Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Ten pocit..Někdo mě volá! Hitomi! "Ne, teď ne.."zatvářil jsem se zoufale. "Konoha je v nebezpečí, nemohu nikam odejít...To opravdu stačit nebude, chce to Hyuugu.." vstal jsem udělal pečeť a vytvořil Moku bunshin.
"Klone, jdi do Kiri, volají tě," já jsem si sedl zpět a klon zmizel.

Uspěchaně jsem běžela po schodech, už docela zadýchaná. Navíc jsem po cestě spořádala oba knedlíčky, takže jsem až tak rychle neběžela. Už jsem nebyla tak veselá, jako když jsme šli do Suny. Měla jsem vážný, ustaraný výraz. Doběhla jsem až ke dveřím, zaklepala a rovnou vešla. (Jak neslušné!!!) Hluboce jsem se uklonila a spustila. "Omlouvám se, Hokage-sama, že jsem sem tak vtrhla, ale spěcháme sem z Písečné." Upravila jsem si vlasy, protože z toho běhu jsem musela vypadat příšerně, a pokračovala: "Kazekage-sama posílá tuto zprávu - Posily dorazí." Párkrát jsem se zhluboka nadechla a už jsem byla v pohodě. Porozhlédla jsem se po mísnosti, protože předtím jsem neměla tolik času si ji prohlédnout.

Sel jsem za ni je az moc hyperaktivni. Nakonec jsem vesel do kancelare. A jen azkroutil hlavou. Spise sem cekal neze hokage povi neco ve stylu kde jsme tak dlouho.

"Děkuji Vám!" doširoka jsem se usmál. Možná byla chyba, prosit zrovna Kazekageho.
"Kdo je Kazekage?" nečekal jsem na odpověď. "Ale musím Vás opět poslat na misi. "Lucy Shiro, jounin, najděte ji, čeká na Vás,"

"No vlastne se ani nepredstavil. Ale myslim ze by jste tam mel spise zajit osobne. Nemyslim hned."
Vyplestil jsem oci jak se zminil o dalsi misi.
"Dalsi mise?????" Malem sem to nerozchodil to jako ted dohanim co jsem nejak nestihl za posledniho pul roku? problesklo mi hlavou.

Využívala jsem chvíle odpočinku a čerpala síly. Jméno Kazekageho bylo přece napsáno na cedulce na stole!! Jenže než jsem to jméno stihla říct, šokoval mě fakt, že máme další misi. NANIIIII?! On se zbláznil! V duchu jsem soptila, ale nakoenc jsem ze sebe vypustila pouhé: "Hai... Ale kde ji máme najít?"

"Je mi líto, ale nedá se nic dělat, konoha je téměř prázdná," pak promluvila Amaru. Musel jsem nadzvednout obočí.
"Použijte přece své oči,"

Pár vteřin jsem jen tak zírala, jako by mě někdo flákl do hlavy. Pak jsem se plácla přes obličej a rukou ho na chvíli úplně zdeformovala. (Určitě všichni chápou, co myslím :DProstě facepalm a rukou setřela ksift ) "Gomen, jsem z toho horka asi trochu mimo..." Začalo se ozývat pomalé křupání. Kolem mých očí se rýsovaly žíly. Byakugan! Můj pohled na svět se v tu chvíli změnil. Uklonila jsem se a opustila mísnost. Už jsem věděla, kam jít. Najednou mi ale blikla myšlenka, na kterou jsem předtím zapomněla. "Eto... Hachidaime Kazekage ... Je Akasuna no Sasori." Při vyslovení toho jména mi naskočila husí kůže. Čekala jsem na nějakou reakci a hlavně na Hikara.

Její reakce mě pobavila, ale pak přišel šok. Vytřeštil jsem oko (xD) a chvíli otevíral a zavíral pusu. Vypadal jsem jako leklá ryba. Vzpamatoval jsem se však rychle.
"Akasuna no Sasori?" podivil jsem se. Hm, tak teď Suna bude vážně silná.
"Děkuji za informaci, můžete jít a hodně štěstí na misi!"

"Hai" Rukou jsem udelal jednoduchou pecet a Aktivoval Byakugan.

Byakugan

Nakonec jsem se uklonil a jen tak se vybral ven z kanclu.
(presun)

"Hai!" Prohlásila jsem hlasitě a podívala se na Hikara. Bože, zrovna on... Opustila jsem místnost a těsně za dveřmi mě začala otravovat moucha. Máchala jsem kolem sebe rukama, až jsem nakonec zakopla a málem spadla ze schodů. Naštěstí jsem je spíš seběhla jako na 20ti centimetrových podpatcích. Dole jsem se zastavila s vykulenýma očima a roztaženýma nohama - válela jsem se na zadku na podlaze. Pane bože, doufám, že to nikdo neviděl... Honem jsem se zvedla a vyběhla ven. (Přesun)

Vyšplhá po schodech až k patru s Hokageho místností. Tiše prochází chodbou, zaklepe a čeká na vyzvu ke vstoupení. *Doufám, že se stane mým Senseiem. K nikomu jinému autoritu nemám.* pomyslí si. Pousmívá se radostí z úspěchu jeho první mise.

"Vstupte," řekl jsem již po několikáté.

Vejde do místnosti a sundá si kápi. “Dobré odpoledne, Hokage-dono. Mise byla úspěšná.“ řekne Kyuchi. *Takovou misí mě chtěl vyzkoušet ? Budiž.* pomyslí si a poškrábe se na hlavě. Hlavu má plnou tréninku, už se nemůže dočkat, až se naučí nějakou silnější techniku.

"Dobrý večer," pozdravil jsem Uchihu. "Brzy dostaneš novou misi a budeš pracovat přímo pod kagem.." dostal jsem instrukce od klona. "Tak prosím, zůstaň tady.." najednou jsem ucítil něco zvláštního. Seito mě volá...Tam nemůžu poslat klona. Musím jít já. Bože, že já rozdal tolik pečetí! Vstal jsem, udělal několik pečetí a z mého těla vylezl moku bunshin.
"Buď tady Kyuchi-kun" Mile jsem se na něj usmál a byl jsem pryč. Klon se posadil do křesla.

*Co se tu děje?* pomyslel si Kyuchi a uposlechnul Hokageho rozkaz.

Prošli jsme celou Konohou až k budově Hokageho. Tentokrát jsem něměla čas se rozhlížet. Počkala jsem až mě dojde Daisuke.
,,Necítím se moc dobře." povzdychla jsem si a pohodlněji si Kairi v náručí "poskládala".

"Tak mi ji dej a odpočiň si." vzal jsem si Kairi, aby se s ní nemusela tahat. "Pokračujem nebo si chceš chvíli oddychnout ?" zeptal jsem se pro jistotu.

,,To je dobrý, to už zvládnu, když jsem došla až sem." odpověděla jsem s menším úsměvem, ovšem Kairi jsem mu bez řečí předala. Vstoupila jsem do budovy a mířila ke kanceláři Hokageho. Před ní jsem se zastavila. Zaklepala a bez vyzvání vstoupila dovnitř. Sice to bylo neslušné, ale tohle bylo naléhavé. Misi potřebujeme mít co nejrychleji z krku, abychom mohli zpět do Kiri.
,,Zdravím, tak jsme vás přišli posílit." pousmála jsem se. Tím úsměvem jsem pozravila i kluka, co byl v kanceláři s Assasinem.

"Znovu zdravím, vše vím," klon se usmál. "Tak, tenhle Uchiha vaší malou dcerku pohlídá," otočil jsem se na Sena a pousmál se.
"Můžeš dát masku dolů, nechal jsem zavolat tvou sestru, půjdete najít Kyuubiho. (nenechal, ale není čas xD) Právě jsem v Otogakure, nechal si mě zavolat Otokage," zavřel jsem oči a přijímal myšlenky od originálu.

Radši jsem zůstal s Kairi před kanceláří, abych jí netáhl do toho ruchu, vždyť stačí, aby si to vyslechl jeden z nás, no ne?

Sen Sarutobi

Ani som sa nestihol počudovať ako sa kancelária  jej obyvateľstvo stihlo vystriedať, za tých pár hodín. A to som si pospal v stoje len hodinku! Dobre možno viac, ale aj ja som človek a ľudia spia! Pohľadom som sledoval návštevu až mi zrak skočil na Hitomi. Mizukáge, vedel som o nej, takže muž po jej boku musela byť jej ochranka. Viac som ale nevnímal, mal som byť s Hokágem, mal som ho chrániť, to bolo moje poslanie ale keď nedal, priame rozkazy som musel poslúchnuť. Prsty sa zľahka dotkli masky opice, zovreli celý objem, okolo hlavy a mienil si ju zložiť, no v tom sa otvorili dvere a než sa stihla maska strhnúť z tváre, okamžite som si ju nasadil späť a pohľadom som prešiel po sestre. Bol to už mesiac o som ju vďaka službám nevidel, ale ani za ten čas som ju nedokázal nespoznať. Zato ona nespoznala mňa, moju masku nikdy nevidela. Ticho v brnení som ostal ako pravý Anbu stáť a bez slova som čakal na ďalšie rozkazy. Cez masku som ju sledoval, nemohla si to všimnúť ale možno cítenie že som na blízku? Nie, to bolo tiež vylúčené, to by som mal na ramene opičku. Ostanem v anonymite. Mám masku, nemám meno, nemám identitu. Som tieň a taký aj ostanem.

"Ano volal, ty, Mizukage, jounin z Kiri a ANBU Saru, půjdete najít jinchuuriki Kyuubiho. Byl unesen skupinkou ninjů, velice nebezpečných. Podle posledních zpráv byli viděni na hranicích země ohně. " oznámil jsem je se situací.
"Je to velice nebezpečná mise, musel jsem požádat Kirigakure o pomoc, protože všichni jsou pryč. Nevíme, co je nepřítel zač.."

Během chviličky se kancelář narvala k prasknutí. Vyposlechl jsem si veškěré rozkazy a pak jsem se slabě ušklíbla.
,,Myslím, že jsem ráda, že nejsem v Kiri tak žádaná." rozhlédla jsem se po osazenstvu tady. Připadala jsem si tu dost cizí. Kývla jsem na Daisukeho, aby vešel se spící Kairi dovnitř, když ji měl shinobi z Konohy hlídat.