Kancelář Kazekage

First topic message reminder :


Zde úřaduje Hachidaime Kazekage, Akasuna no Sasori. Pokud není přítomen, kancelář se zamyká a je zabezpečena pastmi. Na zemi přede dveřmi a před okny jsou pečetě, fungující jako alarm. Pokud vstoupí někdo nepovolaný zabezpečí kancelář a přivolá stráže, ze zdí se vysunou trubky s uspávajícím prachem, který je čirý a nelze jej rozpoznat, pokud nemáte doujutsu! Pečeť dokáže odjistit jedině Kazekage.

Danza jsem odvolal, "Nashledanou," odpověděl jsem stroze. Hm, jednou si to vyberu.

Po chvíli sezení na střeše jsem si všiml, že z budovy vyšel nějaký chlápek. Nepoznával jsem ho. * Takže jsem měl pravdu... vážně nějaká asi vážná schůze... když je to někdo z jiné vesnice nikdy to není jen tak.... * pomyslel jsem si a předpokládal, že u Kazekageho bude volno, a nebo že tam bude někdo další. Zašel jsem ke kraji střechy a podíval se dolů. Viděl jsem sice jen kousek dovnitř, ale nevšiml jsem si nikoho, proto jsem přes otevřené okno skočil dovnitř. Zůstal jsem však stát u okna a pozoroval dění uvnitř. Nikdo tam nebyl, takže jsem jen čekal na to, jestli pro mně Kazekage něco bude mít. Po chvíli přemýšlení mě něco napadlo. Předstoupil jsem před stůl a poklekl na jedno koleno. " Kazekage-sama... chtěl bych vás o něco požádat " řekl jsem a hlavu nechal stále skloněnou k zemi.

"Erigore, máme problémy," zašeptal jsem koutkem úst. "Písečný klan pořád nechce spolupracovat.." pak jsem se rozhodl zeptat, co chce.
"O co jde?"

" Nic, to teď může počkat... máme větší problémy.. " odpověděl jsem mu. Věděl jsem kam směřovaly jeho první 2 věty. " Co bude mým úkolem? " optal jsem se. Nebylo příliš možností. Buď bych šel vyjednávat, udělat průzkum nebo zabít jejich vůdce. Bylo mi jedno který z nich to bude, všechny byly stejně důležité.

"Je na tobě průzkum, zjistit přibližný počet ninjů, zmapovat území, také v poušti by měla být stará nemocniční stanice z dob válek" poznamenal jsem a vytáhl mapu Kaze no kuni. Místa kam by se měl vydat jsem mu zároveń ukazoval.

Poslouchal jsem informace, které mi Sasori předal a při tom jsem hleděl na mapu, abych věděl, kterým směrem se mám přibližně vydat. " O té nemocnici jsem slyšel.. prý je plná nezvaných hostů... takže předpokládám že jí mám po cestě zpět navštívit a... promluvit... si s nimi o podmínkách jejich kapitulace... "

"Ne, ještě je brzy na něco takového, zatím jen zmapovat...průzkum a zjistit schopnosti nepřítele, takhle bychom stříleli naslepo, to nechceme," ušklíbl jsem se. Ano Sasori se ušklíbl!

" Takže jak vesnici, tak nemocnici zmapovat a zjistit kolik koho... Rozumím... " řekl jsem a na chvíli se zamyslel. " Snad se nic nezvrtne a já se vrátím co nejdřív... " pomyslel jsem si. " Pokud už nic nepotřebujete tak půjdu... " řekl jsem a čekal jestli ještě něco přijde.

"Jen jdi, je to všechno," mávl jsem na něj. Kde je sakra ten Hine!? Proč mám o něj takovej strach?

" Hai Kazekage-sama... pokusím se vrátit co nejdřív... " řekl jsem, hluboce se uklonil a pak zmizel v oblaku kouře. Objevil jsem se u dveří do budovy a klidným krokem jsem vyšel k bráně. Po cestě jsem přemýšlel, jak se dobře zamaskovat. Po cestě jsem v obchodě koupil nějakou starší, roztrhanou róbu barvy písku. To by mi mělo pomoci zapadnout mezi ně.

-> Přesun <-

"DÁLE!" zvolal jsem, když se ozvalo zaklepání. Stál jsem a sledoval noční Sunu. Cítil jsem zvláštní pocit nostalgie.

Dokráčel jsem až ke Kanceláři Kazekageho. Pohlédl jsem na tu budovu. * Ne, dneska půjdu raději normálně... I když... bylo by divné kdyby... "Vyděděný" člověk šel přímo do kanceláře, ještě po schodech... asi bude lepší jít mým obvyklým způsobem... a do kanceláře se "vkrást" * pomyslel jsem si, vytáhl kusarigamy a pomocí nich se zase vyšplhal nahoru, přímo nad okno Kazekageho. Když jsem kolem něj šplhal, všiml jsem si jeho obličeje. * Jak to udělat, aby to nevypadalo divně... * pomyslel jsem si a z váčku u pasu jsem vytáhl 3 kouřové bomby. Seskočil jsem ze střechy, hodil je dovnitř a hned jsem za nimi skočil přímo před skříň, kde Kazekage měl pár technik. Díky bohu že loutkářské techniky byly speciálně označené, ulehčilo mi to práci. Vzal jsem svitek Chakura no Ito, Kugutsu no jutsu a Soushujin. Tři asi nejpoužívanější techniky v Suně. To jim snad bude stačit. Pak jsem rychle vyskočil z okna a vyrazil k bráně. * Nebojte Kazekage-sama... vrátím vám je... * pomyslel jsem si když jsem běžel k bráně.

Nestihl jsem zareagovat a natáhnout svá čakrová vlákna. Zakašlal jsem a mlha náhle zmizela. Sakra..
"Hai, jsem, co to sakra bylo!?"

Konečně jsem přestal chrápat a objímat pavoučí kokon namísto polštáře. Rozespale jsem na tu věc zamžoural a uvědomil si, co že to tam vlastně mám za zázrak.
"A jo... nojono." zabrblal jsem si pro sebe a začal ten náklad táhnout po zemi přímo ke dveřím Sasoriho kanceláře.
"Ťuk, ťuk..." pravil jsem, když jsem klepal. Následně jsem se opřel o dveře a spolu se svým tělem, je zatížil ještě svým zavazadlem, omotaným pavučinou. Není pochyb o tom, že jakmile někdo otevře dveře, já spadnu přímo na něj. Ale to mi může být jedno, protože na mě jde zase dřímota...

"Ano, tuším, kdo to byl... taky ho čeká patřičný trest," oznámil jsem zcela neutrálně. Skříň byla otevřená, hned se mi pod oko dostalo prázdné místo po pár technikách. Na prstech jsem napočítal deset a mohl bych počítat dál. Má štěstí, že loutek mám požehnaně...
"Vím, vím," zakroutil jsem nevěřícně hlavou nad drzostí té dívky. "Potom je tvá mise vlastně taky u konce, bohužel ses nestihl nijak angažovat, takže tě odměna nečeká.." dodal jsem stále stejným tónem. Po zaťukání jsem na dálku otevřel dveře pomocí chakrových vláken a tím způsobil, že do kanceláře vpadl Hine. Mírně jsem nadzdvihl obočí. Dnes jsem se nechtěl zdržovat.

Po chvilce ticha mi došlo, co se nachází obalené v kokonu u Hineho. Vskutku mě to potěšilo.. Co mě ale nepotěšilo byl pohled na nově příchozí. "Yuu, je mi jedno jak, ale opatrně přesuň ten kokon do rohu místnosti a postarej se zatím o Hineho," pohledem jsem ukázal na spící Růženku a pomocí gesta zatím zavelel, aby spolu s ním opustil kancelář a vrátil se později, až se probere. Mezitím jsem pozval ty dva za dveřmi společně, vzhledem k tomu, že si tam spolu cosi šuškali. Zadíval jsem se na Aiko nepříjemným pohledem, na její zmučení ale ještě nebyl ten pravý čas. Teď jsem jen čekal, až se oba vymáčknou... nebo aspoň jeden z nich. Dnes jsem rozhodně neměl náladu na jakékoliv šaškárny, takže být v náladě dobré, doporučil bych jim opatrně volit svá slova.

Yuu mě svou vynalézavostí nadchl, hlavně aby mi tu ale neudělal moc bordelu... Fakt, že se poblíž mne zrovna nacházela ona vytoužená loutka připravená na přidání do mojí sbírky mi moji náladu postupně zlehčoval. "Co si pod něčím zábavným představuješ?" zaštrachal jsem levou rukou v šuplíku a vyndal listy s D-rank misemi na způsob trhání tuřínů a venčení psů, ty jsem položil na stůl, aby na ně měli možnost vidět a prohlédnout si je. Dál jsem beze slůvka vyčkával na odpověď.