Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Shi..Shijin.." začal jsem cítit, že do mě proudí i nová čakra a Shijin zastavuje krvácení. Použil jsem její čakru smíchanou s mou a soustředil se na techniku. Teď jsem si mohl nechat narůst svou vlastní ruku, ne tu, kterou jsem získal od Kagamiho před několika lety.
Pomalu jsem se vysoukal ze své kůže a prohlédl si svou novou ruku. "Díky Shijin.." dostal jsem ze sebe pomalu. Má čakra byla na polovině, ne-li čtvrtině.

Na čele se mi perlil pot. Měla jsem o něco menší celkové množství chakry než on, ale stále jsem mu mohla dát víc. O dost víc.
"Prosím, vidím, že toto nestačí," zamračila jsem se. "Vezměte si víc, potřebujeme vás v pořádku."
Myslela jsem to naprosto vážně, ačkoli ještě raději bych ho teď alespoň na noc zavřela do nemocnice.

"Do nemocnice ne," odmítl jsem rázně. "Hanzou mě mohl zabít, ale neudělal to. Místo toho mi dal protijed, ale zřejmě se spikl s Otogakure..Musím si s někým promluvit, s někým, kdo toho ví hodně, kdo toho ví všechno.." položil jsem ruce na vrány a vzal si čakru, kolik jsem jen mohl. Ale nechtěl jsem ublížit Shijin.

Vzal si maximum mé chakry, které mohl. Teď už jsem rozhodně na misi nemohla. Odvolala jsem svou vránu a opřela jsem se o jeden sloup. Poté jsem se na něj usmála.
"Dobrá, ale slibte mi, že se poté půjdete ještě nechat prohlédnout."
To jsem si nemohla odpustit, ačkoli jsem možná byla jen paranoidní.
Zamyšleně jsem naklonila hlavu na stranu když mluvil o tom, že si musí s někým promluvit.
S kým?!

"Iie, Arigatou Gozaimasu.." nadechl jsem se a na chvíli zavřel oči. Dýchal jsem vzduch Konohy, nezemřel jsem, má cesta ale zmizela. Mé přesvědčení, které jsem vsadil bylo pryč. Prohrál jsem. S uvědoměním zmizel veškerý můj elán, jiskra v očích byla pryč. Má tvář a úsměv zkameněl. Pohlédl jsem na Tobirua a pokusil se o falešný úsměv. "Neboj se, jsem v pořádku, pak půjdeme na ten rámen," znělo to trochu roboticky, ale přesto jsem šel k němu a rozcuchal mu vlasy.
"Arigatou gozaimasu.." zašeptal jsem a pomalým krokem odešel.

Sledoval jsem pozorně tu nechutnou hadí techniku. Pomohla mu, ale co teď? Chtěl jsem ho obejmout, ale byl pokrytý slizem.Ale pak promluvil a tvářil se divně. Byl tak suchý a ledový. Neznám ho takového.
"Co se to s ním stalo?" Zeptal sjem se Shijin-sensei, když otec odešel.

S rukama v kapsách a maskou na obličeji jsem se procházel nočními ulicemi Konohy. Byly krásné, ty vzpomínky ale už ne tolik. Když už ho unavilo courání po skoro prázdných ulicích sedl si na lavičku naproti hospody a koukal do vnitř. Pozoroval lidi a dělal si o každém z nich mínění, přemýšlel kolik mají asi dětí, co mají za povolání a tak podobně.

"Konichiwa," pousmála jsem se na neznámého.
Trochu jsem mhouřila oči, měla jsem z nedostatku chakry rozmazaný pohled. Alespoň jsem si to myslela. Občas se mi to po delší únavě stávalo. Doufala jsem tedy, že jsem správně poznala osobu. Tedy spíše nepoznala.
"Tobiro-kun, přijď prosím pozítří do sídla mého klanu, vyrazíme i s Amaru na naši misi," omluvně jsem se pousmála. "Potřebuji si trochu odpočinout."
Zaregistrovala jsem jeho otázku.
"Uřízli mu ruku, drahý. To vyplaví do těla nejeden špatný pocit. Muselo to neskutečně bolet. Má tě rád, muselo ho stát hodně přemáhání přežít to bez křiku a odejít odsud důstojně. Je to dobrý Hokage a dnes prokázal, že se snaží být i dobrý otec."
Otočila jsem se na neznámého.
"Děkuji vám za nabídku, ale jsem v pořádku. Předávání ani přebírání chakry není mou obvyklou dovedností Hyuugy. Spíše než další pokusy o to bych ocenila doprovod domů."

"Hai Sensei.." uctivě jsem se uklonil a dále nic neříkal. Měla pravdu, ale přemýšlel jsem. Hlavou mi šrotovaly myšlenky.
"Mějte se skvěle, dávejte mi na ni pozor,"
otočil jsem se na ANBU a vydal se pryč.

"Ačkoli vás neznám, byla bych vám vděčná," zachytila jsem se nejbližší lampy. "Kde je sídlo mého klanu ví každý z Konohy."
Na jméno jsem se kvůli masce neptala. Už tak bylo dostatečně trapné žádat o pomoc člena organizace ANBU, který by na mě obvykle neměl ani promluvit. Nějak jsem to ale potom, o kolik jsem přišla dobrovolně chakry, nevnímala.
"Mé jméno je Hyuuga Shijin, omlouvám se za nezdvořilost," usmála jsem se. "Možná jednou poznám i vaše, abych vám mohla poděkovat."
Měla jsem pocit, že už říkám nesmysly a že nebudu schopná se té lampy pustit.

Jen jsem již kývla a ráda jsem jeho nabídku využila, rozhodně mi to pomohlo. Nejspíš bych bez něj nebyla schopná dojít domů. Ještě jednou jsem se usmála na Tobira a pak už jsem změnila držení se lampy za držení se nejbližšího ANBU. (xD) ...a zamířila k domovu.

//Přesun

V ulicích nikdo nebyl. Ani noha. Možná bude nakonec jediná možnost vrátit se do sídla a počkat na ně, podívat se na Lizzy, najíst se a ještě chvíli si odpočinout. Ale já už po pár hodinách spánku stačila svoji chakru nabrat zpátky všechnu, takže proč se namáhat něčím tak ne-hyuugovským, jako je odpočinek? Nakonec jsem se rozhodla pro jinou kratochvíli, než je hledání studentů. Vydala jsem se ulicí do centra vesnice.

//Přesun

Přišel jsem na ulici. Koupil jsem si zmrzlinu a šel si sednout k Rokurovi.
"Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale asi jsem to stihl."
Rozhlédnu se okolo sebe a architekt nikde.
"Doufám, že budu moct naplno vyzkoušet své techniky."
Zmrzlinu jsem lízal rychle, nechci aby mě s ní architekt vidět. Uchiha se zmrzlinou, to je jako Hyuuga s Katonem.

Jeho poznámky ignoruji a následuji Rokura.
Tohohle týpka že mám chránit? Ani chovat se neumí, natož postarat se sám o sebe..

Hlas Yamanaka Inoky se objevil v hlavách všech shinobi v Listové.
"Konoha no Shinobi! Pevnost feudální paní/guvernérky byla napaden, útok byl zahájen! Všichni volní ninjové a jejich týmy ať okamžitě vyrazí!"