Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Všiml jsem ve městě takového neobvyklého rozruchu, pochopil jsem tedy. Jsou zpátky. Zamířil jsem tedy sem, zjistit jak je na tom Hokage, stále jsem si nebyl jist co mám teda dělat, teda jak to mám udělat. Přistoupil jsem před dveře na které jsem chtěl už ze zvyku zaklepat, ale byli otevřené a v kanceláři byla Lucy. Nevěděl jsem co mám dělat, tak jsem nakonec vešel. "Zdravím Hokage-sama, Lucy" Pousmál jsem se při vyslovení jejího jména.

Vyplázl jsem jazyk. "Taky že máš ..co si myslíš že jsem ?." Kýval jsem nahoru a dolů hlavou abych tomu přidal na důvěryhodnosti. pak si šel sednout vedle ní. Hokage tu nebyl, tak holt budu muset počkat.

Vyběhl jsem energicky a dost natěšený v hokagem plášti svého otce do kanceláře. Uviděl jsem Lucy, která měla modré vlasy (o.O) a nějakého ninju.
"Ahoj, táta je po srazu Kage zraněný a spí, jsem tu já jako záskok." usmíval jsem se jako sluníčko na hnoji.

Vzdychl jsem si a šel jsem hned za ní. (přesun)

"Ui!?" ta je teda děsivá. Skoro jako Sakura, akorát, že Sakura je stará babizna. Převzal jsem vzkaz a už byli pryč. Toť mé dny v Hokageho funkci.
Povzdechl jsem si a rozhodl se také odejít. Chtěl jsem si s někým promluvit.

Objevil jsem se v kanceláři, hned jsem si sedl na stůl a podíval se na ty hory papírů. S ničím jsem neotálel a ihned se pustil do práce. Docela mě to i bavilo, konečně dělat něco bezpečného, z papírování můžete mít tak maximálně pořezané prsty.

Po chvili jsem se zjevil v kancelari a zaklepal u dveri a cekal az ulysim to kouzelne slovicko.

"Dále," zamumlal jsem a s přimhouřenýma očima si pročítal různé výroční zprávy a zprávy z misích, zprávy výzvědných týmů apod.

S mím doprovodem jsem vstoupila do budovy, sice tam čekal nějaký klučina ale s omluvou jsem zaklepala a vstoupila dovnitř. Tohle bude naléhavější.
"Hokage-dono, měli by jsme si promluvit." řekla jsem vážně, vážné to bylo i proto, že jsem mu tady v kanceláři opět vykala.

// pisem to znova, som na mobile, takze to skratim
Isiel som tesne za Crystal. Nevyzerala, ze by bola na tom psychicky nejak dobre. Cely cas som bol ticho a stale som sa rozhlidal. Teraz nebolo bezpecne nikde.

Přikývl jsem.
Opět mi vykala, tohle bude asi hodně naléhavé. "Hikaru omluv mě, jdi ven prosím," řekl jsem a Hikaru vstal a odešel (sorry xD)
"Daimyo-sama, už jste se rozhodla?"

"Nerozhodla nevím nad čím by jsem se měla rozhodnout, žádnou nabídku jste mi nedal. Ale moji lidé  potřebují někde být a trénovat. Prozatím jsem je všechny poslala do země čaje, kde trénují naši chuninové. Ale co se Sorou teď?"  zeptala jsem se ho, nebylo mi příjemné takhle s ním jednat, ale před mími lidmi a na veřejnosti jsem měla.

Dorazil jsem ke kanceláři. Nebudu to popírat, byl jsem na sebe...ne, na celý tým hrdý. Když jsme začínali, ani jsme se nedokázali senseie dotknout, a teď jsme zničili jeho klona.
Zaťukal jsem na dveře a čekal na pozvání.

"Eh, promiňte, myslel jsem že jsem Vám už něco nabídl, pardon," to je to, že jsi jí to CHTĚL nabídnout, ty starej blázne! okřikl jsem sám sebe.
"Mohu Vám přidělat jednu čtvrť v Konoze navíc, nebo můžu nedaleko Konohy na území Ohnivé země postavit malou vesnici pro vás zbývající, vybavit ji. Bylo by to během půl dne hotové.." možná i dřív, miluji svůj Mokuton, asi se za něj ožením, pokud takhle se mnou bude mluvit pořád.

"To zní lákavě." pronesla jsem naoko nadšeně. "Pošleme pro ostatní, vybavíme si ji po lékařské stránce sami. Víme kde znovu seženeme, to co jsme tam měli. Děkuji Hokage-dono." mírně jsem se uklonila

"Dobrá, pro kolik obyvatel by ta vesnice měla být a kde by měla být??" založil jsem si ruce na hrudi a možná jsem působil chladně, možná to byl záměr.

Přišel jsem za krátce po Katashim. Sedl jsem si na zem, protože jsem slyšel že strejda zase něco řeší a přemýšlel jsem o svém výkonu. Musel jsem si přiznat že jsem skoro nic neudělal. V podstatě se o jeho klona postarali jenom ti dva, já jsem udělal jenom pár nevydařených pokusů o útok. Vzdychl jsem.

"Něco malého, jsme 6 jouninů a 15 chuninů." promluvila jsem po chvíli počítání. Když jsem to řekla nahlas zalila mě husí kůže, vážně nás bylo tak málo? Zhluboka jsem se nadechla a kývla na konečnou cifru.
"Kde? To nechám na Vás já budu muset pro chuniny dojít."

"Dobře," přikývl jsem a radši si to zapsal. Sakra, to už jsem vážně tak starej?
"Určitě se najdou další z celé Ohnivé země, nechám poslat do Hlavního města zprávu. Přemýšlela jste o názvu?"

"Sora no kuni." odpověděla jsem prostě, svého životního snu se prostě nevzdám. Milovala jsem tu vesnici byla pro mě vším. Tuhle si zamiluji také. Udivovalo mě, že on to bere se stejným chladem jako já, nevím na co je on naštvaný. Já byla spíš ta naivní...

"Tohle feudální pán nemusí přijít, spíše Sora no Sato, pokud ovšem bude Daimyo-sama souhlasit," mírně jsem se uklonil a hleděl na její boty. Hm, co jsem si myslel..