Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"Pravda, pravda" přikývl jsem. Vytáhl jsem oficiální svitek pro oficiální vzkazy, vzal do ruky protokolární pero a začal psát.

Vzkaz:

Dokončil jsem dopis svým uměleckým podpisem a na svitek přitiskl Hiraishin pečeť.
"Tohle odnes novému kazekage, prosím." svitek jsem podal Hikaru.

"Rozumim. Ale stejne bych byl radeji kdyby sel jeste nekdo dalsi. Moje noha je sice lepsi ale stale ne na 100%. Nechapejte me spatne misi prijmam v kazdem pripade. " Svitek jsem si schoval do Kimona a nakonec jsem cekal na vyjadreni.

Hlasité dupání po schodech se zajisté rozléhalo po celé budově. Vyskočila jsem na poslední schod a zhluboka se nadechla. Chvíli jsem čerpala síly a pak se dopotácela ke dveřím kanceláře. Byla taková nuda, že jsem měla chuť klidně na honění koček. Lačnící po misi jsem hlasitě třikrát zaklepala na dřevěné dveře. Popadla mě menší nervozita. Co děláš, Amaru. Hokage-sama není zvědavej na pošahanou holku s vytlemenym obličejem! Odkašlala jsem si a poupravila si vlasy. Pečeť jsem zakryla ofinou a očekávala povolení ke vstupu.

"Ano, pravda, přece jenom bych mohl někoho poslat," v tom někdo zaklepal!
"Vstupte!"

Několik vteřin jsem se přesvědčovala, že to bude všechno v pohodě, ačkoliv nebylo. Pak se najednou ale ozvala výzva ke vstupu. Polkla jsem a pomalu otevřela dveře. Hned jsem je za sebou zavřela a přiblížila se ke stolu samotného Hokage. Hluboce jsem se uklonila a pak mělo dojít na slova. Vedlě mě stojícího Hyuugu jsem přeměřila pohledem. Toho znám!!! Ještě jednou jsem hlasitě polkla a promluvila : "Dobrý den, Hokage-sama. Chtěla bych se zeptat, jestli.. ehm..." Nastalo několik vteřin dlouhé trapné ticho. "P-pro mě nemáte nějakou misi." V duchu jsem vřískala radostí, protože jsem se dokopala k tomu to doříct. Trochu jsem se červenala, protože trapnější výstup jsem snad ještě neměla...

"Zdravím Amaru," usmál jsem se na nově příchozí. "Zrovna dávám Hikaru jednu misi, myslím, že bys mohla jít s ním. Mohu tě o to požádat? Jedná se o doručení velmi důležité zprávy novému nebo nové Kazekage,"

Ta holka my byla povedoma i to jeji jmeno. Myslym ze kdysi jsem mel i celkem srandu z toho ze nemohla udelat zkouzky. Ale vse to nebyl;a jeji chyba. Jeji vystup me pobavil vcelku. Byla takova no raz roztomila kdyz se cervenala. " Rozumim Hokage -sam nemam stim problem z me strany." Rekl jsem a cekal az se vyjadri i Amaru.

Celá natěšená a již připravená na všechny škrábance od koček nebo zašpiněné oblečení od rytí nějaké zahrádky jsem čekala na úkol. Verdikt Hokageho mě ale velice překvapil. Velice důležitý vzkaz do Sunagakure?! TAM JSEM VŽDYCKY CHTĚLA! Pousmála jsem se a podívala se na Hikara. Sice mi nebyl zrovna dvakrát sympatický, ale přeci jen to byla součást naší rodiny a bylo to jen pro tuto misi. "Beru to!"

"Super, můžete jít!" nepřímo jsem je vyhnal z kanceláře, vytvořil dřevěného klona, který tady byl za mě a já jsem zmizel.

Podival jsem se na Amaru.
"Sejdeme se za pul hodiny u brany" Rekl jsem ji cestou z kancelare. no potom jsem nakonec pomalym krokem opirajici se jesto o hul vydal ven z budovy.
(Presun)

Opustila jsem kancelář a na chodbě si ještě poslechla Hikarovy instrukce. Kývla jsem a když odešel, chvíli jsem byla jako zmražená. Pak jsem ale vylítla do vzduchu a radostně zaječela na celou budovu. Pane bože! Takovou misi jsem nikdy neměla!!!! Konec s kočkama! Tlustý báby, svoje koťata si dál lovte samy! Yattaaa!!!! Obrovskou rychlostí jsem vypálila po schodech dolů a rovnou k bráně, aniž bych se zastavila například v sídle. (Přesun)

Na otevřené okno přistála sněhově bílá holubice i se vzkaem, který měla na nožičce. Zavrkala a uvelebila se přímo na římse. Čekala, dokud jí někdo vzkaz nesundá, aby mohla letět zpátky do Kirigakure.

Vzkaz pro Hokageho:

Objevil jsem se v kanceláři, zrušil klona a všiml si bílé holubice. Vpustil jsem ji dovnitř a přečetl si rychle vzkaz. 
Na zadní stranu vzkazu jsem jen rychle načmáral.

VZKAZ:

Přitiskl jsem na vzkaz hiraishin pečeť. Připevnil lísteček holubici a pustil ji do světa. Klon mi také sdělil, že někdo klepal. Zvolal jsem "DÁle a posadil se.

"Zdravím, misí je dost, stačí si jen zvolit," pousmál jsem se a podal ji složku nazvanou MISE
https://nsgo.forumczech.com/f31-tymy-a-mise

Sen Sarutobi

Miestnosť upadla do tichosti, keď do kancelárie vstúpila Lucy. Po prehodení rukou Hokágem, kedy jej podal zložku s misiami, v tichosti a šere kúta miestnosti sa niečo zachvelo. Príval čakry dokázal by v túto chvíľu zachytiť aj Genín, vystúpil som z šera miestnosti a pomalým krokom som sa dostal priamo k Assasinovmu boku. Maska na tvári, drevená maska opice symbolizujúca práve môj znak a môj klan, keďže som bol jediné zastúpenie v radách Anbu jednotiek. Naklonil som sa, moja ruka pred tvárou aby zakryla možnosť počutia správy Lucy, sa jemne dotkla jeho klobúku a nízkym šepotom som mu prehovoril nové správy. Hliadka z Konohy, ktorá nedávno zmizla ďaleko za bezpečím hradieb znova zmizla a Kyuubiho Jinchuuriky nebol stále k nalezeniu. Správa po dopovedaní utíchla, narovnal som sa s rukou za chrbtom na znak úcty pred Hokágem a pohľad som zameral na Lucy. Čakajúc ako mĺkvy Anbu s maskou, na nové rozkazy.

"Takže tahle," pousmál jsem se.
"Měla by jsi vzít někoho sebou, nováčky, chuuniny, kohokoliv" vzal jsem si svitky. Na ANBU jsem zatím nereagoval, přemýšlel jsem, co dělat. Polovina nejlepších jouninů byla pryč.

Sen Sarutobi

Nehýbať sa, nerozprávať. Doteraz mi zneli Itachiho rozkazy v hlave, výcvik Anbu sa na mňa dosť podpísal. Vediac že v túto chvíľu je Konoha dostatočne oslabená na útok a takmer jej okamžite vyhladenie, vrátil som sa z misie čo najskôr. Cítiac, niečo veľké. Kyuubi bol preč, k tomu polovica našej bezprostrednej sily. Ostávam stáť vedľa Assasina, aby vedel že stále nie je nato všetko sám. Avšak v túto chvíľu ma upútal Jounin predo mnou, nepoznal som ju až tak dobre, nastúpil som len nedávno ale niečo mi hovorilo aby som si jej zložku prešiel. Ostal som avšak ticho stáť.

"To nevadí, alespoň se jim dostane vychování," ušklíbl jsem se. Byla pravdou, že děti jsou v současné době opravdu nevychovaní. Pak jsem se otočil na Sena.
"Tak a co teď? Konoha je téměř prázdná.."

Sen Sarutobi

Len čo Lucy opustila kanceláriu, svoj zrak som presunul n Hokágeho. Dlho netrvalo a spod masky som vydal dosť divný pazvuk, pripomínajúci zmätenosť. Chvíľkami som rozmýšľal nad jeho otázkou, než som sa rozhodol pre pohotovú odpoveď. „To že zmizol Kyuubi, tie zmiznutia hliadok.. Vidím n ostatku mužov v našej skupine strach v očiach, bude lepšie už nikoho mimo dedinu neposielať. Skôr mám ale teraz strach o novú generáciu.“ Moja myseľ patrila mladým, ktorý v prípade nebezpečenstva sa nemali ako brániť a keďže teraz bola Konoha dosť oslabená, kto by ostal aby ich bránil? Viac som povedať nedokázal, ostal som stáť na mieste kde ma zanechal, s maskou na tvári aby chápal moju službu, ako jeho osobný Anbu, ktorý už nie je pod velením Itachiho. Aby vedel že nie je sám.

"Ano, ale pořád se dokážeme ubránit, nesmíme nic nechat znát, nesmí se o tom dozvědět NIKDO.." přikývl jsem.
"Někdo se musí vydat za Kyuubiho jinchuurikim...Musíme dostat Kyuubiho zpět,"

Sen Sarutobi

Prikývol som hlavou na všetko čo povedal, poslušne a pokorne ako pravý Anbu. Tak ako ma to učili. Tentoraz som svoju povahu musel dať nabok, šlo aj o jej bezpečie, šlo o bezpečie Konohy, a ja som vedel že teraz moje správanie len všetko ohrozí. O krok som podišiel dopredu, tak aby som vzhliadol z obrovského okna na dedinu ponárajúcu sa do západu slnka, následne čoho som sa otočil a cez masku prehovoril. „Pôjdem, a moja sestra, naše opice radi pomôžu pri hľadaní, ale to nebude stačiť. Potrebujeme pomoc..“ Odvetil som a dostatočne mu naznačil. Kyuubi patrí Konohe to áno, ale čo ten chlapec v ktorom to bolo zapečatené. Čo ak pečať praskla, budeme potrebovať niekoho kto vie ovládať Kyuubiho. Pohľad som zameral na Hokágeho. Bude musieť ísť.