Cvičiště 3

Poslouchal jsem Fuu ale zaroven jsem se snazil soustredit. Po nekolika marnych pokusech zjem zavrel oci a chvili se pekelne soustredil. Poskladal pecete a dlan vymrstil na zem. Kuchyiose no Jutsu Bohuzel se obevilo tolik koure ze nikdo nemohl vedet co se stalo. podemnou nebo spise ja sem se obevil na 10m vysokem monstru. Ktere me nakonec setraslo z jeho hlavy a ja pristal v pokleku pred nim. Hiroyuki zavrtel hlavou a pak se na me jen zadival. a rekl. " Si snad se me delate srandu ne????" Nevedel jsem co mu je tak vtipne kdyz se smal jak silenec. "My chcete nakecat ze oni fakt nakonec byly spolu? Hej beloocko jak se jmenujes?"
Ted sem uz vubec nevedel o cem mluvy. "Hikaru Hyuuga."
"Takze prece jen ti dva spolu byly budis Hikaru. Az prijde cas tak ti neco predam je to technika vytvorena pro tebe ale momentalne na to nejsi pripraven. stale citim ve tvem srdci neco co by tam nemelo byt." A stemito slovy zmizel. v oblaku kour. A Ja tam stal jak tvrde y fakt jsem tohle neumel pobrat nebo spise sem ty jeho poznamky nemohl vstrebat. Ale pak jsem padl na kolena. vyuvolat toho obra mi dalo zabrat a ne zrovna malo.

Muj zrak uz byl natolik vporadku ze jsem neco videl. Ne zcela zretelne ale jeji vyraz jsem zaznamenal. Puvodni plan byl trenovat ale to sem jeste nevedel ze budu az takhle vytriskany. Pak jsem se jen rozvalil na zame a vydechoval. Na Fuuinu poznamku o odpocinku bych za normalnich okolnosti ignoroval ale momentalne jsem byl z cakrou na tom tak ze bych dokazal necjakou techniku vubec pouzit.
"Neboj sem v takovem stavu ze bych mel asi problem se postavit. Vliv bude mit na to ze uz jsem poradne nespal ani nepamatuju. Akorat by me zajimalo o cem to Hiroyuki – Vůdce Smečky zvanil. Teda myym ze to byl on. Mama mi o nem neco rikala kdysy ale uz si nepamatuju co. Ackoliv jeji tvar si stezi pamatuju. Je to temer 13 nebo tak nejak. Uz ani sam nevim. "
Vlastne az ted mi doslo ze jsem mel narozeniny a ani si na to nevzpomel. Pak jsem se jen lezici na zemi a divajici se na nebe placl do cela.
"To se muze stat fakt jen me. Kdo zapomina na sve narozeniny asi akorat ja a ne nikdo jiny."
Pa kjsem tam jen lezel a cekal na dalsi jak se vyjadri. nebo spise pokud neodpadnu.

No Jo ono se jio to celkem dobre rikalo. Nakonec jsem jen rezignovane povzdechl. "No tak ja sem schopnej usnout kdekoliv ale neni to spanek spise jenom drimani." Fuu to myslela dobre akorat me svedomi mi nedovolovalo spat klidne. "Hai mel. " Fuuin vyraz rekal vse. "No Fuu o tom kdy mam narozeniny vi tak mozna nekdo kdo si cetl moje dokumenty tudis mozna jen Hokage. Bylo to 15.02. Ale na tom nesejde." Pak se muj vyraz celkem zmenil a jen jsem rekl. "O mych narozeninak vedel uz jen muj byvaly tym. Ale......" Fuu si mohla vsimnout zmeny meho vyrazu a pak nedokoncene vety. Taky mohla zaznamenat ze jsem mluvil v minulem case. Vice mene na tom nezalezelo ted uz ne.

"Ahá" pokýval jsem hlavou, když mi Fuu vysvětlila, kdo vlastně ten Hyuuga je. Takže bratranec.
Tu se před našimi zraky objevila obrovský tlustá obluda, co vypadala jako lachtan nebo tuleň, popravdě pořád nevím jaký je v tom rozdíl. Taky to mohl být rypouš nebo mrož. Kdo ví.
Uskočil jsem o pár metrů dál a vyjeveně jsem to zjevení pozoroval. Poslouchal jsem jeho slova k tomu bratránkovi a snažil se z toho něco pochopit, ale marně. Mlel nějaké úplné nesmysly a zmizel.
Po chvilce, jakmile jsem se vzpamatoval, se začali Fuu a její bratranec bavit mezi sebou. Nedalo mi to, že skočil jsem těm dvěma do řeči: "Co to ta obluda mlela?" zeptal jsem se zvědavě. Vůbec jsem nevěděl, co si ty dva mezi sebou říkali a nebyl bych to já, kdybych nechtěl zjistit co nejvíce informací.

Když jsem u Hokageho neuspěla tak jsem si to zamířila přímo na cvičiště abych se zlepšila. Procvičovala jsem si základní techniky co jsem uměla, jelikož tu bylo celkem dost lidí a já nemohla ukazovat své hadí techniky, docela bych si popovídala i s Neru, jenže i tím bych se prozradila i když jsou ostatní celkem zaneprázdněni. Procvičila jsem se trochu i v taijutsu.

"Ano Jsem Hikaru. Do Suny? A co v Sune pokud to muzu vedet Rad bych mel poneti do ceho jdu. Pokud zde neni vhodne prostredi muzeme to nechat. U brany ale nez odejdeme potrebuji nejake informace at vim na co se pripravit."
Nevedel jsem co se deje ale rozhodne Nevypadal na obycejneho Jounina. Neco mi rikalo ze to nebude jen tak ne rozhodne ze si me mekdo vybral. Nakonec jsem sahl do Kapsicky a vytahl par pilulek na Obnovu cakry a ty sem rozkousl no muj vyraz vypadal jako bych zrovna snedl kousek opravdu nechutneho. Ale nakonec jsem je polknul. Citil jsem jak se ma cakra obnovuje. Nakonec jsem se postavil podival se na Fuu a jen rekl.
"Spanek pocka, JAk vidis mam dulezitejsi vec na praci nez se valet v posteli. Popovidame si pozdeji Fuu. No ne ze by me tva pritomnost netesila ale povinost vola." Mirne sem se vsem ostatnim poklonil i Fuu a pak jsem se podival na Rokura a vydal jsem se smerem k brane.
(Presun)

Už jsem toho měl všeho dost. Všichni kolem nás chodí na mise, nebo si je někdo někam odvádí, jenom my tady pořád na tomhle cvičišti stojíme a nic neděláme. Už jsem to všechno nemohl vydržet a s rozžhavenýma očima jsem se podíval na Fuu a Katashiho. "A dost! Už to nevydržím jak všichni něco dělají a my tu jen sedíme a zíráme do vzduchu. Navrhuji, abychom šli k Hokagemu pro nějakou misi nebo něco podobného a konečně něco dělali. Třeba nás cestou napadne konečně nějaká dobrá formace, ale já už hlavně potřebuju něco dělat!" zvolal jsem. Nikdy jsem nevydržel nic nedělat. Byla to hrozná nuda. Otočil jsem se ke svým soudruhům zády a ukázal ukazováčkem vpřed. "Nuže, vyrážíme a nechci slyšet žádné námitky!" zavelel jsem a pomalým krokem se vydal k odchodu. Koutkem oka jsem pozoroval své vrstevníky, jestli mne následují.
/Přesun

Všichni měli něco na práci, jen já jediná jsem tu mrhala časem sama. Chtěla jsem něco dělat, ale samotnou mě nic nebavilo. Nakonec po celodenní nudě jsem se rozhodla jít na jinačí místo, které by mi pomohlo se nějak odreagovat a vypustit přebytečnou energii. Vzpoměla jsem si na jedno místo i když bylo trochu nebezpečné. Místo konání chunninských zkoušek. Odešla jsem proto tím směrem. (přesun)

Upřímně vzato, poté, co Fuuin bratránek vyvolal lachtana se strhl celkem slušný zmatek. "Kdy se k čertu tohle cvičiště stalo tak populární?" Zapřemýšlel jsem nahlas a podíval se na Raikiho.
"To není špatný nápad." Přikývl jsem. "Snad tam nebude tolik lidí." Povzdechl jsem si a s pohupujícím se Yatagarasuem na rameni jsem se vydal za Raiem.
// Přesun

1. DEN

Dojdu na cvičiště k jednomu z kůlů, sednu si na něj a chvíli přemýšlím, jak se vlastně onu techniku naučím. Nemám žádného kamaráda, který by mi s tréninkem pomohl. Nezbývalo nic jiného, než si doslova pomoct sám. Seskočil jsem z kůlu a složil pečetě. Vedle mě se jako úderem blesku objevila má dokonalá kopie. Samozřejmě věděla co dělat. Aktivoval jsem svůj Sharingan a upřeně hleděl svému klonovi do očí. Kopie se proti mě rozběhla a chystala se zaútočit. Stál jsem pevně na místě a díval se jí do očí. Kopie pokračovala a dala mi pořádnou ránu pěstí. Pro ty, kteří neví co tu dělám to musí vypadat opravdu zábavně. Spadnul jsem na zem, ale okamžitě jsem se zvedl a nechám to klona udělat znovu. Tentokrát mu těsně před ranou ruku chytím, abych neschytal další ránu. Takhle pokračuji pořád dokola až do setmění. Poté se vrátím domů.

2. DEN

Přijdu zpět ba cvičíště. Nemusím nijak dlouho přemýšlet, strategii už mám vymyšlenou. Složím pečetě a vedle mě se objeví klon. Aktivuji svůj Sharingan a dívám se klonovi do očí. Klon se proti mně rozběhne a těsně než udeří to s ním malinko cuklo, ale ránu mi dal pořád stejnou. Rána pěstí do čela mě položila na zem, z které jsem se vyškrábal. Nějaké zlepšení tam bylo.. pomyslím si a trénuji dál s tím, že mu ruku chytám. Nenechám se přece mlátit od klona. Trénuji opět až do večera, potom se vrátím domů.

A z toho cvičení není nakonec nic. Ušklíbl jsem se a posadil se na hustě zarostlý trávník, nedaleko cvičiště. Chvíli jsem se rozmýšlel a poté vytáhl z mě malé brašničky bílý svitek. Pomalu ho otevírám a pečlivě si čtu text uvnitř, sloupek od sloupku. Letmo jsem se postavil na nohy a vytáhl několik desítek ostrých zbraní z batohu, který teď visel na mých zádech. Batoh který jsem si po cestě z Hokageho kanceláře vzal ze sídla Hyuuga spolu s tím svitkem. Tak dem na to. Usmál jsem se a vytáhl nějaké další tréninkové 'nářadí'. Přibližně po půl hodině jsem se znovu postavil na původní místo přibližně doprostřed dvou řad jehličnatých stromů a stiskl v ruce dva shurikeny které jsem si ihned připevnil na prsty a udělal pár pečetí po kterých jsem aktivoval svůj byakugan. Prvně jsem prozkoumal okolí jestli se Seito ještě neblíží a hned potom oba shurikeny hodil prudce mezi stromy. Okamžitě zpoza větví vyletěly kunaie a nějaké zbraně tomu podobné taktéž s ostrou čepelí. Po pár sekundách leželi kolem mě na zemi v geometrickém kruhu. Odrážení letících zbraní dlaněmi mi nedělalo absolutně žádný problém, ale dnes to byla pouze taková rozcvička. Znovu jsem rozbalil svitek a upřeně se na něj zadíval. Po chvíli jsem ho zastrčil do batohu a hodil na zem několik metrů ode mě. ''První'', špitl jsem a z brašny, upevněné na mém pravém stehně jsem vytáhl kunai a hodil ho daleko před sebe. Ihned vylétla první sada zbraní různých tvarů a velikostí, které jsem si přinesl zapečetěné ve svitcích v batohu. Pousmál jsem se a zavřel oči. V tu chvíli se kolem mě doslova zhmotnila chakra a zabránila první zbrani průniku ke mě, ovšem druhé tolik ne, jelikož mi rozřízla mikinu v oblasti ramene. ''Hakkeshō Kaiten'', zvolal jsem a několikrát se rychle otočil, což zapůsobilo jako bych od sebe odháněl vítr, který se pak zhmotnil a odrazil zbraně, no ne docela jelikož mě znovu škrábli na zádech, břiše a stehně. Tentokrát to ale prořízlo i mou kůži, naštěstí že jenom povrchově což nezpůsobilo prakticky žádné krvácení. ''Dvě'', řekl jsem hlasitěji a hodil dva shurikeny do stran. Po pár sekundách jsem se musel vyhnout další sadě zbraní, Kaiten se mi nepovedl o nic víc ale zbraním jsem se vyhnul bez jediného šrámu. Sakra, tohle nestačí... Potřebuji být víc v ohrožení. Prudce jsem sevřel pevně dva kunaie z brašny a mrštil jeden před sebe a jeden za sebe. ''Takže tentokrát dvě sady za sebou'', pousmál jsem se ironicky a znovu zavřel oči, což vedlo k zopakování stejné věci. Chakra opět kolem mě proudila a zhmotnila se jako štít když ke mě dolétla první zbraň.''A znova! Hakkeshō Kaiten'', znovu jsem se začal točit jak mini-tornádo ale tentokrát tychleji než předtím a chakra kolem mě byla zářivěji modrá. Většina zbraní se odlétla zpět směrem, kterým přilétla ale tři se dostali až ke mě a zapíchli se mi do oblasti lopatek. Upadl jsem bolestí na kolena a s velkým přemáháním je ze sebe dostal. Cítil jsem jak mi tečou tři velké pramínky krve od lopatek dolů. Znovu jsem se pousmál a postavil se na nohy. Nesmím být slabí jak mí rodiče... Musím přežít v tomhle krutém světě abych je pomstil! Skousl jsem si spodní ret a mrštil vší silou tři shurikeny před sebe. ''Pátý a poslední'', zašeptal jsem když jsem viděl několik desítek blížících se zbraní ze všech směrů. Asi bych před Seitem moc neobstál kdyby měl tu našel mrtvého.Ušklíbl jsem se a znovu použil onu techniku. Když jsem otevřel víčka, už se stmívalo. Co se to sakra? Problesklo mi hlavou když jsem se posadil, až potom mi došlo co se vlastně stalo. Všechny zbraně byly na zemi poházené kolem mě a já cítil jeden kunai zapíchnutý v rameni a bouli na hlavě. Takže se ta technika asi tentokrát podařila. Pomyslel jsem, když jsem si všiml kruhu hlíny na kterém předtím byla tráva. Už jsem tuto techniku viděl dříve a takhle nějak zem předtím vypadala. Poté jsem vzal do ruky mohutnou zbraň, která spíše připomínala kopí a usmál se. Vzpomněl jsem si že jednu z posledních zbraní jsem se nestihl vyhnout a jenom jí udeřil rukou, což způsobilo její otočení o 180 stupňů a následný náraz do mé hlavy. Po tomto incidentu jsem stihl jen trochu odskočit aby mě nezasáhly zbývající zbraně a víceméně se to povedlo až na ten jeden kunai. Okamžitě jsem ho vyndal z ramene a postavil se na nohy. Ještě chvíli to trénovat a půjde to. Pousmál jsem se a začal pomalu uklízet zbraně a různé provazy včetně drátů, které sloužily jako spouštěcí mechanismy na 'pasti', které po přeříznutí doslova vystřelily naostřené zbraně. Po nějaké době jsem se podíval na oblohu, na které už scházelo slunce. Hmm.. Seito má docela zpoždění. Posadil jsem se vedle svého batohu s věcma kde již byly svitky, které v sobě měly zapečetěné zbraně. Doufám že na mě nezapomněl.

Po cestě sem jsem se stavil koupit jídlo, které jsem teď nesl s sebou. Chvíli jsem Hiashio pozoroval, jak si vede v tréninku a když skončil, tak jsem přešel k němu a nabídl mu jídlo. Z blízka jsem se podíval na jeho zranění a zakroutil hlavou. ,,Moc se nepřepínej. Ještě tu spácháš sebevraždu."

''Potřebuji co nejrychleji zesílit, pokud nedokážu riskovat svůj život , nedokážu nic, ani splnit svůj sen. Proto jsem raději na všechno sám, nechci aby mě někdo brzdil a nebudu nikomu zachraňovat krk, jestli to může ohrozit splnění mise.'' Řekl jsem aniž bych se otočil, jelikož jsem si Seita díky svému byakuganu všiml hned jak přišel. V tento moment jsem byakugan už aktivovaný neměl, tudíž jsem se pomalu postavil na nohy a otočil čelem k Seitovi. Prvně jsem chtěl nabídku jídla automaticky odmítnout, ale můj kručící žaludek mě přesvědčil o opaku. ''Děkuji'', řekl jsem a vzal si od něj jedno dango (doufám že jsi přinesl dango xD).

Podal jsem mu dango a sám se pustil do svého. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, co mi řekl a u toho pomalu jedl. ,,Všechno má svůj čas. Na riskování života budeš mít ještě čas, takže alespoň na tréninku se snaž přežít." Pousmál jsem se a dál jedl svou porci.

Pri ceste na cviciste jsem prochazel kolem Seita a Hiashiho. Znal jsem jej ale kdo vi pokud on si vubec vzpomel kdo jsem ja. Zaslechl jsem co rikal a to me malem dorazilo.
"Zdravim Seito-sama. Hiashi. "
Poklonil jsme se oboum nebo spise jsem se nemusel obtezovat se uklanet zvlast.
"Hiashi jak vidim ses nezmenil ani tvuj pristup, Pokud takhle budes pristupovat tak jedina brzda budes ty." Rozumel jsem jak se citil po ztrate rodicu ale nebyl jediny. Ja vedel co proziva a pristupoval jsem stejne k vecem byt na vse sam. Ale to ze me delalo pravy opak, nebyt ostatnich tak jsem byl uz po smrti davno.

Chvíli jsem se zasekl a koukal na jedno místo, přičemž jsem si strčil párátko od danga do kapsy. Po chvíli ticha jsem se na Seita znovu pootočil a pootevřel ústa. ''Vy zaskakujete za Hokageho, předpokládám že se mnou nemůžete jít na žádnou misi a samotného mě asi nepustíte... Takže se musím snažit alespoň při tréninku i když zde na cvičišti nezískám takové zkušenosti jako na opravdové misi...'' Řekl jsem chladně a upřel svůj pohled na Seita. ''No každopádně.. Vy jste chtěl jít sem na cvičiště a já mám síly stále ještě docela dost, takže co jste plánoval?'' Řekl jsem a vyčkával na odpověď, když v tom mě vyrušil někdo nově příchozí. ''Hmm..'' V tomto 'slově' byl pozdrav a odpověď zároveň. Neměl jsem moc náladu na někoho dalšího, pro mě v tuto chvíli absolutně zbytečného jelikož mi nemohl nijak obzvlášť pomoct, přehled o klanových technikách jsem měl dostačující a momentálně jsem se připravoval na menší trénink se Seitem.