Brána Konohy

Jdu rovnou do kanceláře. (přesun)

"Hai," uklonil jsem se a v mých očích planul oheň. Byl čas války. Doufal jsem, že spolu s otcem a Alliim ukážem ostatním barigádu. Nevím proč, ale ta představa se mi strašně líbila. Postavil jsem se vedle Seita a pevně si uvázal čelenku. Ve vzduchu bylo něco cítit. Čakra? Ne, krev a pot.

Pousmál jsem se na Tobira a pak se zase jen díval ven. Pořád se nikdo ani nic neblíží. Viděl jsem nějaké dva ninjy, co vyskočili na bránu. Aspoň to uvidí, jestli se někdo blíží.

Ucítil jsem hned několik čaker, tohle museli cítit i začátečníci, takové množství. ,,Už jsou tady." podíval jsem na Tobira a pak zpátky směrem, kde stáli oni. ,,Připravte se. Dnes rozhodně neprohrajeme." lehce jsem se pousmál a složil několik pečetí. Musel jsem aktivovat Mizu no jikuukan.

Vsichni co mohly uz byly ve skrysi a ja nakonec jenom dosel k Brane byl tam Allii A nekdo me neznamej. Nakonec jsem se si sedl a jen tak cekal co se bude dit i kdyz jsem to vedel ale tentokrat to bylo jine tentokrat budu primo bojovat. Zdravim "Alliiiiiiiiiiiiii-Sama. Jak to jde?" Snazil jsem se trosku odlehcit situaci i kdyz tohle asi nebyl nejlepsi zpusob je fakt ze jsem doufal ze se tu neobevi ten zmetek nebo jeste nekdo horsi.

Dorazil jsem na místo, svůj Hokage klobouk jsem nechal někde ležet, místo toho jsem měl na sobě plášť, jako měl Yondaime, akorát v zadu byl nápis Nanadaime. Položil jsem ruku na zem a podemnou vyrostl velký strom, který mě nadzvedl několik metrů nad všechny Shinobi z Konohy.
"Shinobi bojující za svůj domov! Někdo narušil náš mír a odpočinek, viní nás za něco, co jsme nespáchali. Chtějí zničit naše domovy, naši čest, naši ohnivou vůli! Bojujeme tady jako rodina, jako rodina Shinobi! Vsázím svůj život a ochráním Konohu, tak přísahám na titul Hokage!"  rozpřáhl jsem ruce. "Dnes vyhrajeme, budeme krůček od toho, abychom dosáhli skutečného míru. Bojujme, abychom už bojovat nemuseli, bojujme za naše děti, za naše předky, bojujme za naše životy a naši čest!!!" po tomto plamenném projevu jsem si založil ruce a na dřevěném sloupu sledoval army za horizontem.

---> https://nsgo.forumczech.com/t397-bojiste-pred-konohou#5117

Hokage svou schopnost mluvit k lidem nikdy neztratí. Tohle je dokázalo povzbudit. Stála jsem před svým klanem a nespouštěla z něj pohled. Vnímala jsem jeho slova a byla příjemná i bolestivá zároveň.
Rodina, povinnost, čest. A tak to má být. A za to budu bojovat.
Když domluvil, všichni byli nadšení. Do jednoho. A já tam tak stála mezi nimi a cítila jsem se velice zvláštně. Chyběla mi tu sestra, ale má rodina tu byla, můj klan. Ani nevím, proč jsem se na chvíli cítila i sama, snad jen, že ti nejbližší byli pryč. Skoro všichni. A přesto to budou úplně všichni, kdo do tohohle dají všechno. To bylo jasné.

Takže pro lepší přehled
Bojiště - západ
Bojiště - východ
Vytvořil jsem tyto dva topiky kde jsou nepřátelé. Bojovníci na blízko, přesuňte se na západ a bojovníci na středně velkou vzdálenost na východ. Někdo by měl zůstat i tady.

Spravne jsem mel stat na uplne jinem miste ale me bylo jedno kde stojim. Nakonec jsem oplatil Alliimu gesto a rekl. "Vam taky hodne stesti, Snad se potomhle jeste uvidime." Rekl jsem ne ze bych byl takovy Pesimista no proste jsem si uvedomoval co se muze stat. A Cekla na rozkazy.

"Velitelé skupin - Shijin a Seito, vezměte své bojovníky a jděte bránit Konohu! Rozchod!" mávl jsem rukou a čekal na pořádný svist ninjů jak přeskakují hradby a míří na své stanoviště.

Pro lepší přehled: