Cvičiště č. 1

First topic message reminder :

Civčiště, které se nachází venku.
Je to takové "hřiště", které je vybavené pro cvičení. Jsou zde terče, cviční panáci a další vybavení.
Uděljte si vždy sami svou představu, neumím to popsat ^^')

Když jsem to vykryl, tak jsem se koukal, co udělá dál. Ale z ničeho nic na mně letěl jeho meč ze spoda. Jednal jsem rychle a sekl proti té kataně, čimž jsem ji vykryl. Když se tak stalo, tak opět z ničeho nic na mně letěla ze strany. 'Sakra! Ten je rychlej. Mno nic." Rychle jsem ho kopnul do boku, čimž jsem ho od sebe odrazil. Pousmál jsem se, když jsem viděl, jak je rychlej. "Hmm, tak tohle bylo fakt dobrý. Málem jsi mně dostal." pousmál jsem se a čekal, co se stane dál, s katanou vpřed.

Když jsem přišel na cvičiště tak už se tu odehrával nějaký boj do kterého bych se nerad připletl, a proto jsem začal s hledáním svých studentů. Jako prvního jsem však našel válejícího se Akia. Jak předvídatelné. Říkal jsem si v duchu a něco jsem mu pověděl. " Tak vypadá to že si tady byl první. Gats má pravděpodobně zase spoždění. Přemýšlel si někdy o tom, že přílišný odpočinek otupuje tělo? Já jen, že pokaždé když se vidíme tak poleháváš " Neměl jsem zatím nic co bych řekl dál, a proto jsem mezitím čekal až dorazí Gats.

Zrovna jsem přemýšlel nad tím co bych dneska mohl předvést. Z mého zamyšlení mě vytrhl známý hlas. Líně jsem otočil hlavu a spatřil jsem senseie. Mezitím co vedl jeden ze svých monologů, tak jsem na něj hleděl stejně necitelným výrazem jako obvykle. Když skončil tak jsem se jen mírně pousmál zase jsem se vrátil do svojí odpočinkové pózy. Ohnivý ptáčci se spojili v malou ohnivou kouli na mojí dlani a dál jsem si s ní pohrával.
"Zdokonaluji mysl,..." ozvalo se po chvíli ticha. Nahodil jsem trochu sarkastický úsměv. Nejspíš to znělo jako jednoduchá výmluva, ale byla to pravda. Uvažoval jsem nad smyslem života,.. ne kecám, spíš jsem vymýšlel jak získat ty kapky. A navíc jsem použil jeho vlastní slova. Tělo zdokonaluji když se nikdo nekouká, sám pro sebe jsem se uchechtl. Ale radši jsem dál mlčel. V jistém smyslu měl pravdu, budu muset víc zabrat.

Zamračeně jsem se na něj podíval když se stále jen válel. Vsadil bych se že celej den jen polehává a spí, nebo přemýšlí nad zbytečnostmi. Samozřejmě byla možnost že přemýšlí jak mi vzít měsíční kapky, ale bude mu to k ničemu. Tenhle trénink není o vymýšlení strategie, jde o zlepšení týmové spolupráce. Když mi ukážou nějakou dobrou synchronizaci, která nebude trvat jen po dobu tréninku tak je uznám za své studenty. Pokud získají i kapky tak je to bonus pro ně.

Rychle jsem zareagoval a sekl taky. Vyblokoval jsem první sek a z ničeho nic byl ve vzduchu a sekl na má záda. Rychle jsem se otočil, přičemž jsem mu zastavil druhej útok na záda, ale když jsem mu to vykryl, tak mi nechtěně vyklouzla katana na zem. On jak dopadl na zem, tak mi hned sekl na nohy. Nevěděl jsem, co dělat. Jen jsem vyskočil do vdzuchu a doufal že mně nechá sebrat katanu. Když jsem dopadl na zem tak jsem na něj koukal.

Sebral jsem katanu ze země a strašně jsem se styděl. Povzdychl jsem si a řekl: „Achjo vyklouzla mi, vím, jsem nemehlo.“ Vztekal jsem se, ale zanedlouho jsem nabral síly a vzchopil se. Civěl jsem na něj jako zkoprnělý a v duchu jsem si říkal: „On má dřevěný meč a já normální katanu?“ Pomýšlel jsem na to jak bych se mohl uklidnit a vzpomenul jsem si na Hikari a Hitomi jak trénují, „to by byla pohodička trénovat s nimi“ myslel jsem si a přitom já tady tak tvrdě dřu jak jen můžu, abych se stal dobrým šermířem. Neznámý hlas dodal „tak se snaž ještě víc. „Hee?“ kdo to řekl? Podíval jsem se do stran a nikdo nikde, jen dvě osoby si povídaly opodál. „Už tu nejsme sami“ a pousmál jsem se. Podíval jsem se na Meiza a pronesl „tak co můžeme?“ Vytasil jsem katanu před sebe a čekal jsem co se stane.

Pomalým krokom som došiel na cvičisko a pozeral som pri tom do zeme. Napriek tomu, že v Kirigakure bolo daždivé počasie, nebola zablatená. Zdvihol som zrak a uvidel mnoho ľudí, medzi nimi aj môjho senseia a partnera. Pravou rukou som sa prehraboval vo vlasoch a s úsmevom na tvári som došiel až k nim. "Idem príliš neskoro? Zaspal som." Dodal som na vysvetlenie a čakal na ich reakciu.

Chvíli jsem jen tak přemítal nad budoucností a po nějaké chvíli se tu konečně objevil Gats. Když přišel otočil jsem k němu hlavu a trochu nechápavě na něj zíral. Zaspal, hmm,... Seskočil jsem z větve a pořádně jsem se protáhl. Už jsem na tý větvi nějákou hodinku seděl a tak mě z toho docela boleli záda. 
"To je dost že jsi tu." tiše jsem si postěžoval, ale nehodlal jsem to dál nijak rozvádět. "To abychom začli" tázavě jsem střídal pohled mezi Gatsem a senseiem. Když jsem se na ně teďka takhle díval, došlo mi že si jsou opravdu dost podobní, teda aspoň vizuálně.

Konečně jsme tu byli všichni tři a trénink mohl začít. " Trochu poupravím pravidla pro tentokrát. Nebude časový limit, když už nebudete moci pokračovat tak je konec. Pokud si neuvědomíte podstatu tohoto tréninku tak nejenom, že nedostanete oběd, ale klidně vás pošlu zpátky do akademie. Oba dva. " Poodstoupil jsem trochu dál od nich abych jim nechal nějaký prostor. Bylo jen na nich zdali je pošlu na akademii nebo ne. " Můžeme začít " Zvolala jsem a odstartoval jsem to. Bedlivě jsem sledoval oba a vyčkával na jejich reakce.

Když sensei domluvil jen jsem se tiše pousmál. "Počkat chvilku." přesel jsem blíž ke Gatsovi, tak aby jsme se mohli nějak domluvit a potichu jsem se ho zeptal na takový základní věci jako jsou techniky a co mu jde a naopak nejde. (Já si to zjistil xD Ale jen aby to bylo oficiálnější) Bylo to důležité jestli chceme bojovat jako tým. Když mi trochu lépe představil co umí, tak jsem mu vysvětlil i něco ze svého repertoáru. Svoje vlastní techniky a podobně (podpis). Chvíli jsem přemýšlel a pak mi jsem vymyslel jsem menší plán a tak jsem ho do něj zasvětil. Vytáhl jsem z inventáře svitek, dvě pečetě a kunai a podal mu je.
"Tak začněme!" trochu hlasitěji jsem upozornil že jsme se už domluvili a podíval jsem se na senseie. Potom jsem se otočil na Gatse a čekal na to až začne.

-Super, žiadny časový limit.- V mysli som sa usmial a prekvapene pozeral na Akia. To už začíname?? Ale ja ešte nie som pripravený, teraz som vstal...Premýšľal som nad stovkou výhovoriek, no nakoniec som nepovedal nič. Urputne som počúval Akiov plán a jeho informácie. Môj rozum bol dosť veľký na to, aby som dokázal v rýchlosti pochopiť to, čo odo mňa chce a zapamätať si plán. Ponúkané veci som si vložil alebo lepšie povedané napchal do zadného vrecka, pretože už tak bolo plné. "Len aby si vedel, podľa mňa to nevýjde, ale času máme dosť, tak je to jedno." Hovoril som Akiovi zatiaľ čo som si vkládal veci do kapsy. Z ničoho nič som som zložil ruky k sebe a najväčšou rýchlosťou akú zvládnem, som začal skladať pečate. Tri sekundy potom som dokončil pečate,"Katon: Zukokku!",odrazil sa za seba a odskočil som pár metrov dozadu. V polovici skoku sa na Katara rozprskla obrovská vlna ohňa, ktorá ho obkolesovala zo všetkých strán. Zľava, sprava, zhora aj z dola.

Společně s Gatsem jsem uskočil a několik metrů a ve chvíli kdy vypustil tu techniku, na chvíli jsem se pozastavil. Není to tak velké, jak jsem myslel. Četl jsem o tom, ale nikdy jsem tu techniku na vlastní oči neviděl. Když najednou technika vybouchla a šílenou rychlostí se začala rozšiřovat. Je to obrovské! Rychle jsem poskládal pečetě a ve stínu té obří techniky jsem použil vlastní Kurashi Kaen. V podstatě jsem vyfoukl obrovské množství plamenů, které tak nějak splynuly s Zukkoku. Vizuálně to vypadalo jako by se Zukkoku o něco zvětšilo a sensei si nemohl všimnout, co jsem udělal. S Poloviční pečetí jsem stále přidával na ohni a druhou rukou jsem rozhodil prudce sedm kunaiů s falešnými výbušnými lístky tak aby ho obklíčili v kruhu a zároveň v ten moment kdy musel řešit jak si poradit s obrovským Zukkoku.

Gats chtěl hrát tvrdě tak jsem si řekl, že kašlu na předchozí strategii a dám mu trochu na prdel. Měl jsem připravené pečetě, stačilo jen vyřknout název techniky. " Suiton: Bakusui Shōha " Velmi rychle jsem vytvořil ohromné množství vody, které by konkurovalo jeho technice. Suiton měl velkou výhodu nad katonem, a proto jsem měl výhodu že jsem tu měl ohromné množství narůstající vody zatímco já byl na jejím vrcholu. Když jsem vodou narazil do jeho techniky vypadalo to jako přetlačovaná. V jednu chvíli to vypadalo že má nakonec navrh, ale podařilo se mi to prolomit. Přišel jsem ale o podstatně velkou část techniky a zbytek dopadal na ně zatímco já byl ve vzduchu a tvořil rychle pečetě.

Chtěl jsem zaútočit, ale z ničeho nic se tu objevil jiný kluk a začal si povidat z Meizem. Tak jsem počkal, co se bude dít. 'O čem si asi tak povidají ?" sledoval jsem, jak záhadný kluk jde ke mně . Zabodl jsem katanu do země a podal mu ruku. ,,Čau, já jsem Naoki, a ty?" poptal jsem se a prohlížel si ho. Pomyslel jsem si: 'Mno, asi nový student nebo nevím, ale to chce s námi trénovat? Mno proč ne? Aspoň uvidím jiného, jak bojuje. Všiml jsem si, že se dívá na jezírko za námi, pousmál jsem se. 'Tak tohle bude zábava.'

Když se srazilo Zukkoku a Bakusui Shoha, na tváři se mi objevil lehký úsměv. Všude okolo začala syčet voda a to byl moment na který jsme čekali. Moje Kurashi Kaen plameny se změnili v deset ohnivých ptáků a jelikož musel přidělávat hodně velké množství vody aby se vůbec zbavil Zukkoku tak z páry jež vycházela ze střetu technik na něj doslova vybafla technika kterou jsem schoval ve stínu Zukkoku. Mířili na něj zepředu a ze stran, nemohl je vykrýt když se musel soustředit na Zukkoku. Zasáhli ho po celém těle takže se nemohl minimálně na jedno kolo hýbat takže nemohl složit ani pečetě. A já jsem měl stále ještě možnost nějak zaútočit. Rychle jsem složil pečetě a vrazil ruku do země. Všude okolo něj se rozžhavila země tak moc, že když na zem dopadala voda tak se pomalu vypařovala. Ze země vytryskávali proudy lávy, ale ty se spařili se zbytkem vody. Jeho vlastní voda byla nebezpečně vřelá a pomalu se vypařovala. I mě bylo docela horko a po čele mi začal stékat pot.

Predo mnou sa zrazili dve obrovské techniky. Už na prvý pohľad bolo jasné, že má Bakusui Shōha navrch, ale všetko to išlo podľa nášho plánu, lepšie povedané podľa Akiovho plánu. Veľa som toho zospodu nevidel, kedže sa všetko odohrávalo vysoko vo vzduchu. Ale presne som vedel na čo čakám. V momente, kedy Kataro padal na zem som sa vzchopil. Začali sa okolo neho vytvárať lávové steny, a sekundu pred tým som sa za neho premiestnil Shunshinom. Moje schopnosti ninjutsu boli natoľko dobré, že môj presun by si nevšimol ani jounin. Ešte k tomu všade okolo sa odparovala voda a vydávala tak hlasné syčanie, že môj Shunshin nebolo ani počuť. Hneď potom moja ruka smerovala obrovskou rýchlosťou ku Katarovmu krku, plánoval som presný úder, natoľko silný, aby omdlel. Kataro bol paralyzovaný veľmi dômyselnou techinkou, následne uveznený spolu so mnou v lávovom väzení. Nebola tu takmer žiadna cesta úniku. Na perách sa mi objavil letmý úsmev. Konečne sme smerovali k úspechu.

Bylo poměrně nebezpečné stát celou dobu na obří tsunami, a proto jsem skočil do vzduchu těsně než se střetli a vytvořila se pára. Zukkoku a Bakusui Shōha byly velmi silné techniky, ale stále ne nejsilnější. Moji studenti však neváhali a jeden z nich schoval do stínu Zukkoku ptáky, kteří posilovali Zukkoku, ale tím že ho posilovali znamenalo, že museli se zukkoku splynout a o to se postarala voda. Jenže několik páků vyletělo krátce po sražení z páry. Byl jsem ve velké nevýhodě, protože jsem byl ve vzduchu a neměl šanci manévrovat. Proto jsem při skoku předtím začal tvořit hned pečetě než se ke mě dostali. Původně jsem chtěl použít jinačí techniku, ale musel jsem to změnit. Vypadalo to, že mě zasáhli, jenže to bylo pouze mé kawarimi no jutsu které bylo plné kouře takže nešlo rozeznat zdali to jsem skutečně já nebo ne. Jak jsem se přesvědčil tak skutečně dodržují týmovou spolupráci. Gats měl zase ten svůj vítězný úsměv, jenže to netušil že na lávové stěny letí kunaie s výbušnými lístkami a po něm samotným drát. To zdali se nechá chytit je jen na něm. Akia jsem však nespouštěl z očí, kdyby mě skutečně zasáhnul tak by mě to odpálilo celkem daleko s povrchovými zraněními i když jsem už na popáleniny zvyklej.