Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Když onen Uchiha vstal, provrtávala jsem ho pohledem do té doby dokud neodešel z restaurace. Byla jsem velice ráda, že mě napodruhé poslechl, protože Muri byl vážně neklidný a neváhal zaútočit. Jakmile byl Kisuke tedy pryč, lehl si zas klidný zpět na zem, jen občas ke mě pohodil hlavou dožadujíc se dalších kuliček danga.
Pousmála jsem se na Mara, který se mě předtím pokoušel bránit a v duchu jsem děkovala Inu, že ho onen Uchiha nechal být. Přeci jen Maro byl oproti němu pěkný prcek. "Takže rád zachraňuješ ženy v ohrožení?" Zeptala jsem se ho pobaveně s pozvednutým obočím. Tímhle si Murasakiho získal ještě více. Slova, která jsem pronesla neměla vyznít nijak flirtovně, i když by to ten malý klučina mohl tak pochopit. Podle jeho předešlých slov to vypadalo, že se mě pokouší sbalit, a já jen doufala, že ví že u mě nemá šanci. Vždyť byl o hodně mladší než já.
"Dáš si ještě dango?" Optala jsem se po chvíli trochu zvědavě poté co jsem zjistila, že většina předešlého danga zmizela v mém a Muriho žaludku. Pokud Maro souhlasil objednala jsem další, pokud nechtěl už jsem nic neobjednávala. Chystala jsem se za chvíli domů, přeci jen už se připozdívalo a Murasaki byl docela unavený, a pokud jsem ho nechtěla táhnout po ulicích jako nějakou hračku po zemi, měla bych vyrazit co nejdříve. Ovšem Maro byl zas docela skvělá společnost, hlavně s ním byla sranda a já si nepamatovala kdy posledně jsem se tolik nasmála.

Trochu jsem se pousmála na Mara a napila se svého čaje, který byl už poměrně studený, ale co. Od usmívání mě už začínali bolet koutky a tváře, ale tu chvíli, kterou jsem tady ještě  hodlala strávit se usmívat vydržím. Podrbu Muriho hlavu, která se mi zničeho nic objevila na klíně. Jeho smutnému kukuči jsem nemohla odolat, jenže dango tady nebylo takže jsem mu věnovala jen úsměv a pokrčila rameny. Musel to hold vydržet až domů, tam se ještě na jí, pokud tam tedy dneska dojde.
Rozhodně jsem nečekala, že má otázka ohledně danga vyvolá u Mara takový dotaz, takže jsem jen rychle zamrkala a na suchu polkla. "Docela na to jídlo chuť mám," prohlásila jsem po chvíli trochu vyhýbavě. Nervózně jsem párkrát zaťukala prsty do stolu načež jsem se opět pousmála. Nějak jsem totiž nevěděla co na jeho slova odpovědět a do toho ještě začala hrát ta hrozná hudba!
"Maro vždyť tobě je tak dvanáct a mě je dvacet je to rozdíl osmi let," broukla jsem k němu trochu vyčerpaně. Rozhodně jsem nechtěla jít za mříže kvůli pedofilii či něčemu podobnému. Vždyť by to klidně mohl být můj mladší bratr! "Měl by jsi si najít přítelkyni, která bude v tvém věku," pronesu poté vážným hlasem a na svá slova ještě kývnu. Nechtěla jsem mu nějak ublížit, byl vážně roztomilí a tak, ale v tuto chvíli jsem ho brala spíše jako svého mladšího bratříčka. Podle mě vypadal hodně zranitelně, i když to tak nevypadalo. "Měj se Maro, určitě se ještě uvidíme," hleděla jsem na mizejícího chlapce a chvíli na to jsem odešla taky.
>> Pryč

Pomalym krokem jsem dosel ke stanku s Dangem kde sedela Shisen a murasaki.(pokud tam jsou) Kterych jsem si ani nevsiml. Sedl jsem si dopredu a objednal dango a caj. Pri cekani na dango sem si prohlizel dokument ktery ze me delal Jounina. Moc se mi nechtelo tomu verit ale spise jsem nemel v planu to nikde prohlasovat. Nemel jsme duvod  teda pokud mi neprideli tym nebo me do nejakeho neprideli. Nakonec mi prinesly dango i caj. dal jsem si jednu kulicku do ust a dlouho ji prezvikoval a tak to trvalo dost dlouho. NAkonec jsem dopil caj a pak tam jen tak dale vysedaval.
o par hodin pozdeji

Nakonec jsem se rozhodl udelat to po cem jsem touzil hodne dlouho. A to zjistit co se stalo s mou rodinou. Jedine co jsem se dovedel ze jejich dokumenty jsou prosne tajne takze bylo na case se jsi zjistit co se stalo uz jsem nebyl dite a ani jsem nemel v planu jenom tak ustoupit preci jen dokumentace a prisne tajna to neni normalni?
(Presun)

Vypadalo to jako dost šťastná náhoda. Ona hledala mě a já ji, a našli jsme se. "Nazdár" Křikl jsem když jsem ji spatřil a byl už kousek před ní. "Mám překvapení" Ukázal jsem ji ruku na které byla čelenka konohy. "Jsem volný" Řekl jsem s úlevou v hlase. "Už oficiálně nejsem nukenin, ani zločinec" Usmál jsem se a hned ji políbil.

Neveřícne sem se ni podíval a zvědavě natočil hlavu na stranu "Ty že budeš vařit ?" Uchechtl jsem se. "Tak to musim vidět" A vyplázl na ni jazyk. Byl jsem rád že ji můžu zase popíchnout. "Chyběla si mi" A hned po téhle větě následoval polibek.

Od Lucy jsem zamířil na nejrušnější místo v Konoze. Přemýšlel jsem kam půjdu, kde seženu lidi co by bojovali za mou věc ? Jedno bylo jasné, zde zůstat nemůžu. Cit k Lucy mě oslaboval, a já musel být silný. Dal jsem slib.

Viedla som Nataa na jedno z najrušnejších miest v Konohe. Sústredila som sa na Kisukeho chakru, ako som najviac mohla. Medzitým som Nataovi z diaľky ukazovala rôzne pamiatky. Najkrajšou snáď boli Hokage Monumenty, ktoré vyobrazovali všetkých vodcov tejto krásnej dediny. Zaregistrovala som, že Kisuke je blízko. Prudko som zastala a rozhliadla sa. Bolo ťažké nájsť ho medzi tou húfou ľudí. Ale nakoniec som Ho našla, aspoň myslím, že to bol on. Objavila som sa za ním. "Kisuke?" Oslovila som ho.

Cítil jsem zvláštní pocit. Nedokázal jsem říct co, nebo kdo ale byl blízko. Najednou se za mnou šustlo a někdo promluvil. Reflex mi rozkázal sáhnout po jedné z vrhacíh dýk připevněných na rameni. V otočce jsem jí ho dal pod krk. Až když jsem si uvedomil že kdo to vlastně je dýku jsem schoval. "Yuna ?" Nečekal jsem na odpověď a hned ji objal, věděl jsem to.

Pousmál jsem se když jsem viděl že její reflexy taky nejsou pozadu. "Jsem rád že si tady, chyběla si mi. A to je nějakej novej oběv ?" zeptal jsem se a pak slyšel její otázku ohledně Lucy, nevěděl jsem co odpovědět. Řekl jsem tedy jen že jsme se rozešli

Kráčal som Konohou a snažil sa nájsť niečo čo by sa mi aspoň trochu zapáčilo. Moc som neliboval v pamiatkach a tak som potom Yune naznačil že ma žiadne kamenné tváre ani iné veci nezaujímajú. Čo ma zaujíma sú zničené a pochmurné miesta kde je kľud a samota. Predsa len som si niečo zažil a jedno "priateľstvo" zo mňa hneď neurobí super čuper optimistickú osobu. Až potom sme zastavili pri tom chlapovi ktorého prekvapila zo zadu. To mi pripomenulo Kuna, teda Kena či jak sa volal. Využíval nejakú teplú portovaciu techniku, teda aspoň myslím. Po tom predstavení v ktorom sa chceli "zabiť" od lásky som pristúpil a kývol rukou Kisukemu na pozdrav. Až vtedy som si všimol že je z klanu Uchiha. Konečne ma niečo zaujalo. Je tu niekto úrovni Jounin/Chunnín z Uchiha klanu? Spýtal som sa, už som si chcel vyskúšať silu klanu Uchiha. Alebo aspoň niekto s kým by sa dalo bojovať.

Pousmál jsem se nad Yuniinou reakci a podíval se na jejího svěřence "Neznám žádného Uchihu tohohle ranku... schopnostmi bych tam ale zařadil většinu Uchihů, neoběvili totiž pravou moc našeho kekkei genkai." Snažil sem se o milý úsměv. "Mám hlad, nezajdeme někam na jídlo ?" Zeptal jsem se a upravil si kápi.

O tom to ale je, mňa nezaujíma nič. Povedal som podráždene a rukou som si prešiel po vlasoch. Konohagakure no sato, mala by to byť jedna z najsilnejších dedín sveta, ich najväčšia zbraň, klan Uchiha. Zaujíma ma čoho by bol priemerný Uchiha schopný, v našej dedine sa toho tradovalo veľa. Zatiaľ som ale neuvidel nikoho kto by ma nejako zvlášne ohúril. Chuť pre boj sa mi pomaly vracal, vedel som ale že by som nemal v žiadnom prípade využiť svoj čierny piesok. Stále neviem ako na tom som s psychikou a ako by moja hlava zareagovala na nejaký podnet a vybuchnúť v Konohe by sa mi vážne teda nechcelo. Ešte že som si zobral tabletku proti veľkému návalu emócii. Tieto tabletky sme dostali pokiaľ sme mali obetovať niekoho z jednotky alebo mučiť. Dosť to teda pomáhalo. My sme už v Kumo jedli. Povedal som a pozrel sa na Kisukeho. Nosiť kapucňu v dedine? Mal som na jazyku nejakú uštipačnú otázku, ale pre dobro priateľstva a Yuninej ľavej ruky ktorá by mi určite rada ďalšiu vlepila som ostal ticho. To mi pripomenulo že by som rád videl schopnosti Yuny, ak teda nejaké má. Vravela predsa že je len lekársky ninja.

"Och, s ním to bude ešte ťažké." Zjavne bol náladový, predtým sa tak tešil a teraz...Teraz ho zaujímalo len to, akí silní Uchihovia sú. Povzdychla som si. Nemienila som sa k nemu vyjadrovať, sadla som si na lavičku a zahľadela sa niekam do blba. Asi mi to ide fakt strašne, som predsa ANBU. Mám pocit, že sa už do ľudí absolútne nevyznám. "No neviem, ako povedal Natao, jedli sme. A vzhľadom k tomu, že si Natao chce zabojovať s Uchihom, mohli by ste si dať cvičny súboj, nech nám to vyhladne všetkým."

Povzdychl jsem si, opravdu jsem měl hlad. Když Yuna vypustila poznámku o souboji zpozorněl jsem. "Nemyslím si že by to byl dobrý nápad.. nedokážu se držet v souboji zpátky." Opravdu to nebyl dobrý nápad.. je hodně málo lidí co dokáži držet krok s Eternal Mangekyou Sharinganu. "Jestli chceš riskovat jeho život.. je to na tobě Yuno." Podíval jsem se na ní. Doufal jsem že to zamítne, nechtělo se mi bojovat s nízkým rankem. Vím že rank neurčuje schopnosti, ale většinou se od nich odvíjí a toho kluka jsem netipoval více než na tokubetsu Jonina.

Docela som sa naštval keď vyslovil tieto dve vety. Upriamil som svoj postoj a poriadne sa mu zahľadel do očí. Bolo mi jedno či tam mal Mangekyo Sharingan alebo Rinnegan. Strach zo sily som nikdy nemal.Či chce riskovať môj život? Snáď o svojom živote rozhodujem sám nie? Povedal som dosť naštvane, nenávidel som namyslených ľudí. Čo si za shinobi keď sa nedokážeš kontrolovať v boji? Opýtal som sa skôr do vetra, pretože odpoveď na túto otázku od muža ako je on nedostanem. Bolo mi jedno akého bol ranku, stále som mal silu, dokázal som poraziť možno aj silnejších ako je on. Ale tento muž ma sklamal, ukázal svoj charakter a to ma zhnusilo. Nemusíš sa báť, o boj s tebou nemám záujem, pretože sa narozdiel od teba dokážem ovládať. Potom som sa pozrel na Yunu takým svojím pohľadom. Moje oči jej prezradili že to myslím vážne. Bojovať som tu aj tak nemohol na 100%. Mal som nejaké dôvody prečo nevyužiť svoju kekei genkai.

Se zájmem sem se na něj podíval a promluvil. "Jsem zrůda, zrůda vychovaná k zabíjení. Od malička jsem to buď já nebo nepřítel, držet se zpátky by byla chyba... nepritel toho vždy využije pro svou výhodu." Odpověděl jsem mu na otázku delší story než by mohl čekat, a já zas nečekal že by chápal, bojovat vždy na plno - to je moje cesta.

Príšera vychovaná k zabíjaní? Opýtal som sa ironocky a pozrel sa mi opäť priamo do očí. Vieš čo to je, to skutočné zabíjanie?
Ak by si niekedy zabil svojho parťáka, až vtedy by si zistil či si stroj na zabíjanie! Povedal som dosť vážne a zovrel dlaň v päsť. Nepáčil sa mi jeho postoj, všetko čo vravel, bral zabíjanie na príliš ľahkú váhu.
Až pozom som si uvedomil že tam stále bola Yuna, ktorá asi bola dosť naštvaná. Otočil som sa na ňu a usmial sa. Pomalým krokom som sa vidal k nej, avšak ešte za cesty som povedal tichšie. Až raz zabiješ svoju vlastnú krv, potom za mnou príď a budeš hoden hovoriť o zabíjaní.
Potom som len podišiel k Yune a sadol si vedľa nej pozerajúc na nebesá.