VEĽKÁ BRÁNA (jediný vchod a východ Otogakure)

Než mi stačila něco říct přiletělo sem spousta dalších lidí a začali za krystalem dělat rozruch."Vidím že máte na pilno" řekl jsem pobaveně potom jsem si kunai zastrčil zpět do vesty a odskočil jsem kousek od krystalu kde sem se posadil na menší pařez na kterém sem seděl předtím. z ruky mi vyjelo několik stříbrných hrotů s kterými jsem si začal pohazovat a koukal jsem se na ně."Kdyby jste někdo potřeboval pomoc stačí říct, ale dopředu varuji. Pomůžu jenom těm kteří se mi budou víc líbit." Opět jsem se pod maskou usmál a pobaveně sledoval show.

Za svůj život jsem viděl spoustu podivností. Ale ještě se mi nestalo že by se přede mnou objevil někdo ze skla. Přiznávám že mě to trochu zaskočilo ale udržel jsem si klid. "Taky jste se přišel podívat na show a nebo jste mě přišel zabavit?"

Pozornost jsem přenesl na týpečka sedícího za bariérou.. co to bylo za trotla ? ..jen jsem si nad ním povzdechl a pozornost přesunul na Airis. "Já jsem hlavní postava.. kryjeme se navzájem.. ale ty umíráš první.. neber si to k srdci, jen máme stejného nepřítele. To z nás však taky nedělá přátele, jsi osoba co se doslechla o nejmocnějším Uchihovy co ? Nenapadá mě jiné vysvětlení co po mě chceš než to že nechceš mě, ale mé oči" Uchechtl jsem se. "Umřu, budou ti k ničemu a umřeš taky, takže at tě nenapadne vrazit mi kudlu do zad.. umřela by si taky. Co sis sakra myslela ?..Máš Uchihy za hlupáky ?" Úsměv se mi rozšiřoval a čekal jsem nějaký útok madary, pak jsem si však uvědomil, proč čekat až se mrtvolka pohne ? Bránit se ? To nebyl můj styl. Nemohl jsem Madaru podcenovat, i když byl mrtvý.. několikrát, byl to stále jeden z nejmocnějších Uchihů. Pečet mi pokryla celé tělo. "Ted zemřeš" Ukázal jsem na něj rukou. V ruce se mi vytvořilo chidori které se pak roztáhlo směrem k němu, vzniklo z něho Kopí. Věděl jsem že ho to nezabije, že ho to snad ani nezraní, šlo o to ho rozptýlit.

Neodtrhol som pohľad od bariéry. Nezareagoval som na Tatsuovu otázku, už len z môjho postoja a toho ako som hľadel na tú vec pred nami bolo jasné že som sa pozerať len neprišiel. Potreboval som oveľa viac ako len sledovať. Mal som tu úlohu a taktiež som ju mienil splniť na najvyššiu úroveň.
"Potrebujem sa dostať dnu.." Sledoval som Airis, ale predovšetkým som sa mienil dostať ku Kisukemu. Mal niečo čo som potreboval a taky som mal niečo pre neho ja. Preto sa na jeho hrotoch objavilo sklo. Bolo to niečo, čo zabráni bariére sa obnovovať.

Seděl jsem si v pohodě na stromě a čekal hodně dlouho. Nikdo si mě ani nevšiml, že už tu nějaký ten čas jsem, ale konečně se začalo něco dít. Pozoroval jsem situaci za krystalem, ale obraz byl celkem rozmazaný. No mohl jsem se tam přemístit a dívat se na to v HD rozlišení, ale nechtělo se mi vstávat. Cítil jsem chakru Airis a vzpomněl si na misi od Jura. Jelikož jsem však za tu misi nedostal předem zaplaceno, tak jsem ji nechtěl ani plnit. Někdy jsem si připadal jako náročný člověk.

"Dovnitř? Proč dovnitř? Odsud je to lepší podívaná." Na chvíli jsem se zarazil když jsem ucítil čakru někoho jiného v okolí. Doteď nebyl nijak aktivní tak jsem ho nechal na pokoji. "Kdyby jste se chtěl zabavit tak támhle je ještě jeden host který pozoruje.Možná bude vědět jak se dostat dovnitř."

Věděla jsem, že je to ode mě velice ošklivé, ale co čekat od zhrzené ženy, že? Diváci za zdí si dali prozatím volno, což mi nesmírně pomohlo. Prostě jsem se jen otočila čelem k té hliněné zdi co stála za mnou a oddělovala jen pár centimetrů ode mě Airisiny klony, Airis i Kisukeho.
"Je na čase okusit novou techniku." šeptla jsem a vyťukala poprvé za dlouho dobu ruční pečeť  a zabořila prudce ruce do hlíny. Ze stěny na druhé straně   vyšli černé ostré krystaly, které přišpendlili Airis i Kisukeho ke zdi (pro představu je to jako kdyby kolem vašeho těla byli poházené nože jako v cirkuse). Černý krystal se pomaličku začal roztahovat... To byla jedna akce. Vyskočila jsem na vršek té zdi a sledovala jak mí lidé tupě uhýbají místo toho, aby zaútočili.  Myslím, že přitvrdím výcvik armády, jsou to bačkory. Pomyslela jsem si a sledovala útok na Madaru a zároveň ty dva, kteří mají být přišpendleni podemnou dělajíc  složitou ruční pečeť.

Poslouchám Kisukeho monolog a neubráním se úsměvu. Nejmocnější Uchiha? Ale co, každý máme své iluze... pokrčím rameny a decentně ustoupím z dosahu kopí. Složím pečeť a ... v té chvíli zaútočí Reina, takže jen pozměním směr techniky. Po jejich bocích se vysunou hliněné stěny. Můžu krystalu uhnout jen dozadu, kde je jejich ostré hroty stejně dostihnou, nebo nahoru kde už není od čeho se odrazit a udělají ze sebe snadný terč.

Týpka co byl na stromě jsem si už nevšímal nejspíš to byl jenom nějaký pozér co se pohne jednou za desetiletí. Všímal jsem si spíš toho co vylezl ze skla. "Takže pane skleněný. Mohl bych vám nabídnout že vám pomůžu se dostat dovnitř. Protože jak vidíte tak to tam začíná být velice zajímavé, ale co bych z toho vlastně měl?" Zase se mi objevil na rtech úšklebek. Poslední dobou to bylo tak často že jsem měl pocit že už mi to zůstane.

Pousmál jsem se, všiml jsem si okolí.. nebylo kam ustoupit, jen do zadu a nahoru. Rly ? Jaký to mělo smysl ? Sotva jsem pootočil hlavu abych zjistil kolik máme místa k ústupu všiml jsem si letících hrotů, fajn musel jsem do vzduchu. Chytil jsem Airis za rameno a pomocí mých křídel, KTERÉ MI DOVOLOVALI MANÉVROVAT VE VZDUCHU. Podíval jsem se na Airis s plánem v očích.. můj plán byl aby na ní zaútočila. Víc jsem zatím neprozradil. Sharinganem jsem zkoumal její ruční pečetě. Madarovy jsem ted nedával moc velkou pozornost (né však nulovou) očividně, čím více mu je let tím větší je pako.. ach ta senilita. Reininy pečetě... něco nebylo v pořádku. Nebyla zase tak daleko.. viděl jem její oči, pozorovala mě.. Pustil jsem Airis na hliněnou stěnu a já se dál vznášel pár metrů od Reiny.. očividně jí to nedocházelo.. je konec. Sharingan se mi začal zběsile točit, v tu dobu už Reina byla pod mým genjutsu.. ne jen tak ledajakým, byla v Tsukiyomi. Ztráty chakry sem se nebál.. díky pečeti jsem jí měl víc než dost v plusu. Zjevila se jí vize kde měla rodinu, byla štastná matka dvou dětí, holčiček. Její muž byl můj děd, Sasuke .. žili krásnou domácí idylku. Pak jsem se tam oběvil já a před jejíma očima jsem popravil obě děti, pak už stárnoucího Sasukeho.. jí jsem nechal ží. Byla bezmocná.. opakovalo se to pořád dokola a dokola.. uběhlo v genjutsu už několik měsíců tohohle trápení. Pak jsem jí propustil. Snesl jsem se na zed kde stála Airis, tak tak protože mi pečet zmizela.. celá jeji chakra byla pryč. "Tahle.. už nám problémy dělat nebude." Nahlas sem dýchal.. tato technika byla namáhavá, víc než kterákoli jiná.

Vypadá to, že se oba soustředí jen na Reinu, což byla moje velká výhoda. Nemohla umřít a pochybuji že alespoň jeden z nich umí pečetit lidi. Když Kisuke dopadne, vypadá dost zdrchaně. Seberu ze země meč jednoho z Anbu a pomocí Tendo (Deva Path- Rinnegan) si Kisukeho bez milosti přitáhnu přímo na čepel. Pro případ, že by zkusil nějaké nemilé překvapení jsem připraven nahodit Susanoo jako obranu.

Když si mě Madara přitahoval k sobě.. věděl jsem že jsem na tom zle.. nebylo proti tomu obrany.. kso. Věděl jsem že s Madarou nebude žádná sranda.. ale přece jenom, používat Susanoo hned na začátku boje se mi nechtělo.. fajn. Donutil mě k tomu. "Nedostaneš mě tak lehce." Jeho meč se o mé Susanoo roztříštil a já narazil do něj. Muselo ho to bolet, z toho jsem si ale Problém nedělal. "Jsi slabý.. už nemáš místo na tomhle světě... porazili tě už několikrát, o co se pořád snažíš ?" Na tváři se mi oběvil dábělský úsměv. "Aktivuj své susanoo.. ale je to k ničemu, je to nekonečná bitva.. vzdej se, dám ti možnost odejít z tohohle světa rychle."

Když do mě se svým Susanem narazil, akorát se srazil s tím mým. Jen ruka a žebra, víc jsem na zastavení toho cucáčka nepotřeboval. Zvětším Susanoo na své ruce, chytnu ho a začnu ho pomalu drtit. Může si říkat co chce, ale i když jsem byl už párkrát poražený, ta doba a množství zkušeností mě staví vysoko nad něj. Musí to vnímat, že pokud proti mě bude stát jen hrubou silou, nikdy nemůže uspět...

Jeho oči? Chvíli jsem nad tím přemýšlel a potom jsem se rozhodl." Dobře ale ručíš mi za to že budou použitelné."Jakmile jsem domluvil natáhl jsem obě ruce směrem ke krystalové bariéře."Chakura Kengeki" bylo jediné co mi vyšlo z úst než se z mích rukou začali vystřelovat stříbrné hroty napuštěné raiton čakrou. všechny se zabodávaly do krystalu jako nůž do másla. Jakmile jsem vytvořil kruh velký natolik aby prošli dva lidé. Soustředil jsem svoji čakru do ruky a namířil jsem přímo na hroty nabité raitonem."Kaminari no Mari" z ruky mi vyletěla menší raitonová koule která směřovala přímo na hroty zabořené v krystalové bariéře. Nebyla sice moc silná ale stačilo to na to aby udělala svoji práci. Při kontaktu s hroty to vytvořilo výbuch a jeliko raiton je slabinou krystalu tak se nám v barieře vytvořila nádherná cesta.

Je pravda, že jsem si mohla všimnout, že se o něco pokusí, naštěstí jsem svěsila ruce v dokončené technice, moje tělo se rozzářilo a kolem něho se objevil bělostný jehlan jehož špička uprostřed mého těla se třpytila jako diamant. Hned na to jsem se objevila v jeho světě. Nemohla jsem uvěřit tomu co vidím, opět jsem viděla Sasukeho. Děti...i přes to všechno bych měla cítit emoce. Stála jsem a dívala se z očích mi tekly slzy, ale necítila jsem je.  Čím víc jsem prožívala imaginární rodinu tím víc se na povrchu blyštivé světlo rozzařovalo, vypadalo to jako kdyby se nabíjelo. O to horší se pak stalo, když mě Kisuke o mou rodinu připravil. Blyštivá věc zmizela a zní se vynořil tlustý laserový paprsek a mířil přímo na Madaru jelikož proti němu jsem paralyzovaně stála. Technika se spustila na základě prožitých  emocí. Bariéra kolem vesnice, přestala být kontrolovaná a černý krystal ještě více zčernal.  Útoky Tatsua osmá formace reagovala špatně, ale černý krystal ho nepouštěl dál. Jakmile se vytvořila díra v  krystalu černý krystal ji okamžitě zacelil



*editován obrázek pro lepší fantazii je to přímo tato technika

Kdyz Reina pouzila svou techniku cernych krystalu, zacala jsem uhybat. Pohled na to co za tu dobu udelal Kisuke byl fascinujici. V moment kdy me vzal za rameno a vynesl do vduchu jsem slozila pecete: Chiton: Tsubasa Jōmyaku. Na mych zadech se vytvorili krid, a z mnoha zilev a cev v mem tele. Oci mi zacinali rudnout z chuti po krvi.
"Tak to trosku roztocime." Usmala jsem se. Me klony se vyporadalis otravnymi ANBU a zustali u Reiny a kontrolovali, aby se uz o nic nepokusila. Pohled jsem opet stocila na Kisukeho a Madaru. Toto neni moc dobre jednat na vlastni pest...Pohled jak ho Madada drzel ve me moc necukl, ale i tak jsem mela potrebu mu pomoc. Je cas na me eso. Doufam mlady Uchiho, ze si jako otec povedes dobre. Slozila jsem ve vzduchu pecete .Chiton no Tensei...Moje lidska podoba se zacala menit na vicemene demonicmou. Chakra mi rapidne klesla, ale mohli si povsimnout, ze naval chakry v mem tele opet vzrostl. Byl to pozustatech Hachibiho a proto jsem byla v plne sile.
Sletla jsem obrovskou rychlosti k Madarovy a chranila se krvavim bicem. Jeho susana jsem se nedotkla, na to mirilo nekolik krvavych kulicek. Mela jsem ho zamestnat, aby pustil Kisukeho. Ja byla pripravena udslat maximum a proto jsem utoky nezpomalovala a stale vic a vic do nej utocila. Dalo by se rict, ze moje rychlost red byla zvysena o nekolik procent. Mozna i pro nej jsem mohla byt vic rychla a vyhodu jsem mela tu, ze jsem mohla letat. O co jsem se ale snazila? Snazila jsem se ho klidne jen skrabnout a bylo mnoho situaci, kdy se mi to skoro povedlo. Jeho Susano mu mozna delalo obranu, ale kdo vi na jak dlouho pod takovymto natlakem a udery...

Tak a dost... Jelikož Airis letí vzduchem, je ve značně nestabilním postavení. Shinra Tensei... šeptnu a odpálím jí zpátky odkud přišla. Hned na to smýknu Kisukem přímo do cesty Reinině laseru tak abych se kryl. Na zdraví... Ať už ten laser Kisukemu udělá cokoliv, odstoupím od něj a dotvořím Susanoo na celou kostlivou formu.

Jakmile se krystal rozbil vůbec jsem se toho skleněnýho týpka na nic neptal a chytl jsem ho za ruku.Udělal jsem pečeť a potichu jsem si pro sebe řekl "Rai no Hokou." V mžiku jsme se oba objevili za barierou která se přímo za námi zase uzavřela.Pustil jsem ho a podíval jsem se na něj "Tak a teď dodrž svoji část dohody. Já svoji splnil." Porozhlédl jsem se okolo a viděl jsem že tady začčíná být docela horko.

Kdyz me Madara odhodil jako bych byla vec, skoro to semnou ani nehlo. Ano odletela jsem, ale diky kridlam jsem se dokazala ukocirovat ve vzduchu. Takze on na me takto? Pomyslela jsem si a na vsech mych prstech se objevila krvava lana. Vsech deset se obmotalo kolem jeho Susanoo. Nemohla shoret, byla to ma krev, ciste vse vytvorene z ms krve a chakry. Bice (lana) obvazaly jeho Susano a stale vic utahovaly objeti. V tento moment byl Kisuke volny, musel povolit a pustit ho. Kdyby tl nevyslo, tak mam plan B, kdy se za Madarem objevi jeden z mych dvou klonu co se premistol od Reiny sunshimpnem a rizne ho do litka kosou na pazich. Jedno jedine skrabnuti a ma jen dve minuty na to, aby prezil.

Uvolním Kisukeho a zaměřím se na ta krvavá lana. Jednoduše z nich vysaju Airininu chakru, čímž je oslabím dost na to, abych je mohl zpřetrhat. Pak udělám několik úkroků do strany abych se dostal blíž k Reině a udělal si trošku prostoru. Složím pečeť a vyvolám 3x Mokuton Bunshin.