, ako mi pripomínali porcelán. Tie som sa len snažila zakopať do zeme, aby sa na nich neporanilo nejaké zviera či aby ich nebodaj nejaké čajky nezjedli. Tie lietajúcep otvori boli schopné skonzumovať všetko.
Po dlhých dlhých hodinách som sa pripojila ku skupinke shinobi, ktorý sa taktiež vracali zo svojho "lovu" na masky Hakuei. Brali to ako súťaž, no zo mňa moje číslo masiek nedostali. Keď som počúvala tie ich, celkom som sa hanbila. Cítila som sa tak trocha ako tretie koleso u voza. Pravdepodobne som mala viac než dvadsať, možno aj tridsať, no jeden z nich mal predsa len viac. A keď sa chválil tým, aké ich má celé a neporušené.. takmer sa mi chcelo plakať.
(presun)