Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"Hmm," přimhouřil jsem oči. Zvažoval jsem to, co řekl Hikaru i Assasin.
"Hyuuga není nic jiného než jméno. Nic neznamená, ale chápu tradice klanu. Možná právě ty tradice ochránili Váš klan před cestou, kterou se vydal Uchiha klan. Respekt si člověk musí zasloužit, a pokud poněm toužíš, tak práce ANBU ti to nezajistí. Je to nevděčná, špinavá práce."

" Prace ANBU mi jiste neprinese primo respekt. ALe je to cesta k zdokonalovani mych schopnosti az na samou hranici. Jsem si vedom utajeni a vseho co budu vedet. Ale je to nejlepsi zpusob k vytvoreni a zdokonaleni mych schopnosti. Je jedno jak clovek trenuje a snazise techniky vypilovat dokud na jeho technikach nezavisi jeho zivot pouze tehdy se ta dokonalost vytvori. Casem budu schopen pouzivat i Ninjutsu vysokeho ranku. Nikdy v nem nemuzu byt mistr ale i tak muzu neco vytvorit i zvladnout!" Rekl jsem jeste k Itachiho vyjadreni.

"Nerozumím ti, nejdřív chceš respekt, pak zdokonalování schopností. Ale v ANBU je selhání a nějaké pokusy o zdokonalování nepřijatelné. Závisí na tom osud celé vesnice..Sabotáže, vraždy, informace, byakugan. Z jaké jsi větve Hikaru-san? Promiň, že se ptám." byla to jistě choulostivá otázka, ale začínal jsem tomu chlapci rozumět a chápat jeho skutečný cíl.

Po nějaké době jsem konečně dorazil k kanceláři Hokage. Cítil jsem to napěti... "Konečně... dneska požádam Hokageho-chan o senseie." Tato myšlenka ve mě udržovala tu dobrou náladu, která ze mě nyní doslava tryskala. Ochrannou čelenku shinobi Konohagakure no sato jsem držel silně ve své pravé ruce. "Vzhůru do nekonečna a ještě dál." Pomyslel jsem si, a pak si rychle uvázal ochrannou čelenku na pravé rameno. Nebyl jsem ještě úplně rozhodnutý kde ji budu nosit, a tak její místo na mém rameni bylo jen provizorní. S zápalem a úsměvem na tváři jsem vyběhl schody ke kanceláři Hokage. Můj úsměv se však okamžitě když jsem spatřil nějakého prcka před dveřmi od kanceláře změnil v zamračení. "Si se mě dělá srandu!!!... Bude jen na obtíž!!! Vypadni od těch dveří!!! To si Hokage-chan nemůže pohnout??!!!" Zakřičel jsem na celou budovu. Po tom co jsem si uvědomil co jsem udělal, jsem svůj výraz v obličeji změnil na poker face.
Bylo mi jasné, že brzy když to takhle půjde dál budu mít malér.

"Respekt a zdokonalovani ve schopnostech a posunout je za hranici moznosti. Je mozna jedina vec kterou si muzu ziskat respekt. Netvrdim ze trenink je zbytecny je tvrsim ze dokonalost bez zkusenosti nejde dosahnout. Kolik technik Dotahl k dokonalosti Naruto Uzumaki a kolikrat to udelal behem boje kdyza na tom zavisel jeho zivot. Pro obycejne Shinobi je to mozna postacujici." Pak jsem se nadechl a pokracoval.
"Pro me jakozto pro clena vedlejsi vetve neni moc jinych moznosti. A o to horsi zachazeni se nekdo jako ja docka kdyz je Hyuuga jenom z casti. Ma Matka byla z klanu Hyuuga ale ne muj otec. A neco takoveho je jedno z nejvetsich TABU." Tohle bylo celkem tema ktere me vice nez rozcilovalo spise nutilo byt deprimovany.
"Jelikoz jsem sveho otce ani nepoznal a svou matku si uz ani moc nepamatuji. Kdyz zemreli tak se mi nechtel nikdo venovat. Ne jednou jsem slysel na moji adresu ze nemeli dovolit aby se neco takoveho narodit. Nikdy nikdo z klanu nebyl v ANBU jednotkach pokud vim. A ja chci dokazat ze neni nic spatneho na tom byt misenec!" Vice jsem nerikal jelikoz tohle by pak neskoncilo dobre.

Přesně jak jsem si myslel.
"Hikaru-san, uznávaný a silný se staneš, jen když budeš mít přátelé. I jako ANBU máme přátelé, ačkoliv něco takového musí zůstat, jak říkáš tabu. Hikaru-san, co myslíš, že se stane, když tě odklidíme do ANBU? Chceš se snad odpoutat od svého klanu?"

Někdo venku dokonce slušně řval, podle mě tam určitě čeká spousta lidí. Sledoval jsem slovní přestřelku Itachiho a Hikaru a měl jsem je chuť poslat někam. Jenže, nechci skončit jako flambované ovoce.
"Itachi, Hikaru, jsem Hokage a mám své povinnosti. Tady máš mé doporučení," vytáhl jsem oficiální pečeť Hokage a obtiskl ji na papír, který jsem podepsal a podal mu.
"Itachi zkrať to.."

"Dobra tedy Itachi-sama. Pouziju realitu. Behem jedne mise ktera se zvrtla Jsem malem zemrel. A nikdo z klanu si pul roku nevsiml ze jsem ani nebyl ve vesnici." Nakonec jsem dodal. "Pripojit se k ANBU Neni uplne odriznuti od klanu. Lide v klanu jsou ma rodina a zustanou v mem srdci. I ti kteri mnou pohrdaji stejne tak i ti kteri me respektuji a nebo zachovavaji neutralni postoj. Stejne i osoba na ktere mi zalezi. Muze te vzit Hyuugu z klanu ale nekdy nevezmete klan od Hyuugy." Rekl jsem tak jak jsem to citil.

"Hai, Hokage-sama," trhl jsem hlavou a pak chvíli hleděl na Hikaru. Zvažoval jsem. Hyuuga by se do jednotky ANBU opravdu hodil, ale je škoda, přijít o takového shinobi. "Možná bych tě nakonec mohl vzít, na zkoušku. Potřebuju si to pořádně rozmyslet." toť můj poslední verdikt

"Rozumim Itaachi-Sama. Rozhodnuti je na vas. Rekl jsem vam sve rozhodnuti i duvody. Vic udelat nemuzu takze si to nechte projit hlavou." Vic uz se k tomu rict nedalo jen jsem si vzal papir od Hokageho a uschoval jej.
"Jakmile se rozhodnete dejte vedet Hokagemu a Hlave klanu jednoho znich urcite potkam a ten mi preda vasi odpoved." Nemohl jsem vedet jak dlouho si to bude rozmyslet nebo kdy mi da vedet a kde zrovna budu.

"Dobře Hikaru-san, možná bych mohl zajít osobně za Naoto-san." upravil jsem si vlasy, padaly mi do očí.
"Hokage-sama, potřeboval jste něco ještě?"

"Hai Itachi-sama, Hokage-sama omluvte me." Uklonil jsem se a odesel z kancelare.
(presun)

 "Ano potřeboval," řekl jsem, když Hikaru odešel. Pak jsem ztišil hlas.
"Musel jsem oživit Reinu, Otogakure zajala Mikomi a požadovali výměnu za její vysvobození. Chtěli Reinu. Použil jsem na ni Shisuovo oko, nařídil ji, aby poslouchala Otokageho a chránila Otogakure jako její ANBU. Proto jsem také oživil Orochimara. Ale to jinak. Itachi, Reina je sice naživu, ale bude otázka času, kdy povstane jiná, mocnější a ohrozí nás všechny. A kdo ví, jestli Otokage není mocnější. Jsi momentálně nejsilnější a nejlepší člověk z celé Konohy. Proto ti chci svěřit misi. Pokus se zjistit o Reině co nejvíce informací, zjistit její motivy, celý život, slabosti, slabé chvíle, silné, vlastnosti skryté i jí samé. Zjisti o ní co nejvíc můžeš, musíme ji porazit jinak. Vím, že ty najdeš pochopení nejen pro tuto misi, ale i pro Reinu. Využijeme toho, že jsme ji nezměnili osobnost.." 

Vyslechl jsem si Assasinovu žádost a nehnul jsem ani brvou. Nelíbilo se mi to, ale chápal jsem. "Takže se mám vrátit ke starému životu? Dělat špeha a být vyděděnec? Koho mám zavraždit tentokrát?" řekl jsem chladně.

"Ne Itachi, špatně jsi mě pochopil. Jsi obránce, Defender Listové, hrdina. Něco takového bych ti už nikdy nenařídil. Itachi, musíš sbírat informace jako ANBU Itachi Uchiha z Listové. Jdi po Reininých stopách až do chvíle, než se narodila. Ty jsi jediný, kdo to může zvládnout, ty jsi jediný, kdo ji může porazit, ovlivnit, změnit.." podíval jsem se mu do očí. Byla to pravda.
 

"Dobrá, Hokage-sama, přijímám misi," uklonil jsem se.
"Nechávám obranu vesnice na Vás, na svém příteli. Vyrazím, co nejdříve budu moci," zvedl jsem palec, jako to dělal Naruto a usmál se. "Zatím Hokage-sama,"

"Ať tě síla provází." popřál jsem a pak se podíval na dveře.
"Dále.." byl jsem připraven na cokoliv, doufal jsem, že to bude rychlé. Chtěl jsem se věnovat i jiným věcem.

 "Zdravím Rokuro, Hai, už jsem o tom slyšel. Děkuji Vám..Jako odměnu ti tu techniku rád poskytnu," vstal jsem s úsměvem a šel hledat do knihovny. Chvíli mi to trvalo, opět jsem si vzpomněl na Seita. Hah, měl bych zaúkolovat geniny. Našel jsem ji a podal Rokurovi. "Také mám na tebe jednu prosbu..jak jistě víš, vlastním Sharingan," ukázal jsem na oko pod čelenkou. "Myslíš, že bys mě mohl naučit Genjutsu: Sharingan?"

"Hai, tak co tedy dnes ve 3 hodiny na cvičišti jedna?" podíval jsem se na hodinky, které visely na zdi. "Nechci tě nijak zdržovat od odpočinku, který je jistojistě potřebný, zvláště v těchto dobách."

"Děkuji, Sharinganem to snad zvládnu," odpověděl jsem s úsměvem. Popravdě jsem se toho obával. Genjutsu jsem moc nezvládal, byl jsem rád, že dokážu aktivovat mangekyou a kotoamatsukami, ale zbytek jsem moc nepoužíval. "Dálší!"

"Dobrý den Kene," pousmál jsem se a prohlédl si ho. Další mladý Uchiha. Vytáhl jsem seznam týmů a přemýšlel kam ho zařadit. Kdo by se jej mohl ujmout. "Co takhle do týmu Shijin Hyuuga s mým synem a Amaru Hyuuga?"