Cvičiště 2

Soshi

S úsměvem jsem kývl a pak už jsem ty dva nerušil. Zůstal jsem ale poblíž. Zkusil jsem se dokonce na vodě posadit. Pomalu....pomalu...ták
Nad tou troufalou prosbou toho Hyuugy jsem se musel pousmát.
Vždyť by mu stačil úplně obyčejný chuunin nebo jounin. Copak se kadý musí učit hned u toho nejlepšího? Základy vás naučí kdokoli a na nejsilnější techniky stejně moc lidí nemá...
Neříkal jsem ale nic a dál pozoroval, co na to Mikomi.

Po návratu z poslední mise mě čekal jeden významný úkol. Utratit odměnu. Celý den jsem proto pobíhala po obchodech a sháněla všechno možné i nemožné. Nakonec jsem si řekla že zkusím štěstí ještě s jedním projektem. Projekt SsU. Dojdu proto na cvičiště a usadím se kousek stranou. Je tu pár lidí, což mi naprosto vyhovuje. Vytáhnu z kapsy bloček, tužku a tak jak lidé okolo trénují, nakreslím si pár obrázků a začnu si dělat zápisky. Byla jsem především zvědavá na dva Hyuugy, kteří zrovna vedli jakýsi rozhovor. Než začnou, namaluji ještě jeden více méně umělecký obrázek chlapce, který sedí na hladině vody.

"Nemám mnoho žáků, takže zatím jsem ochotná pomoci každému, kdo o to poprosí." řekla jsem směrem k mladému Hyuugovi.
"Jak jsi na tom s ovládáním chakry?" položila jsem vcelku jednoduchou otázku a mimoděk se podívala na Soshiho, který se uvelebil na vodní hladině.

(Velice se omlouvám, nemůžu slíbit, že tu budu z důvodu nemoci. Snad mi bude brzy lépe.)

Soshi

Bedlivě jsem poslouchal, když ale promluvil Hanabii, zašklebil jsem se.
Aha, Byakugan, jasně, co jiného. To se mě asi netýká.
Vstal jsem, hluboce jsem se uklonil Mikomi, na Hanabiiho jsem se ani nepodíval, otoči jsem se na patách a došel jsem na břeh. Stejně byl čas na svačinu.
Vyndal jsem proto z batohu rýžové placky a hledal jsem nějaký placatý kámen a trochu dřeva, abych si je mohl opéct.
Cestou jsem se lehce usmál na dívku, co tam postávala.

Zaregistrovala jsem pohled toho kluka, co předtím jen tak seděl na vodě. Oplatím mu úsměv a pomalu k němu dojdu. Ahoj. Na, tohle je pro tebe. Z bloku vytrhnu papír a podám mu skicu jeho samého jak sedí na hladině. Jsem Kameko Shan. A ty jsi? Teda, vím že ty nejsi Kameko, myslím tím jak se jmenuješ. 

Soshi

Upřel jsem na Kameko zvídavý pohled. Odložil jsem dřevo, utřel si špinavé ruce do oblečení a pak jsem vzal obrázek. Špatné to rozhodně nebylo.
"Nejhezčí podobizna mě, co jsem kdy viděl..." řekl jsem s úsměvem. To, že je to první podobizna, kterou jsem kdy viděl, jsem samozřejmě už nedodal.
"Jsem Soshi. Máš zajímavý outfit, Kameko..." řekl jsem, pečlivě jsem složil papír, vyndal jsem z kabely knihu a papír do ní pečlivě založil. Pak jsem ji vrátil na místo a opět jsem začal sbírat nějaké větve. Ještě, že v posledních dnech nepršelo, oheň bude cobydup.

Outfit? O čem to...? Sakra! Ehm, no víš, tohle není normálně to v čem chodím. Jen jsem si na to tak zvykla že už to nevnímám... snažím se to zamluvit a rychle lusknu prsty, přičemž se "přivolání" zbroje zruší. Když se rozptýlí ta trocha kouře, stojím tam v černém tílku a volných kalhotách. Tohle je asi... lepší... zamyslím se. Pak se zvídavě zadívám na jeho konání a chvilku přemýšlím. Potřebuješ ten kámen rozehřát? 

Nakonec jsem se dostala na místo kde byl Soshi a povídal si s nějakou holkou. Přišla jsem k němu zezadu a chytla jej kolem ramen a pote řekla. “Jsme v tymu tak krátce a ty už mě podvádíš s jinou?” Snažila jsme se nesmát ale neslo to byla sem šťastna ze konečně jsem se cítila zase cela. I Soshi si mohl všimnout změny v mem výrazu i v tom jak jsem působila. Byla jsem proste šťastna. Nakonec mě napadla ještě jedna otázka. „Neviděl jsi náhodou Hokage? Říkala ze se nám ozve a už je to nějakou dobu co se neozvala.“ Nakonec jsme se od něj odlepila a vyčkávala na jeho odpověď.

Soshi

Kameko se ve chvíli změnila. Slyšel jsem o technikách přivolávání, ale čekal jsem normální zbroj. Tohle bylo něco extra.
"Ani ne, snažím se rozdělat oheň, abych si ohřál tuhle placku..." řekl jsem, když mě cosi objalo okolo ramen.
"Jo, taky jsem byl několik dní na slavnostech, ale toho sis jistě všimla..." řekl jsem, možná až trošku moc kysele. Na můj vkus se o mě zajímalo nějak moc lidí. Povzdechl jsem si.
"Promiň. Ne, neviděl jsem Hokage. Zkus se poptat nějakých jouninů nebo senzibilů."
Začal jsem skládat dřevo do ohniště a následně jsem an něj položil kámen tak, aby tvořil hezkou "pánvičku".

Když se na něj vrhne ta holka, obočí se mi povytáhne v tázavém výrazu. Hele, to... nechci být nějak neomalená, ale já toho roztomilého klučinu viděla první. Takhle na něj skákat se přinejmenším nesluší. Na tváři jsem měla pohoršený a přirozeně žárlivý výraz. Já ho viděla první... já mu namalovala obrázek... táhni hledat svojí hokage ty... ty... vrrrrrrrrrrr

Když Kameko zmínila ze ho viděla první. Tak mě něco napadlo, ale nechtěla jsem byt moc zla. „Tak ze prve kopretinko. Mé jméno je Yuki Ōkami a za druhé Soshi je můj Týmový partak. Tudíž jsem jenom zjišťovala jestli neví kde se nachází náš Sensei. A za druhé já ho viděla drive.“ Přeci jenom jsem si male rýpnutí nemohla odpustit. Přeci jenom jsi jej přivlastňovat nebylo správné. Takže jsme cekala další z těch žárlivých nebo vražedných pohledu. Tedy pokud se nestane něco závaznějšího.

Kopre... no já ti dám. Už už jsem se chystala, že s tou holkou zatřepu, když v tom jsem si uvědomila jednu podstatnou věc. Říkala jsi týmový parťák? A kdepak máte třetího, smím li se ptát? Jen pro pořádek, jsem Kameko Shan, vnučka mistra Ioa. Jistě jsi o něm slyšela... vyrábíme kunaie, shurikeny a prakticky všechny ostatní zbraně v Konoze. Takže tvůj příměr s kopretinkou fakt nebyl na místě.

Kameko byla dotčena mým přirovnáním ke kopretince. To šlo poznat.
„ Ano, už jsem si myslela ze mě vymenil. No třetího nemáme, zatím. A Co jsi myslela ze je to snad můj kluk? Bez urážky Soshi není můj typ.“ Doufala jsem ze si to Soshi nevezme moc osobně. Když Kameko zmínila její jméno prohrábla jsem si vlasy a pak jenom dodala. „Promiň, ale tohle Jméno mi nic neříká. Nechce po mě někdo, abych se snad naučila znát všechny informace klany a významné občany z konohy za pouhých pět let. Nebo ano? Ano jak jsem naznačila já odtud nepocházím.“ Řekla jsem Kameko jelikož jsme cekala ze by se tato otázka mohla objevit.

Soshi

Jeden by řekl, že když se o něj hádají dvě holky, bude to příjemné. Ale nebylo. Ani za mák. Vlastně, pro jejich rivalitu jsem byl neviditelný a nepodstatný. Proto jsem se rychle oklepal, a zatím, co se ty dvě slepičky hádaly, já jsem vzal do ruky klacíky a začal jsem je třít o sebe. Zopakovat si základy přežití nikdy není od věci. Stejně jako ty dvě, jsem je i já okázale ignoroval.

Po očku jsem sledovala ty tři, co si tak pěkně povídali. Možná, že projdou výměnou názorů, možná se ta děvčata snaží získat Soshiho přízeň a pak to bude teprve zajímavé. Mladí však potřebují dostatek prostoru na socializaci. Nakonec se naučí, že slušné jednání jim otevře nejvíce dveří...


Pokud se do té doby nestihnou zabít, nebo zmrzačit kvůli pitomostem.

"To ráda slyším. Myslím, že by bylo vhodné, kdybys rozšířil svůj repertoár technik." pravila jsem směrem k Hyuugovi, ale neustále pošilhávala po třech mladých výtržnících.

(Mimoherně upozorňuju, že proběhla aktualizace ranků a technik klanu Hyuuga. Proto jsem také dlouho neodepsala, protože jsem se tomu pověnovala. Rozklikni zde https://nsgo.forumczech.com/t16-databaze-neorankovanych-technik#34649 Jako genin si smíš vybrat techniku ranku C, nebo B.)

"Mi-Mikomi-san!" Ozval se za Mikomi hlas chvíli poté, co poradila Hanabimu, aby si rozšířil svůj repertoár technik. Když se otočila, spatřila jednoho z jejich podřízených z jednotek policie Konohagakure no sato. Byl to mladý talentovaný Hyuuga, který u policie sloužil druhým rokem. "Identifikovali již útočníka, který má na svědomí smrt jednoho z radních. Je nim Kyuudaime Hokage." Hyuuga hovořil vážně bez sebemenšího zaváhání, zda je tato zpráva, kterou měl říci Mikomi, pravdivá, ačkoli o tom pochyboval.
"Anbu se o ní měli v rychlosti postarat. Nepovedlo se to, a teď se z toho stala záležitost Konožské policie, aby se omezili ztráty na životech občanů Konohy. Anbu tým Hanu naštěstí vyhnal pryč z vesnice, ale pořád se bojuje v její blízkosti."

Že máme nepřátelé ve vlastních řadách, to mne po mnoha útrapách nepřekvapilo. Že je ten masakr dílem samotné Hokage, to bylo silné kafe i pro mne. Nebylo však času na zbyt. Bylo potřeba okamžitě jednat.
"Jdu tam a pomůžu. Vy prosím nadále hlídejte situaci ve vesnici. Pravděpodobně máme ve svých řadách více zrádců. Děkuji vám." vychrlila jsem ze sebe a nechala mladého Hyuugu spolu s ostaními daleko za sebou.

Je to poprvé, co uvidím Hokage-sama osobně. Proč jenom při tak smutné příležitosti?

Přesun

Na mé tváři se objeví úsměv. Odhrnu si vlasy z tváře a znovu si přeměřím tu holčinu pohledem. No jistě, přistěhovalci. Jak jinak. Ani se neobtěžují učit informace o místě, kam se stěhují. S tím Soshim máš pravdu. Není tvůj typ. Už od pohledu má totiž na víc... prohodím tonem, jako by se ta informace dala přečíst všude kolem.

Soshi

Nelíbilo se mi, jak se o mě baví. Byl jsem kus hadru. Nevěděl jsem, co mám říct. Na jednu stranu se mi líbilo, že mě ta jedna brání, na stranu druhou docela zabolelo, že nejsem typ té druhé. Nikdy jsem se o holky nezajímal, ale i tak to trochu zarmoutilo.
Rozprostřel jsem dvě placky na horkém kameni a pak jsem se otočil na Kameko.
"Budeš jíst s námi?" zeptal jsem se, jako bych celý ten jejich rozhovor neslyšel.

Otočím se na Soshiho s lehce překvapeným výrazem. Upřímně jsem čekala všechno možné, ale tohle vážně ne. Pomalu přikývnu a posadím se k němu. Moc ráda... a ráda se i podělím. Vytáhnu z kapsy drobný svitek, rozvinu ho a přivolám campingovou sadu včetně hotového jídla. Ehm, ne, nejsem divná, jen si potrpím na kvalitní zásoby jídla. 

Soshi

Semkl jsem rty.
"Ty nemáš moc smyslu pro romantiku a kouzlo okamžiku, co?" řekl jsem kysele.
"Připravuješ se tím o spoustu věcí. Já mám teď skvělý pocit, i když budou ty placky hnusný, protože jsem si je udělal sám, strávil jsem nad nimi čas. A ty si tu máchneš kusem papíru a je prostřeno."
Dal jsem poslední placku na kámen, i přesto, že jídlo z campingové sady bylo velice chutné.
"Ale co, efektivnost je taky dobrá k životu..."

Povytáhnu obočí. Ah, takhle... ty si myslíš, že to jídlo jsem si prostě vyčarovala? Ne, kdepak. Takhle ta technika nefunguje. Funguje to tak, že strávím X hodin u plotny doma a pak si jídlo uložím do toho svitku, kde se nezkazí. Pak ho mám kdykoliv u sebe a k dispozici. Ale pořád si ho musím připravit. Ta technika je hrozně praktická na podobné věci. Jestli chceš, někdy tě jí naučím.

Soshi

"Aha...promiň." řeknu a vida, že první placka je už hotová, podám ji Yuki. Další dvě ale ještě potřebují dodělat. Alespoň jsem je otočil.
"Takže klan vyrábějící zbraně, jo? No, to by vysvětlovalo tu věc, cos měla na sobě. Řekni mi o Vašem klanu něco."

Nandám si do misky trochu rýže a omáčky s masem. No, vlastně ani tak nejde o klan. Jsme jen jedna rodina. Naši prapředci sem přišli, pokud je rodinná kronika přesná, z vesnice Takumi na pozvání 1. Hokageho. Od té doby vyrábíme a vyvíjíme nové zbraně pro Konohu. Z naší dílny pochází i takové kousky jako byl Raijin no Ken, meč druhého Hokageho.