Brána Konohy

Rozesmála jsem se. Tohle jsem jí musela vrátit. Napodobila jsem její gesto.
"Yuri no Lizzy," zavrněla jsem a můj hlas přímo přetékal provokací. 
Po dlouhé době se mi rozzářily oči.

"Pozrime sa ako provokuje." Šepla som a znova som sa k nej naklonila, tento krát som ale nič nevyviedla a len som sa na ňu tak poriadne zblízka pozerala. Oblízla som si pery a ukazovákom na voľnej ruke, som prešla po jej krku, rýchlo som však ruku stiahla, rovnako ako aj seba. Tu som si to nemohla dovoliť, boli sme predsa na verejnosti.. ešte by ma zažalovali za pohoršovanie mládeže.

Byli jsme už u brány. Já, Hikaru a dvě Katsuyu, které nesly dvě ženy. Zastavila jsem se a počkala na Hikaru.

Desel jsem k brane kde stala Shijin a jeste nekdo. Nakonec jsem se jen Shijin uklonil. "Zdravim Shijin-Sama." Bylo vsechno co jsem rekl. A doufal ze to bude vse co se pak jsem se otocil Na Sakuru a rekl. Dekuji Sakura-Sama. Predpokladal jsem ze ty dve pujdou do nemocnice.

"Já je půjdu zanést do nemocnice, tvým úkolem je povědět o misi Hokagemu a také nezapomeň říct o Tobirovi, který utekl," pak jsem nasupeně a s mumláním odešla do nemocnice. Dvě Katsuyu se mnou.

"Hai." No nic vic jsem k tomu nemel co rict nakonec sem se oprel o branu a na chvili odpocival Ono se to nezdalo ale Kubikiri byl tezky dost.

Pohľad som obrátila ku Sakure s Hikarom, ktorý.. pohľad mi potemnel a ja som sa prestala sústrediť na Shijin. Pustila som jej ruku a ráznym krokom som k nemu pristúpila. 
"Ten meč, vydaj mi ho." Natiahla som k nemu ruku. Tento krát som naozaj nemala v hlase jedinú stopu po nejakých žartoch, tvárila som sa smrteľne vážne.

No nekdo na me zacal mluvit. "Omlouvam se ale to nemohu momentalne udelat. Je to dukaz o splneni mise. Navic nemate na ten mec zadny narok." Rekl jsem klidne ackoliv uz jsem toho mel fakt za poslednich par dni dost.
"Pokud na nej mate nejaky narok tak, To muzete viridit u Hokageho. Nemam duvod anito nezalezi na me. Takze pokud dovolite uz bych rad sel dokoncit misi." Stal jsem mluvil klidne. Nemel jsem v planu vyvolavat potycky ale nemohl jsem ji ten mec vydat tohle nezalezelo na me.

"Kašlem na to čo si môžem vybaviť u Hokageho chcem ten meč tu a teraz. Ja že na neho nemám nárok? JA? Ty malý zasran.." Zavrčala som, pri čom som mala chuť na neho skočiť aj keď.. v úplne inom slova zmysle než u Shijin.
"Som Kirigakure no Lizzy, legendárny šermiar a jeden z bývalých generálov spojeneckej shinobi armády. Ten meč ktorý nosíš je v skratke Kubiriki a rozhodne nepatrí do rúk tebe. Pochop že pre nás sú tieto meče ako pre klan Hyuuga byakugan." Následne som sa trocha rozkročila.
"Ak mi ho nevydáš, tak si ho jednoducho zoberem." Dodala som.

"Ne,muzu vam jej vydat. Predpokladam ze mec bude dorucen do Kiri. Co nejdrive, Jak jsem rekl neni me misto toto rozhodnout." Stale jsem mluvil klidne. Muj ukol byl jasny ale tohle mi zacinalo komplikovat zivot.
Hikaru ty vzdy nemuzes mit nic jednoducheho co? Nemel jsem v planu bojovat ale nedavala mi moc na vyber. Slozil jsem jednoduchou pecet olem oci my vystoupaly zilky. Byakugan
pote jsem stal v bojove pozici. Jen jsem doufal ze do toho nekdo zasahne nebot tohle fakt nevypadalo dobre a ja byl sam dost unaveny.

Zamračila jsem se.
"Dost!" 
Rázně jsem se postavila mezi ně.
"Lizzy, prosím, vždyť je to jen Chuunin a je z MÉHO klanu," podotkla jsem. "Splnil misi a záleží mu na jejím ukončení. Pokud bys ty získala na misi artefakt z Konohy, nevydala bys ho mě, ale Mizukage. Na ten meč máš nárok, ale pokud bys ho vzala Hikaruovi, vydobyla by sis ten nárok obyčejnou krádeží!"
Promnula jsem si spánky.
"A ty deaktivuj Byakugan, nebojujeme proti spojeneckým shinobi, ačkoli chápu, že to myslíš dobře."
Těkala jsem mezi těmi dvěma pohledem. Vůbec se mi to nelíbilo.
"Navíc, Lizzy, je-li tu meč, nejspíš tu bude i někdo z Kirigakure. Považovala bych za vhodné, abys ten meč i s tím, kdo ho teď drží, doprovodila k Hokagemu. Jistě to pochopí a projedná, ale je to na něm, ne na tomhle chlapci."
Vrhla jsem po ní prosebný pohled a doufala, že to pochopí. Nemůže přece bojovat s Chuuninem z mého klanu, navíc takto zbytečně. Zabila by ho, porušila by spojenectví a meč by možná tím spíš jako daň za její prohřešek musela Mizukage přenechat Konoze.

"Keby že vidíš človeka pred bránou Kirigakure, z Kirigakure.. ako má v rukách skúmavky s Byakuganom.. zachovala by si sa rovnako." Šepla som no aj keď chlapec aktivoval byakugan, nijak som nereagovala. Čo sa týkalo legendárnych mečov.. bola som ešte viac egocentrická než by bolo u hocikoho zdravé. Začala som si prstami klepkať po ramene a chvíľku som rozmýšľala, či ho mám tomu chuninovi naozaj zobrať nasilu. Bolo však jasné že na neho nezaútočím, teraz už vôbec, keď sa do toho primiešala Shijin. Len som si povzdychla a nakoniec som pokývla hlavou na nesúhlas..
"Gomenne Shijin-chan.. v pohode.. nech ide.. len.. " Čupla som si na mieste a chytila som sa oboma rukami za hlavu.
"..začínam byť paranoidná." Dodala som páč toho na mňa poslednú dobu začínalo byť trocha moc. Jedna vec za druhou.. a tretia za nimi všetkými.. kto vie koľko to takto bude pokračovať.
"Prepáč Hikaru, rupli mi nervi." Dodala som a stále som si len šúchala tvár.

Tak to bylo za sekundu dvanact. Pomalu jsem deaktivoval Byakugan. Chtel jsem rict ze se jen branim ale nakonec ze me jen vypadlo suche. "Hai Shijin-Sama" Nechtel jsem bojovat ale ta osoba mi nedavala moc na vyber. Nemel jsem ji to zazle ale muj ukol byl ukol.Nakonec jsem si jen oddychl no nemel jsem ji to za zle.
"Nic se nestalo. " Bylo posledni co jsem rekl venoval jsem Lizzy mensi usmev a nakonec se vudal smerem do Kancelare.
(presun)

Pokusila jsem se o úsměv.
"Věř mi, kdyby Konoha plánovala něco proti tvé vesnici, znamenalo by to, že už jí nevelí Assasin Senju," pokrčila jsem rameny. "Navíc by to nesvěřil Chuuninovi, obzvláště, když tě dnes viděl a ví, že jsi zde a můžeš vše vidět." 
Byla jsem ráda, že se uklidnila.
"Je to v pořádku, běž za ním, vyřešte to, počkám na tebe v sídle."

Pokývala som hlavou na nesúhlas a konečne som z tváre stiahla ruky.
"Nechcem nič riešiť.. dnes už nie." Šepla som po čom som sa postavila.
"Začínam mať z posledných dní serióznu migrénu." Uchechtla som sa trocha sťažka. Nebola tak úplne pravda, že by mi bolo fyzicky zle, bolela hlava alebo podobne, len začali všetky tieto udalosti presahovať hranicu mojej trpezlivosti. Potrebovala som sa nejak uvolniť a prípadný boj by mi tak bodol.. Oprela som sa o vnútornú stranu brány a s povzdychom som znova len čumela ako nejaký zombík niekam pred seba.

Myslela jsem, že ji odnese do sídla, ale měl pravdu. Nemocnice byla lepší. Pravděpodobnost, že jsem něco přehlédla, byla větší, než u lepších mediků.
"Raději bych se tam měla podívat hned," zamumlala jsem. "Nebo myslíš, že jim budu překážet?"
V nemocnici se o sestru postarají dobře, to bylo jisté a taky jsem musela říct otci, jak jsme dopadli, ale chtěla jsem jí být nablízku.

Až príliš milo som sa na Alliho usmievala, aby som ten úsmev myslela naozaj vážne. Každopádne ma chlapík pobavil. Postavila som sa za Shijin a len som ju zozadu objala, položila som hlavu na jej rameno a pomaly som s ňou zamierila.. určite nie do nemocnice.
"Máte tu pomaly najlepších medikov Shijin-chan. Neboj sa.. určite bude v poriadku." Či už chcela alebo nie, s nekalými úmyslami som ju nasmerovala k sídlu klanu Hyuuga.

"Hai, hai," pokusila jsem se s ní souhlasit, ale nedostala jsem možnost k další reakci, protože už mě doslova táhla k nám domů.
Zrudla jsem a pomalu nevnímala okolí.
"Dobře... Tak až si odpočine, zajdeme za ní... A teď si tedy půjdeme... odpočinou..."
Tato iniciativa mě dokonale odzbrojila, líbilo se mi to. A tak jsem se v klidu nechala vést až k sídlu.

//Přesun

Dosel jsem k brane a nakonec jsme se jen nadechl a vydal se smerem Do Kumo. Nejak jsem mel blby pocit ale doufal ze se to nejak obejde bez komplikaci. Nakonec jsem vybehl z brany smerem do sveta.
(presun)

Dorazil jsem do konohy. A jen si povzdechl. Poslat me do Kumo jsem ja to ale pako jeste to odkyvu?
Pomyslel jsem si a vydal se do Kanclu.
(presun)