Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

Každá pomoc je teď víc než potřeba. Nevím proč odešel ale třeba se to jednou dozvím. Teď je ale potřeba nás udržet v bezpečí a funkční. Nenechám si zničit vesnici pod rukama bez boje. Při poslední větě zatnu pěst až mi v kloubech křupne. Jsem vážně zvědav, co zítřek přinese. Dost možná se naplní přání tvých předků a Kaguyové budou vládnout Kiri.

"Takže tu čistě teoreticky sedím s budoucím Mizukagem?" drcnu do něj loktem a ukážu mu ať si sedne vedle mě a obejmu se. Protože mi začínala být trochu zima. Na střeše trochu foukalo.
"V kuchyni jsou ty ořechy co jsem ti koupila na návsi." připomněla jsem mu, jak jsem na něj myslela.

To nevím. Netoužím po tom titulu. Je to nevděčná práce. Ale nevím kdo jiný by měl následovat někoho jako je Faito. Přisednu si vedle ní a obejmu jí. Možná víc než by bylo potřeba. Ořechy si necháme na ráno. Teď už na ně vážně nemám chuť.

"Co třeba ona? Viděla jsem jak spolu tančili, rozumněli si." a přitulím se k němu. POložím mu hlavu na rameno a dívám se na malá světýlka, které jsou v ulicích Kirigakure jako malé hvězdy na noční obloze, která byla nad námi.
"Ale pořád lepší, aby si byl Mizukage ty než nikdo jiný." šeptla jsem.

Ona nemůže vládnout v Kiri. Není to proveditelné a nehodlám dopustit aby tu vládl někdo cizí. Myslím že je rozhodnuto, i když to může znamenat pěkně krvavou cestu. Při té představě jsem si vybavil xichty lidí v radě, jak se snaží ze všech sil dosadit nějakou svojí loutku, kterou budu muset nejspíš zabít.

"No budoucí lorde Mizukage, aby jste nezapomněl opravit ty poličky v kuchyni, jedna se tam trochu kýve." ušklíbla jsem se. Musela jsem si trošku rýpnout. Samozřejmě jsem měla radost, že bude mít takový úspěch. Přece jenom se to na mě podepíše, budu bydlet s Mizukage. Ale zase mi v hlavě kolovalo, že když bude Mizukage, co když už nebude mít čas na můj trénink osobní ochranky

Nad tím žertem jsem se musel zasmát. Neboj se zlato, poličky dám dokupy hned zítra odpoledne. Až bude jasné, kdo tu bude šéf a budeme mít po prvním treninku. Slibuji. Ta úvaha ovšem nebyla tak prostá. Kdo ví, jak se mi teď změní život. Co všechno najednou bude jinak. Ale co, čert to vem. Holt do toho vletím po hlavě a uvidím, co se bude dít.

"Poličky mi jsou jedno, hlavně ten trénink." upozornila jsem ho. Chtěla jsem se ukázat Otokage jako silná ochranka a jestli Kashike bude Mizukage mohla byh být jeho ochranka. Pokud se vycvičím.
"Ale do Oto nepojedeme dřív než zesílím." upozornila jsem ho znovu.

Už zase mluví o Oto. Co jí to popadlo? Faktem ovšem je, že přijet do Oto na návštěvu s kloboukem Kage na hlavě, to by asi těm dvěma blbcům zavřelo hubu nadobro. Nějak to uděláme. Ale teď už by to chtělo se odebrat do postele. Zítra nás toho čeká víc, než bychom si přáli. Na ta slova se zvednu ze střechy a nabídnu jí ruku aby mohla taky vstát.

Nesouhlasně mlasknu. Zničil mi odpočinkovou polohu. Chytla jsem se jeho ruky a vstala.
"Co pohádka na dobrou noc?" zkusila jsem, protože i přesto že jsem celý den chodila po návsi a tančila a bavila se, jsem nijak unavená nebyla.

No, to nevím teda... spíš ne. Nikdy jsem neuměl dobře vyprávět. Budeš si muset sehnat nějakého jiného fešáka, co to bude umět. Chytnu se hrany střechy a jedním zhoupnutím se dostanu do okna její ložnice, odkud původně přišla. Tam se postavím a čekám až udělá totéž, abych jí mohl chytit.

Udělám to smaé co on a spadnu mu do náruče.
"Možná bych si mohla počkat na nového Mizukageho, takoví lidí by měli umět řečnit." popíchla jsem ho, když už jsem stála v pokoji.Vzhlédla jsem k němu.
"Tak dobrou noc." šeptla jsem

No, taky se budu mít co učit... usměju se a pustím jí z náruče. Dobrou noc. Otočím se na patě a vyjdu z jejího pokoje rovnou do své ložnice, kde si zalezu do postele a do deseti minut jsem tuhej jako dřevo.

Zůstala jsem stát tam kde mě nechal jen jsem se za ním dívala. Stiskla jsem rty v úzkou linku, ale pak se podívala ven na měsíc a usmála se. Na chvíli se ještě opřela o okno a dívala se zasněně.
Po chvíli jsem se svlékla z šatů a také šla spát.

Ráno se vzbudím a zapátrám pohledem po domě. Hisa ještě spala, tak jsem se potichu oblékl do uniformy, dal si meč na opasek a vyrazil rovnou směrem do budovy Mizukageho. Začneme jednat dřív než bude pozdě.

//přesun

Probudila jsem se chvíli po tom, co jsem slyšela Kashikeho kroky. Myslela jsem si, že bude vstávat brzy, aby šel vyřešit ty záležitosti ohledně nového Mizukage. Já ale nehodlala čekat, než přijde. Kdo ví co mě bude s ním čekat. V rychlosti jsem se převlékla a něco málo posnídala. Pak jsem napsala Kashikemu vzkaz na vstupní dveře.

kód:

Šla jsem běhat a pak se rozcvičit,
snad ti to dobře dopadlo, budu tě čekat na
tréninkovém prostoru.

Hisa

Poté jsem vyběhla ze dveří a mířila si to kolem celé vesnice svým tempem až na cvičiště.

(přesun)

Jako velká voda vlítnu do sídla a začnu si rychle chystat vybavení do bitvy. Meč, části zbroje a 3D gear. Nakonec se lehce pozastavím u lahvičky s černou olejovitou tekutinou. Velmi zvažuji její aplikaci, ale nakonec zvítězí zdravý rozum... a čepel meče máznu pořádnou dávkou oné tekutiny. Když už do pekla, tak s pořádnou parádou. Nakonec u vchodu nechám lístek pro Hisu a mažu zpátky k hlavní budově. 

Lístek:

Předběhla jsem je trochu, musela jsem něco udělat, než ty dva přijdou a doufala jsem, že Kashike Otokage trochu zdrží. První co bylo, jsem uklidla halu a obývací pokoj, do kuchyně snad nepůjde. Naštěstí tu bylo docela uklizeno a tak jsem rychle šla připravit pokoj pro hosty.

Volným krokem procházíme Kirigakure směrem k sídlu klanu Kaguya. Už je to tu lepší, pomalu opravujeme škody, které napáchal útok Hakuei a další komplikace. Jsem upřímně zvědav, co řekneš na moje skromné obydlí. Jeho rekonstrukce sežrala prakticky všechny finance, které jsem měl ještě z dob práce ve tvé ochrance... 

Sleduju jak se blížíme k obrovské budově.
"Je nádherná, aani naše sídlo nevypadalo tak mohutně jako to vaše. Rodiče byli skromní." prohlížela jsem si jeho pozemek. 
"Musíš uznat, že jsem ti platila dobře." popíchnu ho .

To rozhodně platila... ale ty zas musíš uznat, že jsem za ty prachy prolezl kde jaký peklo... mrknu na ní, zatímco se před námi vynořilo sídlo. Náš klan byl kdysi dost početný, aby představoval mocenskou hrozbu pro samotnou Kirigakure. Nakonec to vyustilo v regulerní válku, kterou jsme bohužel prohráli a málem vymřeli. Ale sídlo, město ve městě, zůstalo. 

Z okna jsem viděla jak se rychle blíží, tak jsem otevřela ještě okno, aby tu měla Otokage vyvětráno a běžela dolů do kuchyně a začala dělat večeři.

"Těžce sis je vydřel a víc sis jich pak vážil." řekla jsem mu. Slyšela jsem o té historce klanu Kaguya,proto že jich je tak málo si ty své hlídám.
"A jak dlouho žiješ s tou svou slečnou?" stočím téma jinam.