VEĽKÁ BRÁNA (jediný vchod a východ Otogakure)

Povytáhla jsem obočí. Zauvažuji, kdy jsem naposledy byla hodná. Ignorovala jsem volání ANBU, abych něco dělala a přemýšlela nad tím kdy jsem naposledy projevila dobrý skutek. Hm no jasně nechala jsem žít ty dvě dívky.
"Dneska jsem svou dávku dobrých skutků vyčerpala." pronesla jsem a zvedla ruku s dlaní nahoru. Brána se vyplnila stěnou růžového krystalu a do uzavřela tak vesnici nadobro. Skrz krystal jsem se pousmála.
"Tak hodně štěstí." pronesla jsem

Milovala jsem ten pocit, když jsem měla navíc. Vyťukala jsem pečeť a na ruce se mi objevila ostrá krystalická hrana.


Proměnila jsem se v krystal a praskla. CHvíli se nic nedělo a najednou jsem se objevila přímo za ní a špice té ostré hrany jí zajela jen na kraj té rány, aby to působilo bolest.
"Řekni mi pravý důvod, proč si sem přišla. Tohle už je jen úniková možnost, aby si přežila." pronesla jsem chladně

"Stále ti nevěřím omýváš to samé, jen abych ti dala milost. Ale dobře pro tentokrát ji dostaneš. Hanku?!" Silou jsem ji donutila vstát a uvolnila jsem vchod do vesnice, aby sem mohl projít jeden ANBU.
"Vezmi ji chakru." Udělal jsem co jsem mu řekla a hned na jí tělo od krku po boky obalil krystal a uvěznil tak i její ruce.
"Odveďte ji do vazby. Trochu si promluvíme." postrčila jsem jí víc k Hankovi a ten se jí ujal a odváděl do vesnice do tajného úkrytu, kde byli vazby. Všem bylo jasné co bude následovat.
"A mimochodem....jsem slečna." pronesla jsem skrz zaťaté zuby a vyrazila jsem zpět do vesnice. Brána se opět uzavřela.

Objevil jsem se daleko od brány a pohlédl na ten krystal. Hmmm...Pěkné opatření. Před bránou jsem nikoho neviděl, tak jsem podle toho usoudil, že ta holka je asi už ve vesnici. Zatím nic dělat nebudu, taky vlastně nemusím. Pod maskou jsem se pousmál a sedl si pod nejbližší strom. Tady mě zatím nikdo neuvidí, ani neucítí moji chakru, pokud to nebudu chtít.

Po nějaké době cestování jsem dorazil přímo před Oto. Byla to podivná vesnice, kterou jsem nikdy neměl moc v lásce, ale co nadělám. Jelikož mě teď nepřijmou v Kumo tak se musím na chvíli schovat někde kde berou všechny vyvrheli a zločince. Čeho jsem si ale všiml jako prvního, když jsem dorazil byl obrovský krystal obklopující vesnici. Zdálo se, že není jak se tam dostat. "Mají vevnitř vůbec kyslík?" Zeptal jsem se sám sebe a přišel jsem k němu blíž. Zvedl jsem ruku a zaklepal jsem. Snad dostatečně silně, aby si toho někdo všiml. "Je někdo doma?" Teď už jen čekat na to, až někdo přijde. S maskou přes obličej a kapucí mi šly vidět jen oči. Posadil jsem se na nejbližší pařez a čekal.

Dokráčel jsem úmyslem projít, pak když sem viděl zavřenou bránu mi došlo co Reina vydala za rozkaz... kso, jak ven ? ... nepusti mě..rozmlátit bránu ? Sedl sem si par metrů od brány a začal přemýšlet jak ven.. Lucy by měla zanedlouho porodit.

ANBU

Dva hlídači u brány si všimli příchozího přes krystalickou stěnu.
"Přejete si pane?" oslovil jej jeden.

Druhý hlídač si všiml Kisukeho.
"Nemůžu vás pustit ven pane, mám rozkazy."

Podíval jsem se na skřítka co připomínal ANBU. "Chtěl jsem se podívat do vaší vesnice, ale jak tak koukám tak se nedá vejít. Takže co musím udělat proto abych se dostal dovnitř?" Stále jsem seděl na pařezu a koukal jsem na toho skřítka.

ANBU

" Tom rozhoduje velitel ANBU. Musel by jste se zodpovídat jemu." pronesl ANBU

"Takže mi ho zavoláte a nebo mám odejít ? Nemám celej den." Už mě vážně nebavilo čekat a nehodlal jsem tady konverzovat se skřítkem.

Tomu ANBU co se přede mě postavil jsem nevěnoval žádnou pozornost, tu zaujal muž na druhé strany krystaloveho nesmyslu který nám zabraňoval přísun vzduchu z okoli.. chce nas ta nemrtvá fůrie zabít ? .. Čekal jsem než otevřou bránu a zmizím.. nemohli to však tušit, jsem host madary, sama Reina me pozvala do vnitř.. byl sem tady dobrovolně.. koho by to bylo napadlo ? .. Myslim že nikoho.

ANBU

Muž přikývl a vydal pokyn, aby někdo došel pro velitele ANBU, už dopředu věděli, že bude zle

Potichu jsem vyčkával co se bude dít pomalu jsem si pod pláštěm připravil kunai a soustředil jsem do něj čakru. Druhou rukou jsem si začal připravovat pečetě. Chtěl jsem si trochu užít a tohle vypadalo jako dobrá příležitost.

Z pod kapuce mi byly vidět už jen vlasy jak se hýbou do rytmu chůze. Neměli už jasně blonďatou barvu byly vybledlé a bez lesku ostatně jak taky edo tensei vypadá. Masku jsem si nesundavala, ale měla jsem to později v plánu.
"Kdo po mě touží?" pronesla jsem naštvaně, což jsem vlastně byla, když mě vyrušili z mích plánů.

Podíval jsem se na osobu co právě přišla ke krystalu i s tím ANBU skřetem."Vy tady tomu velíte? Pokud ano tak bych vám doporučil udělat si v tom krystalu pár děr na dýchání." Pod maskou jsem se trochu zasmál a potom jsem si ji pořádně prohlédl. Na první pohled na ní bylo něco zvláštního a když jsem to zkoumal trochu pečlivěji dozvěděl jsem se zajímavé věci."Možná by jste měla dělat něco s těma vlasama." tuhle větu jsem řekl normálně ale na tu další jsem zdůraznil "Nebo se vám začnou úplně rozpadat." Snad to pochopili a věděla že je mi jasné co je zač.

Kdybych měla žilky určitě mi právě teď bude pulzovat na spánku. Zavřela jsem oči a když je znovu otevřela tak se ten mladík za stěnou začal zvedat do výšky stejně jako má ruka a pak jedním náhlým trhnutím narazil zřejmě zepředu o krystalickou stěnu u brány a svezl se na zem.
"Jestli je to vše co jste chtěl, cestu zpět znáte, mám daleko lepší věci na práci, než tu poslouchat narážky na mou osobu." nechala jsem ruku zase spadnout volně po boku

Z ničeho nic jsem se vznášel ve vzduchu a letěl jsem naproti té stěně. Ovšem nejsem úplně mimo a tak jsem použil Rai no Hokou abych se od zdi bleskově odrazil přímo na místo kde jsem předtím stál. Byla to taková rychlost že to vypadalo jako kdybych se teleportoval."Ehm tohle příště prosím nedělejte jinak by jsem vám mohl také ublížit." pod maskou jsem se znovu pousmál a oprášil jsem si prach z ramene." Takže paní nemrtvá vládkyně Oto, když už to tedy musím říct takhle. Máte tady pro mě nějakou zábavu. Tedy něco jiného než se vám starat o vlasy. I když i to by byla výzva."

Dorazím k bráně, kde Reina udržuje nějakého muže mimo vesnici a Airis na ní útočí zezadu. Složím dvě pečetě, klepnu podpatkem do země a za Reinou se vztyčí hliněná stěna, která jí kryje záda od Airisiných klonů. Sám pak vykročím k pravé Airis, jež se zdržuje vzadu a na tváři mi hraje pobavený úsměv. Reino, ručíš mi za to, že ten krystal nikdo neprolomí... řeknu klidným hlasem a usměrním její činnost.

Neříkali mi legendární pro nic za nic. Přítomnost Airis jsem ani nemusela cítit, ANBU kolem mě reagovali přesně tak, jako by na mě chtěl někdo zaútočit, pak za sebou ucítím zvednutí půdy. 4 ANBU okamžitě obklíčili Airis a čekali moje popřípadě Madarovi rozkazy.Jeden, který stále stál kousek za mnou se nyní postavil vedle mě.
"Nutno dodat, že jsem něco takového i čekala." mírně jsem se natočila na falešný profil a sledovala ho pod maskou rineganem. Už jen to jiskření kolem těla někdy viděla.

Všiml jsem si zmatku před branou.. Zasáhnout ?.. využít toho, polomit krystal a utéct ?.. ne, už jsem utíkal dost. Jsem nejsilnější Uchiha téhle doby.. nebojím se nějakých mrtvolek.. a navíc, s Airis jak jsem sledoval, jsem měl větší šanci uspět.. přecejenom i Madara byl můj cíl Konoha ještě chvilinku počká. Pomalu jsem došel a postavil se vedle Airis. "Jsem otcem.. nesmím tu umřít.. takže se koukej snažit.. Jedno info.. tamta zrůda" Ukázal jsem na Reinu. "Je Edo Tensei.. dokud nesejmeme tady dalšího mrtvoláka.." Ukázal jsem na Madaru. "Tak tamta zrůdička..." Ukázal jsem opět na Reinu. "Se vždy respawne.. jak v každé druhé hře.. otravný já vím..A ještě něco.. bacha na jeho oči." Zaujal jsem bojovou pozu a sundal si masku, pak i košili abych mohl kdyžtak aktivovat pečet.. Ta košile byla překrásná.. proč ji trhat žejo ?