Cvičiště č. 1

First topic message reminder :

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Podíval jsem se na Meiza a rozeběhl proti němu. ,,Dobře, dám do toho všechno." sekl jsem po něm a hned na to jsem vyndal kunai a hodil ho zespoda. 'Takovou fintu udělat." usmál jsem se a koukal jsem, jak se tomu vyhne. Pořád mi ale vrtalo hlavou, kdo mi říkal, at to nezdávám, pořádně jsem se nesoustředil, myslel jsem na hodně lidí. 'Hmm.' zavřel jsem oči a doufal, že ho zasáhnu.

Když jsem zacítil, jak všechno odrazil, pousmál jsem se. Bouchl mě do břicha a trochu mne odhodil. Pořád jsem měl zavřené oči a víc a víc jsem se uklidňoval. Z ničeho nic se okolo mě objevovaly bublinky a ja se cítil, jako kdybych nebyl vůbec zraněn. Otevřel jsem oči a rozeběhl proti Meizovi a naznačil jsem, že seknu z levé strany, ale když jsem byl skoro u něj, tak jsem rychle sekl z pravé strany a usmál jsem se. Byl jsem šťastný jako malý kluk, když dostane hračku.

"Sakra." jak mně zase odstrčil, tak jsem se koukl na ruce a řekl "Co se to se mnou deje ?" zničeho nic jsem zase letěl na Meiza a sekl sem proti němu. Hned na to jsem se sklouznul do leva a sekl mu na nohy. Potom jsem odskočil a zapíchl meč do země a řekl jsem"Meizu nechci ti ublížit. Nevím, co se se mnou děje!"

Proletěl jsem skrz Meiza a zničeho nic jsem měl u sebe samehadu. "Co se to děje?" Cejtil jsem, jak ze mě něco mizí "To je Chakra?" zničeho nic jsem už nemohl stát na nohou, tak jsem spadnul na zem a přemýšlel, co se to děje. "Jak se tohle mohlo stát sakra." koukl jsem se na Meiza a řekl "Jsi v pořádku?" jen takovým šeptem. Katanu už jsem nedokázal udržet, tak jsem ji pustil a koukal na nebe. 'Kdo, kdo vlastně jsem?' Pořád mi běhalo hlavou .

"To je dobře, že ti nic neni. Neboj se o mně, jsem přece chlap. Taky musim něco vydržet." pousmál jsem se a snažil jsem se stoupnout. Jak jsem se postavil, hned jsem letěl na zem. "Hmm.. tak dobře, jak chceš." zkusil jsem to znova, ale se zatnutýmy zuby a postavil jsem se. "V pořádku. To se dá vydržet." pousmál jsem se a zeptal jsem se "Jak mi to jde? A chceš ještě trénovat ?" poptal jsem se a čekal na odpověd, přičemž jsem se koukl na jezírko za Meizem .

Když jsem si vyslechl Meiza, tak se mi chtělo křičet. 'Sakra, moc se asi nesnažím, když je to málo! Měl bych ještě více trénovat.' povzdechl jsem si. Kkdyž řekl, že jdeme k jezírku, tak jsem se usmál a udělal krok vpřed, hned jsem šel za nim. Jakmile jsme došli k jezírku, posadil jsem se, sundal boty a namočil jsem si nohy do jezírka. ,,Achh, to je úleva." pousmál jsem se a koukl na Meiza.Přemýšlel jsem, chtělo se mi jít domů nebo za někým jiným, ale na druhou stranu - nikdo mě nehledá, tak já budu radši tady a budu se snažit zesílit. Koukl jsem se na jezírko a zavřel oči. Poslouchal jsem hlas přírody a usmíval jsem se.

Řekl jsem si, že se uklidním pořádně, jak jen umím. Sedl jsem si do tureckého sedu a zase to vypadalo, že medituji. Pousmál jsem se a zavřel oči, sklonil hlavu dolu a soustředil jsem se na klid. Když jsem byl úplně klidný, tak okolo mně létalo pár bublinek, které byly na dotek jemné a když se pomalinku dostávaly ke mně, tak byly i horké. Bylo to příjemné, ale soustředil jsem se tak, že se bublinky objevily i okolo Meiza a já se pousmál ješte víc. Přemýšlel jsem, co se asi tak děje u nás doma, jestli je někdo v sídle nebo ne.

Když si sedl vedle, tak jsem otevřel oči a koukl se na samehadu a pořád si řikal jaké to je mít legendární meč. Lehl jsem si a zeptal jsem se "A co chceš ještě trénovat? Já můžu.. a nebo máš jiné plány?" poptal jsem se a usmál jsem se. Zase jsem si sedl a koukl na jezírko. 'Jak bych mohl bojovat s někym takovym, když jsem tak slabý.. achjo" povzdychl jsem si a koukl se na oblohu. Pořád mi vrtalo hlavou, co se to se mnou stalo, když jsem se nemohl skoro ovládat. 'Co to krucinál bylo?!' Když jsem se koukl znova na Meiza tak jsem se ho znova zeptal. "Jaktože jsem tě proletěl? Když jsem se nemohl ovládnout, tak ty jsi stál na místě a nic jsi nedělal a já tě jen proletěl. Jak to? Co to bylo za techniku ?" pousmál jsem se a sáhl si na břicho přičemž jsem koukal na Meiza a čekal na odpověď .

Podíval jsem se na Meiza a řekl: ,,Tak dobře, sice nevím, jak to udělat, když tě proběhnu, ale pokusím se." odskočil jsem od něj a udělal pečetě. Sebral jsem katanu a rozeběhl proti němu. Sekl jsem náznakem do leva a pak náznakem do prava, sklouzl jsem ale rychle na jeho nohy a sekl po nich. Když jsem se sklouzl až za jeho záda, tak jsem mu sekl po zádech. Neuvědomil jsem si ale, že je tam Samehada. 'Tak co, pokus byl." pousmál jsem se.

Stačilo ji jen nasměrovat a to zvířátko mi ujelo. Ani mě nehlo, abych se za ní rozběhla. Pokud si v té rychlosti natluče, bude si za to moci sama, tudíž jsem šla procházkovým krokem dál.
Došla jsem za ní až téměř po 10 minutách a povzdychla si, když jsem ji viděla oddychovat na trávě.
,,Když se teď unavíš, jsem zvědavá, kdo tě ponese potom domů, když nemáš boty, ale brusle." zakroutila jsem hlavou.  Rozhlédla jsem se kolem. Díky Nanabimu jsem cítila větší množství chakry někde v dálce.
,,Až budeš moci, přijď tamhle ke břehu jezírka, budu tam společně se strejdou Naokim." usmála jsem se na Kairi. Možná nebylo dobře, že jsem ji nechávala samotnou, ale..Když mi ujela, dojde za mnou. Vydala jsem se k jezeru, kde jsem Naokiho zahlédla. Meizu s ním byl, ale spal, odpočíval. Tak jsem ho nechala.
,,Zdravím, Naoki. Ja ti jde trénink se šermírem?" pozdravila jsem ho s milým úsměvem.

Ulekl jsem se Hitomi a pousmál jsem se. "Hime!" hned jsem ji objal a řekl "Co tu děláš? Mno tak jako jde to mno.. jde to." pousmál jsem se a nechtěl jsem říct, že jsem měl malou nehodu s Rokubim, ale to bylo to menší co by jí zajímalo, tak jsem jí to radeji řekl. "Mno.. tak jsem měl menší nehodu tady. ale je to všechno v pořádku." pousmál jsem se nevině a koukl na Hitomi a řekl jsem. !"Koukej co umím Hitomi!" sedl jsem si na vodu a zavřel oči. Začal jsem takovou meditaci, že se okolo mě objevily malé bublinky, ale docela jich tam bylo dost. Pousmál jsem se a otevřel oči. Pořád bublinky okolo mně a já řekl "Na dotek hebké a teplé. Je to prostě příjemné na uklidnění." a hned jsem trochu mávnul rukou k hitomi a pár z bublinek létalo kolem ní. "Příjemný co?" pousmál jsem se a koukal na Hitomi.

,,Nehodu? Jakou?" zeptala jsem zamračeně. Samozřejmě jsem věděla jakou a to mi přidalo na starostech. Zvláště když vytvořil bubliny. Kousla jsem se nervozně do rtu, kdo z toho měl radost, byla Kairi, která sem přicupitala. Bosa!!
,,Kairi!" malinko jsem zvýšila hlas. ,,Budeš akorát nemocná, když budeš bosa." nakrčila jsem obočí a povzdychla si. Vytáhla jsem z malého batůžku, který jsem měla u sebe, alespoň pantofle a podala jí je.
,,Sundej si ponožky, jinak je už nevypereme a obuj se, když tu budeš chtít pobíhat." čímž jsem jí dala trochu volnosti, že nemusí stát jen u mě.
,,Uvědomuješ si, kvůli komu ty bubliny tvoříš, že?" optala jsem se Naokiho.
,,Uklidni se, Mizukage. Myslíš, že je tak blbej?" ozval se nabručeně Choumei.
,,Ne, ale.." chtěla jsem namítnou, ale bijuu mě nenechal.
,,Žádný ale. Koukej mu věřit." nařídil mi a já byla ticho. Hádat se sedmiocasým nebo jakýmkoliv ocasým nebylo nikdy nci příjemného.

Když jsem viděl jak to Hitomi vzala tu moji odpověď, tak jsem dal hlavu dolu. Chtěl jsem brečet a když přišla malá Kairi, tak jsem chtěl zase plakat, že se na mně přišla podívat. Klekl jesm si a řekl Kairi. "Podej mi ruku." počkal jsem až mi ji podá a dal jsem na její ruku moji a okolo Kairi se udělala obří bublina, která se pohybovala, kam Kairi chtěla. Aspoň ať se vyblbne. Pak jsem se postavil a koukl na Hitomi. "Ano Hitomi, vím od koho to mam." Sáhl jsem si na břicho a řekl "Rokubi mi dal jednu schopnost jako pronájem v mém těle." pousmál jsem se a řekl jsem "Hime, vůbec, co tu děláš ?" poptal jsem se a koukl na Kairi jak si hraje ve velké bublině, která může jezdit po hladině vody a nikdy se nerozbije a pro ni je to ideální. Pousmál jsem se a čekal co odpoví Hitomi, ale pořád jsem doufal že mi jednu nevrazí za to nedorozumnění.