Centrum Otogakure

First topic message reminder :

Centrum Otogakure, ve kterém se nachází několik monumentálních a architektonicky zajímavých budov. Zde také tráví Otokage většinu svého času.

"Možná to, že jsem to neudělala doteď!" vstala jsem ze židle a musela jsem jí obejít a chytit se za opěrku. To jak mi nevěřil mě zaráželo. Odmítla jsem kvůli němu už pět lidí, kteří mi nabízeli spolupráci proti němu a já je odmítla kvůli němu. Ale jak dlouho to ještě vydržím nevím.
"Měla jsem tolik příležitostí vás zradit, když jste ti nebyl i byl, ale neudělala jsem to. Jsem člověk, který když je dlužný, tak se snaží dluh splácet." měla jsem na mysli jeho nápad s oživením mě a následující realizaci této akce.

Byl jsem tu celou dobu před kanceláří a čekal než si se všemi Madara popovídá. Zapoměl jsem si totiž vyzvednout svou propustku, kterou mi Reina slíbila. Nezůstal jsem však vevnitř kanceláře, ale hned u dveří. Mezitím přišla jedna žena, která vypadala na vyšší sarži. Přesto jsem tu byl dřív než ona tak jsem měl právo vstoupit před ní. Přeci jen moje záležitost bude vyřízena hned, je to otázka několika vteřin. Musel jsem však čekat až skončí rozhovor mezi Reinou a Madarou.

Narovnal jsem hlavu abych se porozhlédl po chodbě když jsem viděl jak na mě ta žena zírá. Netušil jsem proč to dělá, a čeho chce vlastně dosáhnout. Raději jsem se ji ale na to chystal zeptat aby si o mě něco zlého nemyslela. " Mám něco na tváři? " Ukázal jsem ukazováčkem na svůj obličej udiveně a díval se přímo na ní. Nic neříkala tak jsem nevěděl jestli se jen stydí na něco zeptat nebo je jen tichej typ. Toť byla otázka, ale to se pravděpodobně dozvím zdali mi odpoví nebo ne.

Viděl jsem její váraz ve tváři tak jsem se jen podrbal na tváři. " Aha, tak to se mi potom asi něco zdálo. " Usmál jsem se na ní mile i když to asi zrovna neviděla když ji z ničeho nic začal zajímat strop. Já jsem měl však nápad jak zkrátit tu dobu čekání, ta hudba pravděpodobně bude slyšet až do kanceláře ale co se dá dělat. " Je tu moc ticho, chce to trochu hudby. " Řekl jsem skoro tajemně. Přivolal jsem si své klony na pomoc se svými nástroji a mohlo to začít.

Na chvíli ta hudba zabrala a ona se usmála, byl jsem rád když jsem mohl přivolat lidem do tváří úsměv. To mě činilo šťastným, ale už bych celkem rád přišel na řadu. Jakmile jsem dohrál tak jsem zrušil klony a opět čekal na místě opřený o zeď a čekal kdy Madara skončí s vybavováním. Docela rád bych se podíval do jiných vesnic jak se tam žije. Být tam jako host, nikoli shinobi. Přál jsem si vždy klidný svět se spoustou hudby.

Dobrá, pro teď to nechám být... řeknu smířlivější tonem. Na tohle nebyl čas. Vesnice potřebuje suroviny, zbraně a pomocnou sílu. Pošlu tě do Amegakure. Chci abys zjistila všechno co je potřeba pro úspěšný útok a obsazení vesnice. Počty, velení, výzbroj, morálka... však to znáš. Zvládneš to?

"Chcete obsadit Amegakure?" překvapeně jsem se zeptala. Neustále mě překvapoval. Už jsem se v něm vůbec nevyznala. Ale věděla jsem, že cestou zpět se podívám do Kiri a splním slib.

Přikývnu na její vyděšený výraz. Přesně tak. Jak už jsem řekl, potřebujeme zásoby a musíme udeřit rychle, než se nepřítel připraví. Nevydržíme vleklou válku a teď je nejlepší doba, protože velké vesnice jsou vyčerpané bojem s Iwou. Ještě nějaké otázky?

"Smím si vzít sebou doprovod?" zeptala jsem se ho, i když musel tušit koho si vezmu. Už se mi také v hlavě rodil plán co udělám. Byly dva a oba se musí udělat hned najednou.

Vem si koho chceš, prostě jen splň úkol. A pokud možno se vraťte v celku, budu vás ještě potřebovat. S tím mávnu rukou na znamení, že to je ode mě všechno a může jít.

Kývla jsem a už uvolněně jsem odcházela z kanceláře. Zavřela jsem za sebou dveře a viděla tam ty dva. NIzashiho jsem slyšela i přes ty dveře.
"Pokud půjdeš semnou na poměrně krátkou a pro tebe prospěšnou misi," vytáhnu z pod pláště svitek s jeho propustkou, "dostaneš jí přímo na místě splnění mise a sem se nemusíš vracet znovu." řekla jsem a podívala se na Mizuki.
"Půjdete se mnou na misi do Amegakure. Jednoduchá mise, sraz za chvíli u brány. Připravte se bude to výzvědná mise a oblečte se na ní jako umělec," ukázala jsem na Nizashiho, "a manažerka." ukázala jsem na Mizuki. "Otázky až u brány." řekla jsem rychle a sama jsem vyrazila napřed.

přesun

" Super, tak otázky až u brány. Vyrážíme " S nadšením jsem odkráčel z chodby a šel přímo za Reinou. Měl jsem na sobě svůj oblek, ale hodilo by se ho vyměnit a dát do čistírny. Tady ve vesnici ho do čistírny tedy nehodlám dávat. Ještě že u sebe mám vždy náhradní oblečení schované oblečení.
/přesun

Takeshi

Dorazil jsem před kancelář. Cestou mě potkal posel se zprávou pro mě.
Odfoukl jsem trochu prachu ze svitku a četl jsem. Po přečtení dopisu mi ale došlo, že to nebyl prach, ale písek.
Kazekage-sama je zpět? blesklo mi hlavou. Tím se celé mé myšlení změnilo.
Zaklepal jsem a čekal na vyzvání.

Další zaklepání. Kolik jich tam ještě je? Dále! vyzvu dalšího člověka a poposednu si v křesle na pohodlnější pozici.

Takeshi

Vejdu a okamžitě jdu do kolen a té nejhlubší úklony.
"Otokage-sama... Takeshi Kenpachi ze Země Železa." řekl jsem mu jen na připomenutí. Nevím, co všichni proti tomu chlapíkovi měli, nevěděl jsem, kdo nebo co je Madara, ale rozhodně nemohl udělat nic špatného, jinak by přece nebyl kage.
"Víte, dostal jsem dopis. Od Kazekageho. Je naživu. A chce pomstu.
Pane, já tímto nechci porušit slib, který jsem Vám dal, ale prosím Vás, vyšlete mě jako expediční jednotku pomstít první vesnici, která mě přijala do světa shinobi. Pomohu Kazekagemu obrátit Iwagakure v prach a pak, přísahám na své předky, se zase vrátím."
Opovážil jsem se zvednout hlavu, aby viděl, že mi na tomto úkolu opravdu záleží.

Takeshi

Vejdu a okamžitě jdu do kolen a té nejhlubší úklony.
"Otokage-sama... Takeshi Kenpachi ze Země Železa." řekl jsem mu jen na připomenutí. Nevím, co všichni proti tomu chlapíkovi měli, nevěděl jsem, kdo nebo co je Madara, ale rozhodně nemohl udělat nic špatného, jinak by přece nebyl kage.
"Víte, dostal jsem dopis. Od Kazekageho. Je naživu. A chce pomstu.
Pane, já tímto nechci porušit slib, který jsem Vám dal, ale prosím Vás, vyšlete mě jako expediční jednotku pomstít první vesnici, která mě přijala do světa shinobi. Pomohu Kazekagemu obrátit Iwagakure v prach a pak, přísahám na své předky, se zase vrátím."
Opovážil jsem se zvednout hlavu, aby viděl, že mi na tomto úkolu opravdu záleží.

Přeměřím si toho muže pohledem. Mít aspoň deset takových. Loajální, spolehlivý a čestný... až moc. Vstávej chlape, po kolenou se plazí poražení, i když si vážím úcty, kterou mi prokazuješ. Co se tvé prosby týče, bude jí vyhověno s tou podmínkou, že budeš u Kazekageho působit jako styčný důstojník. Až si vyřešíte své spory s Iwou, pokusíš se ho z mé autority přesvědčit pro podporu našeho záměru... připomeň mu, jak málo ta pofiderní Aliance udělala pro záchranu mocné Sunagakure a že my u nás to považujeme za akt regulerní zrady. Souhlasíš s tím?

Takeshi

Vstal jsem a vyslechl si Otokageho odpověď.
"Ano, pane, rozumím. Myslím, že Kazekageho dokážu přesvědčit. Děkuji, pane..."
Ještě jednou jsem se uklonil a pokud už Madara nic nechtěl, odešel jsem se sbalit.

//přesun

Nejen shinobi byli na nohách, ony i sekretářky a a pracovníci v hlavní budově panikařili. Členové rady zřejmě ještě stále byli zalezlí ve své místnosti, jistě se báli, že skončí stejně, hrdinové. Dveře do kanceláře byly otevřené dokořán a u nich stáli dva mí muži.
Vešla jsem dovnitř, ale nikde nikdo. Žádné tělo, žádné stopy krve, ani náznak boje. Jako kdyby je někdo odešel pryč. Klobouk uprostřed stolu mě ale zarazil. Dojdu k němu a prohlídnu si ho. Kdysi patřil mě. Rada vesnici vést nebude! napadlo mě v duchu. Někdo vyplnil polovinu mého snu. Sebrala jsem klobouk ze stolu a s ním spadl ze stolu i papírek. Sebrala jsem ho a prohlédla. Ten znak... to ...snad ne.... zmuchlala jsem papírek a hodila ho do koše. Spěšně jsem klobouk vrátila na stůl a nechala zde svého klona.
"Ukliď ten nepořádek, co tu nastal, na náměstí udělej prohlášení. Oficiálně přebírám vesnici." řekla jsem pevně a vyjdu z kanceláře, stejný pokyn dám i svým mužům, aby se všechno hnulo.
Teď už jen skočit vzbudit sféry.....

(přesun)