Údolí Konce
+20
Takeru
Nukenin
Rokuro
Keigo Nakagami
Risoku Yotsuki
Shinobi
Tetsuya Kaguya
Tatsuya Kaguya
Kawa no Daimyo
Niboru no Kentaro
Seishi Kogeki
Yotsuki Sorata
Akasuna no Ruki
Hokori Mai
Hyuuga Mikomi
Nizashi Shiroi
Crystal Takaishi
Kashike
Faito Dansaku
Reina Kana
24 posters
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Kasai Renmei :: Zbytek Kasai Renmei
Strana 8 z 9
Strana 8 z 9 • 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
Údolí Konce
First topic message reminder :
Údolí Konce se nachází na cestě mezi Skrytou Listovou a Skrytou Zvučnou. Krátce po založení Skryté Listové zde bojovali dva nejmocnější ninjové své doby, a to zakladatel Listové Hashirama Senju a Madara Uchiha. Jejich souboj vstoupil do dějin světa shinobi a povídá se o něm hodně příběhů. Jen málo kdo ví, co se během bitvy skutečně stalo. Na počest této bitvy se postavily sochy jak Hashiramy tak i Madary, které lemují vodopád. Sice už je to něco přes 300 let co se bitva odehrála, ale dodnes si o ní lidé povídají. Kdokoliv přijde na místo Údolí Konce, musí být uchvácen velikostí soch. Obě sochy jsou sice už značně poškozené časem, ale i tak připomínají místo dávné bitvy.
Údolí Konce se nachází na cestě mezi Skrytou Listovou a Skrytou Zvučnou. Krátce po založení Skryté Listové zde bojovali dva nejmocnější ninjové své doby, a to zakladatel Listové Hashirama Senju a Madara Uchiha. Jejich souboj vstoupil do dějin světa shinobi a povídá se o něm hodně příběhů. Jen málo kdo ví, co se během bitvy skutečně stalo. Na počest této bitvy se postavily sochy jak Hashiramy tak i Madary, které lemují vodopád. Sice už je to něco přes 300 let co se bitva odehrála, ale dodnes si o ní lidé povídají. Kdokoliv přijde na místo Údolí Konce, musí být uchvácen velikostí soch. Obě sochy jsou sice už značně poškozené časem, ale i tak připomínají místo dávné bitvy.
Reina Kana- Otokage
- Počet příspěvků : 906
Registrován : 19. 07. 13
Re: Údolí Konce
Okouzleně jsem se rozhlížela kolem. Nikdy jsem tohle místo nenavštívila, i když jsem o něm slýchala. Nemohla jsem si nevšimnout jisté aury, kterou tohle místo zanechávalo a po tom, co Kisuke pronesl, mě nepříjemně mrazilo v zátylku. Tušila jsem, že pronese něco podobného a neměla jsem s tím problém. Schovávat se a utíkat byla má parketa.
"Hai." kývla jsem krátce a vzala obě děti k sobě. Za těch pár dnů jsem si dokázala získat jejich důvěru, takže nebyl žádný problém odnést je. Otočila jsem se. "Hodně štěstí.." pronesla jsem tiše, než jsem se ztratila z dohledu. Zamaskovala jsem svou chakru, našla příhodné místo, abychom nebyli vidět a zároveň, abych měla přehled o situaci. Cítila jsem napětí, ale to mi nebránila zůstat soustředěná. Usmála jsem se na děti, abych je uklidnila a snad abych dodala klid sama sobě. Teď už nezbývalo nic jiného než nepříjemné čekání.
"Hai." kývla jsem krátce a vzala obě děti k sobě. Za těch pár dnů jsem si dokázala získat jejich důvěru, takže nebyl žádný problém odnést je. Otočila jsem se. "Hodně štěstí.." pronesla jsem tiše, než jsem se ztratila z dohledu. Zamaskovala jsem svou chakru, našla příhodné místo, abychom nebyli vidět a zároveň, abych měla přehled o situaci. Cítila jsem napětí, ale to mi nebránila zůstat soustředěná. Usmála jsem se na děti, abych je uklidnila a snad abych dodala klid sama sobě. Teď už nezbývalo nic jiného než nepříjemné čekání.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Údolí Konce
Kisuke se symbolicky nacházel na Madarově hlavě, kde jsem ho čekal. Někdo jako on by nedal přednost Senju Hashiramě. Já jsem se procházel po vodě, na vršku vodopádu, mezi těmito dvěma velikány, Madarou a Hashiramou. Sharingan jsem měl aktivovaný a hleděl s ním na Kisukeho. Nevěděl jsem, proč mě tu zavolal, co chtěl řešit, ale vzhledem k situaci, do které se teď opuštěním vesnice dostal, si nemyslím, že budeme popíjet čaj.
Kisuke sice má právo na ty dva prcky, ale, jelikož jejich unesením z vesnice riskuje vyzrazení tajemství Konohy, pravomoc, rozhodovat za ně, mu bude odepřena. Jelikož jsi jsem vědom síly Uchíhy, nemůžu dopustit, aby vyrůstal v Kiri, Suně, Iwě, Oto, Kumo či jako nukenín. Klan Uchíha je jeden ze zakládajících klanů Listové společně s klanem Senju. Oba tyto klany tedy patří tam. "Očividně se ti klidný život nezamlouvá."
Kisuke sice má právo na ty dva prcky, ale, jelikož jejich unesením z vesnice riskuje vyzrazení tajemství Konohy, pravomoc, rozhodovat za ně, mu bude odepřena. Jelikož jsi jsem vědom síly Uchíhy, nemůžu dopustit, aby vyrůstal v Kiri, Suně, Iwě, Oto, Kumo či jako nukenín. Klan Uchíha je jeden ze zakládajících klanů Listové společně s klanem Senju. Oba tyto klany tedy patří tam. "Očividně se ti klidný život nezamlouvá."
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Re: Údolí Konce
Když dorazil a stál na vodopádu mezi sochami, tak jsem se i ja postavil na nohy a věnoval mu můj pohled. Ovšem že jsem i ja měl sharingan aktivovaný. "To já se nezamlouvám klidnému životu. Vždy se najde něco co můj klid vyruší.. Například ta komedie kterou nazýváte Konoha, domov. Pak ty, hrdě nosící hlavu nahoru. Při mém monologu jsem chodil z jedné strany hlavy na druhou. Pak jsem se však zastavil a ukázal na něj prstem. "Jak se vůbec opovažuješ nám velet ? Ty diky kterému jsem skoro vymřeli, jak můžeš tak hrdě používat jmeno Uchiha, když ty už dávno jsi senju ?!" Křikl jsem na něj. Z mého hlasu šla slyšet zloba až teď.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Údolí Konce
V Kisukem se dlouhá léta hromadila zloba a nenávist. Všichni to věděli, ale nikdo neudělal nic, aby další bolesti způsobené nenávistí zabránil. Nikdo kromě Lucy. Sám jsem pochyboval o tom, že se najde někdo, kdo Kisukemu dá důvod být shinobim z Konohagakure no sato, a tak mě Kisukeho aféra s Lucy překvapila. Zpočátku to vypadalo jako nic vážného, ale po nějaké době si všichni, včetně mě, začali uvědomovat, že Kisuke našel nový smysl života. Bylo tomu ale opravdu tak?
Ne. Kisukeho nenávist byla jen potlačena Lucy. Po její smrti se proto vše vrátilo do starých kolejí. Je to strašný pocit, když někoho sžírá samota a nenávist. K tomu ještě ty problémy s jeho dětmi. Když o tom přemýšlím, proč pak jsem byl překvapen, když jsem zjistil, že Kisuke společně s dětmi vesnici opustil? No, je pozdě abych cokoli vracel zpátky. Kisukeho obvinění na mé vedení klanu nemůžu vyvrátit. Je pravda, že je absurdní, aby klanu velel někdo jako jsem já. Jsem ale nelepší volbou, a to díky tomu, že vím, co to obnáší být Uchíha, a však ne od sebe, ale od sledování ostatních, počínaje Sasukem. "Copak myslíš, že kdybych byl Senju a můj klan by se chtěl vzbouřit proti vesnici, zachoval bych se jinak, než je všechny pobil? Ne. Nezáleží na tom, kým jsem." Kisukemu jsem jako Senju mohl připadat, ale je to jen proto, protože jsem pro dobro vesnice takřka vyvraždil vlastní klan? "Po několika letech jsem pochopil, že to byla chyba. Násilná cesta řešení problémů nikdy nikoho nezavedla k úspěchu. Je to můj hřích, který si ponesu celý život, ale nelituji toho. Toto setkání ale není o mě nýbrž o tobě. Je na čase, abys si Kisuke konečně zvolil v životě jasný cíl a přestal se váhat." Je jedno, jestli se rozhodne po vybíjení neUchíhů či zničení celé Konohy. Musí být ale pevně rozhodnut. To, kam až dovolil zajít tomu s Lucy, nasvědčuje tomu, že ke Konoze nemá zas tak špatný vztah, jak se domnívá.
"Musím Tě ale varovat. Pokud se rozhodneš ohrozit Konohu, dneska si nebudeme jen povídat." Nebyla to výhrůžka. Bylo to svobodné vyznání mého závazku k vesnici. Kdysi jsem Uchíhy pro vesnici zabil, a jestli nebudu mít na vybranou, budu to muset udělat znovu.
Pořád jsem stál na tomtéž místě, mluvě ke Kisukemu. Sharinganem jsem na něj pořád hleděl. Kisuke je někdy až příliš předvídatelný. Byl jsem si proto vědom, že na boj dnes dojde ať už Kisuke bude chtít či nebude chtít Konohu ohrozit. Ta totiž není jediná, kterou Kisuke vřele obdarovává svou nenávistí.
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Re: Údolí Konce
Pozorně jsem poslouchal každé jeho slovo. Stál jsem tam tak na té hlavě a až domluvil, přišla řada na mě. "Nech těch sentimentalismů. Zradil si svůj klan, svou rodinu a přátelé pro vizi něčeho lepšího. A co si dokázal ? Je konoha lepší místo ?. Klan Senju, tví přátelé, je pro konohu zhouba. Určitě sis musel všimnout i ty moudrý Itachi že klan Senju může za bídnou situaci v jaké Konoha je, počínaje smrti Lucy." Vřelo to ve mě. Jeho pohrůžka jen byla olej do ohně. "Něco ti prozradím. Nezavolal jsem tě zde abychom mluvili" V tu chvíli jsem měl už jedno z očí zavřené. Zaměřoval jsem ho. Po chvilce jsem vytvořil černý oheň který zapálil vodu vedle něj. Minul jsem ? Nebo jsem zacílil vedle schválně ? To Itachi může jen předpokládat. Každopádně jsem byl připraven na boj. Mé tělo pohltil adrenalin, už nešlo udelat krok zpět. Jeden z nas dnes zemře.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Údolí Konce
Dívala jsem se a poslouchala oba dva se zatajeným dechem. Na rtech mi hrál roztrpčený úsměv, vážně super dostat se do konfliktu dvou Uchihů. Kisuke umí udělat překvapení, jen co je pravda. Chce zabít Itachiho.. no tak to mohl rovnou nakráčet doprostřed Konohy.
Přemítala jsem o všech možnostech. Když vyhraje Kisuke, půjde po něm půlka Konohy, protože si odnesl děti a zabil jejich legendu. Když Itachi, budu muset splnit slib a děti odnést do bezpečí, což pro Kisukeho Konoha zjevně není.. v tom případě ale půjde Itachi po mě, protože ponesu dva malé Uchihy, kteří patří Konoze. Tak či onak, ani jedna z těch možností nebyla nikterak lákavá.
Nicméně byla jsem loajální a ať už by se stalo cokoliv, stála jsem na straně Kisukeho, připravena splnit jeho přání se všemi riziky, které by neslo. On pro mě už jednou riskoval, teď byla řada na mě. Vzdychla jsem si a začala děti chovat v náručí a tiše broukat, aby usnuli. Nepřála jsem jim, aby viděli smrt jednoho ze svých příbuzných v přímém přenosu.
Při pohledu na černý plamen jsem se nicméně usmála. Když nic jiného, souboj dvou takových ninjů bude alespoň určitě zábava!
Přemítala jsem o všech možnostech. Když vyhraje Kisuke, půjde po něm půlka Konohy, protože si odnesl děti a zabil jejich legendu. Když Itachi, budu muset splnit slib a děti odnést do bezpečí, což pro Kisukeho Konoha zjevně není.. v tom případě ale půjde Itachi po mě, protože ponesu dva malé Uchihy, kteří patří Konoze. Tak či onak, ani jedna z těch možností nebyla nikterak lákavá.
Nicméně byla jsem loajální a ať už by se stalo cokoliv, stála jsem na straně Kisukeho, připravena splnit jeho přání se všemi riziky, které by neslo. On pro mě už jednou riskoval, teď byla řada na mě. Vzdychla jsem si a začala děti chovat v náručí a tiše broukat, aby usnuli. Nepřála jsem jim, aby viděli smrt jednoho ze svých příbuzných v přímém přenosu.
Při pohledu na černý plamen jsem se nicméně usmála. Když nic jiného, souboj dvou takových ninjů bude alespoň určitě zábava!
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Údolí Konce
"Vinit za to špatné druhé je snadné. Nikdo není dokonalý. Nemám snad pravdu Kisuke?" Klan Senju nemohl za špatnou situaci v Konoze. Nelze na základě chování jednoho člena klanu soudit celý klan. Ačkoli Senju Assasin nevybral nejlepšího následovníka, myslel to dobře. Spojení Ame s Konohou bylo prospěšné konec konců pro obě strany. Konoha se takto lépe vypořádala s důsledky Sedmé velké války shinobi a Ame získala podporu při všech možných útocích. Nachází se přeci jen mezi velkými shinobi národy, takže mnohdy bývá místem střetu jejich armád. Nejvíce tak utrpěla v průběhu Třetí velké války shinobi. Assasin nemohl tušit, že se z Hany vyklube někdo, kdo bude chtít vesnici zničit, začínajíc od jejího vedení.
Jelikož Kisuke taky nevede dokonalý život určitě to dokáže pochopit. Když Lucy umírala, kde byl? Snad se nehonil někde sám za svými egoistickými cíli. Určitě je schopen vnímat a vidět i druhé, než jen sám sebe. Když zavřel jedno oko, poznal jsem na co se chystá. Ještě aby mě překvapil technikou, které "autorem" jsem já sám. Tomu, že se chystá použít amaterasu nasvědčoval také i zvýšený tlak v jeho oku. Ten je pak příčinou toho, že z daného oka vyteče pramínek krve. "Isobu, dnes budu potřebovat část Tvé síly. Je mi to líto, ale nemůžu jinak." Promluvil jsem v myšlenkách ke sanbimu. Kisuke ovládá EMS, které se je schopno sílou rovnat ocasým démonům. Pokud mi Isobu nepomůže, vyhrát ude obtížné. "Copak si s tím spratkem neporadíš sám, Itachi?" "Ne, není to jen jeho charakter, kterým se velmi podobá Sasukemu." "Chápu." Když se síla sharinganu spojí se sílou bijuu, vznikne síla, která je schopna se měřit se samotným dokonalým susanem a zvítězit nad ním. Štěstí, že jsem jedním z mála jinchuuriki, kteří ovládli plně sílu bijuu. Ovšem, takové souboje nejsou jen o síle, ale hlavně o tom, jak daný shinobi reaguje v průběhu boje.
Dřív než se přede mnou objevil plamínek amaterasu, jsem opustil svou pozici. Nevěděl jsem, že na mě nemířil. V souboji s někým jako je Kisuke je však dobré být opatrným. Mé tělo obalil bijuu plášť. Síla bijuu zvyšovala rychlost uživatele, což v kombinaci s aktivovaným sharinganem, tvoří cosi proti čemu by nebyl schopen každý obstát. Objevil jsem se trochu bokem od své předešlé pozice a rozletěl se proti Kisukemu.
Jelikož Kisuke taky nevede dokonalý život určitě to dokáže pochopit. Když Lucy umírala, kde byl? Snad se nehonil někde sám za svými egoistickými cíli. Určitě je schopen vnímat a vidět i druhé, než jen sám sebe. Když zavřel jedno oko, poznal jsem na co se chystá. Ještě aby mě překvapil technikou, které "autorem" jsem já sám. Tomu, že se chystá použít amaterasu nasvědčoval také i zvýšený tlak v jeho oku. Ten je pak příčinou toho, že z daného oka vyteče pramínek krve. "Isobu, dnes budu potřebovat část Tvé síly. Je mi to líto, ale nemůžu jinak." Promluvil jsem v myšlenkách ke sanbimu. Kisuke ovládá EMS, které se je schopno sílou rovnat ocasým démonům. Pokud mi Isobu nepomůže, vyhrát ude obtížné. "Copak si s tím spratkem neporadíš sám, Itachi?" "Ne, není to jen jeho charakter, kterým se velmi podobá Sasukemu." "Chápu." Když se síla sharinganu spojí se sílou bijuu, vznikne síla, která je schopna se měřit se samotným dokonalým susanem a zvítězit nad ním. Štěstí, že jsem jedním z mála jinchuuriki, kteří ovládli plně sílu bijuu. Ovšem, takové souboje nejsou jen o síle, ale hlavně o tom, jak daný shinobi reaguje v průběhu boje.
Dřív než se přede mnou objevil plamínek amaterasu, jsem opustil svou pozici. Nevěděl jsem, že na mě nemířil. V souboji s někým jako je Kisuke je však dobré být opatrným. Mé tělo obalil bijuu plášť. Síla bijuu zvyšovala rychlost uživatele, což v kombinaci s aktivovaným sharinganem, tvoří cosi proti čemu by nebyl schopen každý obstát. Objevil jsem se trochu bokem od své předešlé pozice a rozletěl se proti Kisukemu.
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Re: Údolí Konce
"Dovolím si tvou větu poupravit, nikdl s city není dokonalý." Řekl jsem jako svá možná poslední slova. Nehodlal jsem říct už ani slovo a snažil se soustředit na boj. Takže sis přivolal na pomoc sanbiho ? Projelo mi hlavou jakmile jsem videl bijuu plášť. Ani ten ti nepomůže, vymlátím z tebe duši. Viděl jsem hak uhnul amaterasu a pak se vrhnul na mě. Byl ve vzduchu. Běžel přímo takže zamířit na něj nebylo příliš těžké. Složil jsem rychle pár pečetí a přiložil pak jednu z nich k ústům. Katon: gokakyuu no justu. To byl název techniky která teď právě mířila na itachiho. Do toho jsem doskočil pryč abych měl dost času aktivovat jsou prokletou pečeť. Zatím jen druhý stupeň, letět zatím nebylo potřeba
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Údolí Konce
Když jsem běžel vstříc Kisukemu, použil Gokakyuu no jutsu, takže na mě vyplivl obří ohnivou kouli. Ta sice byla obrovská, ale úhyb mi nedělal sebemenší problém. S tím Kisuke určitě počítal, takže hádám, že si na mě připravil překvapení. Nejspíš zjistím, co to bude až, když uskočím do strany.
Uskočil jsem. V podobě s bijuu pláštěm se má rychlost zvýšila. Nepoužíval jsem tuto podobu často, takže mě samotného nyní trochu překvapilo, jak rychle jsem se dokázal letící kouli vyhnout. Kisuke se na něco soustředil. Pomocí sharinganu jsem chvíli pozoroval, jak využívá chakru, abych zjistil na co se chystá, pořád běže směrem k němu. Už jsem byl dost blízko. S prokletou pečetí se nesetkávám poprvé. Měl jsem tu čest ji vidět již u Sasukeho. Kisukeho chakra, a to jak ji nyní používá, mi bylo povědomé. O tom, že se jedná o prokletou pečeť mě hlavně přesvědčilo to, jak se jeho tělo začalo měnit. Zavřel jsem jedno oko, a pak druhé, z kterého pak vytekl pramínek krve.
Je načase zjistit, jak se Kisuke dokáže ubránit proti vlastním technikám. Protože jsem byl dost blízko, zaměřit Kisukeho nebyl žádný problém. Tak, co bude dělat? Oko, z kterého vytekl pramínek krve, se vzápětí zpátky otevřelo, a já aktivoval amaterasu, míře přímo na Kisukeho.
Uskočil jsem. V podobě s bijuu pláštěm se má rychlost zvýšila. Nepoužíval jsem tuto podobu často, takže mě samotného nyní trochu překvapilo, jak rychle jsem se dokázal letící kouli vyhnout. Kisuke se na něco soustředil. Pomocí sharinganu jsem chvíli pozoroval, jak využívá chakru, abych zjistil na co se chystá, pořád běže směrem k němu. Už jsem byl dost blízko. S prokletou pečetí se nesetkávám poprvé. Měl jsem tu čest ji vidět již u Sasukeho. Kisukeho chakra, a to jak ji nyní používá, mi bylo povědomé. O tom, že se jedná o prokletou pečeť mě hlavně přesvědčilo to, jak se jeho tělo začalo měnit. Zavřel jsem jedno oko, a pak druhé, z kterého pak vytekl pramínek krve.
Je načase zjistit, jak se Kisuke dokáže ubránit proti vlastním technikám. Protože jsem byl dost blízko, zaměřit Kisukeho nebyl žádný problém. Tak, co bude dělat? Oko, z kterého vytekl pramínek krve, se vzápětí zpátky otevřelo, a já aktivoval amaterasu, míře přímo na Kisukeho.
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Re: Údolí Konce
A sakra.. Poznal jsem v plánu hned jakmile jsem jej spatřil. Zavřené oko zatím co druhé hledá cíl, k tomu ta krev. Můj sharingan mi teď nejspíš zachránil prdel před spáleninama. Poskládal jsem opět ty samé pečetě jako před chvílí a vyplivl další kouli. Koule se s Amaterasu střetla a to jí začlo pohlcovat. Nechtěl jsem tím Amaterasu zastavit, pouze jsem si koupil čas na to abych skočil z hlavy až dolů pod vodopád. Samozřejmě během letu se mi aktivoval třetí stupeň a já tak v klidu přistál. Čekal jsem kdy skočí za mnou. V letu bude zranitelný a toho jsem chystal využít. Připravil jsem si pečeťě na Katon:Goryuuka no jutsu, jakmile skočí dolů drak poletí jeho směrem.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Údolí Konce
Kisuke na svou obranou použil ohnivou kouli. Aktivace amaterasu netrvala dlouho. Kisukemu tentokrát nezachránil zadek jen jeho sharingan, ale jeho schopnost se rychle správně rozhodovat v kritických situacích. Kdo by to do něj řekl? Nepodcenil jsem ho. Čekal jsem, že se amaterasu jaksi vyhne, ale tento způsob, jakým se vyhnul, mě přeci jen trošku překvapil. Uvědomil si situaci v jaké se nacházel, takže skočil z vodopádu, aktivujíc třetí stupeň prokleté pečetě. Působením amaterasu vyhasla Kisukeho ohnivá koule, a já jsem jen trocha opožděn za Kisukem doběhl k místu, z kterého skočil, pořád v bijuu modu.
Uvědomil jsem si neschopnosti se prvotřídně vyhnout v průběhu pádu za Kisukem, takže jsem za něm neskočil, ale rozhodl jsem se ho z dálky odstřelovat. Otevřel jsem ústa a začal na něj plivat vodní koule. Nejednalo se o nějaké dramatické tempo. Chvíli trvalo je vytvořit. Jejich velikost přesahovala však běžné Katon: Gōkakyū no Jutsu. Se sharinganem jsem pozoroval každý Kisukeho pohyb. To v průběhu odstřelování bylo klíčové. Používal jsem techniku Suiton: Daikaisuidan.
Uvědomil jsem si neschopnosti se prvotřídně vyhnout v průběhu pádu za Kisukem, takže jsem za něm neskočil, ale rozhodl jsem se ho z dálky odstřelovat. Otevřel jsem ústa a začal na něj plivat vodní koule. Nejednalo se o nějaké dramatické tempo. Chvíli trvalo je vytvořit. Jejich velikost přesahovala však běžné Katon: Gōkakyū no Jutsu. Se sharinganem jsem pozoroval každý Kisukeho pohyb. To v průběhu odstřelování bylo klíčové. Používal jsem techniku Suiton: Daikaisuidan.
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Re: Údolí Konce
Zírala jsem ze svého úkrytu na ty dva, div jsem ještě neotevřela pusu dokořán. Člověk o tom slýchá - o síle, o mocných technikách, o legendách, ale když jsem to teď měla před očima, nevěřila jsem. Oba byli na docela jiné úrovni, než jsem si dokázala představit. Přiznávám, cítila jsem se dost mizerně, když jsem se pokoušela srovnat sama sebe s nimi. Teď už jsem necítila jen úctu k tomuhle místu, ale také k těm, kteří zde bojovali. Amaterasu, prokletá pečeť, bijuu mod.. Bylo to prostě epické, nemohla jsem si pomoct.
Děti spokojeně spali, jako by se dole pod nimi neodehrávalo vůbec nic, ale já od toho nemohla odtrhnout oči. Fakt jsem doufala, že Kisuke vyhraje, protože jsem si nebyla jistá, že bych se odsud se svými schopnostmi dostala.
Děti spokojeně spali, jako by se dole pod nimi neodehrávalo vůbec nic, ale já od toho nemohla odtrhnout oči. Fakt jsem doufala, že Kisuke vyhraje, protože jsem si nebyla jistá, že bych se odsud se svými schopnostmi dostala.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Údolí Konce
Hlasitě jsem zaklel jakmile proti mě letěla jeho první koule. Nestihl jsem se jí úplně uhnout takže mě s části trefila. Následovalo odhození a pár kotoulů na vodě. Nehodlal jsem to tak nechat, a než stihla letět další koule dokonal jsem techniku kterou jsem mu chtěl znepříjemnit cestu dolů. Katon: Goryuuka no jutsu. Velká dračí hlava ale tentokrát nemířila na něj ale pod něj na vodopád. Přirozeně se při střetu mé techniky s vodopádem voda začala vypařovat a pára stoupala vzhůru. Nečekal jsem že by mu to mohlo snad nějak ublížit, ale opět jsem si koupil čas. Jelikož pára určitě aspoň trochu pálela a navíc mu zastřela vidění dalším koulím nebyl takový problém uhnout. Nastal můj čas, teď si čas bude kupovat Itachi. Jakmile odstřelování ustalo rozeběhl jsem se vstříc vodopádu. Čím víc jsem se blížil k vodopádu tím byl úhel větší a tudíž horší pro Itachiho aby mě zacílil některou ze svých technik. Musel jsem uznat že takovou sílu ninjutsu jsem u něj nečekal, jak ale bude reagovat na taijutsu ? Uvědomoval jsem si všechna rizika, přece jenom byl v bijuu modu, doufal jsem že když tehdy Sasukeho Chidori probodlo raikageho Raiton no yoroi že si s kůží bijuu poradí taktéž. Po vodopádu jsem nahoru neběžel. Vyletěl jsem ho, což byla nejrychlejší cesta nahoru. Když jsem se dostal až na okraj vytvořil jsem Chidori se kterým jsem ho ještě v ustupující páře napadl.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Údolí Konce
Kisukeho ruku, kterou k technice chidori používal, chytl jeden z sanbiho ocasů, které jsem v bijuu modu ovládal, těsně předtím než mě byl schopen probodnout. Kisuke je tak zaslepen svou pomstou, a tím mě zabít, že si neuvědomil, že horká pára nebude mít žádný efekt. Normálně vidět mi znemožnila, ale sharingan je schopen vnímat chakru. Jelikož pára chakrou tvořena nebyla, Kisukeho obraz v ní mi nebyl zakryt.
Počkal jsem proto na příležitost, abych jej, kdy si to namířil přímo proti mě, sundal první lepší ránou. Těsně u mě stihl aktivovat chidori. Už jednou jsem chidori zastavil pouhou rukou. Kisuke je rozhodně na vyšší úrovni než Sasuke tehdy, když jsem mu ruku s chidorim chytil, ale, jelikož jsem použil sanbiho ocasy, a to ve chvíli, kdy si mohl být jist svým úspěchem, nic to neznamenalo. Vzápětí po tom, co jeho ruku chytl jeden ocas, druhý mu jednu vrazil a odhodil jej zpátky. Za ním si to mířila pak další vodní koule.
Počkal jsem proto na příležitost, abych jej, kdy si to namířil přímo proti mě, sundal první lepší ránou. Těsně u mě stihl aktivovat chidori. Už jednou jsem chidori zastavil pouhou rukou. Kisuke je rozhodně na vyšší úrovni než Sasuke tehdy, když jsem mu ruku s chidorim chytil, ale, jelikož jsem použil sanbiho ocasy, a to ve chvíli, kdy si mohl být jist svým úspěchem, nic to neznamenalo. Vzápětí po tom, co jeho ruku chytl jeden ocas, druhý mu jednu vrazil a odhodil jej zpátky. Za ním si to mířila pak další vodní koule.
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Re: Údolí Konce
Bylo by bláhové myslet si že bych ho dokázal jen tak probodnout chidori. Proto jsem měl i záložní plán. Jakmile mě chytil jedním ocasem a chystal se na úder druhým jen jsem se pousmál. Chidori Nagashi Chidori, které bylo v mé ruce se jakoby rozrostlo po mém těle. Úder od něj jsem samozřejmě schytal, nedostal takový zásah jak bych si přál a tak nebyl paralizovaný. Stačilo to však na to abych mu, i sobě dokázal že není nezranitelný. Po odhození jeho ocasem jsem měl opět velmi málo času zaregistrovat co vlastně dělá, v tom už letěla další vodní koule. Tahle mě už trefila plnou silou. Jakmile se ale voda rozplynula Itachi si už určitě všiml jak padá k zemi velká postava tvořená z chakry. Byl to samotný bůh Susanoo, kterého jsem musel povolat na pomoc již tak brzy. Jestli jsem měl nějakou nevýhodu byla to moje zbrklost a plány nepromyšlené do podrobna. Jenže co Itachi udělá teď ? jak se zkusí vyrovnat síle mého Susana ? Nečekal jsem na jeho útok, hned jakmile jsem dopadl Susanoo nabil luk a vypálil po Itachim šíp.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Údolí Konce
Mikasa sa začala o seba báť neoprávnene, ale samotná nemohla ani len v najmenšom tušiť, kto sa k nej blíži. Jediného čoho bola schopná, je zazrieť na oblohe kŕdle havranov, ktoré poletovali už dlhšiu dobu. Havranov, ktoré jej niečo pripomínali ale nemohla si spomenúť načo. Predsa len to boli obyčajný vtáci a Naa nevidela dlhé roky. To sa malo dnešným dňom zmeniť. Súboj, ktorý sa odohrával na tomto historickom mieste, bol vskutku legendárny. Nikto nemohol ani najmenej pochybovať že sa tu odohráva jedna z najväčších bitiek ktoré toto miesto zažilo, odkedy tu v minulosti Madara napadol Hashiramu. Okolie sa menilo a celková príroda sa začala navôkol meniť, krajina nadobúdala úplne iné tvary pod náporom ich techník. A práve v tomto zmätku sa objavila vysoká postava v plášti a kapucni, ktorá mu zakrývala každý kúsok tváre, takže ho nešlo identifikovať, predsa len, jeho plášť nebol ničím výnimočný, jediná vec ktorá bola zvláštna bol podivný obrázok vyretušovaného havrana na plášti.
„Kde sakra si..“ Hlesol som v duchu, keď som pohliadol ako to tu vyzerá a kto proti sebe bojuje. Identifikoval som Kisukeho, 10 rokov vo svete robí svoje a okamžite sa dozviete množstvo informácií ak chcete. A v ich hľadaní som bol dobrý. Toho druhého som však identifikovať nedokázal, obaľoval ho plášť bijju a aj napriek tomu čo som vedel o Jinchuurikoch posadnutých ich démonmi, zdalo sa že tento dokáže toho svojho ovládať a dokáže stále racionálne premýšľať. Výhra bola na vážkach. To ma však nezaujímalo. Jediná osoba pre ktorú som mal oči sa krčila v diaľke za kameňom. Tá ma nemohla zazrieť, kým som sa jej nedotkol ramena a ona pocítila divný závan na zátylku, teplý vzduch ktorý som vytvoril ústami, keď som sa k nej prihovoril.
„Neboj sa, nie som nepriateľ..“ Prehovoril som potichu, zmeneným hlasom aby ma nemohla spoznať a keď sa na mňa otočila, videla len vysokú postavu v tmavom plášti, ktorá mala zakrytý každý kúsok tela. Musel som to povedať, po toľkých rokoch keď som ju tam videl, som chcel povedať niečo úplne iné, ale ukľudniť ju, že jej nechcem ublížiť, na tomto mieste, bolo prvoradé. Stačilo tak málo a určite by sa proti mne vyrútila. Alebo by utiekla. Taktiež som nechcel vyvolať rozruch. Preto som tam len stál, a namiesto toho aby som niečo povedal, som len hľadel na ňu a dve deti ktoré držala v rukách. Nedokázal som prehovoriť, po toľkých rokoch čo som strávil jej trénovaním, a potom rokoch ktoré som strávil v exile mimo nej, pre mňa bol pohľad na ňu ako keď v horúcom letnom dni spŕchne ľadový a osviežujúci dážď. Po tom všetkom napätí čo som si zažil som hlesol a pocítil úľavu, to sa ale pomaly začalo meniť na des, keď som si uvedomil v koho spoločnosti je.
„Čo tu sakra robíš Mik?“ Ozvalo sa, stále so zmeneným hlasom a bez toho aby som sa jej ukazoval, nič na mne nebolo, aby ma mohla identifikovať, ja som sa však k nej v tom strachu a nádeji že ju vidím, správal akoby sa stretli kamaráti po mnoho rokoch. V tú chvíľu som sa otočil smerom k bitke, kde som zahliadol obrovské Susano, a tak ma Mik videla z profilu, avšak stále neodhaleného, no v zlom postavení ak by sa ma rozhodla napadnúť.
„Kde sakra si..“ Hlesol som v duchu, keď som pohliadol ako to tu vyzerá a kto proti sebe bojuje. Identifikoval som Kisukeho, 10 rokov vo svete robí svoje a okamžite sa dozviete množstvo informácií ak chcete. A v ich hľadaní som bol dobrý. Toho druhého som však identifikovať nedokázal, obaľoval ho plášť bijju a aj napriek tomu čo som vedel o Jinchuurikoch posadnutých ich démonmi, zdalo sa že tento dokáže toho svojho ovládať a dokáže stále racionálne premýšľať. Výhra bola na vážkach. To ma však nezaujímalo. Jediná osoba pre ktorú som mal oči sa krčila v diaľke za kameňom. Tá ma nemohla zazrieť, kým som sa jej nedotkol ramena a ona pocítila divný závan na zátylku, teplý vzduch ktorý som vytvoril ústami, keď som sa k nej prihovoril.
„Neboj sa, nie som nepriateľ..“ Prehovoril som potichu, zmeneným hlasom aby ma nemohla spoznať a keď sa na mňa otočila, videla len vysokú postavu v tmavom plášti, ktorá mala zakrytý každý kúsok tela. Musel som to povedať, po toľkých rokoch keď som ju tam videl, som chcel povedať niečo úplne iné, ale ukľudniť ju, že jej nechcem ublížiť, na tomto mieste, bolo prvoradé. Stačilo tak málo a určite by sa proti mne vyrútila. Alebo by utiekla. Taktiež som nechcel vyvolať rozruch. Preto som tam len stál, a namiesto toho aby som niečo povedal, som len hľadel na ňu a dve deti ktoré držala v rukách. Nedokázal som prehovoriť, po toľkých rokoch čo som strávil jej trénovaním, a potom rokoch ktoré som strávil v exile mimo nej, pre mňa bol pohľad na ňu ako keď v horúcom letnom dni spŕchne ľadový a osviežujúci dážď. Po tom všetkom napätí čo som si zažil som hlesol a pocítil úľavu, to sa ale pomaly začalo meniť na des, keď som si uvedomil v koho spoločnosti je.
„Čo tu sakra robíš Mik?“ Ozvalo sa, stále so zmeneným hlasom a bez toho aby som sa jej ukazoval, nič na mne nebolo, aby ma mohla identifikovať, ja som sa však k nej v tom strachu a nádeji že ju vidím, správal akoby sa stretli kamaráti po mnoho rokoch. V tú chvíľu som sa otočil smerom k bitke, kde som zahliadol obrovské Susano, a tak ma Mik videla z profilu, avšak stále neodhaleného, no v zlom postavení ak by sa ma rozhodla napadnúť.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Údolí Konce
Když Itachi Kisukeho chytil jedním ze svých ocasů a pak jej odhodil, přiznávám, že jsem zadržela dech. V hlavě mi znovu proběhly všechny mé možnosti, situace se zdála bezvýchodná. Nicméně jsem hodlala svým slovům dostát.
Vyrušilo mě ale něco jiného. Přítomnost někoho jiného. Mé senzibilské schopnosti se za těch pár let výrazně zlepšily, takže jsem věděla téměř okamžitě, že je tu někdo další.. ale kdo to je, to jsem opravdu netušila. Ještě víc jsem se zamračila. Bylo docela možné, že jako jsem tu já byla s Kisukem, ani Itachi nebyl sám, možná měl doprovod a ten mě teď našel! Ucítila jsem dotek na rameni a horký dech na zátylku. Naskočila mi husí kůže. Jaké jsem měla možnosti? Mohla bych se snadno rozplynout, ale zůstali by tu děti. Utéct už nemůžu, zneviditelnit se taky ne.. musím zaútočit. Děti jsem takticky dostala za sebe, abych je mohla chránit, kdyby se rozhodl mě napadnout.
Promluvil a ujistil mě, že není nepřítel. Ne, že by mi to přidalo na klidu, ale rozhodla jsem se vyčkat. Pokračoval a zeptal se, co tam dělám. Ušklíbl jsem se, co bych tam tak mohla dělat, sbírat houby?
"Až do teď jsem se úspěšně skrývala.." odvětila jsem podrážděně. Docela mi vadilo, že jsem se tak dřela na svých schopnostech a někdo si jen tak přijde a ví o mě. Musím trénovat, daleko, daleko víc! Pak mi ale něco došlo. On zná mé jméno! Přivřela jsem oči a snažila se zjistit, kdo to k sakru je. Paměť jsem měla vždy výbornou, ale jeho hlas jsem nepoznávala. To mi tak scházelo k těm dvěma Uchihům. Nicméně mě to trochu uklidnilo.
"Já tu.." začala jsem poněkud příznivějším hlasem. "Splácím tu dluh." dodala jsem po chvilce zamyšleně a podívala se na něj.. Stál ke mě bokem, díval se na Kisukeho susanoo. Věděla jsem, že teď by byla skvělá chvíle na útok, ale nic jsem neudělala. Jednak jsem věděla, že nejsem dobrá na přímý boj a jednak.. ta má zatracená zvědavost..
Vyrušilo mě ale něco jiného. Přítomnost někoho jiného. Mé senzibilské schopnosti se za těch pár let výrazně zlepšily, takže jsem věděla téměř okamžitě, že je tu někdo další.. ale kdo to je, to jsem opravdu netušila. Ještě víc jsem se zamračila. Bylo docela možné, že jako jsem tu já byla s Kisukem, ani Itachi nebyl sám, možná měl doprovod a ten mě teď našel! Ucítila jsem dotek na rameni a horký dech na zátylku. Naskočila mi husí kůže. Jaké jsem měla možnosti? Mohla bych se snadno rozplynout, ale zůstali by tu děti. Utéct už nemůžu, zneviditelnit se taky ne.. musím zaútočit. Děti jsem takticky dostala za sebe, abych je mohla chránit, kdyby se rozhodl mě napadnout.
Promluvil a ujistil mě, že není nepřítel. Ne, že by mi to přidalo na klidu, ale rozhodla jsem se vyčkat. Pokračoval a zeptal se, co tam dělám. Ušklíbl jsem se, co bych tam tak mohla dělat, sbírat houby?
"Až do teď jsem se úspěšně skrývala.." odvětila jsem podrážděně. Docela mi vadilo, že jsem se tak dřela na svých schopnostech a někdo si jen tak přijde a ví o mě. Musím trénovat, daleko, daleko víc! Pak mi ale něco došlo. On zná mé jméno! Přivřela jsem oči a snažila se zjistit, kdo to k sakru je. Paměť jsem měla vždy výbornou, ale jeho hlas jsem nepoznávala. To mi tak scházelo k těm dvěma Uchihům. Nicméně mě to trochu uklidnilo.
"Já tu.." začala jsem poněkud příznivějším hlasem. "Splácím tu dluh." dodala jsem po chvilce zamyšleně a podívala se na něj.. Stál ke mě bokem, díval se na Kisukeho susanoo. Věděla jsem, že teď by byla skvělá chvíle na útok, ale nic jsem neudělala. Jednak jsem věděla, že nejsem dobrá na přímý boj a jednak.. ta má zatracená zvědavost..
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Údolí Konce
Chvíľku som neodpovedal, len som tam tak stál a sledoval ten súboj medzi nimi dvoma. Nezdalo sa však že sa snažím zistiť kto sú, alebo akými schopnosťami oplývajú, takmer sa zdalo že ma ani nezaujíma tento súboj a tak aspoň na chvíľu si mohla Mik oddýchnuť, pretože som nebol na nikoho strane. Namiesto toho som však len potichu odvrkol.
„Komu splácaš dlh.. kabelovke?“ Spýtal som sa, s extrémne sarkastickým a cynickým podtónom, aký už dlhú dobu nepočula. Akoby som vedel aká bola a presne tak som k nej reagoval. A reagoval som na túto scénu, kde dvaja Shinobi spoločne bojovali v úchvatnom boji, zatiaľ čo ona tam len sedela. Akoby sme boli starý kamaráti, kto iný by si mohol dovoliť niečo takéto. Avšak, len čo som sa na chvíľu k nej otočil, videl som jej vážnu tvár. To ako to myslí naozaj vážne, že tu spláca nejaký dlh voči jednej z osôb ktoré bojovali. A nedalo sa nevšimnúť to ako zatajila dych vždy keď sa zdalo že Kisuke je v nebezpečenstve. Až teraz som sa zľakol.
„Do čoho si sa zase namočila?“ Hlesol som v duchu, pri pohľade na ňu sa mi začali vynárať všetky tie spomienky na naše spoločné chvíle, ako som sa ju snažil vycvičiť. A teraz tu takto sedela, na strane Nukenina. Síce, Kisuke už ním nemusel byť, kto vie s kým zase sakra ten idiot bol, vždy svoju lojálnosť menil ako ponožky, takže raz za čas. Avšak, vždy som veril že Mik sa stane svetlou stránkou, že sa nebude paktovať s Nukeninmi, že bude viesť skvelý život a nebude musieť padnúť na dno, z ktorého som ju ťahal. Nerád by som ju tam videl znovu. Už nikdy viac.
„Nemyslím že toto miesto je vhodné pre teba.. alebo tvoje deti, pri takomto súboji je ľahké trafiť toto miesto..“ Prehovoril som, ale tentokrát si mohla niečo zase všimnúť. Nebol to ten istý predstieraný hlas, aký som použil prvý krát, použil som iný, pretože mi bolo ťažké napodobiť ten prvý. Pri tom ako som bol zahalený, a to že som začal chodiť okolo miesta kde sme doteraz boli, a všetkého sa dotýkať ako nejaký slepec, na jednu stranu som sa akoby na niečo približoval, na druhú stranu som bol k nej otočený chrbtom a celkom nekrytý, takže som prejavil svoju vieru v to, že na mňa nezaútočí. Taktiež som v duchu dúfal že to neboli jej deti, to žeby som zmeškal ich krstiny a neopil sa s ňou. Nie, to by ma zabilo.
„Komu splácaš dlh.. kabelovke?“ Spýtal som sa, s extrémne sarkastickým a cynickým podtónom, aký už dlhú dobu nepočula. Akoby som vedel aká bola a presne tak som k nej reagoval. A reagoval som na túto scénu, kde dvaja Shinobi spoločne bojovali v úchvatnom boji, zatiaľ čo ona tam len sedela. Akoby sme boli starý kamaráti, kto iný by si mohol dovoliť niečo takéto. Avšak, len čo som sa na chvíľu k nej otočil, videl som jej vážnu tvár. To ako to myslí naozaj vážne, že tu spláca nejaký dlh voči jednej z osôb ktoré bojovali. A nedalo sa nevšimnúť to ako zatajila dych vždy keď sa zdalo že Kisuke je v nebezpečenstve. Až teraz som sa zľakol.
„Do čoho si sa zase namočila?“ Hlesol som v duchu, pri pohľade na ňu sa mi začali vynárať všetky tie spomienky na naše spoločné chvíle, ako som sa ju snažil vycvičiť. A teraz tu takto sedela, na strane Nukenina. Síce, Kisuke už ním nemusel byť, kto vie s kým zase sakra ten idiot bol, vždy svoju lojálnosť menil ako ponožky, takže raz za čas. Avšak, vždy som veril že Mik sa stane svetlou stránkou, že sa nebude paktovať s Nukeninmi, že bude viesť skvelý život a nebude musieť padnúť na dno, z ktorého som ju ťahal. Nerád by som ju tam videl znovu. Už nikdy viac.
„Nemyslím že toto miesto je vhodné pre teba.. alebo tvoje deti, pri takomto súboji je ľahké trafiť toto miesto..“ Prehovoril som, ale tentokrát si mohla niečo zase všimnúť. Nebol to ten istý predstieraný hlas, aký som použil prvý krát, použil som iný, pretože mi bolo ťažké napodobiť ten prvý. Pri tom ako som bol zahalený, a to že som začal chodiť okolo miesta kde sme doteraz boli, a všetkého sa dotýkať ako nejaký slepec, na jednu stranu som sa akoby na niečo približoval, na druhú stranu som bol k nej otočený chrbtom a celkom nekrytý, takže som prejavil svoju vieru v to, že na mňa nezaútočí. Taktiež som v duchu dúfal že to neboli jej deti, to žeby som zmeškal ich krstiny a neopil sa s ňou. Nie, to by ma zabilo.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Údolí Konce
To, že ho souboj dvou Uchihů zjevně vůbec nezajímal, mě zneklidňovalo. Znamenalo to buď, že jednoho z nich zná, anebo že středobodem jeho zájmu je někdo jiný. A protože nikdo jiný než já a děcka v dosahu nebyl, přirozeně mi to přišlo poněkud podezřelé.
Odvětil mi stejně ironicky, jako jsem se já na něj před chvilkou ušklíbala. Nemohla jsem si pomoct, prostě jsem se musela pobaveně usmát. Těch pár dní s Kisukem jsem strávila mlčením a nebo slušným nejlépe jednoslovným odpovídáním, ale tohle mi připomnělo minulost. Tehdy s Naem, stačil jeden jeho otrávený pohled a byla jsem vytočená. Živě jsem nás slyšela, jak si navzájem urážlivě odsekáváme. Byla to skoro hra, kdo bude mít lepší narážku.
"Někdo tu zjevně zdlábnul vtipnou kaši.." okomentovala jsem to jenom tiše a pohlédla dolů. Situace se mi opravdu nelíbila, tu nejistotu jsem neměla ráda, vždy jsem se snažila mít všechno pevně v rukou. A pak najdu Kisukeho a sedím si tu v křoví, hlídám mu děcka a bojím se o vlastní zadek. Fakt super.. ale něco uvnitř mi říkalo, že je to určitý druh zábavy. Nevědět..
"O sebe i o děti se zvládnu postarat.." odvětila jsem nakonec drze, protože mě vytáčel. Normálně jsem měla respekt a chovala se slušně, jak mě to Nao učil, ale přestávalo mě to bavit. "Nic o mě nevíš.." dodala jsem závěrem a ostře se na něj podívala. Neušlo mi jak jinak mluvil, chodil okolo a celkově se choval až moc podezřele. Konec konců vidět a slyšet bylo základem mého umění. Proto jsem se začala připravovat na skutečný souboj, protože jeho podivné chování ve mě evokovalo hrozbu.
Zpříma jsem na něj pohlédla. "Nebo ano? Přestaňme hrát tuhle otravnou hru a mluvme na rovinu.. Kdo jsi a co ode mě chceš?" znal mě nebo minimálně mé schopnosti, protože se mě evidentně nebál. Nebyla jsem pro něj tedy hrozbou, nebo se alespoň domníval, že nejsem. Měl na své straně trumfy.
Odvětil mi stejně ironicky, jako jsem se já na něj před chvilkou ušklíbala. Nemohla jsem si pomoct, prostě jsem se musela pobaveně usmát. Těch pár dní s Kisukem jsem strávila mlčením a nebo slušným nejlépe jednoslovným odpovídáním, ale tohle mi připomnělo minulost. Tehdy s Naem, stačil jeden jeho otrávený pohled a byla jsem vytočená. Živě jsem nás slyšela, jak si navzájem urážlivě odsekáváme. Byla to skoro hra, kdo bude mít lepší narážku.
"Někdo tu zjevně zdlábnul vtipnou kaši.." okomentovala jsem to jenom tiše a pohlédla dolů. Situace se mi opravdu nelíbila, tu nejistotu jsem neměla ráda, vždy jsem se snažila mít všechno pevně v rukou. A pak najdu Kisukeho a sedím si tu v křoví, hlídám mu děcka a bojím se o vlastní zadek. Fakt super.. ale něco uvnitř mi říkalo, že je to určitý druh zábavy. Nevědět..
"O sebe i o děti se zvládnu postarat.." odvětila jsem nakonec drze, protože mě vytáčel. Normálně jsem měla respekt a chovala se slušně, jak mě to Nao učil, ale přestávalo mě to bavit. "Nic o mě nevíš.." dodala jsem závěrem a ostře se na něj podívala. Neušlo mi jak jinak mluvil, chodil okolo a celkově se choval až moc podezřele. Konec konců vidět a slyšet bylo základem mého umění. Proto jsem se začala připravovat na skutečný souboj, protože jeho podivné chování ve mě evokovalo hrozbu.
Zpříma jsem na něj pohlédla. "Nebo ano? Přestaňme hrát tuhle otravnou hru a mluvme na rovinu.. Kdo jsi a co ode mě chceš?" znal mě nebo minimálně mé schopnosti, protože se mě evidentně nebál. Nebyla jsem pro něj tedy hrozbou, nebo se alespoň domníval, že nejsem. Měl na své straně trumfy.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Údolí Konce
Pravdou bolo, že bola práve stredobodom mojej pozornosti. Čo chvíľa ako som sa prechádzal okolo nej a dotýkal sa snáď všetkého čo vyzeralo väčšie ako pár milimetrov, som hádzal očkom po nej. Síce nie tak pevne ako sa dalo očakávať, bol som voči nej úplne zraniteľný. Nevadilo mi to, bolo to čudné že som jej tak silno dôveroval, pričom ma nepoznala. Ja som ju poznal až príliš dobre, a vedel som ako na ňu hrať. Byť tajomný. Bola príliš zvedavá, nikdy by na mňa nezaútočila, pretože takéto hry mala rada. Síce som doteraz nechápal, prečo som sa jej neukázal. Asi ma ťažil pocit viny že som ju opustil a znova upadol. V citoch som nebol dobrý. Nikdy som jej nepovedal že ju mám rád, že je skvelá študentka, pritom som ju bral ako moju mladšiu sestru. A preto ma trápilo že som ju opustil. Opustil a ona sa okamžite začala lomcovať s Nukeninmi.
„A niekto zase nie..“ Odpovedal som na jej poznámku o kaši otrávene, akoby ma vyrušovala, čo som vedel že ju rozpáli ešte viac. Takto som si bol aspoň istý že tie deti nevezme a neutečie, aj keby som bol vlastne rád, aby to urobila. Krajina okolo nás sa menila. Bolo to tu nebezpečné, aj keď som vedel že by sa o seba perfektne postarala, že by bola schopná dať na deti aj seba pozor aj keby sa boj presunul sem, niečo vo mne ma proste nútilo ju chrániť. Nechápal som tomu, nevedel som čo to je. Len som vedel že to urobiť musím. Aj keby to stálo čokoľvek.
„O tom dosť pochybujem že by si toho bola schopná. Tvoje schopnosti nie sú dostatočné na obranu seba a ešte detí, stačilo by keby som sa otočil, priamo k nim, vytiahol katanu a jeden sek..“ Vtedy zo mňa sálala divná energia, akoby sa do ovzdušia dostávala moja čakra, čo sa aj stalo. Bol som otočený priamo k deťom, ruku som zvieral kŕčovito, a môj samotný hlas bol temný a hlboký. Akoby som to myslel vážne.
„Hm.. ale dosť rečí o tomto, zdá sa že malí majú hlad ako vidím..“ V tú chvíľu ma už nemohla pochopiť, pretože aj keď nevidela moju tvár, musela si byť istá že sa znova usmievam a starostlivo pozerám na jedno z detí ktoré začalo plakať. Dokonca aj ten podivný pocit s čakrou zmizol a všetko sa ustálilo do normálu. Ale energiu cítiť musela, akoby ju vtedy začalo pomaly niečo neviditeľné zvierať, teraz už po tom nebolo ani stopy.
„Vieš kto som..“ Prehovoril som posledný krát a znova som sa otočil k súboju, kde som hľadel ako Kisuke strieľa zo Susana.
„A niekto zase nie..“ Odpovedal som na jej poznámku o kaši otrávene, akoby ma vyrušovala, čo som vedel že ju rozpáli ešte viac. Takto som si bol aspoň istý že tie deti nevezme a neutečie, aj keby som bol vlastne rád, aby to urobila. Krajina okolo nás sa menila. Bolo to tu nebezpečné, aj keď som vedel že by sa o seba perfektne postarala, že by bola schopná dať na deti aj seba pozor aj keby sa boj presunul sem, niečo vo mne ma proste nútilo ju chrániť. Nechápal som tomu, nevedel som čo to je. Len som vedel že to urobiť musím. Aj keby to stálo čokoľvek.
„O tom dosť pochybujem že by si toho bola schopná. Tvoje schopnosti nie sú dostatočné na obranu seba a ešte detí, stačilo by keby som sa otočil, priamo k nim, vytiahol katanu a jeden sek..“ Vtedy zo mňa sálala divná energia, akoby sa do ovzdušia dostávala moja čakra, čo sa aj stalo. Bol som otočený priamo k deťom, ruku som zvieral kŕčovito, a môj samotný hlas bol temný a hlboký. Akoby som to myslel vážne.
„Hm.. ale dosť rečí o tomto, zdá sa že malí majú hlad ako vidím..“ V tú chvíľu ma už nemohla pochopiť, pretože aj keď nevidela moju tvár, musela si byť istá že sa znova usmievam a starostlivo pozerám na jedno z detí ktoré začalo plakať. Dokonca aj ten podivný pocit s čakrou zmizol a všetko sa ustálilo do normálu. Ale energiu cítiť musela, akoby ju vtedy začalo pomaly niečo neviditeľné zvierať, teraz už po tom nebolo ani stopy.
„Vieš kto som..“ Prehovoril som posledný krát a znova som sa otočil k súboju, kde som hľadel ako Kisuke strieľa zo Susana.
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Údolí Konce
Tvář se mi stahovala zamračením, neříkám, že mě jeho řeči neprovokovaly. Ale i když mi víceméně vyhrožoval, zůstávala jsem nehybně přikrčená a soustředěná. Byla jsem zvědavá a naštvaná, ale nebyla jsem zvyklá vrhat se do věcí po hlavě. Nehledě na to, že mě jeho chování mátlo. Co po mě zatraceně chtěl?! Jestli mě chtěl vyprovokovat, tu radost mu rozhodně neudělám. Otočila jsem se na děti a zamračila se ještě víc. Jestli si to tam Kisuke brzo nevyřídí, nevím, co tu budu dělat.
"Nemohli bychom mluvit normálně? To chození okolo mě docela nudí.." zabručela jsem nakonec a plačící holčičku vzala do náruče, abych ji uklidnila, i když moje krytí bylo díky tomuhle týpkovi nejspíš už dávno v tahu.
"Nemohli bychom mluvit normálně? To chození okolo mě docela nudí.." zabručela jsem nakonec a plačící holčičku vzala do náruče, abych ji uklidnila, i když moje krytí bylo díky tomuhle týpkovi nejspíš už dávno v tahu.
Mikasa Aomine- Jounin
- Počet příspěvků : 121
Registrován : 02. 06. 15
Re: Údolí Konce
Ocas poraněný proudem raitonu od Chidori Nagashi sebou škubl. Nezdálo se, že by byl nepoužitelný, ba právě naopak. Že by mě ale Nagashi vůbec neporanilo? Divné. Muselo mě trocha poranit, ale nedal jsem to najevo já, ani moje tělo pokryto démonovou chakrou.
Kisuke aktivoval své dokonalé Susano, aby se ubránil před koulí, kterou jsem na něj před chvíli poslal, a pak jej hned využil k útoku, posílajíc na mě šíp. Se sílou dokonalého Susana na EMS úrovni se může měřit pouze plná síla bijuu, takže jsem neměl na vybranou, a musel jsem přejít do dalšího modu, pokročilejšího. Mé Susano by se s tím Kisukeho měřit nemohlo, takže se musím spoléhat pouze na sílu Isobu a můj bitevní úsudek.
"Nechtěl jsem, aby to zašlo tak daleko, ale Kisuke mi nedává na vybranou." Promluvil jsem ke tří ocasému, ale nedočkal se hned jeho odpovědi. "Ať už tento souboj skončí jakkoli, díky Isobu, že jsem tě mohl poznat." Zněl jsem nejistě. Kisuke je bezpochyby mocný nepřítel. Proto, když je hrozbou pro vesnici, bude lepší se s ním vypořádat hned teď, a to bez ohledu na toto místo. Hashirama i Madara mi jistě prominou, když jejich památka podstoupí v brzké době vizuální úpravy. "Itachi, ty tady neprohraješ, takže přestaň s těmi kecy a ukaž tomu spratku, který si myslí, že je neporazitelný, kde je jeho místo." Po těchto Sanbiho slovech se mé tělo opět změnilo, a to do plné podoby Sanbiho v životní velikosti. Jelikož jsem se nacházel pořád na jedné z hlav dvou velikánů, kteří tu byli zvěčněni. Jeho socha se začala pod tlakem drtit. Byl jsem nucen proto zaujmout stabilnější pozici, takže jsem uskočil od soch a vodopádu dál.
S Kisukeho šípem jsem se byl nucen vypořádat ještě, když jsem stál na hlavě Madary, a to tím že jsem hned škubl jedním ze Sanbiho ocasů a šíp odrazil. Naneštěstí jsem jeho dráhu pozměnil do směru, kde se nacházela Mikasa a Nao. Okamžitě jsem se po tomto zákroku uchýlil k technikám vyššího kalibru, abych byl schopen Kisukeho Susano prorazit, a to konkrétně bijuu damě. Prozatím se ale jenom nabíjela.
Kisuke aktivoval své dokonalé Susano, aby se ubránil před koulí, kterou jsem na něj před chvíli poslal, a pak jej hned využil k útoku, posílajíc na mě šíp. Se sílou dokonalého Susana na EMS úrovni se může měřit pouze plná síla bijuu, takže jsem neměl na vybranou, a musel jsem přejít do dalšího modu, pokročilejšího. Mé Susano by se s tím Kisukeho měřit nemohlo, takže se musím spoléhat pouze na sílu Isobu a můj bitevní úsudek.
"Nechtěl jsem, aby to zašlo tak daleko, ale Kisuke mi nedává na vybranou." Promluvil jsem ke tří ocasému, ale nedočkal se hned jeho odpovědi. "Ať už tento souboj skončí jakkoli, díky Isobu, že jsem tě mohl poznat." Zněl jsem nejistě. Kisuke je bezpochyby mocný nepřítel. Proto, když je hrozbou pro vesnici, bude lepší se s ním vypořádat hned teď, a to bez ohledu na toto místo. Hashirama i Madara mi jistě prominou, když jejich památka podstoupí v brzké době vizuální úpravy. "Itachi, ty tady neprohraješ, takže přestaň s těmi kecy a ukaž tomu spratku, který si myslí, že je neporazitelný, kde je jeho místo." Po těchto Sanbiho slovech se mé tělo opět změnilo, a to do plné podoby Sanbiho v životní velikosti. Jelikož jsem se nacházel pořád na jedné z hlav dvou velikánů, kteří tu byli zvěčněni. Jeho socha se začala pod tlakem drtit. Byl jsem nucen proto zaujmout stabilnější pozici, takže jsem uskočil od soch a vodopádu dál.
S Kisukeho šípem jsem se byl nucen vypořádat ještě, když jsem stál na hlavě Madary, a to tím že jsem hned škubl jedním ze Sanbiho ocasů a šíp odrazil. Naneštěstí jsem jeho dráhu pozměnil do směru, kde se nacházela Mikasa a Nao. Okamžitě jsem se po tomto zákroku uchýlil k technikám vyššího kalibru, abych byl schopen Kisukeho Susano prorazit, a to konkrétně bijuu damě. Prozatím se ale jenom nabíjela.
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Re: Údolí Konce
To že som sa ako postih dotýkal všetkého čoho sa v našom okolí dalo dotknúť nebolo k zahodeniu. Vedel som že pri takom boji nikto neberie ohľady na okolie a pri tak obrovských technikách bolo až nemožné si dávať pozor na seba a ešte 2 deti. Aj keď som vedel že by sa o ne dokázala Mik postarať, predsa len bolo lepšie dať si pozor, už len pre istotu. A to sa vyplatilo vo chvíli keď Itachi odrazil Kisukeho šíp priamo do nás, a ten sa začal sem rútiť obrovskou rýchlosťou. Jeden problém tu bol, otočila sa k nemu chrbtom, kvôli deťom a nepochybne aj kvôli mne.
„Tieň nemôže poraziť svetlo..“ Začal som keď som rozopol ruky akoby som vyvolával samotného Boha a zem sa zatriasla, tak silno a rázne, akoby prišlo zemetrasenie. Skaly okolo nás pukali. Praskali pod náporom silnej energie a tá nútila tie skaly zdvíhať sa zo zeme. Najprv prišli malé časti, ale po chvíli sa zažali zdvíhať obrovské kamene. Ozval sa aj môj rev, s ktorým som sa snažil povzbudiť sa. Táto technika vyčerpávala množstvo čakry, ale nie zase až tak veľmi aby som si to nemohol dovoliť. Skala za skalou, obrovské kusy balvanov sa začali zhromažďovať priamo pred nami, presne naproti šípu ktorý sem v obrovskej rýchlosti letel.
„Ale čím je svetlo silnejšie..“ Pokračoval som, vedel som že tentoraz pochopí o koho ide. A pochopí aj kto som. Nevedel som ako zareaguje, po toľkých rokoch, keď som jej povedal že zmiznem len na pár týždňov a neukázal som sa roky. Obaja sme sa za tú dobu taktiež dobre zmenili. Vtedy šíp narazil do prvých balvanov a začal sa nimi predierať, sila Susana bola neuveriteľná a mocná, tak mocná až sa zdalo že ten šíp nezastavím. Až keď sa dostal do stredu môjho obranného valu, začal spomaľovať. Spomaľoval to síce áno, ale razil si aj tak cestu ďalej. Balvan za balvanom sa lámal a šíp sa približoval stále viac a viac, než neprerazil balvany úplne. Vtedy som zopol ruky a v hlasnom výkriku som dal povel šípu aby zastavil. Bolo to šťastie, že skaly v tomto okolí boli naozaj silné a tak prerazila cez celú obranu len čepeľ šípu. Ale tá škrabla moju masku. Neublížila mi ale praskla ju. A tá začala odpadávať, po kúskoch, kým neodpadla prvá polovica. Následne k zemi padla aj posledná časť masky a v ten moment ako sa Mik naskytol pohľad na mňa som len dokončil.
„Tým je mocnejší tieň..“ Zareagoval som kľudne, akoby som priamo pred nosom nemal čepeľ ostro fialového šípu, ktorý keby sa posunul o pár centimetrov ďalej, podľa všetkého by som skončil bez hlavy. Následne som za pomoci magnetického poľa zdvihol balvany vyššie a tie, spoločne aj so šípom, dopadli na zem ďalej od nás. Otočil som sa k nej a s ospravedlnením v očiach, ako keď dieťa niečo vyvedie, som sa len usmial.
„Soráč že to tak trvalo.. ehm.. poznáš to tie cesty, samá zápcha..“
„Tieň nemôže poraziť svetlo..“ Začal som keď som rozopol ruky akoby som vyvolával samotného Boha a zem sa zatriasla, tak silno a rázne, akoby prišlo zemetrasenie. Skaly okolo nás pukali. Praskali pod náporom silnej energie a tá nútila tie skaly zdvíhať sa zo zeme. Najprv prišli malé časti, ale po chvíli sa zažali zdvíhať obrovské kamene. Ozval sa aj môj rev, s ktorým som sa snažil povzbudiť sa. Táto technika vyčerpávala množstvo čakry, ale nie zase až tak veľmi aby som si to nemohol dovoliť. Skala za skalou, obrovské kusy balvanov sa začali zhromažďovať priamo pred nami, presne naproti šípu ktorý sem v obrovskej rýchlosti letel.
„Ale čím je svetlo silnejšie..“ Pokračoval som, vedel som že tentoraz pochopí o koho ide. A pochopí aj kto som. Nevedel som ako zareaguje, po toľkých rokoch, keď som jej povedal že zmiznem len na pár týždňov a neukázal som sa roky. Obaja sme sa za tú dobu taktiež dobre zmenili. Vtedy šíp narazil do prvých balvanov a začal sa nimi predierať, sila Susana bola neuveriteľná a mocná, tak mocná až sa zdalo že ten šíp nezastavím. Až keď sa dostal do stredu môjho obranného valu, začal spomaľovať. Spomaľoval to síce áno, ale razil si aj tak cestu ďalej. Balvan za balvanom sa lámal a šíp sa približoval stále viac a viac, než neprerazil balvany úplne. Vtedy som zopol ruky a v hlasnom výkriku som dal povel šípu aby zastavil. Bolo to šťastie, že skaly v tomto okolí boli naozaj silné a tak prerazila cez celú obranu len čepeľ šípu. Ale tá škrabla moju masku. Neublížila mi ale praskla ju. A tá začala odpadávať, po kúskoch, kým neodpadla prvá polovica. Následne k zemi padla aj posledná časť masky a v ten moment ako sa Mik naskytol pohľad na mňa som len dokončil.
„Tým je mocnejší tieň..“ Zareagoval som kľudne, akoby som priamo pred nosom nemal čepeľ ostro fialového šípu, ktorý keby sa posunul o pár centimetrov ďalej, podľa všetkého by som skončil bez hlavy. Následne som za pomoci magnetického poľa zdvihol balvany vyššie a tie, spoločne aj so šípom, dopadli na zem ďalej od nás. Otočil som sa k nej a s ospravedlnením v očiach, ako keď dieťa niečo vyvedie, som sa len usmial.
„Soráč že to tak trvalo.. ehm.. poznáš to tie cesty, samá zápcha..“
Nao Okumura- Buntaichō
- Počet příspěvků : 175
Registrován : 02. 09. 14
Re: Údolí Konce
Odrazil můj šíp ?! Nechápal jsem jak se mu to podařilo, to byla síla tří ocasého až taková ? Dalo by se říct že mě to ochromilo. V životě jsem neviděl něco co by odrazilo šíp ze susanoo tak hladce. Pak mnou ale cuklo směrem za odraženým šípem, tam přece byla Mika a děti. Než jsem však stihl zareagovat zvedly se skály a se šípem si poradily. Byla to Mika kdo zachránila jejich život ? Měl jsem za to. O nikom jiném kdo by tam byl jsem nevěděl. Můj pohled jsem zase přesunul na Itachiho. Využil mé chvilkové nepozornosti a začal se připravovat na bijuu damu. Co teď ? Dle mého mi nahrál do karet.
Nyní pro mě nebylo těžké zaměřit jej, byl obrovský. Navíc se mi podařilo zamířit na proud chakry kterou vstřebával z okolí, tím pádem bylo Amaterasu přitahováno do středu připravované bijuu damy. Neustával jsem v soustředění, snažil jsem se aby jsem vytvořil ohně co nejvíce to šlo a zabránil tak Itachimu bijuu damu použít, v té lepší možnosti podpálit celou tu bestii. Když jsem si uvědomil ohrožení dětí začal ve mě proudit mnohem větší vztek a touha po pomstě, hnalo mě to čím dál tím víc. Avšak selže li můj plán, tak i s mým susanoo, budu mít co dělat abych přežil. Bylo to buď a nebo.
Kisuke Uchiha- Jounin (S-rank)
- Počet příspěvků : 459
Registrován : 22. 07. 13
Age : 27
Location : Olomouc
Re: Údolí Konce
S možnosti, že Kisuke bude chtít v této chvíli použít amaterasu, jsem tak trochu počítal. Usnadnil by mi to ale, kdyby amaterasu nepoužíval. To že tuto techniku používá takřka bez rozmyslu mě pobuřovalo. Na začátku našeho souboje udělal totéž. Je pravda, že jsem nyní cílem, který lze snadněji zamířit, ale i tak to Kisuke nebude mít lehké. Trik v bijuu damě byl ten, že je možné utvořit její různé velikosti. Podle toho se pak určuje čas, který je k tomu potřeba, a také i síla. Já jsem byl soustředěný na takovou střední bijuu damu (ani to ne), která v minulosti nezabrala ani Hachibimu mnoho času v souboji proti Sasukemu.
Když Kisuke otevřel oko, aby mohl aktivovat amaterasu, nemohl jej přímo zamířit na mě, když jeho zorné pole pokryl můj útok. Amaterasu pohltí/spálí vše s čím přijde do styku, takže bijuu dama by s tím nepochybně prohrála. Její síla a rychlost s jakým se řítila ale na Kisukeho, plameny amaterasu přesune až k němu, než amaterasu tento útok zničí, takže Kisuke bude muset čelit dvěma S rankovým technikám, i když tu bijuu damu za úplnou považovat nelze.
Když Kisuke otevřel oko, aby mohl aktivovat amaterasu, nemohl jej přímo zamířit na mě, když jeho zorné pole pokryl můj útok. Amaterasu pohltí/spálí vše s čím přijde do styku, takže bijuu dama by s tím nepochybně prohrála. Její síla a rychlost s jakým se řítila ale na Kisukeho, plameny amaterasu přesune až k němu, než amaterasu tento útok zničí, takže Kisuke bude muset čelit dvěma S rankovým technikám, i když tu bijuu damu za úplnou považovat nelze.
Itachi Uchiha- Mrtvý/á
- Počet příspěvků : 200
Registrován : 13. 07. 13
Strana 8 z 9 • 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
Naruto Stories: Go on - Revival :: RPG hra :: NS - Revival :: Herní místnosti :: Kasai Renmei :: Zbytek Kasai Renmei
Strana 8 z 9
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru