Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"Jen tak, věděl jsem to, ale chtěl jsem to slyšet i od skutečné odbornice," letmo jsem se pousmál, vstal jsem ze židle, otočil se, založil ruce a sledoval Konohu. Má mysl, teď byla někde v Otogakure.

"Přišla jsem abych se s Vámi také rozloučila musím pokračovat dál." řekla jsem opatrně, "Studenti jsou již netrpělivý a mě čeká ještě cesta do Suny, Iwy a Kumo. Nerada Vás tu nechávám v této situaci. Ráda bych pomohla." přistoupila jsem k němu a také se podívala na Konohu.

"To je v pořádku, nemůžete tady být věčně, vezměte si tohle," podal jsem jí jeden ze svých speciálních kunaiů s hiraishin pečetí.
"Neztraťe to, mějte ho u sebe, někde se stavím na oběd," ušklíbl jsem se a otočil k ní.
"Tak tedy na shledanou,"

Odložila som teda notes a pero do tašky a zdvihla som sa z lavičky. Hlboko som sa nadýchla a vydýchla som. Kso, čo ak si ma nebude pamätať? Zmizla som dostatočne náhle... ale nie, spomenie si... alebo? 
Od nervozity som sa začala prechádzať hore-dolu po chodbe a div som si netrhala vlasy. 
No čo, pokiaľ mi neotvorí tak ešte vždy môžem rýchlo zdrhnúť preč, muahahaha~
Z ďalším nádychom som zaklopala na dvere a kusla som si do pery, čakala som na vyzvanie či mám vstúpiť dnu.

Usmála jsem se a vzala si od něj kunai.
"Nezapomněl jste." a vzhlédla jsem k němu.
"Doufám, že se uvidíme dřív než na srazu s kage, kde budeme muset řešit ne zrovna příznivé věci." položila jsem mu ruku na rameno usmála jsem se.
"Na shledanou." a odešla jsem. Ve dveřích jsem narazila na jednu dívku. Usmála jsem se a prošla kolem ní vydat se vyzvednout studenty u brány (přesun)

Chtěl jsem něco udělat, ale nechal jsem to být. Pravda byla taková, že mě ta dívka přitahovala.
Hlasitě jsem zakašlal, napil se studené vody s ledem a zvolal to slavné Dále

Uklonila som sa žene ktorá vyšla z dverí a prekvapene som zaklipkala očami. Pôsobila ako silná žena a tak som nenápadne preglgla a vošla som do dverí. Jemne som ich zavrela a pristúpila som k stolu.
No toto? Slávny Kage má rande priamo v kancelárií? Zmenil ste sa Kage-sama... Zasmiala som sa jemne no naďalej som stála. Nuž, som zvedavá či si spomenie. Predsa.. už je to dávno...

"To nebylo rande, ale politická návštěva!" obořil jsem se, ale pak jsem zmlkl. Pořádně si prohlédl postavu, která přišla. Moc dobře jsem věděl, kdo je to. Pamatoval jsem si spoustu ninjů, které jsem za svůj život potkal, některé méně, některé více. Ale tuhle dívku, jsem zapomenout nemohl. Přeci jsem jí pomáhal s pečetí...Letošní rok, samá překvapení..
"Yuuki Botan..Mysle jsem, že jsi mrtvá..Nejsi Edo tensei, že ne? "

Rozosmiala som sa ešte viac a pristúpila som bližšie k stolu. Vyzerám nato? Nie, umrela som zatiaľ len..., zamyslela som sa, tri krát? Asi len tri krát! Prehrábla som si vlasy a usmiala som sa. To že som mŕtva si mysleli viacerí Lord Hokage-sama, len nedávno som sa vrátila do Kirigakure a ukázala som sa Lady Mizukage-sama... Povedala som a pozrela som sa von z okna.
Konoha je stále rovnako krásna ako si ju pamätám... Povedala som neprítomne a priložila som ruku na studené sklo. A keďže som mala namierené smerom do Konohy tak som si povedala že sa pôjdem pozrieť na jedného Hokageho ktorého som mala šancu spoznať, a tak som tu. Usmiala som sa a ruku som zo skla zložila no pozerala som sa von oknom stále.
Mimochodom... z jej výrazu to vyzeralo ako rande.. rýpla som si, nemusí vedieť že som to nemyslela vážne.V duchu som sa smiala.

"Pravda, nevypadáš," sledoval jsem ji a usmíval se. Yuuki byla sluníčko.
"Ano, je stále krásná, ale jak můžeš vidět, dost se změnila potom, co byla zničena a pak skoro zničena.." ušklíbl jsem se.
"Co jsi celou dobu dělala, kde jsi byla?"

Tse, bola by som úplne krásny Edo Tensei! Nafúkla som sa urazene ale nemyslela som to tak, zasmiala som sa.
Pokiaľ je tu stále možnosť kúpiť si rámen a dango, tak je to v mojich očiach dokonalá dedina! A kde som bola? No... Nadýchla som sa a prehrábla som si vlasy. No takže... spomínaš si ako ma Reina zabila? A Mizukage-sama do mňa vložila vodný kameň či drahokam alebo čo to čudo bolo? Pri tomto prenose som prišla o tú vec ktorú si mi pomohol zapečatiť... a potom sa všetko zvrtlo, všetko začalo padať a ja... no jednoducho Mizukage-sama mala všetko pod kontrolou tak som si povedala že už nemusím robiť ochranku.. a odišla som. Povzdychla som si.
Postupom času som hľadala odvahu a silu na to aby som vo svete žila aj bez pomoci parazita... a no odvaha prišla len nedávno... Usmiala som sa potom.
Mimochodom... ehm, mám len jednu maličkú otázku a potom ti dovolím pozvať ma na rámen... môžem sa niečo spýtať?

"Ramen i dango tu je pořád, možná lepší, než kdy dřív," pak jsem jen přitakával.
"aha, takže takhle to bylo..No, na copak se chceš zeptat?"

No ehm... žijeešteItachi-san? Akánotakakosamá? Sčervenali mi končeky uší ale potom som si odkašľala a už normálne som sa ho spýtala. Žije ešte Itachi-san? Ak áno tak... ako sa má? Ako sa mu darí? Pozerala som sa síce dolu ale nervózne som si kusala do pery a snažila som sa nepôsobiť nervózne. Kso! Budeš skoro plnoletá! Vzchop sa!

"Heh," pousmál jsem se. "Pokud vím, tak Itachi žije, vzal místo velitele ANBU po Danzovi.,"

Vydýchla som si. Aah~ Tak ďalší človek z mojej minulosti ešte žije... to je fajn... Usmiala som sa a prehrábla som si vlasy. Takže ANBU...? No, predsa-len strávil u ANBU skoro celý život že...? Eh~ A čo členky Hyuuga klanu? Shijin a Mikomi hmm? Červenanie už zmizlo a tak som sa pozrela na Hokageho-sama a nedalo mi. A čo vy? Hmm? Nesnažte sa mi nahovoriť že tá Lady čo tu bola tu bola len na politickej návšteve... Oh a čo sa deje v dedine? Je tu akási... ťažká nálada... stalo sa niečo? Spýtala som sa, dosť ma to zaujímalo aj keď som vedela žeby som sa do toho nemala motať. Oh~ Vlastne, teraz máte šancu pozvať ma na rámen! Zasmiala som sa.

"No, v první řadě, budu muset pozvání na ramen odmítnout, alespoň pro teď..Mám spoustu práce a co se týče Mikomi a toho, co se tady stalo..Ano," přikývl jsem s kamenným výrazem ve tváři.
"Mikomi se nevrátila z výzvědné mise, poslal jsem diplomatický tým..V sázce je mnoho, víc než jeden život"

Vojna? Aah~ Vyhŕkla som hneď a preložila som si ruky na hrudi, otočila som sa úplne ku Kagemu a venovala som mu svoju úplnú pozornosť.
Ako to zvládala Shijin? Toto sa bude musieť riešiť diplomaticky... dobrá voľba... Prikývla som. Pokiaľ budete niečo potrebovať, budem väčšinu času v Kirigakure. Aj tak si potrebujem vybaviť ubytovanie a vrátim sa späť do služby. Tak vás nebudem rušiť, som rada že som vás znova videla, určite sa ešte uvidíme... teda dúfam že ma po štvrtý krát už nikto nebude chcieť zabiť.. Pousmiala som sa. Popravde som chuť odísť ešte nemala, chcela som sa ešte spýtať ďalšie veci a v papierovačkách som mala prax takže keby niečo, bola som schopná mu pomôcť. Preto som prešla na opačnú stranu stola, sadla som si do kresla pred stolom a vážne som sa zatvárila.
Hokage-sama... potrebujem ešte niečo vedieť a potom už vám dám pokoj... teda.. budem aspoň potichu... Znova som sa zatvárila vážne a z kamenným pohľadom som sa ho spýtala. Je možné... spojiť dve kekkei genkai úplne inej podstaty? Alebo, napríklad... vezmime si Sharingan a Byakugan... pokiaľ by sa členovia týchto klanov rozhodli mať deti... aké kekkei genkai by mali...?

"Shijin šla také, už jen proto, že by to stejně nevydržela, kdyby byla tady a čekala," chtěl jsem namítnout, poprosit, ať nikam nechodí, ale Yuuki se posadila, což se mi líbilo. Ještě než ji odpověděl, uvařil jsem čerstvý jasmínový čaj, nalil jí ho do pohárku a nalil také i sobě. Odněkud z šuplíku jsem vytáhl pomačkaný balíček sušenek. Otevřel jej a vyložil na talířek.
"Zajímavá otázka. Studoval jsem různé možnosti genetické mutace, transmutace a tak dále," setřásl jsem si obvaz z mé levé ruky, která patřila Uchihovi Kagamimu.
"Netroufám si tvrdit, že by vzniklo úplně jiné kekkei genkai. Řekl bych, že by to prostě byl buď sharingan, nebo byakugan, možná by bylo doujutsu posilněné a získalo nové schopnosti. Rinnegan určitě ne, na to je potřeba něco víc. Já mám syna, jeho matka byla z klanu Kana a syn zdědil jen Shouton. Mokuton nemá, i když jsem si myslel, že ho bude mít. Ale podle vlastních výzkumů vím, že mokuton je značně dědičně nespolehlivý. Původně si všichni mysleli, že jej bude mít můj bratranec Itama, ale měl jsem ho já. Proto mě nesnáší,"

Nepohrdla som ani sušienkami ani čajom, už len kvôli tomu že som mala hlad keďže som nezostala v Kiri tak dlho aby som sa najedla - som baka, a pomaly som jedla a pila.
Pýtam sa kvôli tomu čo som počula a čo nahovorili ľudia. Bolo by nebezpečné keby Rinnegan padol do zlých rúk... hmm, Mokuton... nikdy som tomu kekkei genkai veľmi nepochopila... Je od neho sebecké že vás neznáša len kvôli tomu že nemá Mokuton... rodinu by sme si mali vážiť... ale... viete si predstaviť konbináciu Mokutonu a nejakého iného kekkei genkai? Spýtala som sa a napila som sa teda čaju, bol upokojujúci a odohnal zo mňa nervozitu, ja tu rozprávam o rodine z ktorej mi už vlastne zostala len Hitomi.. a aj tá je len ďaleká rodina. Bratranec Itama... hmm... popravde som netušila že nejakého bratranca vôbec má... aj keď o synovi som už čo to počula...Pozorne som spracovávala informácie a povzdychla som si.  Aah, kso.. každý sa pekne aklimatizoval do života bez vojen či bojov... len mne to zas trvá...

Také jsem jedl a pil, čaj byl výtečný a působil jako balzám na duši a příliv energie do unaveného těla.
"To ano, osobně doufám, že už nežije nikdo, kdo by měl rinnegan. Itama je zvláštní člověk, nesnáší mě, protože žárlí. Vždy chtěl být Hokagem, proto nemáme příliš dobré vztahy. Ano, tuto kombinaci si dovedu představit," ušklíbl jsem se a poukázal na svůj sharingan zakrytý čelenkou. "Jenže moc, není všechno..." na chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel nad tím, co řekla. Musím Itamu navštívit..
"Není pravda, Konoha je pořád v ohřožení," řekl jsem vážně s mírným úšklebkem na tváři.

Zasmiala som sa. Heh, kedy Konoha nebola v ohrození? Myslela som že... je pokoj, neviem prečo ale nepáči sa mi to... mám podivné obavy a zožiera ma to... Kusla som si do pery ale zlé myšlienky odplavil čaj.
Ešte šťastie že má Konoha schopného Hokage, ľudia u vás sa nemusia ničoho báť. Usmiala som sa.
Nebadá zmeny v mojej povahe, dobre. Teraz sa ho už len nenápadne opýtať na jednu otázku... nemusí vedieť že sa týka mňa nie?
Hokage-sama, pokiaľ by ste mali tri možnosti... buď byť obyčajným občanom Konohagakure, alebo slúžiť ako shinobi a plniť rozkazy alebo byť potulným shinobi.. čo by ste si vybral? Spýtala som sa a nenápadne som sledovala jeho pohľad, možno mi niečo prezradia jeho oči.

"Kéž by byl pokoj, mohl bych se věnovat svému synovi.." řekl jsem upřímně jednu myšlenku, která mi nahlodávala nitro a byla pořád hloub a hloub.
"To je pravda, pro Konohu udělám vše..Hmmm" zamyslel jsem se nad její poslední otázkou.
"Nikdy bych neopustil Konohu, zůstal bych, sloužil bych jako Shinobi a plnil rozkazy. Nemohl bych se potulovat po světě a nic nevědět o tom, co se děje v Konoze."

Tse, som baka... pýtam sa takú otázku Hokageho... vážne Yuuki? Vážne? Keby som mohla tak si hlasno povzdychnem ale to nebolo slušné.
Potom som sa ale usmiala. Ale noták, som si istá že to váš syn určite chápe... ste Hokáge, máte veľa iných povinností... vy mu to vynahradíte... Popravde mu tak trochu závidím, viem že sa mi Hitomi bude snažiť spríjemniť život v Kiri ale.. ja neviem aké to je mať rodinu, čo ak budem reagovať zle na nejaký dotyk alebo pozdrav? Alebo horšie, čo ak sa stane niečo tej malinkej... Kairi? Pokiaľ by sa jej niečo stalo tak by som bola schopná roztrhnúť nepriateľov holými rukami ale... kso. Strápene som sledovala pohárik v ruke a povzdychla som si. Dostala som chuť na niečo alkoholické a pokiaľ by sa mu podarilo vytiahnuť na mňa niečo také tak verím tomu žeby som vypila celú fľašu a sama.

"Chápe to, tváří se tak, že to chápe, ale žere ho to. Vidím to na něm, když jsem přišel z nemocnice, ani se nezastavil, nic. Ale to je jedno, nechci nikomu ukazovat své slabosti, i když nás to činí lidmi, nejsme přece stroje," řekl jsem ji věc, kterou jsem se poslední dobou naučil.
"Něco žere určitě i tebe,"

Takže je rozhodnuté! Potrebujete deň voľna! Až sa vyrieši tá situácia z Lady Mikomi tak si doprajte aspoň jeden či dva dni voľna, lepšie teraz než nikdy nie? Usmiala som sa. V nemocnici? No to je novinka... to som netušila... Otáčala som pohárik v rukách a natiahla som sa po sušienke.
Neviem aké to je mať rodinu a tak mám strach že niečo urobím zle. Sám viete aké to je so mnou a z dotykmi... toto urobí z človeka ROOT... a myslím že nie je vhodné aby sa niekto ako ja motal okolo detí... ešte nie som zvyknutá na prítomnosť vlastnej sesternice! Preto som premýšľala žeby bolo jednoduchšie sa len tak potuľovať... ale potom som si vypočula váš názor a nedá mi to... cítim sa... akoby som sa trhala na polovicu... Oprela som si hlavu o stôl a vydýchla som si, uvedomovala som si že sa chovám ako malá ale nešlo to inak, neviem to inak vyjadriť.