Údolí Konce

pro **Reina Kana** Sun Aug 24, 2014 8:11 pm

First topic message reminder :

Údolí Konce se nachází na cestě mezi Skrytou Listovou a Skrytou Zvučnou. Krátce po založení Skryté Listové zde bojovali dva nejmocnější ninjové své doby, a to zakladatel Listové Hashirama Senju a Madara Uchiha. Jejich souboj vstoupil do dějin světa shinobi a povídá se o něm hodně příběhů. Jen málo kdo ví, co se během bitvy skutečně stalo. Na počest této bitvy se postavily sochy jak Hashiramy tak i Madary, které lemují vodopád. Sice už je to něco přes 300 let co se bitva odehrála, ale dodnes si o ní lidé povídají. Kdokoliv přijde na místo Údolí Konce, musí být uchvácen velikostí soch. Obě sochy jsou sice už značně poškozené časem, ale i tak připomínají místo dávné bitvy.
Údolí Konce - Stránka 9 830px-11

pro **Mikasa Aomine** Thu Jul 23, 2015 4:52 pm

Že Itachi odrazil Kisukeho šíp jsem si samozřejmě všimla, bohužel dost pozdě. Nejspíš bych nějak dokázala zmizet, utíkání mi šlo vždycky nejlíp, ale naštěstí si Nao stoupl a šíp zastavil. Neříkám, že jsem nekoukala jak tele na nová vrata, dokonce jsem sebou trhla s tím, že ho odstrčím, ale měl to evidentně vypočítané na milimetry. Teprve v tu chvíli, kdy mu praskla maska a začala po kouskách padat na zem, došel mi plný význam jeho slov. Stín..
"Nao.." položila jsem děťátko na zem a narovnala se s pohledem upřeným na něj. Neviděla jsem ho takovou dobu, ale stačilo těch pár slov, abych se vrátila do minulosti. Slyšela jsem ho, viděla jeho úsměv, když říkal, že se za pár týdnů vrátí.
"Ty starej pošuku!" zavrčela jsem, ale nemohla jsem si pomoct, ústa mi cukala do úsměvu a já jsem se jen rozeběhla a během chviličky mu doslova skočila kolem krku. Pevně jsem ho objala a na pár sekund jen spočinula hlavou na jeho rameni. Přišla jsem si zase jako malá holka, o kterou se konečně má kdo postarat. Když jsem se od něj odtáhla, pěstičkou jsem ho udeřila doprostřed hrudi. "Nauč se rozdíl mezi několika týdny a lety!" dodala jsem naštvaně, ale nemohla jsem se přestat smát. Cítila jsem se šťastná.
Vyrušil mě souboj pod námi. "Sakra!" ujelo mi, když jsem zírala na Sanbiho plnou velikost, něco takového jsem vážně nikdy neviděla. Sklonila jsem se a vzala obě děti do náruče, ani jednomu se už nastalá situace nelíbila a tichým fňukáním mi to dávali najevo. Začala jsem je houpat a pohlédla na Naa.
"Jo a díky, staříku,.." usmála jsem se na něj, přece jen to byl on, kdo mě a dětem zachránil zadek. "Co tu vlastně děláš?" v tu chvíli se začal Itachi připravovat na bijuu damu. Celá ta energie z toho mě děsila. Neméně mě ovšem zaujal i Kisuke. Nervózně jsem se ošila. "Tohle bude drsný.." poznamenala jsem, ale odejít jsem nechtěla. Chtěla jsem tu být, kdybych mu nějak mohla pomoct. Minimálně svou chakru bych mu mohla dát..

pro **Nao Okumura** Thu Jul 23, 2015 5:20 pm

Čakal som všetko.

Silný úder do brucha, jej nadávky, dokonca aj to že ma napadne a pokúsi sa ma zabiť, pretože by som sa ani na okamih nedivil a len jedno bolo otázne, či by som sa vôbec bránil. Sám som si uvedomoval že som povedal, ako prídem o pár týždňov a trvaloto roky, kým som sa dokázal dostať nakoniec po tom všetkom priamo k nej. Roky som ju nevidel, nevidel som ju v dobách kedy sa stala Jouninom, možno aj v dobách kedy ešte viac zosilnela. Možno už konečne bola schopná ma aj poraziť, a ja som to všetko missol. Trápilo ma svedomie, nie že nie. Len som to ako vždy na sebe nedával vedieť. Nikdy som nedával. Nikdy. Ale v momente ako sa mi vrhla okolo krku a čakajúc na to že ma začne škrtiť, ma začala obíjať, no veru, ostal som prekvapene s otvorenými ústami stáť na mieste. V tú chvíľu som nevedel čo robiť.
„Aj mne si chýbala..“ Odpovedal som sarkasticky ale úprimne, na jej poznámku o tom aký som pošuk, a len čo na mne visela, som ju jednou rukou zdvihol v objatí nad zem a druhú jej položil na vlasy. Na malý okamih, ja ktorý myslel vždy racionálne, som opustil toto miesto, bojisko, a znova som sa ocitol ako kedysi. Kedy som bol na dne, ale trénoval som ju. A ako ma pomaly ťahala z dna. Dala mi druhú šancu napraviť všetky moje chyby ktoré som v živote dopustil, a dovolila mi začať nanovo. Len čo sa však odtiahla a s úsmevom ma pozorovala, na malý okamih som sklopil hlavu.
„To vieš no, čas letí ani nevieš ako..“ Snažiac sa vyhovoriť z toho ako mi to trvalo som len hlavu obrátil k bojisku. V tú chvíľu mi to začalo zapadať do hlavy. V tú chvíľu ako sa Bijju zdvihol že ukáže svoj majstrovský ťah.
„To isté by som sa mohol spýtať ja teba, čo tu sakra robíš, toto nie je miesto pre teba.. Ako si sa sem a prečo sakra dostala..“ Prehovoril som, teraz po tom stretnutí by som najradšej mal len úsmev na tvári, ale to ma rýchlo prešlo. Zvážnel som keď som videl, v akej situácii sa Mik nachádza. Stačilo mi vidieť kam pozerá, to ako pozerá na Kisukeho, potom na deti, a zase na neho. Ako zatajila dych keď videla čo sa Bijju chystá urobiť. Nebol som blbý a Mik som mal prečítanú od hora dole. 10 rokov robí svoje, vedel som všetko.
„Tipujem že si tu s Kisukem a toto sú jeho deti, ktoré chrániš zatiaľ čo ten druhý je nepriateľ ktorý ich chce vziať za každú cenu..“ Spýtal som sa Mik, a len čo prikývla, povzdychol som si. Nevedel som si čo myslieť, ale Mik som poznal a ak si ona niečo vezme do hlavy tak to aj bude. A že aj keby Kisuke prehral, tak tu s deťmi ostane, aj keby sa tomu nepriateľovi mala postaviť sama. V tú chvíľu som sa na malý okamih zdesil, čo keby som sem neprišiel, Kisuke prehral a on sa obrátil proti nej. Ten strach rozhýbal doslova mňa aj skaly navôkol. Len čo Kisuke začal využívať Amaterasu, zavelil som do útoku.
„Ach jaj, do akej šlamastiky si sa znova dostala Mik.. Ale čo už, kde žiak nemôže..“ Prehovoril som a skala sa zdvihla. Skala ktorá doteraz mala v sebe zabodnutý šíp z Kisukeho Susana. Ten zarotoval vo vzduchu, načiahol sa smerom k Itachimu a len čo sa začal pripravovať že vystrelí Bijju damu, znova som dokončil svoju vetu.
„Tam sensei pomôže..“ V tú chvíľu sa skala aj so šípom zdvihla, pomaly, predsa len to bola príliš veľká záťaž aj na mňa. Nemohol som to len tak odpáliť, inak by som sa rýchlo vyčerpal a prípadne by som tým prehral všetko. Nie. Nepomáhal som Kisukemu. Pomáhal som Mik.

pro **Kisuke Uchiha** Sun Aug 02, 2015 10:17 am

Bylo tolik sprostých slov které by mě mohli napadnout, které bych mohl zařvat. Bohužel jsem si v téhle chvíli nevzpomenul ani na jedno. Itachi. Jak já ho nenáviděl, byl jsem přesvědčený tím že dnes odejdu jako vítěz a on mi tak vyprášil kožich. Byla to má neschopnost ? Nebo to byla pouze zbrklost která mě dostala do téhle šlamastyky. Tak či onak stál jsem tady. Stál jsem přímo naproti valící se bijuu damě. Co teď ? Viděl jsem jak je vlna čím dál tím blíže mě, už jsem neměl šanci vyhnout se jí. Netušil jsem jakou silou do mě udeří, nikdy jsem se s bijuu damou nesetkal, tušil jsem ale že ani mé susanoo nedokáže oobstát proti tomuhle. K tomu jsem ji ještě podpálil. Začal jsem si uvědomovat své chyby ale taky to že jsem je nejspíš udělal naposled. Vší silou jsem se odrazil a odskočil do zadu. Ne abych utekl, ale abych si opět koupil čas, tak jak jsem to dělal celý tenhle souboj. Začal jsem skládat pečetě. Nebylo možné abych stihl poskládat všechny než ke mě dama dorazila, zbytek jsem ale stihl při střetu našich sil. Jakmile se střetlo susanoo s damou nastal výbuch. Vytvořil se kouř který zahalil místo pod vodopádem. Vše co pak bylo vidět bylo mé spálené tělo letící ven z kouře a stále držící Chidori. Bijuu dama nebyla sice plné velikosti, ale ani já neměl dostatek chakry abych posílil své susanoo. Naštěstí mé susanoo stačilo na to aby mě dama nerozprášila. Pomalu jsem se vyškrábal na nohy. Stále jsem žil, vypadal jsem ale zničeně. Půl těla bylo odhalené a popálené, pravá ruka hořela černým ohněm. Nezvládnu ho uhasit, ani Itachi, žádný z nás nevládne této schopnosti. Tím se potvrdily mé doměnky. Tady tahle cesta končí. Kápě byla sundána výbuchem. Konečně mi mohl vidět pořádně do obličeje. Zakrváceného, což bylo způsobeno zase mým dopadem na tvrdou zem. Z úst z nichž tekl pramen krve jsem vydal posledních pár slov. "Kéž nám dá osud druhou šanci Itachi.." Proč jsem ale stále držel chidori ? Kombinace ohnivých technik a výbuchu zde vyvolala dost velké teplo na to aby se začaly stahovat mračna. Kirin, poslední technika kterou zvládnu použít. Natáhl jsem tedy levou ruku do vzduchu a přivolal ji. Itachimu se naskytl pohled který již jednou viděl, znal sílu této techniky v Sasukeho podání ale co když je moje Kirin silnější ? Nemohl si být jistý, doufal jsem v to. Doufal jsem v to že ho ještě dokážu zdržet na tolik abych opět jen koupil čas, tentokrát však ne pro mě ale pro Miku a mé děti. "Kirin !" Vykřikl jsem a spolu se škubnutí rukou se Kirin vyřítila na Itachiho. Chvilku na to jsem padl na kolena a začal kašlat krev. Dýchal jsem z posledního a já si to uvědomoval. Ta bolest.. zařadil bych ji mezi pět nejhorších fyzických bolestí které jsem kdy zažil. Ten smrad spáleného masa z mé ruky byl taky odporný. Už jsem jen začal odpočítávat. Byl tohle konec ? Nebo jen nový začátek. Na kolenou jsem se dlouho neudržel. Mé tělo padlo k zemi bezvládně jako jablko ze stromu.

pro **Itachi Uchiha** Sun Aug 02, 2015 7:51 pm

Mé vrhnutí bijuu damy se pokusil překazit Nao, a to jedním z šípu Kisukeho Susana. Překvapil mě. Čekal jsem, že tu Kisuke nebude sám, ale nepředpokládal jsem, že se do souboje kdokoli přidá zrovna teď. Měl jsem smůlu. Uskočit jsem v této podobě, když jsem chystal bijuu damu, nemohl. Zdá se, že měl Nao i správné načasování. Kisukeho šíp mě zasáhl před vypuštěním bijuu damy. Najednou došlo k uvolnění většího množství chakry a bijuu dama byla vypuštěna.
Nastala exploze. Kisukeho susano se střetlo s jeho amaterasu a bijuu damou. Byl jsem zahalen v kouři, který vznikl tím silným výbuchem, takže nebylo možné ještě poznat, jestli mi šíp způsobil nějaká zranění, a nebo jestli jsem se mu zvládl ubránit. Naovi při jeho "hodu" hrálo vše do karet, takže není možné, abych jen tak vyvázl. I po jeho útoku jsem byl ale schopen poslat bijuu damu, takže co jsem k čertu udělal?
Kisuke vypadl z kouře. Už měl dost. Měl potrhané oblečení. Byl zřízený. Dokonce mu i jeho ruka hořela ohněm amaterasu. Přesto měl ale aktivované chidori. Co s ním zamýšlel? Chystal svůj závěrečný útok. Kirin. Natáhl ruku k oblakům, a pak směrem na mě. Tu se na mě z oblak vyřítil obrovský raitonový drak. Pořád jsem byl zahalený v kouři, takže nebylo nic moc vidět, ale rána to byla pořádná. Chvílí po srážce draka s mým tělem se nic nedělo. Pořád byla i omezena viditelnost. Šlo jen cítit obrovské množství sanbiho chakry, ale nejen jeho...
Konečně vítr rozfoukal kouř, a odhalil před Kisukem stvůru podobnou sanbimu. Lišila se ale v hodně věcech. Se sanbim měla jen společnou chakru, tvar a tři ocasy. Stvůra připomínala samuraje. Byl to pořád Isobu, ale díky Isō: Susanoo jsem jeho celé tělo obalil mým susanem. Technika to je dost náročná. Nezvládl bych to tak, jak Sasuke a nebo Madara, kdybych nebyl sanbiho jinchuurikim. Tato technika je vrchol kombinace síly bijuu a Uchíhy.
Mohl jsem Kisukeho dodělat, ale jeho smrt je jistá, pokud si neusekne ruku, takže bych si jen zbytečně špinil ruce. Plameny amaterasu spálí vše, s čím přijdou do styku. "Kisuke-san, je mi líto, že to dopadlo takto. O tvé potomky bude dobře postaráno." Promluvil jsem, a začal se ohlížet kolem. Někde by tu měl být ten, kdo na mě poslal Kisukeho šíp. Nejspíš bude mít u sebe i děti. Kisuke je někomu musel svěřit, aby o ně dbal, když bude taťka mimo. Ten někdo se ale raději neměl zapojovat.

pro **Mikasa Aomine** Mon Aug 03, 2015 12:04 am

Byla jsem z toho celého jaksi.. zmatená. Nechápala jsem to, na co jsem právě koukala. Nikdy jsem nebyla typ na boj, ale proti těmhle třem jsem si přišla slabá a nicotná. Neuměla jsem žádná zázračná jutsu. Vždycky jsem byla nenápadná, schovaná ve stínech, ale tohle..
Nao odrazil Kisukeho šíp proti Itachimu, ale i přes to on dokázal vystřelit bijuu damu proti druhému Uchihovi. I já viděla, že se nestihne vyhnout, teda pokud by se nevytasil s nějakou technikou, no jako senzibil jsem cítila, že už mu moc sil nezbývá.
Jen proto, že jsem pevně sevřela čelisti k sobě, jsem nevykřikla jeho jméno, když ho technika zasáhla. Věděla jsem, že není mrtvý, ale moc daleko k tomu neměl. Zvažovala jsem své možnosti, možná bych ho odtud dokázala dostat.. snad bych mu dokázala pomoct..? Použil poslední techniku, což ho vyčerpalo úplně a on zkolaboval. Trhla jsem sebou v přirozeném impulzu jít mu pomoct. A pak mi to došlo. Nechtěl chránit sebe..
Podívala jsem se na oba ty maličké ve svém náručí a pak znovu na něj. Krátce jsem se pousmála. Vážně, tvářil se tak zle a choval se odtažitě a přesto..
"Odcházíme.." oznámila jsem Naovi beze slova vysvětlení. Nejspíš ho muselo překvapit, že zrovna já chci odejít. Jsem si jistá, že vycítil můj strach o Kisukeho, aniž bych něco řekla. Znal mě, věděl, že kdykoliv jindy bych šla a dotáhla to do konce, i kdybych věděla, že nemám šanci jako zrovna teď. Ale to Kisuke nechtěl. Na prvním místě měl své děti, a nemusel mi nic říkat, abych pochopila, že dokud budu mezi nimi, Itachimu děti nedám. Věděla jsem, že proti němu nemám šanci, a že dost možná nedopadnu dobře.. ale slib je slib.
Otočila jsem se s tím, že tam Kisukeho nechám. Ve skutečnosti bylo jedno, jestli jsem ho chtěla nebo nechtěla zachránit. Byla to jeho volba a on si vybral. Bez otočení jsem se okamžitě rozeběhla pryč, dokud byl Itachi zaměstnán.
Díky, Kisuke. Škoda, že jsem neměla tu možnost poznat tě víc.

Přesun

pro **Nao Okumura** Mon Aug 03, 2015 4:15 pm

Stál som tam. Po celý ten čas ako som sa objavil som len sledoval tento súboj. Nenapadlo ma ani na sekundu sa do toho miešať, nemal som dôvody. Jediný dôvod prečo som na krátky okamih pomohol Kisukemu bolo, že šíp ohrozil na malý moment samotnú Mikasu. Ale nepochopil som jej reakciu. Videl som ako Kisukeho zasiahla Bijju dama a ako padol k zemi, podľa všetkého mŕtvy. Možno, možno keby som mu pomohol v súboji, prežil by a vyhrali by sme. Ale neurobil som to. Nebol dôvod. V ten moment sa mi ale na tvári usadil divný výraz prekvapenia, keď Mik zavelila aby sme odišli.
„Si si istá?“ Spýtal som sa jemne. Nebol som práve typ ktorý by bol hodný, ale vedel som že k tomu mŕtvemu idiotovi mala puto. Nechcel som jej ešte viac ublížiť hláškou typu „Odkedy tu velíš ty“. Ani ma to vlastne nenapadlo, len som sa otočil k nej a sledoval ako pomaly odchádza s deťmi v náručí. Došlo mi to, prečo bojovali a prečo mala deti ona. Kisuke podľa všetkého s Itachim bojoval o svoje vlastné deti a teraz keď prehral, bolo na nás aby sme ich dostali do bezpečia. V kútiku duše som ale len nervózne sledoval jej chrbát.
„Kedy si tak.. dospela?“ Už to nebola malá holka ktorá sa mi snažila na ulici ukradnúť hodinky. Bola Shinobi. A už žena. Napriek tomu som sa ale otočil späť k údoliu kde nás hľadal Itachi. Ak nás ale zahliadol, teda presnejšie mňa, videl len jedno. Vysokú a utrápenú postavu muža s oceľovými očami. Pevne som hľadel dole a nechával za sebou odkaz. Nesleduj nás, pretože ak ju napadneš, neostane jediná dedina, jediné mesto v poriadku a aj celý svet vypálim aby som ju ochránil. V ten moment som sa otočil a rozletel sa v kŕdeľ havranov, ktorý sa rozleteli do všetkých strán. A spolu s Mik sme zmizli z tohto prekliateho miesta, pričom moje oči boli celý čas na jej chrbte. Sklamal som ako sensei.. Ale od dnes. Tu pre teba budem. Navždy.

~Presun~

pro **Yotsuki Sorata** Thu Aug 06, 2015 10:15 am

Vyrazil som z dediny pred pár dňami a musel som sa staviť počas cesty na pár miestach. Nebol som sám ale mal som zo sebou niekoho, kto dokázal identifikovať chakru, keďže ja som senzibilnom nebol. Vedel som stopovať ľudí, predsa len tréning v Anbu v kumogakure nebol jeden z najľahších a boli sme vytrénovaný na práce všetkého druhu. Na toto mieste aj tak nebolo ťažké sa dostať, keďže pred nedávnou dobou sa tu strhol tak neskutočný boj, že hneď po čom som vytiahol päty z dediny som počúval samé príbehy o tom, ako sa prebudil madara spolu s Hashiramom a viedli tu ďalší boj. Nemohla to byť pravda a určite si to len niekto prikrášlil. Čím bližšie som bol tým bližšie informácie som dostával ale keď som počul, že tu bojovali dvaja titáni alebo bohovia, tak sa mi to až tak nepáčilo. Možno to bolo preto, že pri tomto boji tu nebo potemnelo a blesk sa snažil zožrať zem a vymazať ho z máp. Nechýbal tu ani démon, ktorý tu vrhal svoje pekelné gule proti nepriateľovi. Preto za tú dobu sa stihlo vytvoriť množstvo "právd", ktoré putovali svetom. Takže sme tu. Ak tu ešte je nejaký nepriateľ mali by sme byť opatrný a radšej sa skrývať. Na tele som vytvoril pečatiacu techniku, ktorá by mala aspoň čiastočne potlačiť moju chakru k tomu som ju aj ja sám potláčal. Problém bol aj tak ten, že som mal tak obrovskú zásobu chakry, že to nebolo možné skryť úplne. A tak začalo pátranie po stopách shinobi z našej dediny, ktorá by sa tu mala nachádzať, keďže ju spozorovalo pár ľudí s určitým čiernovlasým mužom. Jeden taký bol na tomto priestranstve. Nemohol som určiť, či je na žive ale ten ďalší žil určite. Nepriblížili sme sa k nim ani trochu, keďže stopy po vraních perách a stopách vypovedacích o ženskom chodidle boli dostatočné, len kto bola tá ďalšia osoba? Tie perá mi ale niečo hovorili. Ešte keď som patril k Anbu bol jeden človek, ktorý mal podobné schopnosti ale bol vyslaný mnou na jednu z misí a od v tedy o ňom nebolo ani vidu ani slichu. Je možné, že sú tí dvaja spolu? Ak hej bude to takmer až nemožné ich dostať na späť. A už vôbec ne bojom. Bude nutné sa ich pokúsiť presvedčiť. Pomyslel som si a stále som pátral po nových stopách a pokračoval v hľadaní danej osoby. Nezdalo sa, žeby sa snažili zakryť svoju prítomnosť alebo svoj presun, preto to bolo prekvapivo ľahké ich stopovať. Hoci tie perá tu v tomto prípade pomohli asi najviac.
(presun)

pro **Kisuke Uchiha** Thu Aug 06, 2015 7:06 pm

Utekli, to bylo přesně to v čem byl smysl mé Kirin. Naštěstí pro ně i mé děti je Itachi zatím nesledoval, doufal jsem tedy že i kdyby jse rozhodl je teď následovat nedožene je. Věříl jsem v Mikasainým schopnostem. Muž který se mi snažil pomoct, nepoznával jsem jeho schopnosti.. byla malá pravděpodobnost že by to byl můj známý. Domyslel jsem si tedy že to byl přítel Miky, aspoň že tak. Amaterasu se zatím rozrostlo po mém bezvládném těle. Bolest mě uvedla do bezvědomí, takže to že mé tělo hořelo a pomalu se měnilo na prach jsem nezaznamenal. Po pár minutách mohl Itachi vidět jak se amaterasu rozrostlo po mém těle. Nyní byla má smrt jistá. Kdyby mě pozoroval ještě chvíli viděl by jak mé tělo shořelo úplně.

pro **Itachi Uchiha** Sat Aug 08, 2015 8:35 am

Kisukeho tělo začalo zapáchat. Když jej pohltily plameny amaterasu, jeho smrt byla jistá. Pohled na umírajícího Uchíhů mě netěšil. Tento náš souboj mohl dopadnout jinak. O tom není pochyb. Kisuke už měl ale tolik šancí. Senju Assasin dokonce smazal všechny jeho přestupky a dovolil mu pobývat v Konoze s čistým štítem. To Kisukemu ale nejspíš nevyhovovalo. Rychle se začal dostávat do problému. Jednou byli kvůli němu dokonce v pohotovosti všichni anbu. Teď už je ale čas ukončit Kisukeho bezstarostný život. Mikasa, Nao a děti utekli. Nebylo po nich v okolí ani stopy. Nevadí. Uchíhové vyrůstající mimo Konohu mohou být pro ní nebezpeční, ale nebudou moct dosáhnout svého plného potenciálu, protože nebudou mít přístup ke klanovým technikám a moudrům, které tu jejich předchůdci zanechali. Pochybuji o tom, že některé z těch dvou mrňat bude géniem, který si poradí bez těchto věcí. (Přesun)

pro **Kisuke Uchiha** Tue Aug 18, 2015 9:39 am

Odpočet který jsem začal by, nebýt mé smrti, právě skončil. K čemu tento odpočet byl ? Izanagi. Každý uchoha znal toto jméno, málo který však měl odvahu a možnost touto schopností vládnout. Trvalo ještě nějakou dobu po tom co Itachi odešel abych se mohl znovuzrodit. Mé hořící tělo se rozplynulo a já se jako obraz zjevil vedle černých plamenů. Ten pocit byl zvláštní. Kdo může říct že přežil smrt, málo kdo tuším. Mé levé oko bylo bílé, slepé. I to byl zvláštní pocit. Po dvaceti osmi letech kdy člověk vidí oběma očima je minimálně nezvyk vidět pouze jedním. Cítil jsem jak se síla, kterou jsem měl, vytratila. Naštěstí ne vsechna a tudíž jsem se mohl vydat na cestu. Jediné misto které me teď napadlo byla Tsukigakure, jediný kdo me teď napadl byl Ruki.. Bude lepší když me budou mit všichni za mrtvého, vsichni kromě Rukiho, ten byl klíč ke znovu nalezení mé síly. (Přesun)

pro Sponsored content

Údolí Konce

Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce

Re: Údolí Konce