Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"I Sora no sato bude fungovat. Spoléhám na vaší vyjednavačskou sílu." pronesla jsem a už jsem byla na odchodu nevím proč, ale tím jak na mě promluvil jsem si připadala dost uraženě. A já hloupá se o něj starala. Co jsem si myslela, že mi skočí do náručí? 

Natáhl jsem ruku a chtěl ji zastavit.
"Děkuji, děkuji za to, že jsi, že jste se o mě starala, o mého syna i o naše životy." půjdu na to místo se svým týmem, pročistíme to tam a založíme malou vesnici..

Pomaly som isiel za Crystal. Stale som bol na pozore, nemohli sme si byt isty nikym.

Když jsem uslyšel Fuuinu poznámku o "kancovi" přešel jsem k nejbližší zdi a praštil do ní hlavou, abych se uklidnil.

Když jsem usoudil, že už jsem dostatečně klidný, začal jsem Fuu ignorovat a postavil se ke dveřím.

Zastavila jsem se a podívala se na něj. 
"Je to moje úloha shinobiho, stejně jako vaše být Hokagem a zavděčovat se lidem." dobře tím si to trochu vyžehlil, stejně i když budu tak blízko jeho vesnice nebude mít ani čas si vzpomenout.
"Omluvte nás musíme jít..... nevím kdy se vrátíme." Rozhodně tam budem dlouho natolik, než si srovnám myšlenky. 

"Rozumím," přikývl jsem.
"Dobře, vesnice bude zítra hotová," pořád jsem měl založené ruce na hrudi. "Tak dávejte na sebe pozor Daimyo-sama,"

"Budu." řekla jsem jenom a ještě mu věnovala krátký pohled. Zapomenout? Nezapomenout? Toť je otázka... nakonec jsem sklopila hlavu odcházela: "Sbohem..." šeptla jsem a vyšla ven z kanceláře a rovnou i z budovy bylo mi fakt divně. (přesun ulice)

Po Hokageho poslednej vete som ho s miernym uklonom pozdravil. „Dovidenia.” Povedal som a pomaly visiel z kancelarie.
// musim dat nabit mobil, o pol hodku som s5

Chvíli jsem na ni hleděl s otevřenou pusou. Nic jsem neříkal ani neodpovídal. "Ach ty ženy, vždy tak složité. Proč Takumi? Byla jsi ideální, až na to, že jsi byla nukenin," mumlal jsem si pod vousy, když odešla. "Další!"

Když se ozvalo spásné pozvání, vešel jsem dovnitř. Jen jsem se usmál a opřel se o stěnu. Sensei, porazili jsme vašeho klona a ten nás poslal sem. Odůvodnil jsem proč jsem tady a čekal na jeho reakci.

"Vím o tom, dobrá práce. Moku bunshin je snad nejsilnější klon, který se dá udělat," i když jsem mu nedal tolik čakry, kolik jsem chtěl, kvůli tomu tréninku. To jsem jim ale neřekl.
"Máme misi, jen než ji vysvětlím, slyšeli jste, co se stalo na srazu Kage?"

Na jeho kompliment jsem se jemně začervenal a na jeho otázku jsem zavrtěl hlavou. Slyšel jsem jen, že jste se vrátil šeredně zohavený, ale jak a proč, v tom už se zdroje liší. Však víte, prodavač ryb to slyšel od kamaráda, který má kamaráda, který prý má bratrance, který zase je v nemocnici. Usmál jsem se.

"No, na sraz Kage zaútočil někdo, kdo si říkal Uchiha Madara, skamarádil se s Tsuchikagem, který nás zradil. Jenže to Madara nebyl, byl to Yoshiro Uchiha, můj bývalý student.." odmlčel jsem se, kde jsem udělal chybu? "S jednou technikou srovnal Soru se zemí. Nás pět Kage + statečný jounin z Tsuki dostal na lopatky. Podařilo se nám ho zlikvidovat, ale všechny nás dostal na pokraj smrti. Nebýt Sakury, tak tady asi už sedí někdo jiný."

Trpělivě jsem poslouchal a přikyvoval. To zní jako zajímavě strávený den. Odkašlal jsem si. Takže...ne, že by nebylo fajn vás zase vidět, ale proč jste pro nás zavolal? Zeptal jsem se a usmál se.

"Sora no kuni byla sice zničena, ale její lid přežil, nabídl jsem Daimyo, že ji vystavím vesnici Soru, nedaleko Ohnivé země..Pomůžete mi připravit terén, zmapovat atd a já budu stavět," usmál jsem se.
"Stavitelství a architektura je mou zálibou," bože, už jsem FAKT STAREJ...

"Ten hlas znám. Ta paní k nám chodí hodně často na návštěvu...teda spíš hodně často za strejdou. Už jsem je dokonce jednou viděl jak jí strejda dává růži." řekl jsem ještě Fu jako odpověď na jejího "kance" a pak se začal smát.
Potom jsem vstoupil do místnosti a poslouchal vše co nám strejda říkal. "Co, co se stalo?!" zeptal jsem se co se stalo na srazu kage a potom nám to strejda vysvětlil. "Hai" kývnul jsem. nad tím co máme udělat pro Soru.

Vyslechl jsem si senseie a pevněji si utáhl šálu. Bylo sice teplo, ale....styl je styl. Rád pomůžu. Stejně se musím víc naučit spolupracovat jak s Wakanou, tak Yuuko. Podotkl jsem a usmál se.

Vyšplhala jsem se po schodech až před kancelář. Nikdo. Jen zevnitř bylo slyšet hlasy. Chvíli jsem uvažovala, že by to bylo příliš nápadné a tak jsem se rozhodla jinak. Zaujala jsem pozici lotosového květu přímo před zavřenými dveřmi. Tedy potom, co jsem se ujistila, že se otevírají na druhou stranu. A čekala. Oči mi doslova zářily.

"Zdravim slecno jak pak se mate?" Byla celkem nuda tak sem se dal do reci s neznamou.A co tak alespon to ubehne.

"Dobře, tak půjdeme. Cestou můžeme trénovat nejjemnější ovládání čakry," pousmál jsem se. Vytáhl jsem jednu techniku a dal ji Raikimu. "Doton: Gantetsukon C -rank, pak tě naučím ještě jednu," poskládal jsem pečeť a z mého těla vyskočil klon, který si sedl na mé místo. "Půjdeme, přesuneme se k bráně,"natáhl jsem ruku, aby se mě mohli všichni chytnout. "Připraveni?"

Protočil jsem oči. Ale ne...už zase. Poznamenal jsem a chytl se jeho ruky. Co je špatného na cestování pěšky?

Byl jsem nadšený, když mi podal tu techniku. "Arigato, strejdo!" řekl jsem šťastně a schoval si to do kapsy. Byl jsem trochu zmatený, když nám podal ruce. Pak mi došlo že to je nejspíš nějaká teleportační technika a chytl jsem se ho.