Brána Konohy

Dorazil jsem az tak k brane. Kde stal Hokage. Muj vzhled asi napovidal tomu ze se nikdo nemusel ptata kde jsem byl a co delal. Jelikoz me na pohled znicene telo vypadalo jako by se zrovna vracelo z valky. Kdyz jsem dorazil k brane Mirne sem se uklonil Hokagemu. Nejak sem siu kleknout nemohl asi bych potom uz nevstal. "Zdravim Hokage-sama deje se neco?" Spise jsem se zeptal ze zdvorilosti a slusne nez neco ve stylu : Vo co Go.

Dorazila jsem taktéž k bráně kam dorazil i Hikaru. Říkala jsem si co ten tady dělá, ale nechala jsem vyřídit tuto záležitost radši hokageho. Nechtěla jsem se do toho plést. Sečkala jsem proto než ti dva domluví abychom se pak mohli věnovat naší misi.

Otočil jsem se a objevil se Hikaru. "Ach, Hikaru, to jsi ty. Nic se neděje, ale ty nevypadáš nejlépe. Děje se něco?" zeptal jsem se a pořádně si ho prohlédl. Je načase vyrazit..Armáda už vyrazila. Za rozbřesku budu zpátky. Je načase abych uvolnil plnou sílu Hiraishin no jutsu, Konoha no Midori senko! "Shiranui, zapomněl jsem se zmínit, že HIkaru nás bude doprovázet. Projistotu, navíc už jste spolu jednou vyšli.."

" Jasně žádný problém. Ráda ho tu uvítám, aspoň někdo koho znám a vím že nám jeho schopnosti pomůžou. " Řekla jsem radostně a upřímně. Abych řekla pravdu, byla jsem moc ráda že se objevil. Měla jsem poblíž něj takový pocit bezpečí. Nyní jsem však čekala až se tato situace vyřeší a mi mohli vyrazit.

To jak jsem vypadal bylo zdrejme ze jsem si zase pospal na cvicisti. "Ja Jsem vporadku jen jem byl na cvicisti. Takze mise to se hodi sem pripraven ." Muj pohled byl primy a nic nenaznacovalo ze by me neco trapilo. ALe opak byl pravdou planoval jsem odchod a plan jak se vyhnout pripadnemu pronasledovani. I kdyz jsem si uvedomoval co me caka za nasledky. Spise jsem byl pripraven na vse co mohla nasledovat. Uz jsem nebyl Genin nebo Chuunin aby mi neco takoveho proslo jen tak ale musel jsme zjistit pravdu at to stoji co to stoji. Muj pohled se nezmenil ani nenaznacoval sebemensi znamku znepokojeni.

Vyšli jsme z Konohy a několik metrů přední jsem se zastavil. Vytáhl jsem mapu a nějaký svitek a dřepl si. ROzložil jsem mapu a spustil.
"Iwagakure používá Kusagakure jako svou základnu. POužívá také obnovený most Kannabi kyo pro zásobování. Plánují mohutnou invazi do všech částí světa. Vašim úkolem je zničit most a zabránit jim v tom. Pokud uspějete, šanci na vítězství ve válce se zvýší a budeme zachránění. Shiranui je jounin, je vašim velitelem. HIkaru VÁs bude krýt ze zadu. Nepřátelský generál je Bakuton no Jin, čeká VÁs tuhý boj, radím, abyste se jemu vyhnuli. JÁ budu na frontě a získám VÁm tolik, času, kolik budu moci. Nezapomínejte na to, že jsme všichni SHinobi KOnohagakure," vstal jsem.
"Nejdůležitější je týmová práce! Jsme shinobi z KOnohy, číní nás to silnější, máme něco, co oni nemají. HI no Kage sato wo terasu..Stín ohně ozáří vesnici. Jste děti Konohy, dědicové ohnivé vůle. Ochraňme krále, ochraňme to, co je Nám drahé a tak se staneme silnější. Věřte si, nemůžeme prohrát, i kdyby se stalo cokoliv." podal jsem jim hiraishin kunaie. "Konoha Shinobi..do toho!" a rozběhl jsem se směrem ke KUsagakure.

" Dobře, tak tedy vyražme. Tak tedy za mnou " Řekla jsem na hlas a vyrazila jsem směrem k mostu. Docela jsem nabrala rychlost, takže jsem musela trochu ubrat aby mi ti dva stačili. Hikaru byl rychlý dost, jen byl tetokrát poslední aby je ochraňoval před útoku zezadu. Já jsem mezitím pokračovala po uchopení kunaie dál. Nebylo třeba žádného dalšího loučení, věděla jsem moc dobře, že se brzy opět shledáme s Hokagem. (přesun)

Vzal jsem Kunai Od Hokageho a dal si jej do pouzdra. Kdyz zminil Jmeno te osoby malem sem predcasne  zesedivel. Uz jeho jmeno napovidalo ze bude pouzivat To hnusne Kekkei Genkai. Ted jsem byl jeste vaznejsi nez predtim. Jelikoz  to mohlo byt Pro fuu a Katashiho dost nebezpecne. Ale nehodlal jsem  dovolit aby se jim neco stalo i kdyby me to melo zabit. Proste uz jsem byl takovy. Nakonec jsme nerekl ani slova a vyrazil za nimy pritom jsem Aktivoval byakugan  a dokonce bez pecete. Nakonec jsem  vyrazil za nimy s Byakuganem  pripravenym na akci.
(Presun)

Dorazil jsem k bráně, a netrpělivě sem čekal na Amekage a na Sarutobiho.. Jsem docela nervózní, po dlouhé době sem byl povolán na misi.. Co když zahynu, co když... Ale co, sedl sem si na lavičku... Opřel sem se a čekal...

Objevil jsem se u brány. Naštěstí tady seděl. Přispěchal jsem k němu.
"Hiroyuki, objevila se nepříjemná situace...ANBU z Vaší vesnice poslali zprávu. Unesli tvého senseie, po únoscích se ztratily stopy u hostince Zlaté oko. Přejí si, aby jsme jim pomohli. Vím, že je to tvůj sensei, proto chci, abys šel najít svého senseie, to bude nejlepší. Později se k tobě připojí tvůj kamarád..Do Hayashi no Kuni pošlu místo tebe náhradu." Kumogakure no sato, nám určitě pomohou..

Když sem trpělivě seděl na lavičce, objevil se Hokage a sdělil důležitou zprávu.. Můj sensei byl unesen, dostal sem šok... Po tváři se mi pomalinku sbíhali slzy, a před očima sem měl vzpomínky.. Chvilku sem nereagoval a měl vykulené oči.. Ale zpamatoval sem se.. "M-mého senseie ?!!! J-já nevím Hokage, je to dlouho co jsem bojoval... Ale je to přece můj sensei, takže ... Můj kamarád je ve vesnici ? Tak to je jedině dobře.. Arigato"

"Dobře, tak bys měl okamžitě vyrazit, co nejdříve. Jak jsem říkal, tvůj kamarád se k tobě připojí. Hlavně nic neudělej a neriskuj zbytečně." u brány stálo množství stráží, většinou ANBU. Mohlo to být hodně divné, ale byla vyhlášena pohotovost. Uchiha Kisuke se nesmí dostat z vesnice...
Mávl jsem na ně a otevřeli bránu.
"Jděte!" řekl jsem a zmizel.

Se slzami v očích sem odešel z Listové, směrem k hostinci Zlaté Oko...Utřel sem si slzy, a vyrazil sem.. To bude dlouhá cesta.. /přesun/

Chvíli mi to trvalo, než jsem dorazil. Musel jsem se připravit. Přišel jsem sem už v bojovém obleku. Z dálky jsem viděl Asasina a chtěl se s ním rozloučit, jenže už byl pryč. Cítil jsem také, jak nás Hiroyuki opouští. Nevadí..
Čekal jsem na Hanu a otočil se směrem k vesnici. Prohlédl jsem si všechny hlavy Hokagů. Vždy jsem chtěl vykonat čin tak velký, že zastíní všechny činy Hokagů. Byli to tak úžasní lidé. Život shinobiho se hodnotí podle toho, jak zemře. Všichni se obětovali pro dobro ostatních, jsem toho také schopen? To byl však důvod toho, proč jsem se naučil Shiki Fuujin. Budu schopen to použít, abych zachránil svět? Nejsem starý, ještě jsem ani nerozšířil své sémě a nezískal svou lásku...Zakroutil jsem hlavou, abych vyhnal své pošahané myšlenky a pohlédl zpátky na bránu.
"Hano, kde pak jste?"

Otočil jsem se, když promluvila. Ušklíbl jsem se. "Je nebezpečné pro krásné ženy se přiblížovat k muži jako jsem já." Zašeptal jsem, ale to už se vrhla pryč. Udělal jsem to samé dokud ANBU otevřeli bránu.