Údolí Konce

First topic message reminder :

Údolí Konce se nachází na cestě mezi Skrytou Listovou a Skrytou Zvučnou. Krátce po založení Skryté Listové zde bojovali dva nejmocnější ninjové své doby, a to zakladatel Listové Hashirama Senju a Madara Uchiha. Jejich souboj vstoupil do dějin světa shinobi a povídá se o něm hodně příběhů. Jen málo kdo ví, co se během bitvy skutečně stalo. Na počest této bitvy se postavily sochy jak Hashiramy tak i Madary, které lemují vodopád. Sice už je to něco přes 300 let co se bitva odehrála, ale dodnes si o ní lidé povídají. Kdokoliv přijde na místo Údolí Konce, musí být uchvácen velikostí soch. Obě sochy jsou sice už značně poškozené časem, ale i tak připomínají místo dávné bitvy.

Lady Otokage si na mě mohla kývat jak chtěla, já si však nejdřív pohledem vyžádal rozkaz od Faita. Pokud jsem ho dostal, vytáhnu list papíru, kopírák a stránku jí opíšu. Pokud jsem rozkaz nedostal, zakroutím rezolutně hlavou a stoupnu si na své místo. Upřímně, dost by mě zajímalo, jestli by mě Lady Otokage poznala, nebo si na mě dokonce vzpomněla, kdybych neměl masku a bylo by mi vidět do tváře.

https://www.youtube.com/watch?v=pYVUaN3kudo

Faito

Tasení zbraně za účelem zabití jiného kage na srazu byla prohřeškem, který se netoleroval. A já jakožto hostitel musel zasáhnout.
Když Okumura vykřikl, vstal jsem z křesla.
"Zab ho..." řekl jsem Kashikemu a tón mého hlasu byl jaksi hlubší, s ozvěnou. Genjutsu ukryté v těchto slovech ale patřilo někomu úplně jinému. Někomu, kdo stále spoléhal na to, že když se mi nekoukne do očí, do mých sítí se netrefí.
Byli v něm úplně všichni. Kromě Kashikeho.



Genjutsu:
Pro Okumura se svět nezměnil. Všichni stáli na svém místě, přirozeně se hýbali. Nebezpečí bylo právě v tom klidu. Vše bylo normální. Bez jakýchkoli chyb, do nejmenších detailů. Dokonce i překvapený výraz Reiny se mi celkem povedl. 
Hodně dlouho jsem zdokonaloval tohle genjutsu, které krylo jediné - útok s úmyslem zabít.Jediná věc, která dělila skutečnost od mého genjutsu, byl Kashike, který v iluzi stále stál po mím boku, ale v realitě se pohyboval, jak chtěl...
Po dokonané práci jsem genjutsu opět zrušil, jako by se nic nedělo.

Svistot čepele jsem pochopitelně zaslechl ale disciplína mi velela čekat na rozkaz. Ten přišel ani ne o vteřinku později. A zněl jasně. Končíš chlapče... pustím Faitův klobouk a skočím shunshinem tomu frajírkovi za zády. Jsouc si vědom faktu, že mě kryje Faitovo genjutsu v taktice, kterou jsme nacvičovali snad stokrát, seknu toho muže z tasení rovnou do zad s jediným cílem. Přetnout míchu. Jelikož on nevidí nic na co by měl reagovat, je pro něj nemožné se takovému úderu vyhnout. Pokud byl nabitý bleskem tak jako ten předchozí, bylo mi to díky pogumování taktických rukavic a ručce meče kompletně fuk.

Na okamžik jsem měla pocit, že jsem se objevila uprostřed lucidního snu. Těžko tento pocit popsat. Cítíte, že sníte, ale přesto realitu kolem sebe vnímáte ostře, bez toho typického mlžného oparu, který ke snům patří. Byakugan mě utvrzoval v tom, že to co vidím, je skutečné. Právě tak, jako nejproblematičtější ninja z Kumogakure - Nao.

Celou dobu jsem se jen jen ušklíbala nad tím, proč dnešní shinobi nemají špetku úcty a vychování. I nejhloupější genin pochopí, že tu na srazu Kage má držet hubu a krok a ne předvádět svou emoční nestabilitu. Když jsme u té nestability, pozorovala jsem něco rušivého v chakrovém oběhu nás všech. Tok životní energie v našich tělech se změnil.

Jak jsem předpokládala, zdroj této síly pocházel z Kirigakure. Toto mě částečně uklidnilo, přesto jsem se však pokoušela zlomit genjutsu přerušením toku chakry ve svém těle a jeho následnou obnovou. Bohužel, nedařilo se. Stále jsem zůstávala uvězněna uprostřed lucidního snu o srazu kage, kde se vše odehrávalo naprosto v klidu. Můžu jen hádat, co nás čeká, až iluze pomine...

//nerad tady píšu takhle off ale mohl bys mi prosím ukázat, kde máš tuhle pasivní techniku napsanou? Já jí totiž hledal marně. A pokud je to ta jediná, kterou máš popsanou v technikách, není nikde uvedeno že je pasivní. Pokud jsi jí však někde aktivoval, buď aby tě chránila proti takovému útoku nebo ses zaměřoval svým magnetismem na mojí zbraň, pak mi sem hoď prosím citát na onu pasáž, je možné že jsem jí přehlédl... děkuji

Stál jsem na svém stanovišti, přikrčený na hlavě Madary, skrytý před zraky ostatních(Kage na mě dokonce možná i zapomněli, v zápalu hádky, i když jistě né všichni), se šípem založeným v luku.
Pak se to zase začalo vyostřovat a znovu byla terčem... ehm, chci říci středem problému Kumogakure no Sato, přesněji řečeno ochranka Raikageho-sama. Když tam ten ANBU stál s napřeženýma zbraněma, okamžitě jsem natáhl tětivu a zamířil jsem na něj.
Pak se ale dostavili vetřelci a mnou rázem projel nával adrenalinu. Jen jsem cukl lukem doleva, očkem rychle zamířil a vypálil jsem proti neznámému, který stál dál ode mě(nejspíše na hlavě Hashirami). Bylo mi celkem fuk, co jsou zač. Na srazu Kage neměli co dělat, tím pádem jsou to narušitelé.
Moje šípy sice nebyly až tak rychlé, jako Kashikeho kostěné střely, ale byly rozhodně rychlejší než kunai a alespoň na zaměstnání(nebo na proražení plíce ^^) to třeba postačilo. Šíp totiž vybuchl(výbušný lístek poskládaný ve spáře pro letku), pokud byl cíl minut, tak aby způsobil aspoň nějaké poškození, i kdyby to měly být třísky v zadku.
Mezi tím jsem však ustupoval a lukem jsem pak byl přepraven krýt útok od toho, co stál na "mé hlavě"(Madarově). Raději jsem se ale co nejrychleji shunshinem stáhnul a skryl se v lesích, kde jsem se míhal mezi stromy, abych alespoň zpomalil případné pronásledování. Pokud žádné nebude, pro mě jedině dobře.

Cože?! Vedle?! bleskne mi hlavou, když dokončím výpad a zjistím, že místo do zad jsem ho sekl do nohy. Zatáhnu za meč a cítím podivný tlak, který ho silně pudí od toho člověka pryč. Obranná technika? Mělo mi to dojít. Na jednu vteřinu docela dost myšlenek. Pak si ale uvědomím že nesedí počty a okamžitě se otočím na tu nově příchozí, tentokrát už v pořádném střehu, hrotem meče míříc na její krk a obě dvě oči zaměřené na nový cíl.

Bylo velice zajímavé kam se na tomto srazu dostáváme, ale pořád jsme kýmsi rušeni. Takové situace se mi moc nelíbily, obzvlášť pohledy na Reinu. Věc, kterou jsem já nemohl ignorovat byla ta, že Mizukage použil na celý summit genjutsu. Vzhledem k pozici Reiny, moje obavy o ní i když je Edo Tensei, jsem se rozhodl zakročit. Nebyl jsem samozřejmě jediný kdo tak učinil. Mě nemohl Mizukage překvapit svým genjutsu tolik, jelikož i já ovládám genjutsu na solidně vysoké úrovni. Navíc mě neoklame genjutsu skryté ve slovech. Mé vnímání zvuku bylo o dost citlivější než u ostatních, vzhledem k prostředí ve kterém jsem vyrůstal a z jakého klanu pocházím. Nechoval jsem však k Mizukagemu zášť, i když si dovolil moc. Chvilku to trvalo, vzhledem, že ještě stále vyvíjím techniku na okamžité zrušení genjutsu třídy S, ale podařilo se mi to. V ten moment už většina reagovala na příchozí. Jeden z ochranky Reiny, který přišel později byl celkem neurvalý. Takhle jen ukazuje špatnou stránku Otogakure. Vzhledem k tomu, že dost lidí se staralo o bezpečí Raikageho, já setrvával po boku Reiny jako její věrná stráž. Ani na vteřinu jsem nepřestával být ostražitý, vnímal jsem vše co se zde dělo. Kdybych však nedokázal uniknout z genjutsu, byl by to celkem problém. Pro takové momenty jsem tak dřel, abych nebyl k ničemu když na mě někdo spoléhá.

//Za 1., pokud Naeki nemá nějaké dojutsu, které mu umožňuje vidět skrz předměty a usnadňuje lépe vidět rychle se pohybující předměty, výbušný lístek rozhodně neviděl. Na výsledku to ale nic nemění, já jen, aby tu byl pořádek
Za 2. jsem byl stále v pohybu. Psal jsem, že se snažím uniknout pronásledování(to je taková ta činnost, když jeden běží za zády toho druhého a snaží se ho chytit) a tam je napsáno, že mě kopl DO ZAD. Tak prosím nemluv o tom, že jsem něco nečekal, když todle je přesně ta situace, kterou ke konci popisuju, akorát ji místo klonu provedl originál, to na věci nic nemění. Útok zezadu, je útok zezadu.
Jsem jeden z nejlepších ANBU v Kirigakure(proto taky doprovázím Mizukageho na srazu) a todle mě prostě urazilo a vzal jsem si to osobně.
Budu se řídit dle toho, co je psáno v tvém postě, ale příště mi prosím nedělej z postavy neschopnýho idiota.

Padl jsem na břicho, čelem k zemi, jakoby do kliku, takže ruce trochu zmírnili náraz(měl jsem je ale volně, abych si nezlámal kosti). Hned na to, jsem šel na kolena a napřímil jsem se. Uvědomoval jsem si, že nepřítele mám za zády. To pro mě nebyla moc výhodná pozice.
Rychle jsem složil pečetě, to ale Naeki nejspíš neviděl, protože mi záda zakrývali ruce, které jsem měl v klíně.
"Na to zapomeň, ty **** ****!!!" A udělal jsem rychlý trhavý pohyb(otočil jsem se na Naekiho a něco jsem po něm hodil).

//Můžu si zpochybňovat co chci, ty naopak nemůžeš říkat, co moje postava předpokládala a co ne. Předopkládal jsem pronásledování, to znamená nepřítele za zády. Konec, tečka. Dál to s tebou řešit nebudu, přeber si to jak chceš, todle je prostě fakt.

Ptáček se chytil. Jakmile se kolem Keiga objevila voda, místo něj tam stál kus špalku(Kawarimi, to byli ty pečetě, co Keigo skládal. Po většinu času při souboji mlčí, ale teď provokoval, aby ho na sebe nalákal a mohl uniknout).
Mezi tím, co se tam Naeki zaobíral špalkem, já jsem se pomocí shunshinů snažil dostat co nejdál od něj, směrem ke Kagům.
Moje práce byla chránit Mizukageho-sama a ten mohl být teď v nebezpečí. Naeki sice dosáhl svého, já jsem ale mohl být Faitovi-sama ještě užitečný. Poslední shunshinová mezi-zastávka byla hlava Hashirami. Hned jak se moje noha ocitla na kameni, následoval další shunshin, kterým jsem se přesunul až za Faita, dolů do údolí.
"Omlouvám se za selhání, Mizukage-sama. Nedokázal jsem zastavit vetřelce." Řekl jsem poníženě. Hlavu jsem tentokrát nesklonil. Bylo třeba dávat pozor na blížící se nepřátele.

Když ta žena zmizí v závanu blesku a jisker, spustím zbraň a volným krokem přejdu zpět k Faitovi, kde se tak akorát shledáme s Keigem. Myslím, že tohle se nás netýká, nepůjdeme si dát někam čaj, než si to Kumo vyřeší? nadhodím návrh v plén, zatímco Kiriganem monitoruji polohu nezvaných hostů.

//byť nerad, ale cítím nutnost se vám do té hádky zapojit... účet Shinobi, ať jej hraje kdokoliv, naprosto ignoroval fakt, že já i Mikomi pravidelně prohlížíme okolí svými doujutsu, tudíž jsme měli nepřátele vidět už dávno... správný postup by tedy byl nám nejdříve napsat, že se blížíte a my vás vidíme... kdybyste to totiž udělali, mohli jsme s Mikomi odhalit váš trik s klony a Okamura nemusel být vůbec zraněn... nemluvě o tom, že dopisujete výsledky akcí, což je trošku unfair... mám tedy dva návrhy... buď hrajte tak jak se má nebo se seberte a táhněte si svůj soukromý příběh Kumo řešit někam jinam

// Ano, skutečně spousta času na to připravit se - v jednom postu napsat, že senzibilové něco cítí a vidí, a v tom samém postu se objevit přímo v centru dění...

Faito

Bylo to jen pár vteřin. Jedna... Kashike se pohnul...dva...Kashike tasil a napřáhl se...tři... A rána sklouzla po neviditelném poli, které obklopovalo Okumuru.
Pak jsem genjutsu zrušil. I když bylo skutečně k pousmání vidět, jak se z toho ostatní "dostávají". Jako by jejich akce měly nějaký vliv. Ale vyšlo to hezky časově. Skutčně se z genjutsu "dostali".
To už tu ale opět byli nezvaní hosté i Keigo s omluvou.
"Nic se neděje. Tohle měli čekat i jiní, očividně nás to překvapilo všechy... až na Okumuru, který očividně něco tušil..."
Sledoval jsem elektrickou kouli letící do oblak.
"Proč mám takový pocit, že Kumogakure se právě předvedla jako vesnice plná nukeninů?" utrousil jsem nejapnou, urážející, leč naprosto vhodnou poznámku.
Pak jsem si povzdechl.
"Má tu ještě někdo co říct? Připadně chce nám někdo něco povědět o tom, co se tu teď stalo?" zeptal jsem se už poněkud rezignovaně.

Už jsem si myslela, že jsem zase řekla něco špatně, když Faito promluvil. Na srazu, že by on někoho zabil? Rinnegan prohlédl genjutsu ale já se z nějak nějak nemínila rychle dostávat, ani jsem nemusela vynaložit síly, když ho Faito poté zrušil sám. Co se dělo hned vzápětí mě sice překvapilo, ale v hlavě mi blesklo hlavou, že by Raikageho už nemuseli ani vracet, aspoň bych nemusela splácet dluh. Moje ochranka byla stále ve střehu, za to jsem byla ráda. Po vyřčení Faitovi výzvy jsem si jen prohlédla své nehty a popraskané ruce.
"Já si myslím, že máme všichni pro dnešek dost. Další sraz navrhuji bez ochranek." postavila jsem se a obešla tu svou a podívala se na ostatní.
"To co se stalo, to komentovat nebudu jen říkám tentokrát jsem opravdu ráda, že v tom nemám prsty a měli by jste možná zvážit mé nové postavení a označit ho za méně špatné. Jsou tu daleko horší problémy než já. Jak řekl Mizukage na začátku, nevšímejte si nás a my budeme ignorovat zase vás."

Po tady seběhlých činech co se událi před pár minutami, jsem si všiml, že jediný kdo zůstal naprosto bez reakce jsem byl já a Tsukikage. Proč asi? Že by jsme si byli schopni odhadnout sílu nepřítele a tím si z nich nedělat žádnou velkou bouli na hlavě? V hlavě mě napadala spousta možností proč by se Tsukikage nehnul, no zatím jsem nehodlal nic řešit a jen se k němu lehce naklonil " Myslím že by jsme měli jít, nic se tu nevyřeší a je to ztráta času" Poté jsem trošku zvýšil hlas " Aby se tady něco vyřešilo, tak by se Kage a jejich ochranky museli chovat jak dospělí lidé a né hádat se jak děti na pískovišti " Poté jsem se opět narovnal, ale můj pohled nejvíc směřoval na skrytou mlžnou, jelikož to vypadala jako banda tupců, tak co jsem si o tom mohl myslet, ale vlastně vedl ve Faito, takže zas tak velké překvapení to nebylo.

(neber si to osobně Faito ! Ruki hold nemusí Faita doufám že to chápeš ! )