Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Nadzvedl jsem zvědavě obočí. "Sen se ještě nezotavil? Vždyť je to taková doba a to vlastníme ty nejlepší mediky. To je ostuda," zamračil jsem se. Co proboha dělali? "Musím si s nimi promluvit!" rozhodl jsem se také odpovědět na její otázku ohledně týmu. Můj výraz se změnil a mluvil jsem spíše k jejím nohám.
"Saya Uchiha a také bys mohla převzít tým Shijin, když je..mrtvá.."

"Ehm, ehm.." zakašlal jsem, čímž dal jasně najevo, že potřebuji pracovat. Už tady byli všichni moc dlouho! Sakra, kde je ten originál? Co tam s tou Sakurou dělá?!

Když jsem přišla ke kanceláři tak se pár hlasů ozývalo z poza dveří. Proto jsem si sedla na židli u zdi a čekala. Jenže jak tam byli dlouho tak jsem usnula strávila tu hezkých pár hodin. Čekala jsem stále zdali někdo vyjde ven. Když mě to ale přestalo bavit tak jsem na dveře zaklepala a požádala o vyzvání.

"Můj syn Tobiru Senju, Saya Uchiha a Shiranui Heiwa. Saya a Shiranui jsou nové členky, ještě se se Shijin nesetkali, jsou to všichni chuunini.." odpověděl jsem. Až se dozví Tobiru, co se stalo se Shijin..

Prisel jsem ke kanclu a zaklepal na dvere. pak se oprel o dvere a jen tak cekal co se bude dit.No spise az se respetive dostanu na radu.

"Hm, na shledanou," rozloučil se trochu s přimhouřenýma očima a sledoval dveře.
"Další?" sevřel jsem ruku v pěst a podíval se na ni. Já už vlastně umím... Na tváři se mi objevil lehký úšklebek.

Pomalu jsem vesel do kancelare.
"Zdravim Hokage-Sama. Prisel jsem vratit Svitek s technikou. A pozadat eventualne o nejakou misi."
Rekl jsem a cekal na jeho vyjadreni.

"Děkuji za techniku," uklonil jsem se na znak pozdravu a převzal si techniku.
"Mám jednu misi...V informačním středisku je připravený komunikační tým. Yamanaka Inoku musíš dostat do Kiri, ví, co má dělat a každý člen týmu má přiřazenou jednu vesnici. Tvým úkolem je doprovodit je do jejich určené vesnice."

"Hai Hokage-sama. Okamzite se pripravim na cestu. " Hmm zase budu na kdo vi jak dlouho mimo vesnici. No alespon se zase podivam nekam do novych krajin. Proletelo mi mysli ale cekal jse na vyjadreni hokageho.

"Hai a vydej se po neznámých cestách, nepoužívej oficiální. Přece jenom začala válka a tento tým je příliš důležitý, než aby padl." zatvářil jsem se přísně.
Mise, která si žádá nejvyšší prioritu a já na ni posílám chuunina..

"Hai Hokage-Sama." Bylo mi jasne ze se to zdrejmne neobejde bez problemu ale  nemel jsem v planu si to nechat jenom tak. uklonil jsem se a pomalu jsem se vydal  do informacniho strediska.
(Presun)

"Nezklam mě!" vyjekl jsem ještě, než mi zmizel z očí.
Vím, že mě nezklameš Hikaru..Musíme se dát do pohybu. Kdo ví, jak je na tom Itachi..

Když jsem stála u dveří a někdo byl tak drzej že mě předběhl tak jsem měla takovou zlost že jsem praštila do zdi a udělala v ní díru. Rána šla celkem dost slyšet. Já tu čekám takovou dobu a nějakej nevychovanec mě předběhne. Zlej sen. Zaklepala jsem ještě jednou zdali si mě Hokage všimne.

"Dále," ozvalo se zaklepání a rána. Kso.. sevřel jsem ruce v pěst. Co to má sakra být?

Konečně jsem byla vyzvána abych mohla vstoupit do kanceláře. Uchopila jsem kliku a vešla " Omluvte mě " Zavřela jsem za sebou dveře a uklonila se. Potom jsem přistoupila a vyndala svitek, který jsem podala Hokagemu. " Děkuji moc Hokage-sama za vypůjčení svitku s přivoláním. Velmi jste mi pomohl. Věřím, že to k užitku rozhodně bylo. " Jakmile jsem domluvila čekala jsem až si ode mě ten svitek vezme. Zatímco jsem přemýšlela jestli nebude náhodou chtít vidět mé výsledky.

Převzal jsem si svitek a pozorně si ji prohlédl. Zvažoval jsem, jestli má nějakou cenu a svou odpověď. Tak dobrá.
"Dobrá, myslím, že bys měla najít můj originál a ukázat mu výsledky. Určitě ti ukáže i jiné věci, pokud ho ohromíš," řekl jsem nakonec s přimhouřenýma očima. Možná, je v tobě nějaký potenciál, ale nejdřív se musím podívat, co je uvnitř.

" Děkuji za vás čas. Podle předchozího rozhovoru předpokládám, že váš originál se bude nacházet v nemocnici. Já tedy vyrážím a zřejmě uvidím brzy i váš originál, kterej nebude ani tušit co po něm chci " Usmála jsem se šibalsky a zamířila ke dveřím a s pohozenými vlasy jsem zmizla se zabouchnutými dveřmi. Následně jsem zamířila ke schodům kde jsem se zvedla po zábradlím, které bylo spíš pro ty co fyzicky nezvládali šlapání schodů a potřebovali si odpočinout. Když jsem dojela až na konec tak jsem prošla chodbou a později i skrz dveře ven a běžela do špitálu s úsměvem. (přesun)

Přišel jsem před kancelář již v normálním oblečení. Protáhl jsem se a zaklepal se. Všiml jsem si jakési díry ve zdi. Trochu mě to vylekalo a jsem si jí radši nevšímal.

"Ale kde že, originál je se mnou propojený," pousmál jsem se.
A v nemocnici už dávno není.
Ozvalo se další zaklepání. "Vstupte!"

Vstoupil jsem do kanceláře. Chvíli jsem se rozhlížel po kanceláři a pak se podíval na strejdu-senseie. "Ahoj, strejdo. Chtěl jsem se tě zeptat i za náš tým jestli pro nás nemáš nějakou misi. Blíží se Chuuninské zkoušky a je psáno, že se jich můžou účastnit geninové, kteří splnili alespoň 2 mise." řekl jsem a u toho se tvářil inteligentně. "Jo a ještě ti jdu vrátit tu techniku jak si mi posledně půjčil. Arigatou." řekl jsem a vytáhl ji z kapsy. Podal jsem mu jí a ještě dodal: "Potom  jsem se tě chtěl zeptat kdy mě naučíš tu další techniku. Vím že máš hodně práce, ale já jsem strašně nedočkavý!" řekl jsem a zazubil se. K tomu se mi ještě oči rozzářili nedočkavostí.

"Všeho dočasu, neboj se," techniku jsem si vzal a prozatím nechal na stole. Otevřel jsem složku s misemi.
"Jednu mám, D-rank misi, Madam Shijimi, žena nového feudálního pána, její kočka Tora měla devět koťat, zrovna když Madam Shijimi byla na návštěvě. Tentokrát jí neutekla Tora, ale všech devět koťat! Jak je to jen možné? Vašim úkolem je najít devět zatoulaných koťat, mají růžovou mašli." přečetl jsem nahlas zadání mise.