Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Celou dobu jsem ji pozorně poslouchal a díval se jí do očí. Až když začala pomalu vstávat ze židle, tak jsem pohledem uhnul a podíval se na ni pořádně. Byla docela pohledná a k tomu i dost chytrá. Někdo by mohl říct, že je to až vražedná kombinace. Ale já ne. Sice jsem tyto věci vnímal, ale snažil jsem se je přehlížet. Pro mě totiž stála na prvním místě vesnice a až pak osobní pocity. A už vůbec jsem nevěděl, proč jsem začal nad takovými věcmi přemýšlet zrovna teď. Tahle žena ale umí vyvolat myšlenky...
Zakroutil jsem hlavou a sledoval, jak pomalu odchází. ,,Jako urážku to neberu." Řekl jsem si spíše tak pro sebe a lehce se pousmál. Bylo to poprvé, co jsem se pousmál za dobu, kdy tu byla. Možná už si toho ani nevšimla.
Když byla pryč, opřel jsem se pohodlně o opěradlo a přemítal si její slova o kopii a originálu. Měla v tom docela pravdu. Podobal jsem se druhému vnějškem, technikami a možná i chováním. Každopádně některé jeho techniky jsem vylepšil, takže to už mě trochu odlišovalo. Když jsem však uvažoval nad tím, jak si mě budou lidé pamatovat, tak jsem vůbec netušil. Možná si mě budou pamatovat jako odkaz druhého. To už nezní tak špatně.
Nicméně to byla celkem příjemná společnost a já tak nemusel uvažovat nad tím, co se přihodilo Haně, když změnila úplně svoje chování. Sedět zde už mě však omrzelo. Pomalu jsem tedy vstal a zaplatil.
Nevěděl jsem, kam jít teď, tak jsem zvolil náhodný směr a šel. Po pár metrech jsem ale narazil na ni, jak se dívá do nějakého stánku. Když už jsem tedy procházel kolem ní, napadla otázka. ,,A co vy? Budou si vás lidé pamatovat jako kopii, nebo jako originál?" Nevím proč, ale zajímalo mě, jak je na tom ona.

Její odpověď mě docela překvapila. ,,Na někoho, kdo umí přečíst lidi během oběda, je pro mě docela překvapující, že to o sobě nevíte." Podíval jsem se na ni a trochu se pousmál. Alespoň měla motivaci to o sobě zjistit.
Pak jsme se dali pomalu do kroku a já si chvíli prohlížel tu masku, kterou si koupila. Šlo vidět, že si celkem Konohu užívá. Tomu jsem se ale nedivil. Chtěl jsem se jí na to zeptat, ale předběhla mě a zeptala se dříve.
,,Co myslím já? Hm, jsme si s druhým velice podobní. Ale jsou to však moje rozhodnutí a moje myšlenky, které dávají věci kupředu. Takže se beru jako originál. A navíc mě lidi ve vesnici oslovují jménem." Nikdy se mi totiž nestalo, že by na mně někdo volal: Hej ty kopie! Zůstával jsem tedy ještě klidný.
Když už jsem se zmiňoval o jménech, musel jsem na chvíli zarazit. Vypadala totiž mladě a bylo mi blbé, když jsme si pořád vykali. Tudíž jsem pomalu zastavil a natáhl k ní opatrně ruku. ,,Mimochodem, já se jmenuji Seito. Teď máš svou dedukci doplněnou i o jméno." Pousmál jsem se a čekal, jestli se taky představí, nebo zůstane zahalena v tajemství.

Byla to pro mě trochu filozofická odpověď, ale asi jsem pochopil to jádro, které mi chtěla sdělit. Bylo to celkem rozumné, když jsem se nad tím zamyslel, takže měla s tou odpovědí nejspíše pravdu. ,,Souhlasím s tím. A taky souhlasím s tím, že všichni lidé na světě jsou originální."
Byl jsem taky rád, že se mi představila. ,,Těší mě." Kývl jsem hlavou a stiskl její ruku tak, jak se to při představování sluší. To že mi neřekla příjmení, mi ani tak nevadilo. Jméno bohatě stačilo. Navíc vypadala, že se ani nechce o něm zmiňovat, takže jsem se jí na to neptal. Zatím jsem se ani nezajímal o to, odkud vlastně je. Pokud bude chtít, tak to někdy řekne sama.
Že se zeptá na příčinu té hromádky neštěstí, mě ani tak nepřekvapilo. ,,V pohodě. Říká se, že když se člověk vypovídá, tak je mu pak lépe. Takže to zkusím." Pousmál jsem se a formuloval ty správná slova. ,,Pro někoho to je možná banální věc, ale pro mě znamená hodně. Víš, když tu byl bratr, tak to byla jediná osoba, které jsem se mohl svěřit se vším a viděl jsem v něm tu správnou podporu do života. Teď když tu zatím není, tak pro mě prostě zmizel takový jeden pilíř života. Nějak jsem s tím bojoval, ale pak se objevil další člověk, ke kterému jsem si vytvořil skoro stejný vztah. No, a v poslední době mi připadá, že o to přicházím znovu a nevím, z jakého důvodu." Jméno dané osoby jsem se rozhodl zatím nezmiňovat. Pak jsem si povzdechnul a trochu chůzi zvolnil, i když jsme už i tak šli pomalu. ,,Život je pak takový prázdný. Jestli víš, jak to myslím... Tady pak naštěstí v Konoze stačí jedna taková procházka a člověk se cítí lépe. Takže s tebou souhlasím, že je zde mírný režim a myslím, že je to tak dobře. Někteří jedinci prostě neumí přejít přes svoje ego a pak tu vznikají problémy, kdy ti přiloží kudlu ke krku na každém rohu."

Pozorně jsem naslouchal tomu, jak vypráví o tom, že většinou cestuje z vesnice do vesnice. Taky jsem z její odpovědi usoudil, že si taky se sestrou byly velmi blízké. ,,Možná to je řešení jen tak odejít. Pořád tu mám však povinnosti vůči vesnici, které prostě nemůžu hodit za hlavu. Já ne. I ke klanu se nemůžu jen tak otočit zády. Jeden takový už po světě běhá." Poslední větou jsem narážel na Itamu, který nás zradil. Při vzpomínce na něho jsem se musel chytit za bok, kde mi zůstala jizva po společném souboji. Nebylo to jediné zranění, co jsem si od něho odnesl. Jo, ten mi dával vždycky dobře na frak. ,,Každopádně jsem rád, že mě chápeš." Kývl jsem hlavou a trochu se pousmál.
Při zmínce o tom, co se povídá ve světe o Konoze, jsem musel na chvíli zastavit. Sice se teď vystřídalo vedení, ale připadalo mi, že Konoha pořád zůstává v pohodě. Možná tu byly nějaké vnitřní záležitosti, ale tím si projde každá vesnice. ,,Chaos je asi silné slovo." Když jsem se totiž rozhlédl po ulici, tak všechno fungovalo. Děti vypadaly v pořádku a skoro všechny se usmívaly. Zboží v krámech bylo taky dostatek. Dokonce tu bylo i poměrně čisto. Takhle zatím chaos nevypadá. ,,No, uvidíme, co se bude dít do budoucna. Možná má okolní svět pravdu."
Při zmínce o tom, že ovládá už třetí element jsem uznale kývl hlavou. ,,Jsi dobrá. Pro někoho je problém zvládnout jeden a ty už máš rovnou tři. A taky je to zajímavý sen, odnést si z každé vesnice něco. Kolik už jsi jich navštívila?"

,,Ano. Já ty důvody pořád mám." Pousmál jsem se a dal si obě ruce do kapes. Pořád tu pro mě bylo dost důvodů, proč zůstat a bojovat. Vlastně ta myšlenka, že bych se toulal po světě, ve mně ani nikdy nebyla. Alespoň ne tak veliká.
,,Jde to vidět, že se nechceš moc usazovat. Pro mě už je to rutina přijmout nějaký rozkaz a bez otázek ho splnit. A celou dobu se ještě řídit pravidly. Je to asi o zvyku. Každopádně představa, že se můžeš pohybovat po světě, jak chceš ty, má taky určitě něco do sebe."
Ušli jsme ještě pár metrů a pak se Akemi zastavila. Tady se totiž naše cesty měly rozdělit. ,,Taky děkuji. Bylo to celkem příjemné si takhle s někým popovídat." Ještě jednou jsem se pousmál a ukázal jí směr, kterým by se měla vydat k ubytovnám. ,,Když půjdeš tady pořád rovně, tak to nemůžeš minout. Ubytoven je zde v Konoze na výběr spousta." Nepřišlo mi to od ní, jako trapná otázka, spíše rozumná. Přeci jen může být v Konoze jen pár dní, takže o některých místech nemá přehled.

,,Mě taky." Stejně jako ona, tak i já jsem ji podal ruku a lehce se usmál. Pak jsem sledoval, jak mizí pomocí Raitonu.
Ještě chvíli jsem stál na tom místě a díval se někde pryč. Zajímavá to žena. Nevěděl jsem, čím to bylo, ale v její společnosti pro mě nebyl problém se tak rozpovídat o pocitech. Mohla by dělat nějakou psycholožku, nebo něco podobného, co já vím...
Každopádně jsem si díky ní připomněl starou věc. Měl jsem na mysli Itamu a jeho zradu vůči klanu. Teď když je Assasin někde pryč, tak to asi padá na moje bedra. Budu ho muset najít a chytit. Bylo mi jasné, že se ale chytit nenechá, takže to bude mít poněkud černější scénář.
Povinnosti opět volají. Byl jsem za to rád, že se naskytl úkol, který je potřeba už dlouho vykonat. Chtěl jsem ho jít plnit hned, ale ještě jsem se zarazil. Budu to muset sdělit Haně, takže ji musím nejdříve najít. Na nic dalšího jsem tedy nečekal a šel ji hledat.(přesun)