Cvičiště 3

Jako vždy jsem trávila čas na cvičišti i když bych ráda byla někde u řeky v plavkách. Někdo tu sice byl, ale nevěnovala jsem zrovna pozornost. Když mně někdo bude chtít oslovit tak ať si přijde blíž. Zatím jsem si vytáhla své dvě převážně nadměrně dlouhé dýky a začala cvičit přičemž jsem se snažila protrénovat i manévry.

Už mně tenhle trénin začal pomalu unavovat. Raději bych se učila používat hady jak to uměla Anko a Orochimaru. Ukryla jsem si své dýky a šla si po svých směrem k hokageho kanceláři. (přesun)

Přišel jsem na cvičiště. Kupodivu tu nikdo nebyl. "No nic, alespoň budu mít větší soukromý." řekl jsem si a přemýšlel čím bych začal. Rozhlédl jsem se kolem. Rozhodl jsem si dát malou rozcvičku.
Začal jsem tradičními dřepy a kliky. Pro začátek jsem udělal 50 dřepů a 50 kliků. Řekl jsem si ale, že bych dal ještě dalším 50 a tak jsem to udělal. Poté jsem udělal ještě 100 přeskoků přes švihadlo a začal jsem být pomalu unavený. Ještě jsem ale nehodlal skončit.
Přišel jsem k jednomu kůlu a začal do něj boxovat. Nyní jsem měl v plánu do něj 100krát praštit. Ke konci mě pomalu začali bolet ruce. Další část mého tvrdého tréninku bylo do kůlu 100krát kopnout. Dělal jsem tak, ale moje nohy byly celkem unavené po plavání a tak jsem jich udělal jenom 50.
Konečně přišla moje oblíbená část-techniky. Začal jsem svoji nejstarší nezákladní technikou a to Doton: Shinjū Zanshu no Jutsu. Rozhlédl jsem se kolem po nějakém dobrém cíli. Rozhodl jsem se pro malou větev, která ležela na zemi. Udělal jsem potřebně pečetě a podhrabal se pod zem. Chvíli jsem si jen tak hrabal a poté jsem vyrazil ze země přesně pod větví a uchopil jsem ji. Pak jsem ji stáhl pod zem a nechal tam. Třeba tam vyroste stromek.
Další technika byla Kuchiyose no Jutsu. Udělal jsem potřebné pečetě, kousl se do prstu, zakřičel název,soustředil chakru a dotkl se země. Objevil se můj "oblíbený" Kodi. "Hoj, jak se máš?" zeptal se mě a začal kolem mě řádit. "Zmizni, teď nemám čas." řekl jsem mu a připravil se na další techniku. Kodi se na mě zmateně podíval a pak se rozplynul.
Poslední technika byla Doton: Gansetsukon. Začal jsem soustředit chakru, udělal jsem potřebně pečetě a sledoval jsem svůj vyvolený kámen. Dal jsem před něj ruku a soustředil se. Moje ruka se začala klepat a kámen se začal pomalu tvarovat. Poté se úplně změnil v tyč a vletěl mi přímo do ruky. Pousmál jsem se a vyhlížel si cíl. Zvolil jsem si jeden kůl a rozeběhl jsem se proti němu. Zařval jsem a vší silou do něj praštil. V kůlu se objevila malá prasklina. Usmál jsem se. Hůl se rozpadla a já si sedl a opřel se o kůl. Díval jsem se do nebe a hluboce oddychoval. Dnešní velký trénink mám za sebou. Teď už budu jenom odpočívat.

Trochu jsem se Fū vylekal. "Jo, ahoj Fū a arigato." poděkoval jsem zezačátku trochu nejistě a pak jsem se taky usmál. Podrbal jsem se za hlavou. "Snažím se a co tady děláš ty?" zeptal jsem se jí.

Přišel jsem na cvičiště a koho nevidím: mé dva spolubojovníky. Yo. Mávl jsem na ně rukou a poupravil si svitek v podpaždí. Copak tady děláte? Zeptal jsem se a rozhlédl, i když odpověď byla celkem jasná. Na druhou stranu nebylo na škodu si s nimi popovídat, než se vrhnu na Housenka no Jutsu.

Uchechtl jsem se a zakroutil jsem hlavou. Pak jsem si všiml Katashiho. Zamával jsem mu a odpověděl jsem pyšně: "No, dneska jsem si dal velký trénink a teď tu odpočívám." Zadíval jsem se na Fū. "A Fū prý ani neví jak se sem dostala." odpověděl jsem i za ní a usmál se.

Usmál jsem se na Raikiho. Odpočinek je dobrá věc... co jsi trénoval? Zeptal jsem se ho se zájmem a obrátil se na Fuu. S pochopením jsem přikývl. Jo jo, kocovina je hrozná věc. Člověk se někam dostane a netuší jak. Zazubil jsem se. Na její otázku jsem přikývl. Jop...Housenka no Jutsu... a pokud se nemýlím, ani jeden z vás nemá Katon, takže vás to bohužel nemůžu naučit. Poškrábal jsem se na hlavě.

Při Katashiho větě s kocovinou jsem se začal smát a kdybych se neuklidnil, tak bych se asi svalil na zem. "No, trénoval jsem všechno možný. Techniky a pak nějaký ty rány nohama a rukama, kliky, dřepy atd..." řekl jsem a hrdě se usmál.

Usmál jsem se na Raikiho. Super... Všeobecný trénink má svoje výhody. Otočil jsem se zpět k Fuu. Já vím, já vím. Ale Chuuninské zkoušky se blíží a jsme ve válce. Na druhou stranu... Kousl jsem se do rtu a vzpomněl si na všechny ty večery, kdy jsem přišel domů a povedlo se mi usnout u večeře. Ten rámen taky nezní špatně... zrovna jsem dostal kapesné, takže bych vás mohl i pozvat. Pokud proti tomu tedy nic nemáte. Nabídl jsem se a rychle jsem zkontroloval peněženku. Na tři rámeny to stačit bude. Podíval jsem se na Raikiho. Ale přídavky si platíte sami. Zazubil jsem se.

Jakmile jsem uslyšel to sladké slovo ramen, rychle jsem vstal na nohy. "Jsem pro!" prohlásil jsem. S tím přídavkem jsem mírně sklopil hlavu. Škoda."Já mám podstatu Doton." řekl jsem, ale stejně to asi nikoho nezajímalo.

Trochu se mi vehnala krev do tváří, když mě Fuu poplácala. No, kam jinam než do Ichiraku? Zazubil jsem se. Povšiml jsem si Raikiho mírného zklamání. Gome, Raiki, ale musíme šetřit. Až bude po válce, koupím ti tři porce, domluveno? Usmál jsem se a spokojeně kývl na jeho poznámku o Dotonu. Všiml jsem si. Umíš ho dobře využívat. Protáhl jsem se. Tak tedy...za mnou. Vyrazil jsem, směr Ichiraku.
//přesun

"Jasně!" odpověděl jsem Fu a otočil se na Katashiho. "Arigato,Katashi" usmál jsem se. Trochu jsem se nad sebou zamyslel. "Ale stačí jenom dva." řekl jsem nakonec. Nejsem přece žádnej žebrák.
"Ty zase umíš dobře s havranama nebo vránama." opáčil jsem mu trochu nejistě zmínku o Dotonu. Moc jsem se v ptácích nevyznal. Pak jsem se celý natěšený rozeběhl směrem k Ichiraku. Sice mě trochu boleli nohy po tréninku, ale ramen volá. Ještě než jsem vyběhl z cvičiště jsem na oba zakřičel: "Kdo bude poslední je pukavec!" Je to sice moc dětské, ale pořád zábavné!
/Přesun

Prižmúrila som na Katashiho oči. Nestávalo sa často, aby sa červenal! Pokrčila som ramenami a so širokým úsmevom sa vybrala hneď za ním! Akonáhle však Raiki vyhlásil tú "súťaž", neváhala somčo najrýchlejšie som sa rozbehla k Ichiraku. (presun)