Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Z mého dumání mě vytrhl ženský hlas. "Eh ? Známe se ?" Vypadlo ze mě jakmile jsem se na osobu podíval. Byla mi jistým způsobem povědomá, jenže od kud jsem ji mohl znát ? V konoze jsem moc lidí neznal, spíše jsem se s nikým nestýkal. Žeby to byla jedna z dívek kterou jsem měl tu čest pozvat do své postele ?

Z mého dumání mě vytrhl ženský hlas. "Eh ? Známe se ?" Vypadlo ze mě jakmile jsem se na osobu podíval. Byla mi jistým způsobem povědomá, jenže od kud jsem ji mohl znát ? V konoze jsem moc lidí neznal, spíše jsem se s nikým nestýkal. Žeby to byla jedna z dívek kterou jsem měl tu čest pozvat do své postele ?

(omlouvám se za doubble post xD .. mobilní internet 4ever) Chvilku jsem se na ní zadíval a pak jsem si vzpomněl. Vybavovat se mi s ní zrovna dvakrát nechtělo tak jsem řekl co jsem řekl. "Promiňte ale nějak se mi nevybavujete, jestli to bylo vše ?" A chystal jsem se pokračovat ve své procházce.

Když me chytla za límec a škubla se mnou prudce jsem se otočil a z mého rukávu se vysunula čepel kterou jsem jí dal ke krku. "Mé děti jsou tam kde mají být a s kým mají být. Jsem v první řadě shinobi, až potom otec, a vaše chování k mé osobě mě uráží" Promluvil jsem hořce.

"Na to můžete zapomenout." Promluvil jsem a čepel skryl. "Uchihy bude vychovávat uchiha, a hlavně jejich otec.. jestly chcete děti, udělejte si laskavě svoje, nebo otravujte někoho jiného" Nahodil jsem úsměv tak falešný že by to i dítě poznalo a o to šlo. Deti už mají skoro rok, uz skoro půl roku jsou bez matky a ona se o ně teď hrdinsky přihlásí ? To ani omylem.

Hluboce jsem se nadechl a opět ji odmítl. "Ne, vy nárok nemáte, ne po takové době" Její tón hlasu se mi sice zrovna nevyhovoval ale dále jsem na to nereagoval. "Nesvěřím vám své děti, neznám vás a nevěřím vám, jestli už je to vše ?"

"Vsadím se že by ste se na mém místě chovala stejně... nesvěřím děti cloveku kterého neznám a nevěřím mu. A o tom že jsem Lucy neznal ani slovo, proč ste se nestýkaly když se znáte tak perfektně ? Očividně vám ani ona nevěřila. Mé poslední slovo" Vyčetl jsem jí. Nechápal jsem proč zde ztrácela čas, berana nepřesvědčí.

Začala znít opravdu zoufale, to však mé kamenné já neprolomilo. "Ublížila ste ji, ublížila ste mě tím že ste se postavila na stranu, člověka zodpovědného za smrt Lucy, Assasina a chcete po mě abych vás pustil za dětmi ? Assasinův přítel je můj nepřítel, jak me chcete přesvědčit o opaku ? Svou šanci ste již dávno zahodila slečno Shiroyaki, dříve než ste ji vůbec dostala" Stále jsem byl neoblomný. Už jen z důvodu že byla na straně Assasina byl důvod je k dětem nepouštět.

"To si jen myslíš" Šeptnul jse jakmile odcházela. Musím se přiznat že jakmile se ke mě otočila zády můj pohled sjel na její pozadí. "Takže ji jsem ještě neměl jo ? To v budoucnu napravím Blesklo mi hlavou. Plán až na nějaké drobnosti byl vymyšlen, co teď ? Napadlo mě jediné a to zkontrolovat zda je tady už Hana, vydal jem se tedy dp kanclu. (přesun)

Soshi

Uklonil jsem se, kdy6 Yaeko odcházela, a jal jsem se dojíst jídlo, které po nich zbylo. Přeci jen, kluk s tak malým platem si nemůže dovolit takovou hostinu moc často.
Zatímco jsem jedl, na ulici za mými zády se něco dělo. I přes bujaré veselí hostí se dal rozhovor docela dobře odposlechnout. I když jsem neznal toho Uchihu ani Lucy, věděl jsem, kdo je jedním ze Sanninů. Bavili se o dětech a jejich zesnulé matce. Zkoušel jsem si na nich své pozorovací schopnosti. Ten muž bude horkokrevný muž vědomný svého vysokého postavení a rodu, neboť nikdo nemůže být tak hloupý, aby se pokusil ohrozit Sannina.
Když jsem ale slyšel slovo genjutsu, zbystřil jsem. Pokud skutečně existuje možnost, že se spojí klany Shiro a Uchiha, a vznikne to, o čem Airis mluvila, pak je to něco, co může ohrozit mého otce. A to není dobré. Slyšel jsem o tom, že náš klan má nejsilnější genjutsu na světě, ale také, že Mizukage je na své schopnosti velice pyšný. Jistě se moc nezdráhá a své konkurenty likviduje i jinak, než zápasem v iluzivních technikách.
Chtěl jsem za nimi vyběhnout a něco jim navrhnout, ale odcházeli.
Šel jsem tedy za nimi.

//přesun

Od brány jsem šel nejdříve domů a pak se objevil tady na ulici. Doma jsem se jen rychle umyl a převlékl se, abych zase na chvíli vypadal jako člověk. Zde na ulici jsem měl v úmyslu zajít někde na jídlo a taky na pití.
Pravý podnik pro mě jsem hledal jen chvíli. Byla to malá budova, kde dobře vařili a měli na výběr i chutné lihoviny. Objednal jsem si tedy jejich specialitu na jídlo a k tomu rovnou i láhev sake.
Když mi donesli jídlo, opatrně jsem se na to podíval. Abych pravdu řekl, tak vůbec nevím, co to jídlo mělo připomínat, ale chutnalo to skvěle. Za chvíli byl talíř prázdný a já teď mohl jen v klidu popíjet a sledovat dění na ulici. Neměl jsem náladu na nic a tak jsem jen seděl a nechával tomu volný průběh...

Malou část láhve jsem už měl vypitou. Dneska mi však nejelo ani to dobré pití. Takové dny se prostě bohužel někdy dostaví. Někdo ale přišel a sedl si vedle mě. Na chvíli jsem se na danou osobu podíval, ale pak jsem zrak odvrátil a díval se zase na ulici. Neznal jsem ji, takže jsem předpokládal, že bude asi z jiné vesnice. Jenom mě vůbec nenapadalo z které by mohla být.
Její otázka mě trochu zaskočila. Už dlouho jsem se nesetkal s člověkem, který by se ptal hned na element. Možná to bylo tím, že jsem spíše v poslední době nebyl až tak ve velkém kontaktu s lidmi. ,,Suiton i Fuuton." Neviděl jsem žádný problém v tom, abych ji na otázku odpověděl, takže jsem tak i udělal. Nic dalšího jsem zatím neříkal a dále pozoroval lidi za sklem.

V odrazu skla jsem si všiml, že se chystá jíst rámen, který ji před chvíli donesli. ,,Dobrou chuť." Když už seděla u stejného stolu, tak mi to přišlo jako slušnost. Nedíval jsem se na ni, zatímco jedla, ale jen si hrál s prázdnou skleničkou.
Za chvíli to měla hotové a začala jíst zmrzlinu. Mezitím jsem stále cítil její pohled, jak se na mě dívá. Vůbec mi to nevadilo. I tak jsem o trochu pohnul hlavou a podíval se jí do očí. ,,Měla bys ten obvaz uvázat lépe." Byla to jediná věc, co mě zrovna napadla, tak jsem to řekl. Její obvázané dlaně jsem totiž zaregistroval při prvním pohledu na ni. Nebyl jsem zrovna nějaký medik, ale prostě mi přišlo, že to měla až nějak moc volné. Každopádně to byla její věc.

Díval jsem se, jak si utahuje obvazy. Teď už to vypadalo, že je to v pořádku. Pak jsem se jí znovu začal dívat do očí. Po chvíli začala mluvit. Nečekal jsem, že toho najednou řekne tolik. Každopádně si uměla dát věci pěkně dohromady. Mě osobně však zarazily její poslední věty. Tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl, takže mě to donutilo k zamyšlení.
Nastalo trochu delší ticho a já pořád uvažoval o tom, jestli opravdu ztrácím sám sebe. ,,Ve většině bodů máte pravdu. Assasin je můj bratr." Při vzpomínce na něho jsem si trochu povzdechnul. Kdybych alespoň věděl, kde teď je, tak by se mi žilo lépe. Ještě jsem však chtěl zareagovat právě na její poslední zmínky o mně. ,,Že ztrácím sám sebe? Nevím, jak se to pozná, ale já jsem se sebou spokojený." Zatím jsem to více nerozváděl, ale v hlavě jsem o tom pořád uvažoval. Ta mi teď tedy zasadila dobrého brouka do hlavy.