Ulice Konohy

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Uchechtla som sa. No, je o mne všeobecne známe, že som dobrá duša! Vyhlásila som a zazubila sa. Bola som rada, že mám v tíme práve týchto dvoch, aj keď som sa trochu obávala toho, že by som im mohla ublížiť. Musela som sa zasmiať, ke sa Raiki zdvorilo začal správať i ku Katashimu. Nemám nič proti! Zavrtela som hlavou, na čo som si všimla Seita a s úsmevom mu zakývala.

Usmál jsem se na Raikiho a zasalutoval mu. Pohov vojíne. Otočil jsem se k Fuu a usmál se. Tak kupředu. Kdo doběhne poslední, myje vítězům týden spodní prádlo. Zazubil jsem se a přemýšlel, jak moc vážně to vezmou. Poté jsem se pustil do běhu.
//Přesun

No fúj, určite nikomu prať spodné prádlo nebudem! Bez rozmýšlania som vyštartovala za Katashim, nedávajúc Raikimu žiadnu šancu! (presun)

Zazubil jsem se. Aniž bych to čekal, vyhlásil Katashi další soutěž a než jsem se nadál, všichni byli pryč. Kso! Rychle jsem se rozeběhl za nima, doufajíc, že ještě někoho předběhnu!

Dojedl jsem svou porci ramenu a objednal si ještě jeden. Na práci jsem nic důležitého neměl, takže se můžu pořádně najíst. Uvažoval jsem, co budu dělat až dojím, protože celý den prosedět je pěkná nuda. Když už mi donesli další porci, tak jsem se do toho s chutí pustil.

Měla štěstí, že jsem byl na takové šoky už zvyklý, ale i tak to ve mně cuklo. Její hlas jsem hned poznal. ,,Uhm, zdravím." pousmál jsem se a otočil se na ni. Už na sobě neměla ten akatsuki plášť, tak se na ni aspoň někteří už nemuseli dívat nepřátelsky. Celkem jsem byl zaskočený jejím dotazem, ale hned jsem začal vzpomínat, co tu máme pěkného. ,,Noo, třeba z monumentů je pěkný výhled na noční Konohu. Pak tu máš lázně a zrovna teď sedíme v nejlepším stánku s ramenem. Nebo ještě hrad Kikyo." odmlčel jsem se a stále se na ni díval. ,,Já jsem vyrůstal v Senju čtvrti, takže ta je pro mě nejlepší místo."

,,No, to by jsi měla." podíval jsem se ven a zjistil, že už je dávno večer. Zase jsem celý den proseděl. Měl bych jít někdy trénovat. Někdy. Pousmál jsem se a podíval se na ni. ,,Teď když je večer, tak bude pěkný výhled, ale je to vlastně na tobě." usmál jsem se a objednal si taky ještě něco na pití.

Uuuhm, nočná Konoha.Mohlo by to byť zaujímavé. Premýšlala som nahlas a zamyslene sa dívala do stropu, pričom som dedka poprosila o ďalší pohár džúsu. Akosi mi ten jeden nestačil. Netrvalo dlho, než prázdny pohár bol znova plný a ja som ho rovno celý vypila. Hneď na to som sa postavila, rozhodnutá ísť na Monumenty. Idete tiež alebo...? Nadvihla som jedno obočie a vrhla zvedavý pohlad na Seita. Pýtala som sa to čisto len zo slušnosti.

Dopil jsem svůj nápoj a odložil ho zpátky na pult. ,,Jestli můžu..." pousmál jsem se a vytáhl nějaké ryo, kterým jsem zaplatil i za ni. ,,Je to celkem kousek." udělal jsem pár kroků a pomalu mířil k monumentům.(přesun)

Přiběhl jsem i s Pinchim na ulici. Konoha byla hrozně obrovský a hledat koťata tady bude jako hledat jehlu v kupce sena. Otočil jsem se na Pinchiho. "Budeme se muset rozdělit, já si vezmu levou část Konohy a ty tu pravou." řekl jsem mu. Pinchi kývl a rozdělili jsme se.
Hledal jsem kde se dalo. Párkrát jsem dokonce běžel ulici potřetí a pořád nikde nic. Lidé se na mě začali dívat divně a já se cítil trapně. Kde jen může být? Po chvíli neúspěchů jsem se rozhodl vyptávat se i normálních lidí. Nikdo žádné neviděl, nebo nemělo mašle. Pomalu jsem to začal vzdávat.
Tu ke mně přiběhl Pinchi s malým koťátkem s mašlí. Podal mi ho. To mě automaticky začalo škrábat a kousat. "Jak sis vedl?" zeptal se mě a když viděl že žádné nemám, pochopil. Poté se rozhlédl kolem. Něčeho si všiml."Ty musíš být opravdu slepej, vždyť si hraje na támhletý střeše." řekl a podíval se tím směrem. Podíval jsem se tam také celý rozdrápaný. Nemohl jsem věřit svým očím. Jak jen jsem si ho nemohl všimnout? Podal jsem kotě Pinchimu a rozeběhl se proti střeše. Jedním skokem jsem tam vyskočil a pomalu se ke koťátku přibližoval. Vypadalo že spadne. Když si mě všiml, leklo se a začalo couvat. Když jsem se nezastavoval, začalo na mě i prskat. Nakonec ustoupilo až tak dozadu, že začalo padat. Rychle jsem po něm skočil a právě včas ho chytil. Bohužel mi to sklouzlo a já spadl s ním na zem. Ležel jsem tam jako mrtvola.
Koťátko se ďábelsky usmálo a odešlo ke svému sourozenci. Kupodivu jim přítomnost Pinchiho vůbec nevadila. Pomalu jsem se zvedl ze země a držel si záda. Já to kotě zabiju. Už jsem se na něj chtěl vrhnout, ale Pinchi mě zastavil. "Nech ho být, už to máme hotový tak nevím co řešíš." štěknul a já se uklidnil. "Dobře, myslím že se můžeme vydat za Katashim a Fuu." řekl jsem a Pinchi nic nenamítal. Ta myšlenka se mu líbila. Já vzal jedno kotě a Pinchi to druhý a společně jsme se vydali na cvičiště č.2.
/Přesun

Prochazel jsem se ulicemi a sledoval krasy nocni konohy. Uz sem vedel jiste ze tady nezustanu, vedel jsem jiste ze lucy je jen jedna z mnoha ktere jsem opustil..ale zacinalo mi to byt zase jedno, neresil jsem to.

Jeste predtim nez se jehla zabodla do zeme jsem vedel ci je problesklo mi hlavou tolik vzpominek.... Nemohl jsem jinak nez nasledovat ji (presun)

Ulice.Dlouho jsem se tu neprocházela.Po té době co jsem byla neustále doma a ležela v posteli jsem uvítala trochu pohybu.Nyní jsem byla i ráda že tu bylo tolik lidí.Cítila jsem se kupodivu příjemně.Stále trochu unavená jsem se posadila na lavičku a pohlédla na nebe nad sebou. Netušila jsem co budu dělat ale hodlala jsem něco podniknout.Nakonec jsem se ale zvedla s tím že se mrknu na jedno místo.


-Přesun-


(PS.: gomene za neaktivitu ale absolutně jsem nestíhala)

Procházela jsem ulice,ptala jsem se lidí na věci,které jsem potřebovala vědět ale tak nějak nenápadně.Pomalu se stmívalo a mě najednou zakručelo v žaludku a když už jsme v té slavné Konoze tak proč neochutnat jejich jídlo.Zašla jsem do restaurace na hlavní třídě.Objednala jsem si jídlo a pití mezitím jsem si sepsala informace o tom co vím,zanedlouho jsem dostala svou objednávku.A začala jsem jíst.

Po tom skutečně krátkém tréninku, který jsem podstoupila jen proto abych se protáhla mi trochu vyhladovělo. A možná proto jsem se rozhodla zajít do jednoho podniku abych se nasytila. Samo sebou jsem tu měla jedno své oblíbené jídlo a to jsem si také objednala. Zůstávala jsem sedět na svém místě.Svoje katany jsem nechávala opřené kousek od sebe.Dostatečně blízko na to abych je měla po ruce. Docela nerada bych o ně přišla a nejspíš by mě i za to rodiče zabili. Jakmile mi donesli jídlo, s velkou chutí jsem se do něj pustila. Moc jsem nevnímala lidi kolem sebe. Zase ta moje povaha nestarat se do cizích věcí, ovládla mojí hlavu.

Po dlouhém běhu jsem ty dva viděl, jak běží do sídla klanu Hyuuga a už jsem si domyslel, co tam nejspíš budou dělat. Proto jsem je nechal už být a dopřál jim trochu soukromý. Sice jsem trochu chtěl je překvapit, ale zase tak zlá duše nejsem. Proto jsem se vydal zpět do ulic Konohy a pokusit se ještě něco do večera dělat.
Na ramen jsem výjmečně chuť neměl. Rozhlížel jsem se všude kolem sebe a hledal nějaký dobrý obchůdek kam bych zašel. Nic mě extra nelákalo, tak jsem prostě procházel ulicemi sem a tam.
Pomalu jsem se začal nudit a z nudy jsem začal kopat do kamínků, na které jsem zrovna narazil. Byl jsem nějaký zasněný a nevšiml jsem si, že pár kroků přede mnou leží slupka od banánu, kterou tam nejspíš nějaký idiot zahodil. Samozřejmě jsem po ním uklouzl a svalil se na zem. U toho jsem hodně zaječel a otočili se na mě lidi z celé ulice. Já jsem se celý naštvaný rychle zvedl a oprášil se od prachu. Otočil jsem se na lidi a znechuceně se jich zeptal: "Co čumíte?" Lidi se hned otočili jinam a já se pořádně protáhl. Pousmál jsem se a rozhodl se, že si sednu na nedalekou lavičku.
Sedl jsem si na ní a začal pohupovat s nohama. Přemýšlel jsem nad spoustou věcí a nakonec jsem se rozhodl trochu prozkoumat náhrdelník, co jsem právě dostal z mise. Vytáhl jsem si ho z kapsy a začal studovat.

Když jsem dojedla měla jsem jak takž rozmýšlený svůj plán akce,nebyl nic moc ale bude muset postačit. Požádala jsem o účet, který jsem pak zaplatila a pak pomalu odešla. Venku jsem si na sebe dala svůj plášt.

//Přesun

Lucy mě dotáhla až sem, ale zmrzlinu jsem si nekupoval. Když jsem se teď na ni pořádně podíval, tak se mi zdálo, že nějak změnila svůj vzhled. Radši jsem se o tom však nezmiňoval a poslouchal ji. ,,Na špehování by se Hyuuga hodil, to máš pravdu. Ale už je to nějaká doba, co jsem viděl Mikomi. Jediné místo které mě teď napadá je jejich sídlo."

,,Uvidíme." šel jse mza ní a sedl si vedle ni. Kdo ví, jak dlouho tu budeme čekat. Chvíli jsem se díval na to, jak něco píše do svitku, ale přestalo mě to zajímat, tak jsem zase pohled odvrátil a díval se někde do prázna. Nic jsem neříkal a jen čekal.