Brána Konohy

Pozorně jsem poslouchala. V očích mi plálo stejné nadšení jako jemu. Dokázal k tomu zlákat každého.
"Divize boje na blízko!" vykřikla jsem.
Měla jsem všechny skupiny hezky seřazené a byla jsem s tím spokojená. Všechno to muselo být perfektní.
Kdy se z tebe stal perfekcionista, Shijin?
Rozběhla jsem a následovalo mě všech deset skupin shinobi se zálibou v Taijutsu. Doufala jsem, že se znovu připojí i raitonová jednotka, velmi nám pomohla.

//Přesun

No sece jsem stal na brane a seskocil dolu a padl presne tam kde jsem byl Najednou jsemmenil veci ktere zdrejmne drive nebyly uplne tak realne At se to nelibylo me nebo jim. Ted to nejak vsichni ignorovaly. Nebo si toi nechavaly na pozdeji taktez i ja si svuj odstup neudrzoval.
(presun)

Bol som posilnený, najedený a celkom som si nazbieral sily. Bolesť som už necítil. Moja divízia sa pripojila k Shijin a zas som sa objavil pár metrov po jej boku.
Pokračoval som na bojisko hneď s nimi. Všetci sme tu mali jeden jediný cieľ ochrániť Konohu... to viedlo k zničeniu nepriateľa.

________________________________________________________________________
(Nechcem double post)
Došiel som vyčerpaný a zničený až k stanom. Našťastie som tu trafil. Bolo to bližšie od Uchiha štvrte než od nemocnice, preto som volil túto možnosť. Z posledných síl som dorazil k jednému stanu s medikmi. V tomto neboli obsadené lôžka, na jedno som si unavene sadol. Boli vo mne zmiešané pocity z bratovej smrti. Prečo sa nakoniec sam upálil? Prečo mi toto všetko vlastne urobil, stále som ho mal rád, ako svojho brata. No nad týmto som sa prestal zamýšľať. Začali sa mi pomaly zatvárať oči v sede, bol som vyriadený.

Boj zuřil na třech frontách, nestíhala jsem. Lítala jsem všude možně, řekli mi, že ve stanu 3 někdo vážně zraněný čeká. Tak jsem tedy rychle šla do toho stanu a nebyl tam nikdo jiný než... "Rokuro-kun!" vykřikla jsem a šla k němu blíž. "Co se stalo?"

Genjutsu? Explodoval?jednu ruku jsem mu položila na čelo a druhou položila na jeho břicho. Začala jsem s léčením, které mohlo trvat docela dlouho. Byl vážně poraněn a jeho hlava? Možná to trvalo dlouho, ale nakonec se mi podařilo ho vyléčit. Potřeboval odpočinek.

Rokuro pořád sebou házel, stalo se určitě něco, co ho pořádně dostalo. Přitlačila jsem ho rukou k posteli, aby se nehýbal. "Rokuro-kun, vydrž to!" teď jsem se zaměřila na jeho poraněné tělo a rozsáhlé popáleniny, bylo překvapující, že to vůbec vydržel.

Léčení už dávno mělo skončit, ale něco bylo špatně. Rokurova vůle? "Rokuro-kun, uklidni se, ať se stalo, co se stalo, musíš zůstat v klidu." krutý osud Uchihů, který jsem viděla jednou na vlastní oči. Sasuke-kun..

"Gomenne," usmála jsem se jemně a položila mu znovu ruku na jeho čelo. Následky po tsuykuomi by měli zmizet. Už jednou takto Tsunade-sama uzdravila Kakashi sensei.
"Doufám, že ti to nevadí."

"Nejsi starý, to v žádném případě," usmála jsem se a otočila jsem se k němu zády. Hleděla jsem někam do dáli a přemýšlela. Boj ještě neustal? Jak je na tom Hokage-sama a Allii-kun? Neměla bych?

Dosel jsem zpet k brane a tam dosel pobliz k jedne ze sten. o tu jsem se oprel a pomalu tam usnu. Spise jsem premyslel jak se nenechat priste prizabit nebo chytit. Nakonec pri premysleni jsem usnul jak spalek.

Otočila jsem se zpět. "Nemůžu tě nechat v tomto stavu odejít, Hokage-sama je na bitevním poli," řekla jsem rázně. Šla jsem pomalu k němu a zašeptala. "Já ti nestačím?"

"Rokuro-kun," zašeptala jsem a pomalu se k němu přiblížila. Chtěla jsem ho políbit? Proč jsem se k němu tak přibližovala? Proč mě tak přitahoval? On i jeho krásná Uchiha tvářička.

Dorazil jsem k připraveným stanům. Hledal jsem stan Sakury. Potřeboval jsem se na něco zeptat, na něco, co mě tížilo. Dostal jsem se do stanu a zahlédl Rokura a Sakuru, docela blízko u sebe. "Ach, promiňte," ušklíbl jsem se. "Nerad ruším Vaši romantickou chvilku,"

Chtěla jsem se na něj vrhnout, ale v tom nás vyrušil Hokage.
"Hokage-sama!?" překvapeně jsem odskočila. "Ne..nic, žádná tomantika, teda romantika."