Brána Konohy

Po cvičení jsem dorazil k bráně, kde jsem si vytvořil jakés takés předsunuté velení.
Běžel jsem, zprávy žádné nepřicházeli ani od zpravodajců. Žádné volné jednotky, které bych mohl odeslat do Hayashi no kuni. Nic..to byl také důvod, proč jsem setrvával zde. Také jsem doufal, že uvidím Kisukeho. Nebo spíš nedoufal.
Před branou stála Airis, naše nová Sannin.
"Airis, vítej."

Shunshin ktorý som použil bol moc rýchly a dlhý preto som bol nútený Yunu odniesť na rukách. Dopadli sme asi dvesto metrov od brány. Yunu som položil k dveriam jedného domčeku v uličke. Vykukol som a všimol si Anbuov ktorí strážili bránu. Dokonca tam bol aj Hokage. To si robíš srandu.. Chytil som sa za hlavu a kľakol si. Tie deti nám priniesli problémy. Neobviňoval som Yunu ani nič podobné. Vieš o tom že sa nemáme šancu prebiť cez toľko Anbuov však? Kontroloval som všetky smery tak aby nás nikto nemohol prekvapiť zo zálohy. Bolo mi jasné že sa tu neschováme donekonečne ale určite nás nemohli hneď nájsť.

Rychle jsem utíkal k bráně která byla bohužel zavřená, slyšel sem za ní hlasy... Tak sem zakřičel, a doufal že mi někdo otevře..

U brány byl nějaký rozruch. ANBU se pohybovali tiše, ale mým reflexům neunikli. Neměl jsem z toho dobrý pocit. I když to bylo nezdvořilé kvůli Airis, zavřel jsem na chvíli oči.
K bráně dorazil první chuunin. Počkat, jen on sám? To nedávalo smysl? Nepustili jsme ho dovnitř. Místo toho jsem k němu nasměroval svou čakru a přemístil ho sem pomocí Hiraishinu. Pak jsem pokračoval ve svém "rituálu."
Nehodlal jsem nechat nic náhodě, opravdu jsem z toho neměl pocit, něco se chystalo, něco v Konoze a něco ve světě. Možná to spolu nějak souviselo, nechtěl jsem na to však myslet. Doufal jsem, že Kisuke dostane rozum a přijde alespoň něco oznámit nebo vyjasnit situaci. Nechtěl jsem, abych ho tady na ulici musel zabít. Jenže už jsem dál nemohl tolerovat jeho choutky a toulky jako nukenina. Assasina Senju podvedete jednou, podruhé už se Vám to nepodaří.

Zničený, poraněný, smutný a také zklamaný jsem se vrátil do Konohy kde naštěstí stál Hokage.. "Hokage-Sama, mise byla neúspěšná.. Měl jsem na konci boj pod kontrolou, ale objevil se tam Tsuchikage.. Slitoval se nade mnou.. Ze zdvořilosti jsem mu poděkoval, sensei zemřel, Kioshi zemřel a Tsuchikage získal Akia Sakata, silného nukenina proti kterému jsem bojoval.. Promiňte že sem vás zklamal.. Já, se omlouvám.. Zklamal sem nejen vesnici, ale i Vás. co bych pro vás mohl udělat.. "
A už nic dalšího sem neřekl. Už sem neměl sílu..

Chvíli jsem nic neříkal, vypadalo to, že Hiroyukiho ignoruji, jenže..Otevřel jsem oči a měl aktivovaný Sennin mód.
Cítil jsem přítomnost několika lidí i cizích čaker. Avšak, byl u nich Benjiro, to mě upokojilo.
Otočil jsem se na Hiroyukiho. Nepřinášel dobré zprávy. Takže Tsuchikage získal novou sílu. Hm, to se mi ale vůbec nelíbí..
"Hiroyuki-kun," promluvil jsem konejšivě. "Odpočiň si a sepiš mi prosím zprávu a doruč mi ji ZÍTRA do kanceláře. Včetně podrobného popisu a podoby nukenina. Děkuji..Netrap se.."

Naštěstí Hokage nezuřil, ale aktivoval Sennin Mod, což znamenalo že byl naštvaný.. ale neprojevoval to.. "Hai Hokage-Sama, arigato" Už nic dalšího jsem na srdci neměl, už sem se nemohl dočkat mé postele.. /přesun/

Když se sem dostavil Hokage-sama, kývla jsem mu na pozdrav s menším úsměvem. Ten mi ale opadl hned, co aktivoval Sannin mod. "Jestli to dobře chápu...Děti mé sestry má v rukou nějaká žena z Kumo...Ty Uchihovský děcka nesou jen problémy." Sikla jsem a stála vedle Hokageho. Dělala jsem že k nim mám odpor už z toho důvodu, že se sestrou jsme neměly moc dobrý vztah... Děti jsem si mohla vzít do péče i já...ne. Hloupá myšlenka, o děti se starat ani neumím. "Je to nedávno co Lucy umřela, zkontroloval alespoň někdo stav těch dětí?" Pohled jsem upřela na Hokageho. Věděla jsem že on ví kde ti Kumogakurský shinobi jsou a můj výraz naznačoval to, aby mi řekl kde.

Byla otázka času kdy se ke mě dostanou informace. A já se hned vydal na místo největšího ruchu. "Dost !" Na hlas sem si povzdechl a čekal až si mě nekdo všimne. Stál jsem na vyvýšeném místě abych měl rozhled, když jsem našel Assasina, seskočil jsem a došel k němu. "Ukonči ten rozruch, je zbytečný. Já i mé děti zůstáváme zde, chtěl jsem jen čas a klid na přemýšlení, nech ty shinobi z Kumo odejit..." Podival jsem mu do očí a působil co nedůvěryhodněji

Tak nás nakoniec ten Uchiha aj tak našiel, bolo to dokonca rýchlejšie než som čakal. Boli sme obkľúčený a pekne zahnaný do kúta. Yuna sa psychicky zrútila a chytila stavy beznádeje.
Presne som vedel čo práve teraz preživala a preto som aj vedel čo mám robiť. Len som sa pousmial a nahlas povedal. Nie sme nepriatelia Konohagakure no sato, teda určite aspoň ona nie. Poukázal som na Yunu ktorá na sebe mala čelenku Kumo. Ja som ju však na sebe nemal keďže ma ešte oficiálne nespravili shinobim z Kumo. Bolo mi jedno či mňa pustia, hlavné teraz bolo postarať sa o Yunu. Otočil som sa k Yune a pomaly jej zobral deti. Práve teraz ťa odľahčujem ťažkého bremena. Tak buď pekne ticho a poslušne odíď z dediny aj keby mňa nepustili. Nenechal by som ju už nijako zasiahnuť do deja. Malá časť môjho čierneho piesku vyletela z ľavej ruky a spravila deťom ostrovček na ktorom ležali ich telá. Piesku som využil čo najmenej, aby nevedeli čo používam za techniky, dúfal som že čo najmenej ninjov uvidí tento čierny piesok. Miernym krokom som prišiel až k Hokagemu, pozrel som sa mu do očí a poručil som piesku aby deti prileteli až k nemu. Dával som si pozor aby ich nikto počas mojej chôdze nezobral.

Byl jsem naštvaný. Celá tahle prekérní a nesmyslná situace vznikla jen kvůli neschopnosti Kisukeho.
"Ty děcko..uvědomuješ si s kým mluvíš!?" zavrčel jsem a sevřel ruce v pěst. Jestli si myslí, že se ho bojím, tak je na omylu.
"Nevěřím ti.." řekl jsem na konec a té šarády s tím, kdo si vezme děti sem si nevšímal. Alespoň ne zatím. Přemýšlel jsem, co bych nejdiplomatičtěji odpověděl. Moje politika jako Hokageho byla různá, rozhodně jsem kopíroval své předchůdce a nezaváděl nic nového. Možná, že jsem selhal, ale to nám řeknou až dějiny. Nechtěl jsem však, aby Kumogakure, ač spojenecká vesnice, připadl Klan Uchiha, který odjakživa patří k vesnici, patří mezi její zakladatele. V současnosti moc velký problém s Uchihy nebyl, až s jedním, ten stál přímo přede mnou.
"Proč bych Vás měl nechat projít s cizími dětmi? Nemůžete si sem jen tak přijít a uloupit Konohu o dva členy Uchiha klanu! Bez jediného slova!"

Rukou jsem dal Yuně pokyn aby my děti donesla "Hodlám se uctít památku Lucy, ty vyhlásíš poplach, mou nejlepší kamarádku takhlr psychicky necháš zdeptat, jen proto že mi pohlídala děti a ty nevěříš mě ? Jsi paranoidní.... věř si čemu chceš ale na mé deti nemáš nárok a sáhnout na ně ti nedovolím." O pár let starší a nazývá mě děckem ? Jiná urážka ho nenapadla ? Slovy mi ublížit nedokáže, nechápal jsem tedy smysl jeho narážek. "Ještě neměla ani pohřeb a špiníš to dobré čemu věřila... jakmile Uchiha není tvůj stoprocentní obraz, je to zlo... uráží mě tvůj postoj k Uchihům kteří nejsou jako ty nebo Itachi.... to je to co vyvolává to "zlo" které v nás vidíš, jsi neobjektivní a přitom hokagem ? Já se stanu tvým nástupcem a napravím zášti spáchané na nás." Ukázal jsem na něj prstem a vydal se naproti Yuně.

Nejdřív jsem nevěřícně hleděl na toho puberťáka. O 13 let mladší..Nešlo o to, že je mladší, šlo o to, že vůbec neví, co je zodpovědnost a chová se jako dítě.
"Nemám na ně nárok, to souhlasím, ale ty jsi dal jasně najevo, že děti opouštíš. Nemůžeš je opustit a pak se k nim vrátit, dělat co se ti jen za chce, jen proto, že jsi Uchiha. Zlo které ve vás vidím? To zlo vidím jenom v tobě, nukenin, který zradil všechno a všechny. Nejen, že jsi porušil pravidla, ale opustil si i své přátelé." pak řekl, že se stane mým nástupcem.
Nevydržel jsem to, dal se do smíchu.
"Pardon pardon..ale Shinobi z Kumogakure" zvážněl jsem.
"Je mi líto, ale ty děti tady musí zůstat. Za prvné, je to doujutsu konohy a každá vesnice si pečlivě chrání své bohatství a za druhé, Kisuke se o ně nebude umět postarat.." nevím, jestli zde bylo ještě jiné řešení, ale ty děti v jeho rukách by mohli napáchat víc škod, než on sám. Pokud je vůbec nějak vychová.

Je proslov a následná reakce mi vyvolala úsměv na rtech, který řekl vše za mě. "Promiňte ó dokonalý táto, který byl u svých dětí 24 hodin denně... počkat a je to pravda ?" Zvážněl jsem "Jestli si ani ty nebyl se svými potomky každý a celý den, nemáš právo mi co vyčítat. Šlapeš navíc po Lucy, byla pro tebe krasnou figurkou co ? Už máš jinou ? Tys pro ni byl přítel, ty ale navíc můžeš za její smrt... a ještě chceš pošlapat to pro co umřela.. ochranu těhle dětí... zde nejsou v bezpečí, ne potom co se stalo Lucy a potom jak se chováš. Proč si uzavřel vesnici až kvuli mě ? to si tak moc cenníš "zbraní" za které nás máš ? Víc než tvých vlastních obyvatel ? ... nejsi hokage ale tyran." Vysipal jsem na něj pádnou argumentaci proč je ten idiot on a ne já... v tuhle chvíli, kdy Lucy pomalu ani nestihla schladnout vyvolával rozbroje..Nechápal jsem jeho uvažování. Konoha je rodina, rodina nadevše, a přitom nechá zmobilizovat takovou část konožských ANBU ... kdo chrání vesnici ? Kdo hlídá ostatní brány ? Kdo dělá tajné hlídky ve vesnici kdyz většina jeho ANBU je tady ?... Oslabil obranu vesnice... stačí chvilka a kdyby byla konohanapadnuta, než se ANBU přemístí může být pozdě pro několik členů jeho "rodiny" A aby si nemyslel, všiml jsem si i Hidea, ten jeho hrozný účes a styl oblečení mu furt zůstal... zajímavé. Povolat sem i jeho.. jsi pakp Assasine, oslabil obranu vesnice co to jen šlo kvůli mě ? Doufám že ted když jsem zpochybnil tvé velení bude někdo tak hodnej a tu tvou konohu roztříská.

"Kch...Omlouvám se, dokonalý mstiteli jež obviňuje každého za smrt jeho blízkých. Lucy udělala to, co chtěla udělat. Její oběť žije v dětech a to TY její oběť znevažuješ. Mimochodem, proč jsi ji nechránil? Ty nevíš, co je to obětovat se. Riskovat svůj život za ostatní...Dokud jsem tady já, Konoha je v bezpečí. Ty mě nemáš, co poučovat a pokud nezměníš své chování, zavřu tě do vězení.." nepodíval jsem se na Hidea, protože jsem znal jeho postoj tady k němu. Pořád jsem mu nechával volnou ruku, nedal jsem Kisukeho ani do Bingo knihy, protože jsem mu věřil, že jej nalezne a vyvede z temnoty. Ale teď..
Sevřel jsem ruce v pěst a představoval si jak mlátím Kisukeho do hlavy a třískám s ním o zem.
Už jsem toho měl dost, svět se otřásal v základech a já se tady hádám s nevyvinutým děckem, který ani neví, co mluví. Lucy byla chudák...Nemusela zemřít, neměla zemřít..Podíval jsem se na hodinky, které mi dala k narozeninám. Jeho slova, mě zasáhla, věděl jsem, že to tak vůbec není a nejraději bych ho za to vlastnoručně zabil.


"Tak dost...Pokud opustíš Konohu ve zlém, staneš se opět nukeninem a všechny tvé zločiny budou zpět. A tentokrát.." podíval jsem se na Hidea.
"Vydám rozkaz pro tvé zadržení..Děti odneste prosím do nemocnice..A vy ostatní..Airis potřebuji tě v Hayashi no Kuni, mého bratra unesli a asi to tam nevypadá nejlépe. Nikdo se neozval. Přenesu tě tam hned, jakmile budeš připravená." to byl pravý důvod toho, proč jsem byl tady. Ne kvůli Kisukemu, ale kvůli shinobim, kteří se vracejí, abych je mohl odeslat na mise, kde je jich potřeba. O Kisukem jsem si myslel své, nehodlal jsem ho už víc řešit, protože tady byly daleko důležitější věci, než jeho rozmary.