Brána Konohy

"Hatake Katashi, Neji Hyuuga, Nagato... Ten seznam se nám prodlužuje," ušklíbla jsem se.
"Dobrý den, Seito-san."
Zaútočit na jejich hlavní stan. Tenhle plán byl jasný. Ale co když právě to po nás chtějí, co když tam na nás bude čekat nějaká past? Nic není jisté. Nakonec jsem jen kývla.
"Snad nás tento tah dokáže zachránit."
Je třeba tomu věřit.

,,Nic jiného asi nezbývá." podíval jsem se na ně a pak zase mluvil. ,,Určitě na nás opět pošle edo tensei a navíc nás tam čeká ten jejich vůdce. Jednoduchý boj to nebude."

"Je ale možné, že se jedná o past. No, nic jiného nám nezbývá. Máme však něco, s čím on nepočítá.." vstal jsem. Čelenku Konohy jsem měl položenou na malém stolku s vodou. Čelenku jsem si vzal, prohlédl a uvázal na čelo, tam kam patří. "Ať nepodceňuje ohnivou vůli!" na tváři se mi objevil úsměv a pohlédl jsem na své přátele, na svou rodinu.

Vyklízela jsem nemocnici a ty, co měli nejtěžší zranění jsme s malou jednotkou převáželi do nemocnice. Nebyla jsem ani trochu unavená, což bylo divné. Na bojišti jsem celou noc odklízela mrtvoly. Teď mě čekala práce ve stanu, možná že já budu muset uvolnit Byakugou, když je Allii bez čakry.
Došla jsem tedy do stanu a vešla dovnitř. "Dobré odpoledne," pozdravila jsem mile. Byl tam nějaký krásný a sexy Uchiha, měla jsem na ně nos.
"Co vás píchá?"

Mimoděk jsem se dotkla své ochranné čelenky. Měla jsem ji taktéž na čele, ačkoli obvykle jsem ji nosila spíš na rameni.
"Vyhrajeme. Jsem si jistá, že vyhrajeme."
Protože tak je to správně a protože nic nesmí zlomit naši ohnivou vůli.
Jen aby nás nespálila ona sama.
Pousmála jsem se.
"Kdy a kam vyrazíme? Minimálně má divize potřebuje alespoň chvíli odpočinku před další cestou. Vím, že jim ho nemůžeme dát dostatek, ale ještě alespoň pár hodin by jim jistě prospělo."

"Heh, teda, omlouvám se, měla jsem na mysli, kde vás to bolí, já jsem hlavní medička, Haruno Sakura," představila jsem se a usmála. "Podívám se Vám na to, svlékněte se," sundala jsem si rukavice a položila je na stolek.

Místo odpovědi jsem se kousl do prstu a poskládal pečetě. "Kuchiyose no jutsu!!" v kouři se objevil můj malý had Shi. "Sssso, ssso ssse děje?" zasyčel a vrhl na Shijin roztomilý pohled. (pokud to vůbec u hadů jde xD)
"Shi, dnes nebudeš posílat zprávy, ale půjdeš na výzvědnou misi. Jsi malý, senzibil na tebe jen tak nepřijde, nemáš výraznou čakru. Půjdeš po pachu a zkusíš najít armádu povstalců a Iwagakure. Měli by být ještě v Konoze, pokud tě někdo uvidí, zmiz a předej mi zprávu." pohladil jsem Shiho po jeho malé, slizké hlavičce.
"Sss, aanoo," zasyčel, zmizel a proplazil se hledat.
"Tak, jako plán to stačí ne? Ať si jednotky odpočinou, nají se a ošetří svá zranění za chvíli vyrazíme.."

"V podstate na hrudi a na boku."
Povedal som a dal som si dole plášť a na to hneď aj tričko. Pff.. dúfal som, že sa tej bolesti zbavím..
Rany som mal obväzmi, ktoré boli už krvavé. Na tvári som mal menší úsmev.
"A moje meno je Rokuro Uchiha."
Predstavil som sa. Sakura Haruno, to meno bolo dosť známe. Niečo mi ju spojovalo s Narutom Uzumakim.

Assasin se začal věnovat svému Kuchiyose. Ještě jsem vnímala jeho slova, ale byla jsem neskutečně ospalá a stálo mě veškeré zbývající síly udržet oči nahoře. Jeho had se na mě opravdu roztomile podíval, ale to snad ze soucitu - jestli hadi byli toho pocitu schopní -, jelikož mi klesla hlava na rameno a oči se zavřely. Vzápětí jsem s sebou trhla. Jistě, byla jsem ještě navíc po misi, ale velela jsem celé divizi, musela jsem zůstat vzhůru.
"Hai!" odpověděla jsem rychle na cokoli, co bylo řečeno, tedy na informace o možnosti odpočinku.

Prohlédla jsem si jeho tělo a tváře se mi zabarvily do ruda. "Těší mě, Rokuro-kun," hodila jsem letmý pohled na obvazy a rychleji než by někdo řekl Žlutý blesk jsem je přeřezala čakra skalpelem a sundala. Teď jsem si ho prohlédla dokonale. "Polož se sem," ukázala jsem na lůžko a čekala.

Tak tedy do toho. Lehl si a já k němu přistoupila. Položila jsem ruce na jeho krásné tělo a začala. Mé ruce obklopila smaragdová čakra a naplnila jeho tělo teplem a začala se mu vracet síla. Během několika minut, bylo léčení dokončeno.
"Je to, Rokuro-kun," šťouchla jsem ho do žeber, možná trochu víc, než bych chtěla.

Shi se tedy konečně vrátil s odpovědí. Našel jejich přibližnou polohu.
Vyšel jsem ze stanu. "Připravte se!" řekl jsem velmi, velmi hlasitě. "Vyrazíme!" vyskočil jsem a dopadl přímo na bránu Konohy. Bylo načase ukončit tuto malou válku.

"Omlouvám se," zatvářila jsem se roztomile a snažila se poodstoupit. Já hloupá jsem zakopla o vlastní nohu a spadla hlavou přímo na jeho rozkrok. Vyskočila jsem na nohy a poodstoupila celá rudá.
"Omlouvám se, omlouvám se.."

Stal jsem kousek od hokageho a hlavou se mi honila pouze jedina meslenka. Raiton Byla jedina vec co by my pomohla v techto bojich ale to bylo zatim dost nerealne. Stal jsem kousek od Hokageho a cekal az se zacneme presouvat spise jsem potreboval vedet kde pujdeme mohly byt zmeny ale nemusely.

Vnitřní Sakura protestovala, ta chtěla v tuto chvíli udělat úplně něco jiného a pokračovat v tom. Já jsem se jen trapně červenala. "Já..já..Ale..dobře, jdi a dávej na sebe pozor, Rokuro-kun," zamávala jsem mu. Ať se ti něco stane a přijdeš za mnou..přiště mi neutečeš

V tom okamžiku byla únava ta tam. Odsunula jsem ji, co nejdále to šlo a taky jsem se nadopovala několika prášky, které mi usnadní přežití následujících hodin.
"Yosh!" povzbudivě jsem se usmála.
Pak už jsem se jen přiřadila ke své divizi, abych rozdala potřebné rozkazy.
Jdeme se připravit na vítězství!
Otočila jsem se ještě na Hokageho, který stál na bráně a čekala, až nám určí směr.

"Nepřátelé na dvanácti hodinách! Obklíčíme je ze všech stran. Allii můžeš pokračovat?" zeptal jsem se ho a doufal, že tu někde je.
Opravdu jsem v to doufal, nechtěl jsem se ztrapnit xD.

Musela jsem se usmát. Alliiho příchod mi nějakým způsobem zlepšil náladu. Také jsem si díky tomu vzpomněla na jistý incident s pouličním prodavačem párků.
Ale varovaly jsme ho!
Něco se měnit nesmí, protože je to správně zkrátka tak, jak to je. Zorganizovala jsem si divizi a čekala na to poslední, co bylo třeba vědět.
Obklíčíme je. Skvěle. A kde u toho bude moje divize?

"Hm," ušklíbl jsem se když Allii dorazil. Sledoval jsem území na dvanácti hodinách a vlasy mi vlály do větru.
"Půjdeme na ně, obklíčení nebude fungovat, jejich vůdce je senzibil," uvědomil jsem si.
"Ale..Jdeme, získejme vítězství, dejme naději Konoze na další probuzení. Nenechejme padnout sny a naděje našich předků, bojujme za ty, co nejvíc milujeme, bojujme za nás za všechny, bojujme jako jeden!!!" zahřměl jsem.
"Já jako Konohagakure Nanadaime Hokage položím za Vás život v první linii a budu Vás chránit svým životem!"
"ZÍSKEJME VÍTĚZSTVÍ!!!!" vyskočil jsem na nohy a nechal rozrazit bránu. Běžel jsem přímo k nepřátelské armádě.