Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"Ahááá" pochopil jsem a pokýval hlavou. Takže trénink asi dlouho nebude. Podíval jsem se na Katashiho a pokrčil rameny. Při pohledu na Fuu, která se vynořila zpoza zdí, jsem zbledl a byl jsem bílý, jako ona sama. Takto mě děsit. to se nedělá!
Pomalu jsem se otočil na Streita a ještě se zeptal: "A nevíš náhodou, kdy se vrátí?"

Podíval jsem se na Raikiho a pak na ty dva. Sešel se tu pěkně celý tým, akorát Assasin jim chybí. ,,To kdybych věděl, tak ti to řeknu." Lehce jsem si povzdechl a uvažoval, jak dlouho to bude trvat, než se vrátí. Nebezpečný plán. Pokud ale vyjde, tak to změní celý vývoj.

Sklopil jsem hlavu. Škoda. To může trvat věky, i strejdy-senseie nikdo nikdy neví. Koutkem oka jsem se podíval na Katashiho a Fuu, pak na Streita, pak zase na ty dva a nakonec zase na něj. "No nic. A není náhodou nějaká mise? Nejlépe nějaká, při které se nesbírají kočky nebo něco takového z celé vesnice." zeptal jsem se a vzpomněl si na naši poslední misi. Oklepal jsem se z té vzpomínky. Jaké to byly zlé časy.

,,Teď máme mise jedině ve vesnici, takže očekávej spíše kočky." Pousmál jsem se podíval se na nabídku. Na chvíli jsem se zamyslel a pak se podíval zase na ně. ,,Měl bych vám najít ještě zaskokujícího sensei, abych vás mohl když tak poslat i mimo Konohu."

Z mého zamyšlení mě vyrušila Fuuina ruka. Jemně jsem ji stiskl a usmál se na ní. "Bude v pořádku. Jednou to je náš sensei." Zazubil jsem se a vrátil se pohledem zpět k Seitovi. "No... nehledě na to, jak bezcitně to zní, zaskokující sensei by nebyl k zahození na dobu, než se Hokage vrátí." Přikývl jsem.

S tichým "puf" se na Hokageho stole objevila ještěrka se znakem Kumogakure a s dopisem připevněným v postroji na zádech.

DOPIS:

Podíval jsem se na Katashiho a přikývl. ,,Někoho vám najdu, ale bude to těžké v téhle době." Pak se tu objevila ta ještěrka s dopisem. Opatrně jsem ho vzal a přečetl. Nikoho takového neznám a ani jsem neviděl. Vzal jsem tedy papír a napsal na něj rychlou odpověď. ,,Mám pro vás misi. Tohle odneste do Kumogakure." Podal jsem Katashimu dopis a podíval se na zbytek týmu.

Potloukal jsem se kolem, nakonec jsem se rozhodl dojít se podívat za Hokagem, už jsem ho dlouho neviděl. Dost mě zasáhla zpráva o úmrtí Yume Sarutobi, byla z klanu.
Byl jsem před budovou, pomalu jsem vystoupal nahoru a zaklepal.

Mitokadu Homura a Koharu Utatane
Obrdželi jsme velmi zajímavou zprávu, týkající se vývoje v Ame. Hokage byl pořád pryč a ten jeho bratr byl naprosto neschopný. Bylo načase vzít situaci pevně do rukou.
Na cestě do kanceláře jsme viděli Sarutobiho! Příhodné! Přišli jsme k němu blíž.
"Sarutobi, pojď za námi, máme pro tebe misi, Hokage tady není, takže patříš i pod nás," pohlédla na něj Koharu a Homura otevřel dveře do další místnosti. Vešli jsme do ní a čekali, až přijde.

Po chvíli čekání a poslouchání klepání na dveře jsem zívl. "Kdyby něco, jsem venku." Poklepal jsem Fuu na rameno a vyšel ven z kanceláře. Tady jsem kývl na pozdrav rudovlasému a znova dlouze zívl. Z nějakého důvodu jsem byl unaven jako už dlouho ne.

Nikdo neodpovídal. Najednou se přibelhali staří paprdové, radní, které nikdo neměl rád a do všeho strkali svůj nos. Myslel jsem si, že už dávno nejsou ve službě. Pak vylezli z kanceláře nějací děti, málem mi přerazil nos! Chtěl jsem mu pohrozit, ale rozhodl jsem se jít za radními. vešel jsem do místnosti a nechal otevřené dveře.
"O co se jedná velevážená rado?" uklonil jsem se a v mém hlasu byly známky pohrdání.

Mitokadu Homura a Koharu Utatane
Ten Sarutobi byl vždy tak neuctivý! Kéž by podědil alespoň něco po velkém Profesorovi! Pomysleli si sourozenci.
Koharu vstala a šla zavřít dveře, viděla však kluka. Hokagův student? Pokynula mu rukou, aby šel dovnitř. Mohl se hodit, Hokagův tým byl vyhlášený!
"Suna je zničená, máme také zprávy od našich špionů. Hokageho už dávno nezajímá Konoha a chodí si na všeljaké super tajné mise, místo své práce, ji vykonává jeho bratr, který je stejně nemožný, jako on sám. Možná, ještě víc. Nicméně, naši špióni v Ame nám napsali, že se Ame ocitla v hluboké krizi a prosí nás o pomoc. Povstání, svhrnutí Hanzoua Salamandra a jeho smrt..Je to velmi strategické místo, po kterém Konoha už dlouho jde. Vezmeš si oddíl jednotek, ANBU a Hokageho tým, získáš pro nás Ame. Nemůžeš odmítnout, nezapomeň, že máme stejné pravomoce jako Hokage!"

Nesnášel jsem, když někdo urážel Assasina. Musel jsem vybuchnout.
"Přede mnou nikdy neurážejte Assasina Senju! Nikdy!! Udělal pro Konohu tolik, obětoval vše, co měl. Rodinu, svůj život! Jen díky němu Konoha pořád stojí a při plné síle. Vděčíte mu za svůj život!" udeřil jsem naštvaně do své druhé pěsti.
"Sakra, myslel jsem si, že jenom děti jsou nevděční, ale vypadá to i na staré nevděčné papriky!" zhluboka jsem se nadechl a několikrát, abych se uklidnil.
"Takže..Suna zničená a Ame na pokraji zkázy? Chcete Ame jen tak zabrat? Zabrat si pro sebe a vystavět si tam své víkendové sídlo? Nezajímá Vás, co chtějí lidi ani to, kolik lidí přitom přijde o život?" zakroutil jsem hlavou.
"Udělám, co musím." dodal jsem zahořkle.

Mitokadu Homura a Koharu Utatane
Mitokadu vstal.
"Jak to s námi mluvíš!? Uvědomuješ si, kdo jsme?!" Koharu jej však zastavila mávnutím ruky a donutila ho se posadit. Něčím nevysvětlitelným ji řeči Sarutobiho zasáhly.
"Chceme jen jedno, aby lid Ame přestal trpět pod neustálou nadvládou tyranů." řekla Koharu, nyní s podstatně jiným tónem. "Chceme, aby jsi udělal pořádek v celé Ame a dohlížel na výběr nového Amekage."

Zakroutil jsem hlavou. Pořád jim to nedocházelo!
"Takže okupace? Uvědomuji si, že jsme ve válečném stavu, ale tohle.." zatvářil jsem se kysele. "Dám dohromady několik pluků a vyrazíme!" chtělo by to Itachiho, Sakuru, i když jsem dobrý, tak sám nedokážu dobít celou Ame! pohnul jsem hlavou na znak úklony a odešel. Venku jsem viděl toho kluka.
"Hej ty, vezmi svůj tým a přijď za mnou do informačního střediska. Jdete se mnou okupovat jednu maličkou zemičku." řekl jsem a odešel.
Přesun

Přemýšlel jsem nad otázkou ohledně náhradního senseie a váhal jsem. Nakonec jsem nechal odpověď na Katashim a nic víc k tomu neříkal. Pak přišla ta ještěrka s dopisem a Streito si ji přečetl. A pak přišla ta nejlepší část...NOVÁ MISE! "Super!" zajásal jsem a začal na místě všelijak tancovat. Asi po minutě jsem se uklidnil a podíval se na strejdu. "Hai, Streito! Vrátíme se coby dub." řekl a vyběhl na chodbu, aniž bych si vzpomněl, že Katashi si ještě ten dopis nevzal.
/Přesun

Zamyšleně jsem se potácel večerními ulicemi Konohy a směřoval ke kanceláři nejvýše postaveného muže v této vesnici, Hokageho. Jako čerstvý maturant jsem si se zájmem prohlédl svou čelenku, která dosu spočívala v mé ruce. Už podruhé jsem prošel akademií jako nejlepší žák, ušklíbl jsem se při této myšlence a čelenku si nasadil na obvaz, zdobící mé čelo. Po cestě k velké budově, nacházející se takřka uprostřed vesnice, jsem se zastavil v restauraci kde jsem si objednal mě oblíbené jídlo, sushi. S chutí jsem se pustil do mé večeře a po několika minutách jsem s poděkováním opustil zapadlou restauraci. Trochu zděšeně jsem zkontroloval stav mé peněženky a trochu zrychlil mé tempo. Jsem zvědavej, koho mi Hokage přidělí.. Trochu jsem se zamračil při přestavě toho, že budu mít nějaké týmové společníky. Pche... Týmová spolupráce jo? S touto myšlenkou jsem otevřel dveře a vyškrábal se po schodech až k Hokageho kanceláři. Trochu z donucení jsem zaklepal na jeho dveře a vyčkával jestli mě ihned pozve dál, přičemž jsem si zkoumavě prohlížel platbu mé večeře. Je to vše čím dál tím dražší...

Z kanceláře už postupně vyšli všichni, ale nelíbil se mi ten hluk na chodbě. Chtěl jsem tam jít a podívat se, co se děje, ale zrovna někdo zaklepal. Ještě chvíli vydržím. ,,Vstupte." Řekl jsem směrem ke dveřím a pohodlně si sedl do křesla.

Pomalu jsem zval za kliku u dveří, nadechl se a s pozdravem jsem vstoupil dovnitř, přičemž jsem se uklonil. Než jsem sklopil hlavu tak jsem si stihl prohlédnout muže, sedícího v křesle. Co se asi tak mohlo stát Hokagemu? Pomyslel jsem a v tu chvíli jsem zavřel dveře za mými zády. ''Ehm Hok...'' Začal jsem trochu nevrle, no během dalších pár sekund jsem se zklidnil a pokračoval bez oslovení, jelikož jsem netušil kdo tohle vlastně je. ''Chtěl bych být přiřazen do nějakého týmu''Nebo spíš nechtěl...'',jsem novopečený maturant a rád bych plnil mise pro Konohu s nasazením života'',řekl jsem pevným hlasem a stále se držel v takovém přikrčeném postoji, jedním kolenem na zemi a pohledem upírajícím k podlaze. Přece jen uznání a respekt k silným shinobi patřilo mezi mé domény a tenhle chlápek silnej byl, to se dalo vycítit již při vstupu do téhle kanceláře. Doufám že se nedostanu do skupiny s někým kdo mi bude překážet, nebo mě v něčem zdržovat. Ušklíbl jsem se a vyčkával na odpověď onoho muže.

Podíval jsem se na nově příchozího a změřil si ho pohledem. Další Hyuuga? Líbilo se mi jeho vychování, tak jsem se trochu pousmál a promluvil. ,,S týmem to bude teď trochu horší." Vytáhl jsem papír na kterém byly týmy rozepsané a chvíli se na něj díval. Tohle bude chtít trochu přepracovat. Moc možností tu nemám. Zatím bych si ho mohl vzít já, když je teď Lucy na mateřské... ,,No, jelikož toho na výběr moc není, tak si tě zatím vezmu já. Stejně mám chvíli čas." Podíval jsem se na papíry, které byly hotové a pokrčil rameny.

Pohled jsem měl stále sklopený k zemi, poté co domluvil jsem se pousmál a jednoslovně odpověděl:''Hai!''Pootevřel jsem ústa jako bych chtěl ještě něco dodat, ale na poslední chvíli jsem se zarazil a mé rty znovu tvořili smyslnou, vodorovnou linku. Vypadá dost silně mohl by být dobrým senseiem a neřekl o žádných týmových parťácích... Všechno zatím vychází naprosto úžasně.Znovu jsem se letmo pousmál, čehož si nemohl nikdo všimnout a ve stále stejné přikrčené poloze jsem očekával co mi řekne dál. Nepatřil jsem mezi zrovna výmluvné typy a už vůbec ne když jsem byl v přítomnosti o dost silnějšího shinobiho než jsem já sám. Očekával jsem co přijde teď a tiše doufal v to, že mi hned teď zadá nějakou misi, nebo mě veme na cvičiště aby si mě ozkoušel. Všechno bylo lepší než se nudit a poflakovat po Konoze.

,,A můžeš se narovnat." Podíval jsem se na něj, jak je stále přikrčený a dívá se do země. Moc ukecaný asi nebude. Asi si to vynahrazuje v boji. Pomalu jsem vstal a udělal pár pečetí. Vedle mě se objevil klon, který si sedl do křesla a bude zatím hlídat. ,,Tak asi půjdeme." Sedět už mě nebavilo a za trochu čerstvého vzduchu budu vděčný. Na misi jsem náladu neměl, tak jsem zamířil na cvičiště.(přesun)

''Hai'',znovu jsem hlasitěji odpověděl a postavil se rychlým pohybem na nohy. Nenápadně jsem si ho přeměřil pohledem a přemýšlel o jeho schopnostech, zatím jsem nechtěl aktivovat byakugan ale po dlouhé pauze bez jakékoliv akce jsem byl přinejmenším nedočkavý. Takže vypadá že se jde na cvičiště. Konečně nějaký lepší trénink.Tentokrát jsem nezakryl svůj úsměv a vyrazil za rychlejším tempem za ním, aby mi hned nezmizel z dohledu, přece jen by to nebyla nejlepší reputace na začátek. (přesun)

Spolu s rokurem jsem se dostal pred kancelar. No chtel jsem zaklepat ale to uz Rokuro vtrhl do kanclu jako by se nechumelilo. NAkonec jsem sel za nim a zavrel za nami dvere.
No chtel jsem neco dodat ale to bylo vse. Nakonec ze me vypadlo neco za co by me Fuu asi zabila kdyby tu byla.
"Seito-sama nebyla by nejaka mise. Kde se zrovna nenachazeji sami mrtvoly? A pokud nic tak se stavim do baru." No nakonec jsem si uvedomil jednu vec ze za prve moc misi neni a za druhe ze neni moc Jouninu a senseiu k mani takze v me mysly se honila ted jedina myselnka.
Doufam ze my neda na krk nejake Geniny!!! Tahle myslenka me fakt celkem desila coz asi po mych zkusenostech nebyl zrovna vec ktere by se nekdo mohl divit. Vysledek me posledni mise byl celkem k nicemu sice jsem ziskal dokumenty ale za to ztratil jedine lidi kteri me uznaly a navic byly i mymy prateli. Pote jsem tam jen stal a cekal na odpoved.