Brána Konohy

Já jsem se nehodlal zapojit do boje, až do této chvíle. Otec zaskočil housenku a Allii krásně porazil nosorožce. Já jsem soustředil ohnivou čakru a vypálil na něj ze zdola katon endan. Tohle přece nemohl vidět.

Nosorožec zmizel pod tíhou Uzumakiů. Housenka také zmizela. Nebyla to Nagatova poslední technika.
Rinnegan mi poskytoval velký rozhled. Zvedl jsem ruce a vypustil další větší smrtící vlnu, která vytvořila menší kráter na místě, kde jsem byl. Netopýři nemuseli přežít. Ohnivá technika se kompletně rozprášila.
Vznášel jsem se ve vzduchu, tentokrát bez summonů. Prsty se odpojily od dlaně a přeměnily se na rakety.

Opět ohromná tlaková vlna, která mě zarazila zpět. Ještě že jsem byl Senju.
Žádné zranění, jen mě bolelo celé tělo. Nenávistně jsem sledoval Nagata. Já jsem v tomhle nic nezmohl. Vůbec nic.
Byl jsem oproti němu slabý, možná ještě víc, než dřív.
"

Pomocí Mokutonu jsem se snažil ochránit nás všechny před smrtící vlnou, moc se nedařilo, ale všichni jsme zatím zůstali naživu.
Raketám se mi podařilo vyhnout. Allii přiskočil.
"Mám plán, zkus ho donutit použít odblokovat útok. Využiju jeho pětivteřinový interval, vtisknu mu značku na tělo, přenesu se s tebou a ty mu zasadíš smrtící ránu. Ale dávej pozor, bude to rychlé..." vzal jsem si do ruky hiraishin no kunai.

Nagato se ušklíbl. Natáhl ruku a proti klonům vypustil další smrtící vlnu.
Dal ruce dohromady a připravoval se na další techniku. No, ale na jakou?

Sledoval jsem a zároveň počítal, v první sekundě jsem vrhl kunai a prosvištěl kolem Nagata, letmo jsem se dotkl jeho zad. Ve druhé sekundě jsem se objevil za Alliim a přiložil mu dlaň mezi lopatky. Ve třetí sekundě už s Alliim jsme se stáli za Nagatem. Teď to bylo na něm. Doufal jsem a věřil v Alliiho sílu, protože to bylo jediné, co v tuto chvílu mohlo zabrat.

Ani jsem nemrkal. Můj otec a Allii byli rychlí a mihli sebou. Bylo to naprosto úžasné! Dokázali vymyslet protiútok s takovou rychlostí, že to bylo téměř nemožné. Já jsem nemohl dělat nic, než jen čekat. Taijutsu nebyla má silná stránka, genjutsu také ne. Ninjutsu mohl pohltit a ještě nebyl čas na barikádu.
Zatím.

Doslova mi mizeli před očima. Chystal jsem se použít jinou techniku, vytáhnout jim duše z těl, ale byl konec. Silné údery mě poslaly k zemi, kde jsem se roztříštil a pomalu dával dohromady. Situace na ostatních bojištích byla vážná, pro nás. Proto se Nagato vznesl i když nebyl kompletní a mířil si to na bojiště. Uvnitř těla shromažďoval čakru.

Zaradoval jsem se, když náš kombinovaný útok zabral. Ale bylo to moc rychlé. Hebi moc dobře věděl, jak se Edo tensei ovládá. Proč se tedy nerozpadlo, jak referovala Hitomi? Co se stalo? Zesílil? Nechal jsem myšlenky být, Nagato šel na bojiště.
"Allii, Tobiru, rychle! Nesmíme ho nechat zdrhnout, ve svém těle shromažďuje velké množství čakry!" vrhl jsem se kupředu a běžel za ním. Doufal jsem, že to také udělají i ostatní.

Chtěl jsem výsknout radostí, ale nebyl čas. Náš nepřítel se posunul. Přikývl jsem na rozkaz svého otce a rychle se vydal za ním. Nebyl jsem tak rychlý jako on.

Ty vlny nebyly moc silné, stál jsem opodál, ale netopýři to nepřežili. Vydal jsem se pryč z bojiště, nemám sílu na to, něco udělat.
Tady pro mě není místo..

S armádou jsme se zastavili za branou, kde jsme už byli na území Konohy. Vydal jsem se do hlavního stanu, sledoval jsem mapu a přemýšlel.
Takže, potřebujeme nějak zaměstnat jejich armádu. Vyslat schopné shinobi přímo na nepřítele. Najít, zlikvidovat..

Měla jsem za to, že bych měla oznámit ztráty a úspěchy. Tedy, úspěchy, žádné jsme neměli. Zatím ani jeden. Odevzdaně jsem povzdechla a potom, co jsem si ještě jednou prošla všechny skupiny divize jsem si našla velitelský stan, kde měl být Hokage.
"Hokage-sama?"
Žádost o vstup nebo jen oslovení. Sama nevím, co jsem tím měla na mysli.
"Mohu vstoupit?"

Dosel jsem k brane no spise nez ze bych sel do stanu za ostatnimy jsem vyskocil na branu a daval pozor co se deje kolem. Nic mi nebylo az na pak odrenin ale to bylo uplne v pohode. Az na par veci ci me stvaly.Nakonec jsem zustal stat na brane hledici nekam do dalky.

Z mého přemýšlení mě vyrušil příjemný hlas. "Ano Shijin? Samozřejmě, pojď dál," roztržitě jsem se usmál a posadil se na starý gauč, který sem někdo přinesl. Ukázal jsem na místo vedle mě.

Posadila jsem se vedle něj. Bylo příjemné sedět. Měla jsem pocit, že se mi každou chvíli rozskočí hlava.
"Divize boje na blízko to přežila jen díky Katsuyu a Alliimu," podotkla jsem.
Nevěděla jsem, jaké má velitel přinášet zprávy. Možná jsem se měla víc učit.
"Rozdělila jsem ji na deset bojujících skupin, které si vedly velice dobře, největší ztráty jsme utrpěli proti Iwagakure, to odnesl především můj klan, proti Dotonu jsme se neuměli bránit. Ještě štěstí, že tam byla raitonová jednotka. Pečetící a lékařská jednotka se držely stranou, takže na naší straně bojiště neutrpěly téměř žádné ztráty," zarazila jsem se.
To bylo asi vše, co jsem měla říct.
"A já jsem bojovala... s Nejim Hyuugou."
Bohužel...
"Žádné z Edo Tensei jsme nezvládli porazit, bylo jich proti našim skupinám šest. Stáhli se příliš brzy."

Pozorně jsem poslouchal. Takže Iwagakure se zapojila už podruhé. A Hebi používá své Edo tensei. Co ještě skrývá? Proč nás nezabil už dříve? S Nagatem by to přece dokázal.
"U nás se také objevilo Edo tensei, Nagato chtěl zabít Alliiho. Můžeš si představit proč. Jinak, velmi dobrá práce. Tvůj otec, by byl na tebe hrdý," jednoznačně jsem uznal její sílu a usmál se na ni.
"Velitel nepřátelských jednotek se ještě neukázal. Hraje si s námi, nebo ještě není tak silný, jak si myslíme. S Nagatem by nás přece dokázal vyřídit všechny a zničit přitom celou Konohu. Buď to nedokáže, nebo má něco v plánu."

Edo Tensei, Nagato, Neji...
"Děkuji," povzdechla jsem, ale usmála jsem se. "Ale kéž by tu otec a sestra byli, byla bych klidnější."
To, co mohli mít v plánu, ať už to bylo cokoli, se mi předem vůbec nelíbilo. Nechtěla jsem už ztrácet další ze své divize, nechtěla jsem, aby umírali mí přátelé.
"Chvílemi mi připadá, jako kdyby nás někdo přenesl časem do dob, o kterých nás učili ve škole, kdy Neji-san zemřel ve válce, stejně jako asi i ostatní přivolaní."
Jaké to asi je, objevit se tu po letech, kdy už nežije nikdo, koho jste znali?
"Co budeme dělat dál? Pokud bude chtít každý střet zakončit Shinra Tensei, tak to nevydržíme."

Přišel jsem před stan, kde byl Hokage a vstoupil jsem do něj. Už zde byla i Shijin. ,,Zdravím." pokýval jsem jim hlavou na pozdrav a obrátil se na Assasina. ,,U nás na bojišti byly ztráty tak půl na půl, ale později už jsme začínali mít mírnou převahu. Každopádně největší problém dělali shonobi z Iwy a pak jeden co ovládá jíl." na chvíli jsem se odmlčel a vzpomínal na svůj boj. ,,Každopádně soupeř oživil i Kakashiho. Bojoval jsem s ním sám a nebýt toho, že ho odvolali, tak jako zbývající edo tensei, už bych asi ležel v nemocnici." znovu jsem se odmlčel, protože jsem cítil vinu za to, že jsem ho nedokázal zastavit. Podíval jsem se na Assasina a čekal na reakci.

"Nevydržíme, Allii ještě nepoužil sílu z pečetě, jenže, on ještě není dokonalý medik," v tom přišel Seito. "Zdravím, takže Hatake Kakashi, hm, musíme najít jejich hlavní stan a zaútočit na ně, nemám to rád, ale ten kdo zaútočí první, vyhraje.." řekl jsem a sevřel ruce v pěst.