Cvičiště 3

pro **Assasin Senju** Sat Jul 13, 2013 7:21 pm

First topic message reminder :

Cvičiště 3 - Stránka 26 00ae12567a64253463o2

pro **Ryuuk** Sat Mar 07, 2015 6:04 pm

Pohodlně jsem si bodal jehlice do ruky za účelem zjistit nové poznatky. Byl jsem natolik zaneprázdněn svým výzkumem, že jsem si nevšiml muže, který by měl být můj sensei. Mezitím, co jsem sem nedával pozor, přiletěli dva kunaie s výbušnými papírky. Onen sykot papírku mě vyrušil z mého bádaní. Stiskl jsem knihu, co jsem měl a uskočil. Výbuch mě ale zastihl, přeci to byl překvapivý útok a moje reakce nejsou na moc vysoké úrovní. Po několika kotoulech a sudech jsem se zastavil. Knížka a já jsme byli otlučení ale nic co by stálo za řeč. Měl jsem jediné štěstí a to že techniku Kaminari senbon jsem nezkoušel na noze."Tady žijí snad jen psychický narušení jedinci." pomyslel jsem si a přitom jsem se díval na svou bezvládnou ruku. Musel jsem se počkat několik minut. Nemohl jsem do boje jít s dvěma handicapy. Stačilo už to, že jsem medik. Při čekaní na "obnovení" ruky, jsem přemýšlel, jestli to není stejný člověk, co mě chtěl zabít v kanclu. Za nedlouho mi opět začala pracovat ruka a já mohl udělat proti útok. Vytáhl jsem z kapsy 3 kunae a na jeden jsem přivázal dýmovou kuličku a na zbyle výbušný papírek. A hodil jsem je na místo, kde jsem seděl. Mělo to mít za účel, že dým se změní z bíle na fialovo-černou barvu. Doufal jsem, že to zmate soupeře a mělo mi to poskytnout čas na vytvoření několika kage bunshin.

pro **Rino Hatake** Sun Mar 08, 2015 11:23 am

Upřímně, neměl jsem ani tušení, co to tu Ryuuk prováděl. Neplánoval jsem však vylézat ze svého úkrytu. Zatím nevěděl, kde jsem a toho jsem chtěl využít. Přikrčil jsem se na větvi, naštěstí byla dosti košatá, takže bylo nepravděpodobné, že si mě všimne.
"Měl bych mu ještě přichystat jedno překvapení, řekl bych... jen tak na uvítanou." Řeknu si v duchu a začnu připravovat past, pochopitelně přikrčený. Pomocí ocelových lanek, kunaiů a větví jsem připravil past, při které mi stačilo přeříznout jedno z lanek, poté se měla natáhnutá větev vrátit zpátky na své místo a vyprodukovanou silou vypustit salvu kunaiů.
Nespustil jsem to však ihned, zatím nebylo na koho střílet. Tyto chvíle mi připomínali, jak jsem já bojoval se svým sensei. Zážitky na celý život, abych pravdu řekl.

pro **Ryuuk** Sun Mar 22, 2015 5:07 pm

Díval jsem, jak můj plán selhal. Jaksi jsem ho nepromyslel."Sakra, měl bych více myslet při tomhle" pomyslel jsem si v duchu. Onen muž ještě nevycházel ze svého úkrytu, tak ho budu muset najít. Proto jsem si vytvořil klony, které jsem poslal vstříc k muži, zdali ho najdou to bude otázka času. Byl jsem medik a proto jsem stál v zadu ale měl jsem ještě jedno překvapení, pokud ho mí klony nenajdou. Odskočil jsem a začal jsem skládat pečetě.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Apr 05, 2015 7:01 pm

Pomalou chůzí jsem šla na jedno ze cvičišť. Při své cestě jsem si začala zpívat písničku.
"Ptám se Tě, ptám se -přijdeš k tomu stromu? Tam, kde oběsili Toho muže, co prý zabil tři. Divné věci staly se tu, Co zvláštního bylo by, kdybychom se, o půlnoci, u Stromu Oběšence, setkali..." Celou dobu mé chůzi se tato melodie se slovy vanula za mnou. Proč jsem si jí zpívala? Měla jsem jí od mámy. Tuto píseň jsem slýchávala každý večer před spaním. Bylo to poněkud...zvláštní, když rodiče zpívají dítěti něco takového, ale já jsem poznala realitu. Během své chůze jsem přemýšlela o té Hokage. Moc jsem jí nezáviděla.
Když jsem však došla až k jednomu z opuštěných stromů od ostatních ve cvičiště, pousmála jsem se a písničku si už jen hvízdala. Vytáhla jsem z kapsy svitek s C-rankem. Ryuuka no Jutsu. Katon jsem neuměla a naučit se tuto techniku jako první by nebylo úplně k zahození, proto jsem tedy začala se svým výcvikem.
Sedla jsem si ke stromu zády, abych byla pod ním. Před sebou jsem měla otevřený svitek, který jsem si dvakrát celý přečetla. Zavřela jsem oči. V hlavě se mi začal objevovat postup Katonové techniky. Musela jsem jít ale hlouběji. Raiton a Suiton. Dva elementy které jsem ovládala, musela jsem umět víc, proto jsem sepla ruce a začala být v poloze meditace.
V hlavě mi k tomu hrála stále ta jedna a samá píseň. Bylo to pro mě uklidňující. Oheň, je to jiskra, kterou v sobě má každý člověk. Najdi jí..najdi a poté zapal. Zhluboka jsem vydechla a v hlavě si představovala hoříc postavu, možná jsem to byla já, možná ne.

Cvičiště 3 - Stránka 26 Png_fire_girl_by_katherinesdeath-d74beab

Avšak jedno jsem věděla jistě, vidět v hlavě postup vzplanutí bylo poměrně zajímavé. Sama jsem studovala dlouhou dobu, věděla jsem o elementech snad všechno. Hlavní bylo si představit jak to udělat. Následně najít jiskru ve vašem těle a dostat jí na povrch. Poznávání sama sebe je těžké, ale já byla ochotna tuto zkoušku podstoupit. Ruce jsem opět dala nad sebe a sepla je k sobě dlaněmi a udělala menší jeskyni. Soustředila jsem svou chakru do prázdna mezi dlaněmi, ale chtělo to něco víc. Se stále zavřenými oči jsem dlaně dala od sebe, do kterých mi padl okvětní lístek sakury, u které jsem seděla. Opět jsem dlaně sepla k tobě tak, abych tam nechala menší prostor a znovu vydechla.
Moje představivost byla nekonečná, avšak stále se mi nepovedlo udělat jiskru, proto jsem se rozhodla jinak. Hodlala jsem si pomoc elementem, který ovládám ze všem shinobi na světě nejlépe. Raiton, jsou to blesky. Když blesky do něčeho zasáhnou, do něčeho hořlavého a když jsou většího rázu, vytvoří oheň. Bylo mi jasné že Katon pro mě bude o něco těžší než Suiton, který jsem měla jako jasný druhý element, ale poradit si podle svého také mohu.
Když jsem to udělala, cítila jsem v dlaních teplo. Cítila jsem však Raiton, který jsem moc dobře poznala, teď jen stačilo udělat jiskru a té se zachytit. První pokus byl k ničemu. Jiskru v dlaních jsem ucítila, avšak se mi nepovedlo jí stihnout včas pro vytvoření katonu. Ale rozhodla jsem se tímto stylem postupovat stále kupředu. Můj první cíl bylo vytvořit z Raitonu jiskru potřebnou pro zachycení Katonové techniky. Následně jsem hodlala tuto jiskru zvětšit do plamene a třetím krokem bylo zapálit list. Bylo mi jedno, jak se Katonovou techniku učí ostatní lidé, pro mě tento postup byl dostačující na to, abych na to všechno přišla.
Seděla jsem tu už poměrně dlouho a celou dobu se snažila svou chakry nahromadit do dlaní a to se mi podařilo. Raitonem jsem stále tvořila jiskru, která mi několikrát proběhla skrz prsty a já se nemohla pohnout dál.

O 2 hodiny později...
Stále jsme seděla jak přiražená u stromu. To co se dělo v mé dlani bylo na živo mým očím neviditelné, protože momentálně žila pouze moje představivost, která se stala skutečností. Pokud by mě někdo sledoval, mohl by vidět velkou záři ¨Raitonových jiskřiček na mých dlaních a vlastně po celé paži. Tentokrát se mi ale povedlo něco, co jsem potřebovala ze všeho nejvíc. Zachytila jsem jiskru, cítila jsem to. Za pomocí mé chakry, která se mi v dlaních ztvárnila jsem tuto jiskru zvětšovala. Zvětšovala jsem jí do velikosti plamínku, který zapálil malý okvětní lístek Sakury. Avšak, toto byl jen začátek. Právě jsem dokázala v sobě oživit element Katonu na té nejmenší úrovni, ale probudila jsem ho a možná i přišla na jistý způsob, který by to mohlo jít rychleji.
Když jsem přišla na postup toho, jak v sobě probudit Katon, rozhodla jsem se pomalu s postupem na techniku Ryuuka no Jutsu. Bylo to možná troufalé, ale já si věřila. Tolik hodin meditace a zároveň praxe by k něčemu měl být dobrý.
Z kapsy jsem si vytáhla své drátové provázky a odskočila jsem od stromu, který jsem drátkama obmotala. Vzhledem k tomu že tento ocelový drátek byl vodivý, stačilo v dlaních vytvořit to samé, co jsem udělala s okvětním lístkem Sakury.
"Jiskra, chakra, oheň...jiskra, chakra, oheň..." Stále jsemsi tyto tři věci opakovala. Byla jsem už docela vyčerpaná z toho sebeovládání, ale stále jsem mohla pokračovat. Byla jsem unavená psychicky, než fyzicky a to bylo v mnoha případech horší, ale já si prošla takovými tréningy, že toto by měla být hračka ustát. Opět se mi to však nevedlo tak jak bych potřebovala. Moje mysl byla o dva kroky dřív než praxe, potřebovala jsem se sladit, proto jsem se postavila přímo a několikrát se zhluboka nadechla a poté vydechla. Stále jsem se upřeně koukala na kůru stromu. Představivost, jak ten strom vzplane byla neuvěřitelná a já toužila po tom to dokázat, dodávalo mi to elán k tomu to dokázat! Ze začátku před drátky mžikali pouze raitonové jiskřičky, nedokázala jsem je v takové rychlosti zachytit Stále jsem pokračovala tímto způsobem dál a dál, než jsem si nebyla jistá, že plamínek v dlaních ucítím.

Zítra
Celou noc jsem pracovala na tom, jak zachytit plamínek v dlaních a poté ho zvětšovat. trvalo mi to celou noc. Nespala jsem, kdyby na mě někdo mluvil, neposlouchala bych ho, byla jsem absolutně mimo, byla jsem pouze ve svém vlastním světě, ve svém podvědomí a realita byla zaměřená pouze na ten strom. Ze vzteku jsem drátky pustila a začala kolem sebe mávat rukama. "Seru na to! Sakra! Jak to mám jako asi udělat, hm?! Copak se dostatečně nesnažím?! Sakra..." Celý život jsem flegmatik, avšak teď mě vzalo něco, co mě dokázalo absolutně vytočit. A to bylo to, že jsem měla cíl, kterého jsem se snažila dosáhnout a nešlo mi to. Poprvé v životě mi něco nešlo tak rychle, jako normální věci. Byla jsem naštvaná. Tak moc naštvaná, že chakra za tu dobu shromážděna v mých dlaních udělala nemožné. Spolu s Raitonem, který mým tělem probíjel už do malička se mi v dlaních objevily dvě velké koule katonu. Dívala jsem se na to, spocená, nevyspalá, psychicky nejspíš vyčerpaná, ale po té co jsem viděla Katon v mých dlaních jsem se rozhodla nevzdát! Rychle jsem do ruky vzala techniku Ryuuka no Jutsu a podívala se na postup. Opět jsem si tento svitek několikrát po sobě přečetla. Byla jsem inteligentní a teď jsem byla teprve zapálená do tréningu, takže mi mozek opět pracoval skvěle. Ze začátku byla potřeba ručních pečetí.

"Had, drak, zajíc, tygr...Had, drak, zajíc tygr...Had, drak, zajíc, tygr!" Stále jsem si opakovala tyto ruční pečetě. Několikrát za sebou jsem je vytvořila a stále jsem zrychlovala tempo tvoření. V ručních pečetích jsem se od posledního tréningu poměrně zlepšila, takže jsem doufala, že toho půjde! Stále rychle ji a rychle jsem tvořila ruční pečetě a provázel si hodila do pusy. Čím rychleji jsem tyto pečetě skládala, tím víc jsem cítila, jak se mi v oběhu tvoří nejen Raiton, ale i Katon.
"Katon: Ryuuka no Jutsu!" Když jsem název techniky vyslovila, pořádně se nadechla a poté vydechla, přes drátky se táhnul dlouhý a silný katon, který zapálil celou Sakuru. Avšak, poté co jsem tuto techniku dokázala, nebo jednoduše jsem v sobě probudila další element, s úsměvem jsem se koukala na ten zapálený strom, který mi mžikal před očima a já upadla na zem v bezvědomí. Byla jsem vyčerpaná, mé ruce byly popálené a moje mysl příliš vyšťavena. Nespala jsem snad 5 dní, takže tentokrát bych si konečně odpočinout mohla.

Element KATON
+Katon: Ryuuka no Jutsu (C-rank) od 5.4.2015---do 12.4.2015

pro **Hana Ichiro** Sat Apr 18, 2015 10:43 am

Zakrúžila som nad cvičiskom. Zatiaľ som tu tých dvoch nevidela. Prišla som včas, aspoň nemusia na mňa čakať. Zvolila som svoju obľúbenú metódu pristátia. Pritiahla som papierové krídla k telu, čím som začala padať k zemi v obrovskej rýchlosti. Bol to úžasný, adrenálinový pocit.
Tesne nad zemou som roztiahla krídla, čím som vytvorila trochu silnejší poryv vetra, a zľahka, bez akejkoľvek ujmy na zdraví, som pristála na zemi.
Nechala som krídla zmiznúť, oprela som sa o kmeň nejakého stromu a čakanie som si spríjemňovala hraním sa s papierom, kedy som tvorila rôzne farebné motýliky, či prípadne iné tvory.

pro **Akemi Kagayaki** Sat Apr 18, 2015 10:50 am

Po nějaké době jsem se probudila, protřela jsem si obličej a upravila si vlasy. Bylo krásně, konečně, po dlouhé době bylo konečně teplo. Stoupl jsem si a podívala se na své ruce, které byly mírně popálené a poškrábané. Měla bych s tím zajít do nemocnice, si to aspoň vydezinfikovat. Zamračila jsem se, ale přeci jen jsem měla radši domácí medicínu a to to tu, že jsem si vytáhla sama dezinfekci a kapesník a otřela si tím jemně dlaně. Pak jsem se posadil ke stromu, který byl už jaksi...zdemolovaný. Všimla jsem si o kus dál taky Hokage, nevím, něco mi říkalo, že se její nálada zlepšila, ale nebyla jsem typ, který by byl vtíravý, proto jsem za ní ani nešla a radši si hleděla svého.
Vytáhla jsem z vesty svitek a pero a něco si do něj zapisovala.

pro **Yuki Ōkami** Sat Apr 18, 2015 11:17 am

Po pomalé procházce jsem dorazila až na oné cvičiště až nakonec uviděla i svůj cil. Tudíž Hokage. Porad jsem nevěděla, proč si vybrala mě. Ale kdo jsem byla abych její rozhodnuti zpochybňovala. Když jsem se blížila cítila jsem ze něco bylo jinak. Teda v její vůni. Možná ze to byl klon a nebo v kanceláři to byt klon mohl. Nakonec jsem tedy došla, až jsem. „Dobry den Hokage-sama omlouvám se za zpozděni trosku jsem se nechala unést přírodou při cestě sem. A Soshi by zde mel byt také Kazdou chvíli.“ Spíše mě překvapovalo ze jsem zde byla drive než on. Já se dokázala kochat přírodou i několik hodin a přišlo mi to jako minuty.

pro **Soshi** Sat Apr 18, 2015 12:09 pm

Soshi

Urychleně jsem se dostavil na cvičiště. Vida Hokage, hluboce jsem se uklonil.
"Omlouvám se, Hokage-sama. Slíbil jsem jedné holčičce v nemocnici pohádku. Byla před operací, nemohl jsem říci ne..."
Usmál jsem se na Yuki.
"Prý...nás chcete trénovat. Smím se zeptat, proč plýtváte svým drahocenným časem zrovna na mě? Je tu spousta silnějších shinobi..."

pro **Hana Ichiro** Sat Apr 18, 2015 12:36 pm

Náhle, keď som pred sebou zbadala Yuki, som prestala motýliky vytvárať. Natiahla som ruku a všetky, do jedného, mi vleteli do rukáva a už ich tu viac nebolo. Zdravím. Venovala som Yuki trochu milší úsmev. Je pravda, že momentálne bolo moje myslenie iné než predtým, ale nemala som dôvod správať sa zle k tým, ktorí za nič nemôžu a nepodieľajú sa na vedení Konohy. Idea Hakuei sa na nich nevzťahovala. Chápem. Nečakám tu dlho, takže mi to veľmi nevadí. Zložila som svoj Hokage plášť a hodila ho niekam na konár. Zbytočne mi bude zavádzať, navyše tu bolo celkom teplo. Na sebe som mala len legíny a voľné tričko s krátkym rukávom.
Čoskoro sa tu objavil i Soshi. To je v poriadku, Soshi, urobil si správnu vec. Obdivovala som tú jeho dobrotu. Jeho otec sa zdal byť takým nevrlým človekom bez citov, ale on bol naopak úplne iný, jeho protiklad. Yuki sa ma už na to pýtala. Poviem to takto. Na chvíľu som sa odmlčala. Jedného dňa, až sa stanete mocnými Shinobi, pochopíte, prečo som si vás vybrala. Usmiala som sa a zamierila približne do stredu Cvičiska, kde som si sadla a pokynula tým dvom, aby to urobili tiež. Takže, začneme s predstavovaním, nech sa lepšie spoznáme. Rada by som, aby ste do toho zahrnuli aj to, aké plány v budúcnosti máte a na čo by ste sa radi zamerali. Začnem ja. Povzdychla som si. Volám sa Hana Ichiro, narodila som sa v Amegakure, kde som žila až kým som nedostala návrh na post Hokage. Zameriavam sa na Ninjutsu a Kamijutsu, teda manipuláciu s papierom, ale nerobí mi problém ani Taijutsu či Genjutsu. Mojim cieľom v živote je...hm...povedala by som, že urobiť svet lepším. Bolo to možno trochu krátke, ale toto boli základné informácie, ktoré im dokonale stačili a viac vedieť nepotrebovali. A teraz ty, Yuki.

pro **Akemi Kagayaki** Sat Apr 18, 2015 1:08 pm

Dopsala jsem dopis, pod který jsem se podepsala. Vedle mě přistál orel, kterému jsem vzkaz připnula na nohu a nechala ho odletět ke svému adresátorovi. Jaký byl skutečný pobyt v Konoze byl pouze můj vlastní. Hledala jsem sestru a to vyžaduje tréning, jakéhokoliv druhu a z každé vesnice něco.
Když orel odletěl, pohlédla jsem doprostřed cvičiště. Lépe řečeno na Hokage a ty dvě děti. Pousmál jsem se a všimla si elektrických obvodů nedaleko ode mě.
"Kdo jsou ty děti?" Optala jsem se. Normální člověk mě měl vždy za blázna, ale já díky svémi Hijutsu dokázala komunikovat s elektřinou. S něčím, co lidé považují za neživotné, avšak, já byla důkazem toho, že se pletou.
"Yuki Ōkami a Soshi Dansaku. Oba dva jsou genini, ale s velkým talentem. Být tebou, nešlapu na kobru bosou nohou, ten klučina je syn Mizukageho, kdo ví, jestli nezdědil i jeho povahu, hehe." Zamračila jsem se když jsem pohlédla na toho kluka. Ne každý byl normální a ne každý měl štěstí na to, komu se narodí. Tyto informace mi byli předány telepaticky. Jak je to navíc možné? Elektřina je propojená s celou Konohagakure no Sato, vlastně se všemi vesnice a upřímně se informace přes ně přenáší nejlépe.
"Ōkami a Dansaku, hm?" Řekla jsem nahlas a uvelebila se u stromu, při čemž jsem je všechny poslouchala. Zajímalo mě, co budou dělat. Jejich tréning jsem se však nesnažila nijak narušit. Jen mě zajímalo, proč si Hokage vybrala ty dva.

pro **Yuki Ōkami** Sat Apr 18, 2015 1:52 pm

„Mé Jmeno je Yuki Ōkami, Narodila jsem se v male vesničce na hranici země ohne ale pote jsme se s mou rodinou přestěhovali na místo kde jsme mely svou farmu. A Asi před 4 lety jsem se dostala do vesnice.“ Zbytek tragédie, která se mi stala jsem vynechala nechtěla jsem na to vzpomínat ale zapomenout ale bohužel to neslo. Pote jsem se opět zadívala na hokage a řekla. „Nemam nějaký určitý cil proste chci jít dopředu a neohlížet se zpět.“ Nemela jsem cil nebo něco takového nikdy nebyl čas určitě můj cil nikdy nebyl stát se Shinobim a stalo se. Soshi položil stejnou otázku jakou jsem mela já. Proč my? Nikdo nevěděl o mé přeměně a navíc jsem se už neproměnila snad několik let. Už jsem nevěděla jaké to je prohánět se po lesích se zvířaty všeho druhu.

pro **Hana Ichiro** Sat Apr 18, 2015 6:54 pm

Prikývla som. Podľa spisu viem, že tvojim zameraním je Taijutsu. S tým by som ti vedela pomôcť. Dokonale som si vedela predstaviť, aký tréning by bol pre ňu vhodný. Možno si to sama neuvedomovala, ale pre mňa bola veľmi zaujímavá. Výborne. Teraz si na rade ty, Soshi. Povzbudivo som sa naňho usmiala.
Zahliadla som istú osobu. Akemi, ktorá sem prišla trénovať Katon. Jemne som na ňu kývla hlavou, ale viac som sa ňou nezaoberala. Mala som tu predsa svojich žiakov.

pro **Soshi** Sat Apr 18, 2015 7:26 pm

Soshi

Povzdechl jsem si. "Jmenuji se Soshi Nakemura. Jsem polovičním sirotkem a zde ve vesnici nemám nikoho, matka žije v horách. Pomáhám tu v nemocnici a jediné, co trochu ovládám, je genjutsu..."
No, ovládám ho v celkem slušné míře, ale to vědět skutečně nemusí.
"A můj cíl je, aby všichni lidé už konečně pochopili, že války nic neřeší. Ale to je spíš zbožné přání. Takže...chtěl bych, aby na mě byli rodiče jedno hrdí. Oba rodiče..."

pro **Hana Ichiro** Sat Apr 18, 2015 8:58 pm

Opäť som kývla hlavou. Super. Vzhľadom k tomu, že dokážem dobre odolávať Genjutsu, dovolím ti ho neskôr na mne skúšať, nech už ide o čokoľvek, hai? Jeho cieľ ma zaujal. Bol podobný tomu môjmu, ktorý zároveň patril Hakuei. Pôvodne som túžila po takomto niečom tiež, ale plánovala som to urobiť menej drastickým spôsobom, než teraz.
No dobre, takže predstavenie by sme mali za sebou a rovno začneme s nejakými základnými vecami. Medzi ne sa radí i chodenie po stromoch. Viete mi povedať, na akom princípe to pracuje? Opýtala som sa. Trošku ich preskúšať rozhodne neuškodí. Ak by to ale nevedili, nevadilo by mi to. Som tu predsa o toho, aby som im to vysvetlila a niečo ich naučila, že?

pro **Yuki Ōkami** Sat Apr 18, 2015 9:09 pm

„Genjutsu skvělé. To jsem v háji, já se nedostanu ani z toho nejprimitivnějšího.“ Řekla jsem polohlasně. Pak se podívala na Soshiho a hokage.
„Chozeni po stromě zaleží na schopnosti ovládaní čakry, Tím ze se vypouští konstantní množství z chodidel. Ovšem se toto da použít i při boji Užíváním Taijutsu, údery jsou silnější a pohyb rychlejší. Chůze po vodě je však vice namáhavější jelikož se cakra musí vypouštět tak aby se přizpůsobila vodě nebo kapalině. Což by mel Soshi zvládnout hned jelikož genjutsu je založeno na ovládaní čakry.“ Co jsem mohla dělat, když jsem nemela co dělat tak jsem studovala.

pro **Soshi** Sat Apr 18, 2015 9:17 pm

Soshi

Když ze sebe Yuki vychrlila odpověď, pousmál jsem se.
"Jenže Soshi se učil hlavně hromadit chakru v očích. Ano, umím chodit po stromech a je to přesně tak, jak řekla Yuuki, ale mnohem častěji využívám chakru jinak."

pro **Hana Ichiro** Sat Apr 18, 2015 9:32 pm

Usmiala som sa na Yuki. Jej odpoveď znela presne ako z nejakej knihy. Zdá sa, že tu máme druhú Hermionu Grangerovú. Samozrejme, že sa mi to pozdávalo. Výborne, teoretickú časť by sme teda mali, teraz prejsť na praktickú. Vyskočila som na nohy a mierne sa ponaťahovala. Zapamätaj si Yuki, že ak vložíš do nôh príliš veľa chakry, strom sa prelomí, ak málo, spadneš. Dávaj si na to pozor. Tak teda, môžeš sa do toho pustiť. Hovorila som to len jej, vzhľadom k tomu, že Soshi už údajne po stromoch chodiť vedel. Nedivila som sa, ako užívateľ Genjutsu musel vedieť svoju chakru používať na slušnej úrovni.

pro **Yuki Ōkami** Sat Apr 18, 2015 9:55 pm

Slova Hokage byli sice mile ale to ze Soshi tohle umel zase podkopalo trochu mé sebevědomí. No moc jsem neztrácela čas. Zacala jsem hromadit čakru do Chodidel a rozběhla se k nejbližšímu stromu který mel slušnou visku. Bohužel pro mě to dopadlo tak ze jsem opravdu párkrát spadla ale díky bohu ze na všechny čtyři. No obratná jsem byla slušně. Nakonec jsem se po x marných pokusu dostala k vrcholu, ale přeci jen jsem mela dost no má mala zásoba čakry se na tom ne málo podepsala na strome bylo par míst kde má cakra da se říct explodovala. Po male chvíli co jsem se dostala na vrcholek stromu jsem celkem udýchaná došla zpět k Hokage A Soshimu. Ale nic jsem neříkala snažila jsem zklidnit své dýchaní a nabrat dech.

pro **Soshi** Sat Apr 18, 2015 10:00 pm

Soshi

Stál jsem vedle Hokage a pozoroval Yuki, jak se snaží lézt na strom. Vzpomínal jsem na své začátky. Koncentrace chakry nebyl největší problém. Ten přišel až potom. Naučit se jakékoli ninjutsu mi trvalo dvojnásobek času, než ostatním žákům akademie. Dokonce jsem požádal o soukromé hodiny jednoho z profesorů. Náš rod je skutečně zaměřený POUZE na genjutsu. měl jsem štěstí, že mě nevyrazili.
Když Yuki konečně dosáhla vrcholu, usmál jsem se a zatleskal.
"Naučit se to tak rychle? Úžasné!" řekl jsem uznale.

pro **Akemi Kagayaki** Sun Apr 19, 2015 9:43 am

Stále jsem odposlouchávala jejich rozhovor. Tak takto se cvičí genini v Konoze? Pousmála jsem se. Nebylo to myšleno ve špatném smyslu slova, ale tato vesnice byla doopravdy měkká vůči svým geninům. Co já si vzpomínám, když jsem jako genin nevyšplhala na první pokus na strom, dostala jsem do těla několik elektrických výbojů. Tady ty děti učili s láskou, dodávali jim sebevědomí a pomáhali jim. Mělo to své velké plus, ale ve skutečném boji, kdy vám umřou všichni spojenci a vám už nebude moct nikdo pomoc, jste v háji. Do jejich tréningu jsem se ale nepletla. Jen jsem díky své dedukci dokázala rozpoznat jejich talent. Ta malá byla inteligentní a snaživá, Soshi měl zase nejspíš velký talent.
S úsměvem jsem vstala a stejně jako Hokage, i já jsem na ní kývla, na znak pozdravu.
"Yosh, je čas si dát pauzu." Řekla jsem si sama pro sebe a zmizela v jiskřičkách Raitonu.

Přesun

pro **Hana Ichiro** Mon Apr 20, 2015 3:16 pm

Sledovala som jej počíňanie. Musela som sa usmiať. Pády som jej trochu zmiernila s pomocou papiera, aby nemala po tele také odreniny, predsa len pády zo stromov nie sú nič príjemné. Išlo jej to ale viac menej od ruky. Naučila sa po strome chodiť pomerne rýchlo, čo mne kedysi trvalo určite dlhšie.
Výborne, Yuki. Teraz to skús po vode. A ty Soshi, chcem, aby si mi predviedol tvoje Genjutsu. Chcem vedieť, na akej úrovni si. Bola som pripravená zniesť čokoľvek, nebolo jednoduché ma v Genjutsu udržať, ale musela som ho pre začiatok otestovať.

pro **Soshi** Mon Apr 20, 2015 4:45 pm

Soshi

Konečně přišla řada na mě. A v oboru, v němž jsem měl neuvěřitelný talent.
"A co byste chtěla vidět, Hokage-sama?" zeptal jsem se a mé klidné, fialové oči se setkaly s jejími.

Na svém genjutsu jsem si dal velice záležet. Vybavil jsem si vzpomínky, které mi byly nejbližší, a které jsem považoval za ty nejkrásnější na světě. Slunce nade mnou se začalo rychle stáčet k obzoru, ač ještě na noc nebyl čas. Jeho sytá, rudá zář osvětlovala stromy a prodlužovala stíny. Mým největším uměním byl ale odraz na vodě, který byl téměř identický se sluncem na obloze a pohyboval se s ním. Jen sem tam byl znát lehký, patrný detail, kterého si ale Hokage všimla pouze proto, že byla v genjutsu o trochu zběhlejší.

pro **Yuki Ōkami** Mon Apr 20, 2015 5:01 pm

„Hi Hokage-sama.“ Bylo jediné, co jsem řekla. Jedna věc byla teorie ale další praxe. Rozešla jsem se smírem k jezírko něž jsem stoupla na vodu zkoncentrovala jsem čakru do chodidel. A udělala par kroku. Ale bohužel jsem v ten moment skončila ve vede. Věděla jsem ze to nebude sranda. Voda byla zrádný živel. Dopadala jsem ke břehu a zkoušela to opět a znovu dokud se si nemyslela ze to vůbec zvládnu. Bohužel mé pokusy byly stále neúspěšné. Asi po pul hodině opakovaných pokusu jsem došla k vodě a chvíli jsem tam jen seděla svou dlaň jsem položila na vodu a koncentrovala svou čakru jak do dlani tak do chodidel. Chvíli jsem tak zůstala. A po chvilce jsem udělala pomalý přemet při kterém jsem mela zavřené oči a snažil se byt klidná jako hladina vody. A Tedy spise má cakra. Nakonec následoval další přemet a nakonec hvězda. Po chvíli jsem otevřela oči. A Stala uprostřed jezírka. Když jsem otevřela oči radosti jsem poskočila a zvolala. „Mam To!!!“ Akorát jsem se zapomněla soustředit dále z cele radosti takže jsem byla opět nasákla vodou jako houba. Doplavala jsem ke břehu a tam si sedla. S Čakrou to bylo hodně spatné další pokus by asi skončil neúspěchem. Takže jsem cekala na vyjádření hokage.

pro **Akemi Kagayaki** Tue Apr 21, 2015 3:21 pm

Katon: Gouryuuka no Jutsu

Druhým dnem jsem byla znovu tady. Opět jsem tu potkala hokage a ty děti, jen jsem kývla hlavou, napila se vody a uvelebila jsem se opět na své místě, kde jsem strávila tréning i minule. Čekala mě technika B-ranku, tréningy mi sice šli vždycky, i když jsem se učila pouze ze svitku, ale i přes to, to bylo všechno náročné. Pro moje štěstí, dnes jsem se vyspala krásně do růžova, takže jsem hodlala začít se svým tréningem...

Ze začátku jsem si pouze sedla ke stromu a svitek začínala pročítat. Každé slovo jsem si přečetla minimálně třikrát a vše si to už teď představovala v hlavě. Hmmm, technika se vypouští z úst, stejně jako ta C-ranková, super, aspoň nebudu mít popálené ruce. Koutek úst mi cukl nahoru. Já jsem se jen zhluboka nadechla, dala si nohy do tureckého sedu a začala s jistým druhem meditace, kde se mi v myšlenkách tvořila technika sama. Bylo potřebné si představit, jak by to mělo vypadat, kolik chakry bych měla nastrádat v ústech a jakým způsobem bych měla přidat katon. Techniku, kterou jsem se učila nedávno, jsem vlastně zvládla i díky svým dokonalým vědomostem o Raitonu, který mi v tom pomohl. Ale zpět k technice Katon: Goryuka no Jutsu. Ze svitku jsem vyčetla, že pečeť, která je na to potřebná, je pouze pečeť Tigra. Tuto pečeť jsem používala poměrně často, proto mi nedávalo problém jí složit, horší však bylo to, jak moc silná by tato technika mohla být a pokud bych to přehnala s chakrou, bála jsem se, že by to mohlo dopadnout katastrofálně.
Po pár hodinách sezení a uvažování nad způsoby, jak by se tato technika dala co nejlehčeji provést, jsem konečně vstala. Měla jsem v hlavě spousty nápadů, ale vybrala jsem si sama pro sebe ten nejideálnější.
Složila jsem nejdříve pouze pečeť Tigra. Nafoukla tváře a v ústech se mi nakupila prozatím pouze chakra. V mém podvědomí se mi ukázal názorný obrázek toho, co se v mých ústech asi tak děje. Bylo důležité zachytit opět tu jiskru. Pro mě to tentokrát už bylo snažší, protože u techniky Ryuuka no Jutsu to bylo na stejném způsobu, také šel katon z úst. Katon: Goryuka no Jutsu! Pozvedla jsem hlavu k nebi a z úst mi vystělilo pár malinkatých plamenů ohně. Silné byly tak možná na D-rankové, až C-rankové úrovni a podobali se spáš hořící svíčce. To mě dokázalo informovat o tom, že množství chakry bude o dost větší. Na chvilku jsem s tímto přestala, asi tak po třetím pokusu. Přiložila jsem si ruku k bradě a přemýšlela. Když je to na stejný způsob, jako Ryuuka no Jutsu, musím si pouze představit čínského draka, nahromadit mnohem víc chakry a pak veškerou energii vypustit, nezní to složitě, ani to nevypadá složitě, kso, musím to zvládnout. Promnula jsem si rukou krk, pokroutila dopředu a dozadu rameny a s chutí se do toho vrhla znovu. Nejdříve to zkusím na ten strom. Pohlédla jsem na již popálený strom, který jsem zničila minulý tréning, ale alespoň nebudu ničit ostatní, příroda se má chránit , no ne?
Opět pečeť Tigra, hluboký nádech a..."Katon: Goryuka no Jutsu." Opět jsem veškerou energii namířila na ten strom. Tentokrát mi z úst vyletěla technika, která se této už podobala mnohem víc! I když...stále to nebylo ono. S povzdechem jsem si sedla opět ke svitku a přečetla si ho celý znovu. Postup tu napsaný byl, ale byl málo rozepsaný. Copak si lidi nikdy před tím nepředstavují průběh? To jak vzinikne v ústech? Nebo jaký tvar by měla mít? Božeee, na to aby si člověk asi přišel sám. Rozhodla jsem se ale vyzkoušet další způsob. Z kapsy jsem vytáhla opět drátek a vytvořila jinou techniku.
"Katon: Ryuuka no Jutsu!" Katon opět postupoval po drátku až ke stromu, který zapálil. No jasně, no jasně! Usmála jsem se do široka, když jsem zjistila způsob, kterým by to šlo o mnoho rychleji. Vzhledem k tomu, že jsem dokázala Raiton vytvořit do různých tvarů, jsem se rozhodla tuto techniku, Ryuuka no Jutsu zpestřit tím, že nabere podobu techniky Goryuka no Jutsu. Když se mi to povede, bude bezproblémové se naučit techniku B-ranku, když příjdu na to, jak se to vlastně dělá.
Několikrát po sobě jsem vytvořila pečetě na techniku Ryuuka no Jutsu, stále jsem používala drátek, tak, jak se to při této technice má dělat. Co se týkalo ručních pečetí, vždy jsem za pečetě na Ryuuka no Jutsu přidala pečeť tigra, z techniky Goryuka no Jutsu. Bylo to sice matné, ale i přes to se dalo zachytit to, že po drátkách se nepohybuje normální oheň, ale naopak dostával tvar draka. Když jsem si uznala, že je tento způsob dostatečně natrénován, drátek jsem odložila, zavřela opět oči a nadechla se.
"Katon: Goryuka no Jutsu!" Namířila jsem obličej až ke stromu a z úst jsem vypustila obří sumu katonových draků. Jaký byl ale problém? Nedokázala jsem určit jejich směr, proto jeden z nich letěl doprava, druhý doleva a třetí do země. Pootevřela jsem pusu a sedla si na zadek. Na to že se mi katon tak zamlouval, ho přestávám mít ráda!!! Křičela jsem si v podvědomí, když jsem si uvědomila, že vytvořit to je vlastně ještě hračka, ale horší bude ovládnout směr letu, který je poněkud...no, těžký! Když si to vezmete, tak technika poměrně velkého rozsahu s takovouto silou a ještě k tomu tvarem činského draka...jednoduše, je těžké řídit jeho let, nebo alespoň tuto techniku nasměrovat tak, aby dosáhla mého cíle.
Rozhodla jsem si dát ale pár minutovou pauzu, u které jsem se napila a přečetla si znovu svitek. Už jsem ho vážně znala nazpaměť, což mě rozzuřilo. Techniky mi vždycky šli, co se týkalo učení, ale jde vidět, že čím víc elementů ovládám, tím víc je těžké je použít a naučit se je.
Podívala jsem se na nebe a oči si zakrývala rukou. "Bože můj, to je pařák, kdo se v tomto má něco učit, sakra." Podívala jsem se doprava, tam, kde seděla Hokage spolu se svými žáky, kteří se snažili. Dávali do toho spoustu energie a snahy, mysleli u toho. Docela mi chyběli tyto děcké časy, kdy člověk dokázal myslet pouze na jedno...To je ono. Bliklo mi v hlavě, stoupla jsem si a podívala se na nebe. "Myslet jen na jednu věc. Vytvořit techniku, u které už ani nemusím myslet, protože jí znám nazpaměť a soustředit se pouze na směr, pouze na cíl, pouze na jedno místo." Pohled jsem otočila k nebi a bylo to jasné. Nebe bylo obrovské, byl to dokonalý cíl, musela jsem totiž začít od toho nejlehčího a postupně si to ztěžovat. Vytvořila jsem tedy pečeť tigra...

Zhluboka jsem se nadechla a opět vypustila veškou energii k nebi.
"Katon: Goryuuka no Jutsu!" Technika velkého rozsahu letěla přímo do nebe a já se soustředila pouze na směr. Jedna z nich letěla víc vychýlená do pravda, druhá přímo nademnou a třetí vychýlená do leva. Usmála jsem se, když jsem konečně dokázala přijít na to, jak vlastně řídit směr této techniky. Chtělo se prostě zamyslet nad tím, jak to udělat a potom se na tu jedinou věc soustředit. Dokonce jsem si i všimla toho, že technika byla tentokrát mnohem hezčí, než když jsem nad tím až příliš přemýšlela. Každopádně, můj další cíl už nebylo nekonečné nebe, ale stromy naskládané za sebou. Byly to tři řady. Opět. Znovu jsem složila pečeť tigra a techniku zopakovala. Tři dračí hlavy letěly přes 3 řady stromů. kterých bylo za sebou nejméně 12. Všechny to zničilo a popálilo. Tak nějak se cítila špatně z toho, že jim tu ničím cvičiště, ale když se učím B-rankovou techniku, nejspíš to nepůjde bez nějaké oběti. Byla jsem ale šťastná, že jsem konečně přišla na to, jak to vytvořit. Když jsem se nad tím navíc zamyslela...Katon ovládám už menší dobu, než Suiton a už jsem se dokázala naučit techniku ranku B. Sice to stále nebylo dokonalé, ale rozhodla jsem se pokračovat. Taky aby ne, když už jsem věděla, jak se co dělá i v praxi, stále jsem tuto techniku opakovala dokečka, několik hodin, možná i několik dní, dokud mi nedošla chakra, nebo energie.

Katon: Gouryuuka no Jutsu (B-rank) ...od 21.4<--> do 8.5.2015

pro **Hana Ichiro** Wed Apr 22, 2015 7:10 pm

Čokoľvek. Hlesla som. Netušila som, na akom princípe jeho Genjutsu funguje, teda, či sa započne očným kontaktom alebo nejakým iným spôsobom. Zjavne ale vžne fungoval na báze očného kontaktu, pretože v okamihu, keď sa naše oči stretli, bola som do ilúzie vtiahnutá.
Bolo to nádherné, pokojné miesto. Usmiala som sa. Dokonalosť sama o sebe. Niečo takéto detailné len tak hocijaký Genin nevytvorí. Sídli v ňom obrovský talent. Prebehlo mi mysľou, keď som sa zadívala na takmer dokonalý odraz slnka od jazera. Musela som sa usmiať, nešlo to jednoducho inak. Dobrá práca, Soshi. Za pomoci "Kai" som sa z Genjutsu vymámila a rukou mu rozstrapatila vlasy. Takto to dotiahneš veľmi ďaleko. Chcela som pokračovať, ale to už k nám dobehla Yuki, ktorá medzitým zvládla chodiť i po vode. Výborne, Yuki. Toto však nestačí, je potrebné trénovať chôdzu po stromoch a najmä po vode často, aby si to časom začala vnímať ako samozrejmosť, aby si vždy, keď sa postavíš na vodnú hladinu, nemusela premýšľať nad tým, koľko chakry vložiť do nôh. Časom to pôjde automaticky, a preto...Vykročila som smerom k jazeru a s ľahkosťou vystúpila na vodnú hladinu. Všetky naše tréningy budú prebiehať práve tuto na jazere. Spočiatku možno bude obtiažne sústrediť sa na dve veci naraz, ale časom si už na to zvyknete. Presunula som sa do stredu jazera a pokynula tým dvom, aby šli za mnou.

pro Sponsored content

Cvičiště 3

Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3

Re: Cvičiště 3