Cvičiště 3

Vyskočil jsem z díry a ohlédl se, zda-li byl můj útok úspěšný. Bohužel nebyl, holka se vyhla a já vzdychl. Dneska jsem nějak z formy. Tu se tady objevila nějaký holka, starší než my všichni (dohromady) a přišla si pro Fuu. Když se s námi Fuu přišla rozloučit, zarazil jsem se když Katashiho požádala, aby mě hlídal. Sice jsem Maro silný protivník, ale snad se ještě o něj dokážu postarat, nebo alespoň uniknout. Navíc, teď se tu jen tak neobjeví. Nic jsem ale neříkal, možná to byla pravda. Doufal jsem, že se alespoň Fuu vrátí živá.
Sledoval jsem, jak všichni pomalu odcházeli, až jsme tu zbyli jenom já, Katashi a ta holka, která teď asi nic dělat nebude. Sedl jsem si na zem a vzdychl. "Nevim" hlesl jsem a lehl si do trávy. Podíval jsem se na nebe a přemýšlel, co bychom mohli dělat. Jíst se mi teď nechtělo, to jsem dělal než jsme sem přišli a trénovat...to nevim. Na misi taky nemůžeme, strejda-sensei teď asi někde bojuje s tim chápkem a jeho klon si asi užívá v kanceláři. Ach jo.
Rozhodně tady ale nechci jen tak ležet a nic nedělat. Stoupl jsem si a oklepal ze sebe trávu. "Já se strašně nudim!" zabědoval jsem, párkrát zadupal a pohlédl na Katashiho. "Tebe asi taky nic nenapadá, co?" zeptal jsem se ho s nadějí v očích. Ale moc jsem taky nedoufal.

Sedl jsem si vedle RaiRaie a povzdechl si, sledujíc oblohu. "Člověk by se zbláznil. Zuří sedmá velká válka a my nemáme co na práci..." Uchechtl jsem se a potřásl hlavou. Ale pak mě něco napadlo. "Mám nápad... I jako chuuninové pravděpodobně budeme pracovat spolu... Co takhle zapracovat na nějaké formaci, či nějaké společné technice?" Otočil jsem se na něj a usmál se.
Mohlo by se to hodit, obzvlášť když je válka a Fuu je jinde.

Pokyvoval jsem hlavou nad jeho slovy ohledně sedmé války. Svatá pravda. Vzdychl jsem.
Tu Katashiho napadl úplně super nápad, který by nenapadl ani mě. Rozzářeně jsem se usmál. "To je super nápad! Nejsem proti." zvolal jsem, ale pak jsem si vzpomněl na Fuu. Myslim, že jako tým bychom tu formaci měli udělat společně.
"Ale co Fuu?" zeptal jsem se. No, mohli bychom tu formaci zatím natrénovat jen my dva a Fuu tam pak přidat, ale když se nevrátí...ne, na tohle jsem teď myslet nemohl. Zakroutil jsem hlavou, aby se ztratili ty myšlenky a podíval se zpět na Katashiho.

Pousmál jsem se nad Raikiho nadšením. "Fuu můžeme doplnit později. Je docela verzatilní. Ale neříkej jí, že jsem to řekl. Mám svůj život rád." Usmál jsem se a zapřemýšlel.
Po chvíli jsem vzal do ruky blízký klacíček a začal do hlíny kreslit útok, který jsme použili na tu ženu před tím. "Tímhle by se dalo začít... ale co potom?" Otočil jsem se tázavě na Raikiho.

Pousmál jsem se. "Neboj, neřeknu jí to." slíbil jsem mu a pokoušel se ještě hlouběji přemýšlet. Jakmile Katashi vzal do ruky klacík, začal jsem sledovat jeho plán a kývl. "Yosh, to je dost dobrý." souhlasil jsem a zkusil vymyslet teď něco já. Po pár minutách mě něco napadlo.
"No, nemusí to přijít hned potom, ale napadlo mě že bychom někde v průběhu mohli použít Double Kuchiyose no Jutsu. Teda pokud ti nebude vadit použít jednu techniku dvakrát. Jenom škoda, že Fuu Kuchiyose neumí. To by to mohlo býti Triple Kuchiyose." navrhl jsem, ale nebyl jsem si úplně jist jestli je to dobré. Pro jistotu jsem se pokusil přemýšlet ještě nad něčím jiným. Škoda, že přemýšlení není moje nejlepší parketa.

Raikiho nápad nebyl špatný. Při troše trénování by to mohlo být dokonce dokonalé. "Hm... nezní to špatně. Má některý z tvých psů katon?" Zeptal jsem se ho, i když jsem už tušil, kterou vránu bych mohl použít.
Najednou se ozvala Fuu. Překvapen jsem se na ní otočil. Neměla dobrou náladu a moje poznámka ji moc nezlepšila. Před fackou bych sice zvládl uhnout, ale něco mi říkalo, že bych si nepomohl. A tak jsem držel a nechal ji poté vylézt na strom. "Většina lidí by považovala verzatilnost za lichotku." Usmál jsem se a pomocí kawarimi jsem se objevil na větvi vedle ní. "No tak, lásko." Lehce jsem ji šťouchl do čela. "Pojď nám pomoci vymýšlet taktiku. Tedy pokud nechceš, aby tě jistý Uchiha předběhl v chuuninských zkouškách." Nadhodil jsem háček a doufal, že se chytí.

Potěšilo mě, že se nápad líbil. A to jsem čekal opak. "No...to nevím. Nejsem si tím moc jistý, ale mohl bych se jich potom zeptat." řekl jsem trochu nejistě. V tu chvíli se u jednoho stromu ozval nám dost známý hlas. Fuu.
Zkameněl jsem a bál se co příjde. O mě zase tak ne, ale co Katashi. Radši jsem jenom nehybně stál a doufal, že nás předtím neslyšela. Bohužel, slyšela. Ale mě se naštěstí nic nestalo. Při Katashiho profackování jsem trochu zamrkal a pak, když se na mne otočila jenom malinko polkl. Nic víc se ale nedělo a to bylo dobře. Věci se pak daly do pořádku a já už byl klidný.
Tušil jsem, že se ti dva udobří a tak jsem jenom z povzdálí ty dva sledoval. Nakonec jsem přišel k nim. "Heleť Fuu, nemáš náhodou v blízké době v plánu se naučit nějaké Kuchiyose? Moc by nám to pomohlo. A na Katashiho se nezlob, on to tak nemyslel. A navíc, takový lidi jako ty toho hodně dokážou, protože si umí stát za svým." pokusil jsem se také trochu Fuu udobřit. Zbytek už jsem nechal na Katashim, je to spíše jeho práce. Navíc ji zná líp než já a už nejspíš nějaké fígle ví.

Tiše jsem se zasmál. "To máš asi pravdu... ale tohle bylo míněno jako lichotka." Opřel jsem se o kmen stromu. "A nechtěli jsme to před tebou zatajit. Byl to jen nevinný vtípek. No taaaak." Nahodil jsem prosebný tón a psí oči, načež jsem seskočil za ní. "Shijin používala Kuchiyose. Alespoň myslím." Řekl jsem na Raikiho obranu a protáhl se.

Podrbal jsem se ve vlasech. No, možná má pravdu. Ale to stále neznamená že to umět nemůže. Doufal jsem, že Katashiho poznámka byla pravdivá, Shijin jsem moc neznal. "Nevím, jestli Shijin uměla Kuchiyose, ale i kdyby ne, byla by jsi první a tím taky výjimečná. Mohla by ses zapsat do historie jako první Hyuuga, co Kuchiyose kdy uměla." navrhl jsem jí a s důležitým výrazem ve tváři jsem kývl.
Když se mě Katashi tak zastal, rozhodl jsem se mu ještě trochu pomoc. Jednu ruku jsem položil Fuu na rameno a druhou ukázal na Katashiho. "No tak. Podívej jak se snaží. Odpusť mu. On už to neudělá, že jo?" zeptal jsem se Katashiho a pro jistotu na něj mrkl.

Mírně jsem přikývl na Fuuinu poznámku. "To jsem netušil. Omlouvám se." Sedl jsem si vedle ní a zasmál jsem se. "Sice v tom nevidím problém, ale na kuchiyose potřebuješ smlouvy se zvířetem, které chceš vyvolat. A tu nám může dát jen sensei." Omluvně jsem pokrčil rameny. Hrozně rád bych jí to naučil, ale nějak se mi nechtělo krást smlouvy z Hokageho knihovny. Protože bych dlouho naživu nevydržel.
Zářivě jsem se usmál, když mi odpustila. "Díky." Políbil jsem ji a zasmál se. "A teď k té taktice... někdo nějaké nápady?"

Usmál jsem se. Byl jsem rád, že se udobřili. Sice se takovýto koloběh opakuje pořád dokola, ale člověk je vždycky rád za jakékoli udobření s Fuu.
Bylo by fajn naučit Fuu nějaké Kuchiyose. Katashiho poznámka mě donutila se zamyslet. Vrátil jsem vůbec smlouvu zpátky strejdovi? Moje paměť bohužel nebyla dokonalá a já si vzpomenout nemohl. Takže buď byla v mém pokoji v Senju čtvrti, nebo už zpátky v knihovně. Vzdychl jsem.
Vrátili jsme se zpět k tématu naší taktice. Zakroutil jsem hlavou. "Bohužel ne." řekl jsem.

Pousmál jsem se a prohrábl jí vlasy. "Sensei nemůže furt spát. Někdy s tebou zajdeme pro smlouvu." Poté jsem si povzdechl. I když inteligence u obou dvou byla dosti jasná, musel jsem uznat, že tohle nebyl nejlehčí nápad. Ale i já někdy nějaké mám. Vytáhl jsem kunai a řízl se do dlaně, načež jsem rychle složil pečetě a položil ruce na zem.

V kouři se objevila vrána se třemi nohami. "Ah, Ka-chan. Dlouho jsme se neviděli." Kdyby to šlo, asi by se usmála. "Yatagarasu-dono." Kývl jsem na pozdrav. "S čím bys potřeboval pomoci teď?" Vylétl mi na rameno a rozhlédl se. Raie přejel pohledem ale na Fuu se zdržel. "Máš dobrý vkus, Ka-chan." Povzdechl jsem si. "Hai hai. Nepřivolal jsem vás abych vám představil Fuu. Spíš bych potřeboval poradit s taktikou."
"Aye." Yatagarasu přikývl a rozhlédl se po ostatních. "No, nejdříve budu potřebovat znát vaše techniky a zaměření." Podíval se na Raie i Fuu.

Prokřupal jsem si všechny klouby, zatím co všichni vymýšleli taktiku. Zdálo se, že už nic nevymyslíme, když tu přivolal Katashi toho divnýho třínohýho havrana. Začal jsem si ho prohlížet od shora dolů a házel po něm tázavé pohledy. Nakonec jsem se jenom zmateně podrbal ve vlasech a přikývl havranovi.
"Nuže, moje podstata je Doton. Zatím od něj umím jen dvě techniky, potom jedno Kuchiyose a všechny základní E-rank techniky. U senseie mám slíbenou ještě nějakou, ale zatím mi ji ještě nestihl dát." odmlčel jsem se a potom pokračoval: "Jako Kuchiyose přivolávám psy. Zatím se mi podařilo přivolat tři, zvládnu přivolat jenom dva najednou. Jeden je ještě štěně, druhý je "psi samuraj", který se specializuje na kenjutsu a třetí je špeh a dobrý stopař. Moje zaměření je ninjutsu. Toť je myslím vše." dokončil jsem svoje představení a hrdě se usmál.

Po nejake dobe a narazeni vseho moz\zneho sem se dokodrcal na cviciste. Myslel jsem ze jse vse vpohode a trochu jsem se rozbehl v domeni ze mi nic nestoji v ceste. Ale omyl ZA Fuu, Katashim a Raikim se ozvala silena rana. Nakonec se ozvalo hlasite nadavani. A potom sem padl na zada a cucel na korunu stromu kterou jsem stejne nevidel. Jelikoz me oci mely dost. Tak sem cekal nez se sem nekdo dostane.

Uslysel jsem nejaky hlas akorat sem si ho ted nedokazal priradit. ne ze bych to udelal schvalne ale ja si fakt moc nedokazal takhle prirazovat tvare ke hlasu.
"Kdo to je??" Fakt sem jen vedel ze mi ten hlas je povedomej. Ted uz mohlo dojit Fuu co se stalo. A Diky KAgebushinu se nasledky znasobily. Z kapsycky na stehne sem si vytahl satek a zavazal si jej kolem oci. Nakonec sem jeste jen dodal.
"Nic vazneho jen sem to trochu prehnal z Byakuganem." A nakonec si sedl.

Bylo hezke ze se zajimala. Byla to celkem prijamna zmena. No ja moc kontaktu s Hlavni rodinou nemel.
"Promin nevim co se stalo Shijin-Sama a nejak sme spolu moc nevychazeli. Temer vsichni me maji za cernou ovci klanu." Byla to kruta pravda jen diky memu puvodu.
"Mozna oba pochazime z vedlejsi vetve, ale ja jsem misenec. Neni to nic za co se stidim ale vsichni name pohlizeji no jinak." Bohuzel to ze jsem mel otce mimo klan je zdrejme nejvetsi prohresek mezi klanem.
"No boji pri brane jsem jen vicemene prihlizel. Nemel jsem sanci neco udelat. A Pote sem se okrajove ucastnil boje na Monumentech ale tam sem taky moc nebyl platny. aA po zruseni Stinovych klonu moje oci dostaly trojnasobny zaber tak sem dopadl takhle. Takze za par hodin se muj zrak vrati. A Hola trenovat. Uz fakt mam dost svoji ubohe neschopnosti." Pri posledni vete jsem sevrel pest tak silne az Fuu mohla slyset praskani kloubu. Mozna nevedela co se stalo ale z me posledni reakce mohla videt ze me neco dost zere. A ne zrovna malo. Ten boj na monumentech navratil vzpominky ktere jsem chtel zapomenout. Vlastne nikdo nevedel ze jsem byl nekolik mesicu pryc nebo mozna jim bylo receno ze jsem byl na dlouhodobe misi. Nevedeljsem co jim bylo receno. Ale nakonec jsem jeste ze sebe dostal. "Cas pro me porusit dalsi tradici." A tim jsem myslel doslova se zamerit na moji slabsi stranku.

Povšiml jsem si nějakého chlápka, kterého jsem již předtím párkrát viděl, jak nedaleko nás leží na zemi a Fuu se k němu vydala. Prokecali spolu pár vět a nakonec jsem k nim přišel.
"Ehm, Fuu? Kdo to je?" zeptal jsem se, poukázal na něj a nasadil zvědavý pohled. Celkem mě to zajímalo, když už se tu takhle zakecali.

Yatagarasu spokojeně přikývl a pustil se do přemýšlení. Tu jsem jednak uslyšel jednak ránu, jednak zahlédl jakéhosi muže. Fuu ho zjevně znala a nechtěla ho okamžitě zabít. To vzbudilo mou zvědavost. Těchto lidí moc nebylo. A tak jsem se zvedl a vydal se za svými spolubojovníky, zvědavě pokukujíc po neznámém.
Yatagarasu se mi mezitím usadil a jeho pozornost zjevně oscilovala mezi taktikou a nově příchozím.

// Se omlouvám, že jsem tak dlouho nepsal, ve škole nás trochu hnali XD

Nejak se to tady zacinalo plnit. Nakonec jsem si jen sundal pasku z oci. Stejne jsem nevidel temer nic. Ale i tak jsem to udelal no doufal jsem ze jinm ted byla zospovezena otazka na kterou se ptaly. Nerekl jsem nic postavil jsem se a poposel kousek dal.

Trenink: Kuchiyose no Jutsu
Vytahl jsem Kunai rizl se do prstu a pres ruku jsem si udelal znacku. Zacal jsem skladat pecete na Kuchiyose no Jutsu Smlouva uz byla podepsana dlouhou dobu jen nebyl cas se naucit techniku. Raiki I Katashi mohly poznat pecete ktere jsem skladal. Jelikoz jsem je skladal velice pomalu. Ne ze bych byl az tak spomaleny ale spise skladat pecete po slepu bylo celkem tezky. Nakonec jsem pecete dokoncil ale a dlani placl o zem. Objevil se byly kour ale kde nic tu nic jenom jsem citil ve sve ruce neco vlhkeho. Byla to jakasi srst nebo neco takoveho. Nehodlal jsem to zkoumat. Opakoval jsem pokus jeste nekolikrat akorat vysledek byl porad stejny. Asi po pul hodine jsem to odpiskal a doufal jsem ze se mi to povede priste. Mozna jsem byl os;labeny vice nez jsem si myslel. Oprel jsme se o strom a tam cekal az se to rozejde nebo az nekdo neco rekne.