Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Klon
Nejdříve jsem si vyslechl Rokura a přikývl. ,,Je to smutné, že víc lidí nepřežilo. Tady je však vaše odměna." Hodil jsem jim určitý obnos a pak se podíval na Hikara. ,,Teď zatím není mise žádná. Raději si odpočiň a naber zase sílu, kdo ví, co nás ještě čeká."

Vyslechl jsem Co seito rekl a pak jsem dostal skvely napad asi si poradne pokecat se svym Sumonem.
"DObra tedy." Na jednu stranu se mi ulevilo. Poklonil jsem se a pote se vydal smerem na Cviciste.
(Presun)

Faito

Dorazil jsem i se svým doprovodem k kanceláři Hokageho a tam jsem se postavil "do fronty". Začal jsem si v hlavě přeříkávat všechny věty a znázorňovat všechny situace, které by mohly nastat. Tohle bylo opravdu důležité a záležel na tom další postup. Vlastně celá má budoucnost.

Klon
Seděl jsem pohodlně v křesle a všude bylo ticho. Nebyl problém zaslechnout zvuky za dveřmi, tak jsem se k nim otočil a chtěl promluvit, ale objevil se tu jeden člen z Anbu jednotek a něco mi sdělil. Přikývl jsem hlavou a poslal ho zatím pryč. Nic dalšího už mi pak nebránilo a já je mohl pozvat dovnitř. ,,Vstupte."

Faito

Vešel jsem dovnitř a došlo mi, proč mi Assasin neodepisoval na tolik zpráv. V křesle seděl někdo úplně jiný. Odložil jsem klobouk a podíval jsem se na toho mladíka.
"Jmenuji se Faito Dansaku, Hachidaime Mizukage. Rád bych mluvil s Assasinem...jedná se o techniku, kterou moc lidí neumí a já bych rád, aby ji použil." zopakoval jsem svůj požadavek.

Objevil jsem se v kanceláři a před Faitem se mírně uklonil. Pak jsem zrušil svého klona, protože mi nepřišlo vhodné, aby Mizukage jednal jen s ním a proto jsem se dostavil osobně. ,,Seito Senju. Zastupující Hokage." Na chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel nad tím, co řeknu o Assasinovi. ,,Assasin je momentálně mimo vesnici."

Faito

Semkl jsem nespokojeně rty. Ale co, ještě nebylo nic ztraceno. taktéž jsem se lehce uklonil a řekl:
"Během pár dní sem dorazí i má podřízená, která předá novou mírovou smlouvu, kterou musíme obnovit a zažádá o výměnu technik. Jsou všechny na papíře a týkají se hlavně zabezpečení vesnice. Netušil jsem, že budu muset do Konohy osobně, leč události posledních týdnů mě přesvědčili o tom, že musíme být připraveni na vše..."
Podíval jsem se na Kashikeho, který tam byl se mnou.
"Počkej venku, myslím, že zde jsem v bezpečí, pošlu pro tebe, až to bude nezbytné..."
Když odešel, otočil jsem se zpět a sedl jsem do křesla.
"Určitě Vám došel dopis od Otokageho o informačním sdílení. Nevím, jak jste na něj odpověděl, já ho přijal. Stejně tak ho navrhnu vám a začnu hned teď: Kromě naší známé organizac z Iwagakure existuje ještě jedna. Která nejspíš zničila Sunu. Jsou to loutkaři na úplně jiné úrovni, než známe. Jejich loutky ovládají několik KG a oni sami na tom nejsou o nic hůř. Myslím, že tu máme problém..."
Podíval jsem se zástupci přímo do očí. Můj pohled byl nekompromisní a vážný.
"Znám jen pár lidí, kteří by mohli v Otogakure sedět na nejvyšších pozicích. A obávám se, že ani jednoho tam vidět nechceme..."
Pochopitelně jsem poukazoval na nejhorší nukeniny, kteří v oto byli.
"Když už jsme se tak přehoupli k onomu tématu naší staré známé Reiny, rád bych mluvil s Assasinem o Edo Tensei - technice, kterou umí jen on. Tedy...pokud vím. I když objevily se spekulace o několika dalších uživatelích, o kterých jsme se domnívali, že jsou mrtví..."

Zprávy které přinesl nebyly moc dobré, ale na to už jsem si v poslední době zvykl. Nejvíce mě překvapila ta o nové organizaci. ,,Nová organizace? Měl jsem za to, že to byla ta z Iwagakure, která zničila Sunu. Co se týká dopisu od Otokageho, tak jsem ho taky přijal." Jako další jsem se chtěl vyjádřit k Edo Tensei, ale musel jsem o slovech chvíli přemýšlet a taky o tom, kolik toho ví Faito o našich staronových členech v Konoze. ,,Technika velmi nebezpečná, ale lákavá. Řekněme, že vím o dalších lidech, co ji umí." Nic vic jsem neříkal a čekal, co bude chtít Faito.

Faito

"Rád bych ji na někoho použil. Myslím, že jeho limity jsou už na vrcholu a s Edo Tensei by mohl Kirigakure ochránit víc, než kdokoli jiný. Vím, že pro bezpečí vesnice udělá vše, co bude moci..." řekl jsem a doufal, že si Seito bude myslet, že mluvím o Kashikem. Celou dobu jsem z něj nespouštěl oči.
"Nehodlám Vás zatěžovat detaily, rád bych si o tom promluvil s tím člověkem, který techniku umí, pokud je to možné..."
Ano, je pravda, že kolovaly zvěsti o tom, že Orochimaru je naživu, ale byly absolutně nepodložené, ANBu v Konoze pracovalo důkladně a naši "špehové" už neměli tak volnou ruku.
"Nerad bych z toho dělal nějakou velikou bublinu, která by byla zpečetěna jakousi dohodou mezi vesnicemi a tak dále. Rád bych, aby to bylo v zájmu jedince a aby z toho těžil pouze ten, jenž techniku provede..."

Každý chce ochraňovat to, co má rád. Kirigakure pro nás toho taky dost udělala. Navíc sám mám ve vesnicí nějaké esa. Schůzku jim sjednat můžu. Zatím jsem nemluvil a v hlavě mi proudilo mnoho myšlenek. ,,Uvidíme, co na to řekne on. Mluvit s ním samozřejmě můžete, ale jestli vám bude chtít pomoct, to nezaručím." Přešel jsem k němu o něco blíže a natáhl k němu ruku. ,,S vašim dovolením. Nerad bych chodil po Konoze v doprovodu Mizukageho. V lidech to vyvolává otázky." Pousmál jsem se a jakmile se Faito chytil, použil jsem Hiraishin a oba jsme zmizeli.(přesun)

Faito

"Ještě okamžik..." řekl jsem a pozval Kashikeho dovnitř. "Tenhle půjde s námi... Je tu pro mou osobní ochranu a získání trochy zkušeností..."
Oba jsme se chytili Seitovy ruky a zmizeli jsme.

//přesun

Objevil jsem se zase před budovou, ale teď nešel do kanceláře, ale do jiné místnosti. Do místnosti, kde sídlili radní. Jak já je nemám rád. Lehce jsem si povzdechl a pomalu došel ke dveřím. Radní...Funkce, která má sloužit jako protiváha Hokagemu. Ale vydávat takové závažné rozkazy, zeptat se mohli. Nechtěl jsem tam vtrhnout jenom tak, takže jsem na dveře slušně zaklepal a vstoupil. Pohlédl jsem na ty dva a cítil se trochu neklidný, ale i tak jsem musel zachovat chladnou hlavu. ,,Je mi jasné, že to bylo na váš rozkaz...Ale poslat do vesnice, kde se to hemží nukeniny, ty lidi...Každý ztracený shinobi z Konohy jde na vaši hlavu." Mluvil jsem klidným hlasem, ale už dopředu jsem věděl, že mě jejich odpověď vytočí. Bylo to tak vlastně vždy.

Mitokado Homura a Koharu Utatane

Hráli jsme spolu karty, když v tom nás vyrušil Seito Senju.
"Seito Senju? Ty nám nemáš, co vyčítat. Udělali jsme vše proto, aby nedošlo k žádným ztrátám, pokud vše vyjde podle plánu, tak to Konoze jenom přispěje."

,,To tedy doufám, že ke ztrátám nedojde." Nebo by se mohlo něco ztratit i v Konoze. Tuhle část věty jsem si nechal pro sebe. Přeci jen teď nebyl čas na to, aby byly nějaké nepokoje u nás. ,,A co lidé z Ame? Myslíte, že budou rádi, když se od jedné nadvlády, dostanou k druhé? Takže bych se rád dozvěděl, v čem nám to přispěje?" Byl jsem si téměř jistý, že se to od nich nedovím, protože oni by si nechali svoje záměry pro sebe klidně i navždy, ale zkusit jsem to musel.

,,Hm." Se stromem měli samozřejmě pravdu. Vím, jak to na světě chodí. Ale... Podíval jsem se na ně a dlouhou chvíli uvažoval o jejich slovech. ,,Nechť je dnes po vašem. Ovšem každý křivý úmysl, který by se nějak citelně dotkl jejich vesnice a občanů, bude potrestán. Všichni v téhle místnosti víme, jak se věci v Konoze mají." Doufal jsem, že nejsou tak staří a význam těch slov pochopí. Ještě jednou jsem se na ně podíval a pak šel raději pryč. Zrovna s nimi jsem totiž své odpoledne trávit nechtěl.(přesun)

Mitokado Homura a Koharu Utatane
"Musíme se ho zbavit a musíme vrátit do čela Konohy JEHO. ON nejlépe chápal co znamená být Strom. Uděláme ze Seita vůdcem Kaeriryuchi...Koharu, musíme zkontaktovat členy ostatních vesnic." Zamračil se a začal rozdávat karty. Tak jako při této hře záleželo na tom, jaké karty drží v ruce a jak s nimi umí zacházet. Teď záleželo na tom, zda naše hra výjde s kartami, které jsme rozdáli. Za vším, stálo daleko víc, než byste si jen mohli myslet. Homura sundal své brýle a v jeho stařeckých očích byla vidět rudá.

Vzal jsem si od Seita dopis a pro jistotu ignoroval Raikiho nadšení. "Jak si přejete." Kývl jsem a vydal se za Raikim, směrem k bráně. Tohle mohlo být ještě zajímavé. A nebo taky ne. Ale bylo by prima, kdyby to bylo zajímavé.
// přesun

Mířil jsem zpátky do kanceláře a před dveřmi uviděl Mara. No, tak to jsem zvědavý, co to bude teď. Zakroutil jsem hlavou a pak Mara pozdravil. Hned na to otevřel dveře do kanceláře a sám do ní vešel. ,,Tak pojď."

Sedl jsem si pohodlně do křesla a poslouchal Mara. Musel jsem se pousmát, protože tenhle kluk, to je unikát. ,,Tak to abychom Lucy pogratulovali k dětem." O Lucy jsem věděl, že čeká dítě s někým, ale Maro si to přebral v hlavě asi trochu jinak. ,,Musíš se asi více snažit."

,,Jednou ti to vyjde." Podíval jsem se na něho a lehce se pousmál. Ale chudák holka, co bude muset být s ním. To jsem mu však neříkal, protože je to prostě Maro. Raději jsem vytáhl pár papírů a přečetl si nějaké řádky. ,,Takže chceš být pes jo? Hmm, pár koček na chytání tu je. Samozřejmě myslím ty čtyřnohé. Nedávno se jedna ztratila v ulicích Konohy. Patří jednomu významnému obchodníkovi, který dodává zboží, takže si umíš představit, jak bude potěšen, až mu kočku doneseš? Nechal tu i popis." Podal jsem mu papír, na kterém byla fotka kočky. Byla celá černá, ale nevypadala moc přátelsky. Na druhou stranu však docela vznešeně a bylo jasné, že to není obyčejné plemeno. Bohužel však neměla žádný obojek, takže se Maro bude muset řídit jen podle podoby na fotce. ,,To zvládneš, moc koček po ulici teď neběhá."