Velká síň - taneční sál

First topic message reminder :



Po celou dobu slavností je tohle hlavní místo všech možných jednání a společenských aktivit. V prvním patře se nabízí catering, v patře druhém je pak velký taneční sál, ve kterém by měla (až na nejnutnější výjimky) hrát živá hudba všech možných žánrů, ale hlavně těch vážných, na které se dá tančit.
Tak s chutí do tance, vážení!

Konečně jsme dorazili do Velkého sálu. Pokud se mi Hisa po cestě někde neztratila, nejspíš jde pořád se mnou. Z toho incidentu na nádvoří vypadala trochu rozladěná. I já jsem byl, ale voják nikdy nesmí váhat a už vůbec bych se neměl nechat vykolejit nějakým takovým incidentem.
S příjemným překvapením jsem zjistil, že né úplně všichni jsou zde vystrojeni do společenského. Na druhou stranu, někteří to nenechali náhodě a měli krásné šaty, nebo společenské oděvy. Já prostě hold nic takového neměl, bohužel.
S jídlem to vypadalo tak, jak jsem si myslel, ale překvapilo mě, kolik tu bylo lidí. Nečekal jsem jich tolik.
Moc známých tváří jsem tu neviděl, snad až na Mizukageho-sama a Otokage s jejím doprovodem, které jsem viděl na setkání Kagů.
Abych jen udiveně nestál u dveří, poodešel jsem kousek stranou a nejlépe jsem si zkusil někde sednout.

Jakmile jsme přišli do sálu, musela jsem žasnout nad tou krásou. Nic takového za mích časů nebylo. Takové slavnosti v Kiri nebývaly. Rozhlédla jsem se po ostatních v sále. Mizukageho jsem poznala, i když jsem měla tu čest ho vidět jen jednou. Přejela jsem pohledem dál a přitom pokračovala za Keigem. Mou pozornost upoutala blonďatá žena s růžovými prameny vlasů. Jak odvážné. Ale moje bílé vlasy byly lepší. Nikdo tak nemusí vidět případné šediny.
"Kdo je ta žena?" ukážu na tu blondýnku, ale spíš si prohlížím s kým sedí.

Pohodlněji jsem se zabořil do židle a jako obvykle vypadal těžce znuděně. Mě zabavit to bylo i normálně těžké, taková akce nebyla nic pro mě, nebýt tu brácha, dávno bych se zdejchnul - s dovolením blondie nebo bez něj. Nakonec to byla právě ona, kdo mě zaujal, protože jsem nějak nečekal, že se vzpamatuje tak rychle. Ale vlastně jsem nemohl říct, že bych jí nějak hluboce znal, takže co já vím.
Docela mě pobavila tou větou o pekle. No jo, kdo by neznal ji a její pověst, trochu to ale nepasovalo k tomu, jak si předtím stěžovala, že ji všichni nenávidí. Nicméně když to teď Tatsuya řekl, napadlo mě, že tady se rozhodně nenávidí kde kdo, to jak se všichni navzájem hlídali a byli obezřetní bylo fakt úžasný.
Mrkl jsem přes sál a zrovna se jim chystal oznámit, že já teda odcházím, když jsem si všiml drobné, bělovlasé dívky kousek ode dveří. Dívala se zrovna na Reinu a bavila se s nějakým chlápkem, ale čím déle jsem si jí prohlížel, a že jsem to nedělal nijak nenápadně, tím víc jsem se škodolibě šklebil. Pod stolem jsem kopnul do Tatsuyovi židle. "Řekl bych, že přece jenom budeme součástí šťastné rodinky." hlavou jsem trhl směrem k dívce, aby si jí bratr všiml. Neměl jsem pochyby, že ta holka patří do našeho klanu.

Sledovala jsem ty tři. Pánové se na někoho zaměřili, ale já spíše víc vnímala Mizuki. Tatsuya ji zkazil.
"Mizuki měla by si přestat pít, nebo k tomu pij aspoň něco nealkoholického. To platí pro všechny. Se mnou to nic nedělá, ale vás domu nepotáhnu s ostudou. Nechám vás tady ve věznici Kirigakure dokud nevystřízlivíte." samozřejmě to bylo jen zastrašení. Ty tři bych tu rozhodně nenechala. Pomalu jsem se zvedla a otočila se na místo, kam mířili oči Kagyuovi. Další Kaguya? Rozmnožujou se rychle asi vápník. Nicméně jsem se rozhodla trochu oživit zdejší atmosféru, první tanec způsobil poprask třeba ten druhý vytvoří diskuzi. Zamířím si to přímo za Faitem. Rozhodla jsem se slušně počkat, až přesune svou pozornost na mě. Ale ta dívka na trůně Raikageho mi byla nějak povědomá. Zahloubala jsem v paměti a že mě paměť zatím neselhala...to je Atsuka? to malé dítě s lízátkem co mě rádo objímalo? podivila jsem se.

Asi jsem nebyl ten typickej rozumnej starší brácha, co by Tatsuyovi zatrhl veškerý problematický kroky nebo mu alespoň vysvětlil, že když jsme v cizí vesnici, pravděpodobně si nás kliďánko podají.. no, tak tenhle typ bráchy jsem teda fakt nebyl, takže jsem se jen ušklíbl a zavrtěl hlavou. Bylo to tak vždycky - začal se nudit a přišly ty jeho pitomý nápady. Už mockrát se mu to nevyplatilo, provokoval až moc, ale co bych to byl za dvojče, kdybych nestál na jeho straně? Když nic jinýho, tak se o svýho malýho bratříčka postarám a budu mu krýt pr***. Bez tak jemu něco vymluvit, to byl nadlidský úkol. "Dostaneš přes držku.." upozornil jsem ho. Nejspíš ne zrovna od té slečny, ale od toho chlápka za ní určitě, potažmo od nějakého oinina. "A já s tebou.." vzdychl jsem, aby bylo jasno, že se na mě může spolehnout. Ale to už věděl. No říkal jsem si, že nás stejně blondie nenechá dělat moc velkej bordel.
Pak jsem se tak kouknul na Mizuki, jak to tam vyklopila a skoro jsem otevřel pusu dokořán. Zašklebil jsem se, byla taková už předtím nebo na ní má neblahý vliv Tatsu?
"Jen jí nech, blondie, někdy se to musí naučit.." pozvedl jsem ramena a usmál se na bráchu. "Líbí se mi čím dál víc. Mizuki, nemáš ségru?" lehce jsem se na ní usmál. Třeba to tu nebude tak marný, jak jsem čekal!

Hisa se mě zeptala na Reinu Kanu. Nevěděl jsem, do jak velkých podrobností mám zabíhat, ale měl jsem na jazyku takovou... stručnou charakteristiku.
"Nenech se oklamat jejím půvabným vzhledem Hiso. To je Reina Kana. Kage zvučné vesnice. Opět. Když ještě žila, vedla Otogakure dost striktně. Nevím co je to za osobu, ale vím, že za její doby nebylo moc lidí, co by se jí opovážilo odporovat. Je to uživatel Shotonu a nyní také Edo Tensei. To znamená, že vstala z mrtvých, jako náš Mizukage-sama. Paradoxně, to on ji vlastně zabil.
Tak to alespoň říkají historické prameny. Četl jsem to nedávno, když jsem byl ve špitále, tak to mám ještě v živé paměti. Sám o ní nic moc nevím. Potkal jsem ji jednou, na srazu Kagů, ale tam byla moc hustá atmosféra na nějaké závěry. Prostě jen zkus... se na ni špatně nedívat a mělo by to být dobré."
Nevěděl jsem, jestli to mám myslet jako žert, nebo zcela vážně. Podle toho, co jsem o Reině četl, u ní člověk nikdy neví.

Ještě chvíli jsem si ji mlčky prohlížela. Pak se na nás podívala, jakoby vytušila, že se o ní bavíme. Třeba umí číst myšlenky. Napadlo mě. Pak ale vstala a ve mě hrhlo, že jde za námi a tak jsem se trochu posunula ke Keigovi. Naštěstí měla zamířeno za Mizukagem.
"Když ji tedy paradoxně zabil, co tu dělá? Mě někdo zabít a pak oživit, šla bych mu po krku." usoudila jsem, ale třeba na to má jiný názor.
"Za nás ženy nevládly. Neměly u mužů takový respekt. Teď je zřejmě jiná doba." usoudila jsem, a pak mi pohled opět spočinul na těch dvou mužích. Měla jsem divný pocit, ale raději jsem ho neříkala nahlas a zase se otočila na Keiga.
"Ty si tedy navštívil velký sraz kágů? Jaké to bylo?" vyzvídala jsem.

Po dlouhé době tance si sednu na židli která je volná. Venku to žije o hodně víc ale zase tady víc uslyším a i víc zístím. Lidi se tu celkem dost baví jedině já si držím odstup od lídí kolem sebe. Sklenka sáke co jsem si odložil zustala a pokračuju v pítí alkoholu.

Soshi

Dorazil jsem do sálu a strach ze mě spadl. Bylo tu tolik lidí a všichni se radovali, smáli, tančili...
Našel jsem nějaký prázdný stůl v rohu a rozhlédl jsem se po sále. Najít Mizukageho nebylo tak těžké. Nebyl ale ani tak vysoký ani hrůzostrašný, jak se říkalo. Určitý respekt ale měl, to se mu upřít nedalo.
"Hele, podívej, támhle..." ukázal jsem na něj a hlavou mi probíhala spousta myšlenek. Mám jít za ním? Co mu mám říct? Mám mu TO říct?
Nicméně oči mi zářily obdivem.

Faito

Přijal jsem dar s lehkou úklonou.
"Je mi ctí alespoň Vás přivítat na našich slavnostech. Doufám, že se problémy v Kumogakure již brzy vyřeší a áš Raikage bude mít více času na své zájmy..."
Skříňku, která ještě dohrávala, jsem opatrně zavřel a položil k dalším darům.
V sále se náhle zhaslo. Pousmál jsem se. To už je půlnoc?

"Vážení hosté! Nyní přichází lehký, doprovodný program. Právě teď mezi vámi prochází služebnictvo, které dá dvěma z vás nalepovací štítky. Ti dva budou vrazi. Až se rozsvítí, vrazi mohou nalepovat štítky ostatním na oblečení. Ten, kdo na sobě najde štítek, nebo ucítí, že je a něj štítek přilepován, zemřel, nesmí mluvit, a pokud možno si sedne nebo se odklidí do strany.
A protože zde máme velevážené hosty z ostatních vesnic, budou to právě oni, kteří se zhostí rolí detektivů. Pokud si myslíte, že víte, kdo je vrah, pak k němu přijďte a položt mu ruku na rameno. Ale pozor každý z vás má jen jediný pokus!"

Domluvil jsem a zatímco se rozsvěcela světla, chtěl jsem odejít ze sálu. Musel jsem si něco zařídit...




// Vrazi jsou Tetsuya Kaguya a Akemi Kagayaki. Je jen na vás, jak dlouho bude hr na vraha trvat ;-)

//Tak ještě jednou pro nechápavé - "Vrazi" dostanou nálepky do ruky. Ty schovají a pak mohou komukoli nalepit nálepku na oblečení. Ten je mrtvý. Detektivové se snaží odhalit, kdo lepí nálepky. Ostatní pokračují v tanci, konverzaci apod. Je to úplně obyčejná hra, která se na plesech hrávala a někdy i hraje.

Náhradním vrahem za Akemi bude Atsuka

Na Tatsuyovo poznámku jsem reagoval až po krátké pauze, během níž jsem přemýšlel, sám snad ani nevím o čem. Pozvedl jsem obočí a ušklíbl se. "Tvoje plány znamenají, že mě obvykle na konci chce někdo zabít.." poznamenal jsem sarkasticky, nikoli znuděně. Jo, Tatsu měl obvykle plán rozpracovaný k větě: Mám plán, dál jeho strategie nesahala a prostě se to vždycky nějak zvládlo, netvrdím, že to mnohdy nebylo bolestivé, ale bývala to sranda, nebyl jsem zodpovědnej typ, takže mi to vlastně nijak nevadilo. Plynule jsem přešel do tématu Mizuki-alkohol-bushin a zazubil se. Že by nám Tatsu žárlil? No každopádně, sbalit holku někomu cizímu? Klidně. Sbalit holku jemu? V žádném případě. Vypadal s ní fakt spokojeně a dokonce i mě se Mizuki zamlouvala, takže jsem to vlastně docela podporoval. Samozřejmě ve své hlavě, fanynku nahlas jim dělat nebudu! Když jsem tak na ně koukal, napadlo mě, že zatím co oni si tu cukrují jak hrdličky, já jsem už delší dobu  bez společnosti. To by se mělo napravit..
Právě to - zírání po sálu při hledání potenciální jednorázovky, mi zabránilo Tatsuovi odpovědět hned na tu otázku s bojem, protože sotva jsem chtěl vyjádřit svůj znuděný názor, zhasla světla. Upřímně, nevnímal jsem ani Mizukageho, takže když jsem ve dlani postřehl samolepky, chvíli jsem na ně koukal a netušil, co se po mě chce. Ale tu hru jsem znal, takže mi to došlo celkem rychle. Ušklíbl jsem se. Takže jsem vrah.. Jak typické! Docela mě to pobavilo, i když jsem navenek nedal nic znát a prostě si ty lepíky strčil do kapsy. Sice jsem si říkal, že ironičtější by bylo hodit tuhle roli na blondie, ale co už, to by se asi urazila a celá ta myšlenka setkání, kterou před chvilkou Mizuki taktně shrnula, by byla v háji.
No, děcko jsem nebyl, abych si hrál, ale na druhou stranu jsem si říkal, že proč ne. "Další jsou na mě." oznámil jsem skupince u stolu a zvedl se, že jdu pro další panáky. Spojit povinné s užitečným mi vždycky šlo. Bylo mi jen líto, že tu není Tou, tomu bych tu nálepku nalepil na čelo s velkou chutí! Takhle jsem jen prošel sálem, minul toho nabušenýho týpka a první lísteček děsně nenápadně lípnul tý slečně z Kaguya klanu přímo na tvář. Věnoval jsem jí líbezný úsměv a pokračoval si to cestou k baru.
/Hru neznám, takže snad ok:)

Faita, absolutně nezajímalo, že jsem stála přímo za ním a slušně na něj čekala. Jakmile se zhaslo, tak jsem se napjala, tohle jsem zažila už několikrát. Ale pak se ohlásila nějaká hra. To si snad dělá srandu. Zmatně jsem se dívala na ostatní jak reagují a prošla zpět ke svým lidem. Mlčela jsem, už jsem měla chuť jít domů.

//promiň, přehlédl jsem tě

Faito

Prodíral jsem se davem lidí, když jsem si uvědomil, že za mnou stála Reina a já, pohroužen do vlastních myšlenek, jsem ji naprosto odignoroval. Procházka v noci se ruší. Otočil jsem se a nasadil jsem diplomatický úsměv.
"Vše v pořádku, Lady Otokage?"

/to nic

Když už jsem si sedala, pro změnu se objevil on za mnou. Tak jsem si zase stoupla.
"Vše v pořádku jen jsem tentokrát chtěla vyzvat k tanci já Vás. Ale začala hra, tak ji nebudeme teď přerušovat." pousmála jsem se. Skutečně jsem nechtěla Faita rušit v jeho povinnostech.

Faito

"Naopak..." řekl jsem. "Tato hra je mnohem zajímavější, když na ni hosté "zapomenou". Máte nějakou Vaši oblíbenou?"

"Která je má oblíbená přece víš, melodie Z tajemné zahrady měla vždyckyvjisté kouzlo." odpověděla jsem mu. Jen jsem nevěděla jestli bude vhodná, ale možná tak proč ne. Sama jsem ji dlouho neslyšela. Natáhla jsem k němu ruku. Bylo to stejně zvláštní, před tím bych mu takovou důvěru nevkládala. A teď? Přijdu já za ním a žádám ho o tanec.