Kancelář Kazekage

First topic message reminder :


Zde úřaduje Hachidaime Kazekage, Akasuna no Sasori. Pokud není přítomen, kancelář se zamyká a je zabezpečena pastmi. Na zemi přede dveřmi a před okny jsou pečetě, fungující jako alarm. Pokud vstoupí někdo nepovolaný zabezpečí kancelář a přivolá stráže, ze zdí se vysunou trubky s uspávajícím prachem, který je čirý a nelze jej rozpoznat, pokud nemáte doujutsu! Pečeť dokáže odjistit jedině Kazekage.

"Já ale nikdy neřekl, že se mi zdají zábavné. Jen je někdo udělat musí.." přejel jsem pohledem přes svitky a zase je po chvíli sbalil do šuplíku u stolu. "Po poslední neúspěšné misi ti nemůžu svěřit misi na vyšším ranku," zalovil jsem v šuplíku na druhé straně stolu a vyndal její masku na místo, kde před okamžikem ležely nabídky práce.

Odmlčel jsem se...

"Pokud nutně chcete do jiné vesnice... Zamíříte do Konohy a na mou žádost v nemocnici vyzvednete roztok, který jsem si zde nechal namíchat. Stačí jen zmínit, že jste poslové Kazekage a pak by neměl nastat žádný problém. Není nutné s tím spěchat, teď mám jiné věci na práci, ale nerad bych nechal čekat je na vyzvednutí.. Další instrukce dostanete tam." Dokončil jsem svůj monolog a pohodlně se opřel do křesla.

Spokojeně jsem se převalil a ještě poslepu vytáhl cigáro a zapálil si. Stále jsem se válel na zemi, která mi vedle postele sloužila jako popelník.
"Chtělo by to popelnix." zamrmlal jsem a upřel na Sasoriho pohled učiněného neviňátka. Pro jistotu jsem prvních pár zrnek popela zametl pod koberec a čekal, zda se náš drahý Kazekage vyjádří k té mé zásilce.

"Nashledanou," odpověděl jsem stručně a těm dvoum jsem se vůbec nevěnoval. Chtěl jsem se zaobírat nudnou činností, když se ozval Hine. Jak jsem na něj mohl zapomenout?
"Popelníček, ano, popelníček," uchechtl jsem se a pak vrhl nepřátelský pohled na padající popel. "Tak jak šla soukromá mise?"

Převalil jsem se na břicho a pohlédl do Sasoriho očí. Už posté. A pořád jsem se toho pohledu nemohl nabažit.
"Šlo to jako po másle. Tedy... nedivím se, že se k ní nikdo zatím nedostal. Bylo tam nebezpečné i dýchat." zavzpomínal jsem na oblaka jedovatého kouře. Možná právě proto se mi chtělo tolik spát.
"Ale to mi naštěstí nedělá problém. A loutky toho moc nezmůžou, pokud je obalím pavučinou takže..." kývl jsem na ten kokon, který měl na sobě dokonce pavučinkovou mašli. Hotový dáreček.

 "Proto jsem tě na tu misi poslal, věděl jsem přesně, že to zvládneš," opětoval jsem jeho hluboký pohled a lehce jsem se usmál. "Takže má všechny svitky u sebe, co?"

To že mi důvěřoval mě skutečně potěšilo. Mé ego se jenom dmulo pýchou. Lehce jsem přikývl.
"Ano. Zdá se, že ty nejcennější věci stále schovává ve svém prohnilém nitru." pravil jsem lehce načuřeně, neboť jsem jí stále nemohl zapomenout ten pokus o otravu... Je to něco, co mě téměř uráží. Otrávit? Mě? No dovolte.

"Heh," usmál jsem se a šel si prohlédnout kokon. "Můžeš?" otázal jsem se a dál hleděl hypnotizovaně na kokon.

Faito

S Kashikem jsme byli dovedeni před dveře kanceláře. Už jsem byl plně koncentrovaný a na svitky jsem ani nepomyslel. Stoupl jsem si před kancelář a počkal na vyzvání.

"Bude to muset počkat.." připojil jsem čakrová vlákna na kokon a uschoval ho pod můj stůl. "Dále,"

Faito

Vešel jsem do kanceláře a přeměřil si Kageho pohledem. Na to, jak mladě vypadal, měl silný chakrový tok a rozhodně se netvářil jako někdo bez zkušeností. Navíc mi někoho připomínal. Uklonil jsem se a podíval se mu do očí. "Zdravím, Kazekage-dono. Jsem Faito Dansaku, tohle je Kashike Kaguya. Přicházíme z Kirigakure s návrhem smlouvy o neútočení." pokynul jsem Kashikemu, aby smlouvu předal a počkal na Kazekageho reakce.

Vstoupili do kanceláře dva muži, přeměřil jsem si je pohledem a nezaujatě se představil. "Dobrý den, Akasuna no Sasori, Hachidaime Kazekage," ukázal jsem na dvě volná křesla naproti stolu. "Tak sem s ní," natáhl jsem ruku a čekal.

Kashike

Pokloním se a na vyzvání předložím Kazekagemu na stůl list s návrhem Dohody o vzájemném neútočení. Pak se opět ukloním a stáhnu se za kapitána. Jestliže si kapitán sedl do křesla, já zůstávám stát na svém obvyklém místě dva kroky za ním po pravé straně.

(Je někde sepsaný obsah té dohody? xD)
Hmm Zamyšleně jsem si rozvinul svitek a pustil se do čtení.

V předběžné smlouvě stojí:

Nechceme mírové dohody, ale ani zbrojení. Kirigakure by si chtěla zachovat svou neutralitu ve světě shinobi.
Touto smlouvou by se Kirigakure zavázala k - v případě žádosti o pomoc ve válce Kirigakure pomůže. Dále Kirigakure slíbí, že nebude proti vesnici zbrojit, nenaskytne-li se k tomu oprávněný důvod.
Prosím, vyjádřete se k návrhu o neútočení.
S pozdravem
Nanadaime Mizukage, Hitomi Yamada

Hitomi Yamada je pořád Mizukage. Přečetl jsem si celou dohodu důkladně a několikrát. Položil jsem ji zpět na stůl a chladně a bez výrazu jsem si prohlédl tváře vyslanců.
Chtěl jsem vytáhnout svitek a napsat odpověď, ale neudělal jsem to. "Omlouvám se, nerad nechávám lidi čekat. Po důkladném zvážení dohodu přijímám. Pět velkých vesnic by mělo zůstat neutrální a zachovat klid, mír a stabilitu. Vzkažte Vaší Mizukage mou odpověď: Dohodu prozatím přijímám, ale podepíšu ji až na srazu Kage. Sunagakure proti Kirigakure zbrojit nebude, ani nebude chystat válku ani útočit. Nechám Vás žít, to je slovo Akasuna no Sasoriho."

Faito

Jeho poslední slova mě opravdu pobavila. Nedal jsem absolutně nic najevo, jsem vycvičení ke lhaní a nečitelnosti. Jeho výraz a vyjadřování ale také nic moc neříkalo. I když trochu jiným způsobem. A pak mě to trklo. Sasori...loutkař ze Suny...
Museli jsme vypadat jako dvě sochy, jako odvěcí nepřátelé, protože já nehodlal uhnout pohledem a myslím, že on taky ne.
"Ještě jsem se chtěl zeptat, zda existuje vesnice, se kterou jste ve válce nebo s ní nemáte zrovna nejvřelejší vztahy..."

Byl jsem naprosto bez emocí, až na některé vyjímky. Loutkové tělo přece nic necítí a je věčné, to je krása mého umění. I přesto že to byli cizáci a nemusel jsem jim nic říct, odpověděl jsem.
"Ano, na okraji země Větru je malá vesnice jednoho klanu se kterým jsme ve válce. Proti velkým národům nic nemáme, se Sorou jsme uzavřeli také podobnou smlouvu. Vlastně ani o ničem nevíme," odpověděl jsem popravdě. Což bylo podivné, dřív jsem měl v každé zemi špehy. Kde jsou sakra mé staré zvyky?

Faito

Kývl jsem. Ten muž u mě měl respekt. Nebál se nás, ale rozhodně nás nepodceňoval. Přemýšlel o věcech a nejednal bezhlavě. Bude to tvrdý kage a část obyvatel Suny bude vždy trpět, ale navenek bude Suna silná jako nikdy dřív. Lehce jsem se uklonil a udělal krok dozadu. Kashike se zmínil, že si tu potřebuje ještě něco vyřídit, tak jsem ho nechal, ať mluví.

Mezitím co probíhala tato bohulibá konverzace, jsem nechal svého "cvičeného" pavouka Mazlika vylézt na mé rameno. Opět jsem nalistoval náhodnou stránku v časopise o háčkování a z prstu vytvořil vlákno, které Mazlik okamžitě začal zpracovávat. Netrvalo to dlouho, práce nám šla od ruky i od nožky. Vytvářeli jsme tu další ubrus. Čistě jenom tak z nudy. Zdánlivě jsem těm dvěma návštěvníkům nevěnoval pozornost a mohlo to vypadat, že jsem zabraný do té titěrné práce. Nicméně jsem poslouchal každé slovo. Neútočení? A tak proč ne...

Kashike

Znovu se ukloním a předstoupím před Kageho. V ruce svírám druhý list s pečetí Mizukage a opět mu ho podám. Pane, rád bych k vám ještě pronesl soukromou prosbu. Domnívám se, že se ve vaší vesnici nalézá přivolávací smlouva pro říši štírů. Bylo by mi ctí jí podepsat a využívat tak služeb této říše. Do vašich rukou vkládám doporučující dopis od madam Mizukage na toto téma.

"Vážený lorde Kazekage,
muž, který před vámi nyní stojí mě přišel požádat o pomoc při svém vzdělávání a treninku, nicméně moje prostředky jsou v tomto směru omezeny. Proto ho posílám za Vámi s tímto listem a pevně věřím, že mu v jeho prosbě vyjdete vstříc jak jen to bude možné. Žádá o přivolávací smlouvu, předmět neutrálního ražení co se vztahů mezi vesnicemi týče. Doufám tedy, že tato žádost nebude zamítnuta na základě politického rozhodnutí. Předem děkuji za vstřícnost,

Nanadaime Mizukage, Hitomi Yamada"

Beze slov jsem si převzal další dopis a rychle ho přečetl.
Ta mizukage...je politicky zkušená. letmo jsem se šklíbl.
"Dobrá, poskytnu smlouvu, ale na oplátku chci pomoc. Téměř celá obytná čtvrt je bez vody, chci, aby vaši ninjové pomohli rozvést vodu do Suny...Vzkažte to vaší mizukage." čakrové vlákno jsem připojil k jednomu svitku naproti v knihovně. Trhl jsem rukou a svitek mi přistál v ruce. Podal jsem mu ho.