Hokage monumenty

Ok... zamračila jsem se a sledovala jak Yuna zmizela. Ne nebyla v pohodě. Nebyla jsem slepá. Povzdechla jsem se a otočila se na Taikiho. Jdeme nebo co? zeptala jsem se a ať už šel nebo ne tak jsem začala scházet ze schodů a strčila si do pusy párátko. Jakej to krásnej den


//PŘESUN

Krátce jsem přikývl a pozoroval, jak mizí. Není to moje věc. Připomněl jsem si, protáhl se a vyrazil za Michiyo. Přesto mám o ní starost...
//Přesun

Spolu s bratrancem Itamou, o kterém jsem vůbec nevěděl, že to je on, jsme se objevili na monumentech. Byla to jen chvilka, která jakoby trvala několik měsíců. Jak je to možné? Tak strašná časoprostorová technika?! Jak to jen udělal?!
Otřepal jsem se ze strašného zážitku a můj mozek horečně pracoval.

Dopadl jsem kousek od něj a díval se na něho. Skrz masku jsem se musel pousmát, protože jsem viděl, že ho ta technika trochu zarazila. Všechno šlo podle mého plánu. ,,Užíváš si svůj poslední den na tomto světě?"

Z monumentů šla cítit obrovská chakra a tak jsem se vydal tímhle směrem. Po cestě zde jsem však udělal zastávku, abych doplnil své Hiraishin kunai. Objevil jsem se vedle Assasina a podíval se na Itamu. Měl na sobě masku a tak jsem nepoznal, že je to on. Bylo mi jasné, že tohle asi není přátelské posezení, když tu stál bratr a vypadal nějak divně, jakoby by byl chycen v nějaké technice, proto se asi nezúčastnil obrany vesnice, ale chránil ji zde proti jinému soupeři. Podíval jsem se na Itamu. ,,Co tady chceš?" vědel jsem, že pokud dojde k bitvě nebude to zrovna ideální vzhledem k tomu, že jsem před chvíli bojoval proti Iwě.

Když se tu objevil Seito, ani mě to nepřekvapilo. Dokázal jsem ho vycítit na větší vzdálenost. ,,No, přišel jsem si pro Kyubiho a pak pro Assasinův život," podíval jsem se na Assasina a pak zpátky na Seita. ,,ale život bratra bude mít stejnou hodnotu." můj hlas zněl jinak, takže mě Seito nemohl poznat. Pod maskou jsem se pousmál a chystal se na boj.

Vytáhl jsem kunai a postavil se do bojové pozice. ,,Nedostaneš ani jedno." na nic dalšího jsem nečekal a složil pečetě. Suiton: Suiryuudan no jutsu. Měl jsem aktivované Mizu no jikuukan, takže se voda zformovala vedle mě a rychle zamířila na Itamu.

Pod maskou jsem se znovu pousmál a stál pořád na místě. Znal jsem všechny Seitovy techniky a vždycky začínal zrovna touhle. ,,Vždycky jsi byl tak předvídatelný a horkokrevný. Nic se nezměnilo." aktivoval jsem Kamui a technika proletěla skrze mě a pokračovala dál. ,,Jak chceš však vyhrát, když mě nezasáhneš?"

Cože? Myslel jsem si, že se vyhne, ale on tam prostě stál a technika jen proletěla. Navíc o mně mluvil, jakoby mě znal, ale nemohl jsem si na něho vzpomenout. ,,Kdo jsi?" Tohle by mohl být pro mě celkem velký problém.

Tahle situace se mi líbila. Ten pocit když Seito nemá ponětí, kdo jsem, ale já vím o něm všechno. Vím i to, že na sobě má mojí značku a toho jsem teď chtěl využít. ,,Jména nejsou důležitá." v mžiku se mi v ruce objevila katana a já složil pečetě. Hiraishingiri. Neměl šanci uhnout, protože jsem se objevil přímo u něj. ,,Tak se podobáš druhému a nakonec tě zabiju technikami, které vymyslel."

Měl pravdu. Tohle jsem vůbec nečekal a tak mě zastihl nepřipraveného. Stihl jsem však trochu vytočit tělo a tak mi netrefil žádný důležítý orgán, ale poranil mi celý bok. Bylo to dost bolestivé a já musel do kolen. Díval jsem do země a sledoval kapky potu a krve, jak padají na zem. Na světě jsme jen tři, co umíme používat Hiraishin, co já vím. A jen od dvou mám na sobě jejich značku. Jelikož mě teď Assasin neprobodl, tak mi bylo jasné o koho se jedná. Pohlédl jsem na něj. ,,Itamo..." postavil jsem se obtížně na nohy a držel se za bok. Levá strana vesty byla promáčená krví a já se díval přímo na Itamu. Tenhle boj se pro mě moc dobře nevyvíjel.

Tenhle úder bývá smrtelný, ale záměrně jsem mu nemířil na důležité orgány a navíc tomu pomohl i hodně on, že se vytočil. Chtěl jsem si s ním ještě chvíli hrát a jen tak se pod maskou pousmál, když řekl mé jméno. ,,Jsem rád, že jsi si na mě vzpomněl bratránku." přešel jsem blíže k němu a chystal se na další útok. Ještě chvíli a Seito určitě padne. Dost mi nahrává i fakt, že už jednu bitvu absolvoval, než přišel zde. ,,Člověk udělá za život hodně chyb, ale z některých už se nepoučí." Fuuton: Shinkuuha. Tomuhle by se měl v pohodě vyhnout. Šlo mi jen o to z něho vycucat veškerou sílu, co mu zbývala.

Když na mě mířila technika, okamžitě jsem odhodil kunai a rychle se k němu teleportoval, takže jsem se technice vyhnul. Moc dobře jsem věděl, že mě má v plánu vyšťavit. Nemůžu se ani nikde teleportovat, protože by mě hned pronásledoval. Tenhle boj mohl skončit jen jediným výsledkem. ,,Itamo, kdy se z tebe stalo tohle?" chtěl jsem pro sebe získat nějaký čas na odpočinek.

,,Já jsem pořád stejný. Jenom jsem pochopil pravdu." otočil jsem se směrem, kde se objevil a kráčel pomalu k němu. ,,Taky by jsi mohl poznat pravdu, kdyby jsi se ke mně teď přidal." natáhl jsem k němu na chvíli ruku, ale pak ji zase spustil. ,,Ale já pracuji sám." pousmál jsem se a objevil se u něho a hned na něho začal útočit z blízka.

Najednou se zase objevil u mě a zasypal mě údery. Naše rychlost byla na stejné úrovni, ale i tak dokázal všechny moje údery zablokovat. Neměl jsem čas na to skládat pečetě a tak jsem jen dále odrážel útoky. Každý úder byl pro mě však těžší a těžší.

Díky sharinganu jsem všechny jeho útoky zablokoval a navíc jsem získal i potřebný čas. Ve správný moment jsem složil pečetě. Fuuton: Shinkuugyaku. Útok byl vedený tak, aby se nemohl vyhnout jinak, než že použije Hiraishin, protože kdyby tak neučinil, tak by ho moje technika z blízka rozsekala. Očekával jsem tedy jeho teleportaci a to už jsem pomalu mizel. Seito teď moc šancí neměl, protože ať se objeví kdekoliv, já budu okamžitě u něho připraven ho zabít.

Po Jedne ukoncene bytve jsem si vsiml jine ktera se zrovna nekonal daleko. Ja vedel ze neco viselo ve vzduchu a tentokrat jsem se rozhodl pokusit se pomoct. Cim jsem byl blyze vsiml jsem si hokageho ale i Seita ktery tam bojoval a podle toho kolik mel cakry a nemluve o jeho zraneni ten boj vypadal hodne spatne. Diky rozsahu Byakuganu jsem vedel kde jsou a co sem videl mi akorat pripomelo stare casy.

"Hikaru ty se fakt umis priplest nekam kde to fakt je o hubu a navic trochu mimo tve schopnosti." Rikal jsem si vhlave mezitim co jsem bezel po tvarich predchozich Hokage. Byl jsem si jisty ze o me vi mozna jen Seito ale nevedel jsem jestli ten druhy. Setril jsem cakru a vyckaval na prilezitost az bude ke me Seituv Souper zady a ja mohl zautocit ze zalohy prece jen jsem nevedel zdali si je mou pritomnosti vedom nebo ne. Nechtel jsem prilis vyckavat ale taky se ne uplne zdrzet. Bylo mi jasne ze tohle muze byt nad me schopnosti. ale zaroven jsem se nehodlal zdrzet. Prece jen Hokageho zivot byl pro vesnici dulezity a v dobe valky byl cenejsi nez muj. Plne jsem si uvedomoval ze tohle muze byt posledni vec kterou udelam. Tudis jsem stal na hla hlave a vse sledoval.

Celou dobu jsem ho pod jeho maskou neviděl, ale spatřil ho až teď. To proto mě celou dobu blokoval úplně v klidu. Navíc teď přišel jeho útok. Měl to dobře načasované. Zatracený Itama...Vždycky je pár kroků předemnou. Složil jsem jednu pečeť, ale nic se nestalo. Bylo to v mém plánu, ale když jsem složil druhou pečeť, přemístil jsem se kunai, který jsem odhodil na začátku bitvy. Viděl jsem, že Itama nestojí na svém místě a taky si všiml Hikara. Bylo mi jasné, že Itama už o něm ví, byl to totiž jeden z nejlepších senzibilů, které jsem kdy potkal.

Na tenhle moment jsem čekal dlouho. Seito se zachoval přesně tak, jak jsem chtěl já. Moc dobře jsem věděl, kde se nachází jeho kunai a teleportoval se tam. Jelikož jsem s teleportací začal dříve, byl jsem u něho o něco rychleji a jakmile se Seito objevil, tak jsem mu vrazil katanu do zad. O Hikarovi jsem věděl taky, přeci jen jsem se neučil senzibilem jenom proto, aby mě někdo překvapil ze zálohy. Bohužel pro něho a Seita jsme se od něj nacházeli až příliš daleko, takže nebyla žádná šance tomu zabránit.

Tusil jsem ze kdyz se nic nedelo nemelo cenu se schovavat. Vyskocil jsem z poza previsu a videl jsem jak miri katana do Seitovych zad. V ten moment do me vjel takovy vztek ze me samotneho opet pohltil na malou chvili pud sebezachovy ze jsem chtel utect. Ale v posledni chvili jsem se vzpamatoval nebylo kam utect. Jakmyle se ve me vse vzpamatovalo  cakra kolem mych rukou az po lokty se zacinala formovat chvili ne do janseho tvaru ale behem okamziku se zgormovala do tvaru Dracich hlav. Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti). Hned potom jsem se vyritil smerem na Itamu.

Když jsem se objevil u kunaie, už tu byl Itama a probodl mě katanou. Jeho plán byl téměř dokonalý, ale teď měl na kataně napíchnutý jenom kus špalku a já stál daleko od něj, protože jsem použil Kawarimi. Právě to byl můj plán, když jsem skládal pečetě ještě před tím, než jsem použil Hiraishin no jutsu. Podud chci bojovat s Itamou, musím být o krok před ním. Najednou jsem viděl, jak se na něj Hikaru řítí. Chtěl jsem se za ním rozběhnout a zastavit ho, ale byl příliš daleko. Snad Itamu budu pořád zajímat já. To poslední co bych zde chtěl, aby někdo přišel zbytečně o život. Doufal jsem, že Hikaru ve svém postupu zpomalí a útok lépe promyslí. Ještě se tu objevila Hana a její papíry mi obalily zranění. To mi zatím přišlo celkem vhod, protože to možná na chvíli zastaví krvácení.