Sídlo klanu Kaguya

First topic message reminder :

Staré sídlo klanu Kaguya leží asi kilometr a půl na jih od Kirigakure. Kdysi honosný komplex budov je dnes velmi zchátralý a jen málo částí by se stále dalo považovat za obyvatelné. Dříve zde žily stovky členů klanu a sídlo jim poskytovalo veškeré zázemí od treninkových prostor až po lázně. Říká se, že pod sídlem se táhne do všech stran síť chodem a podzemních prostor, které sloužili k výzkumům a treninku... nicméně nikdo to nemůže s jistotou potvrdit.

Několika měsíční rekonstrukce se na sídle velmi pozitivně odrazila. Utratil jsem za ní prakticky všechny své úspory ale stálo to za to. Většina budov je opravena a vše je plně funkční. Dokonce i podzemní komplex, kde jsem zřídil vlastní cvičiště a zbrojnici.

No, doslova. Ještě že prakticky nekrvácím, jinak bych řekl že mě to stálo spoustu potu a krve... uchechtnu se. 
Pokud mě paměť neklame, vyhrabal jsem jí před necelým půl rokem. Byla zavřená v jakési kapsli v komplexu chodeb pod sídlem. Ona jediná na světě je původní, originální Kaguya.

"Skutečně?" zablýsklo mi v oku. Jediná dívka v klanu Kaguya, mohla jsem si jen domyslet, proč si ji Kashike nechal, chytrý tah. 
"A jinak vše v pořádku cesta od nás proběhla bez překážek?"

Ano, skutečně... odpovím jí a popřemýšlím nad tím, jestli opravdu potřebuje potvrzovat právě vyřčenou informaci. 
Cesta je vždy v pohodě, když se někdo vznáší pár tisíc metrů nad zemí. Zajatec nedělal potíže a teď už vesele sedí v naší věznici, ze které rozhodně nechce utéct.

 "A nějaké nové informace? Kdo ho poslal? Jaký byl skutečný cíl?" začala jsem se aktivně ptát tohle bylo důležitější než nové zakládání rodu Kaguyů. Útok na mě jsem si brala skutečně osobně, ale nechtěla jsem nad tím přemýšlet, jinak bych ten útok musela vrátit majitele zpět. A to jsem teď rozhodně nepotřebovala.

Nic nového. Nechám ho teď chvilku uležet a uchlácholit se pocitem relativního bezpečí, ale pochybuji že potom se z něj vypáčí ještě něco. Je to jen žoldák, stejně jako ta holka u tebe... Nemá problém přiznat, že ho Tsukigakure najala na útok proti Oto, ale jelikož jeho výpověď je jediný důkaz který máme, je nám to k ničemu... vysvětlím prostě a otevřu Reině vchodové dveře do domu.

"To je jedno víme, že Tsukigakure proti mě něco má a nevím co, přece jsem to byla já, která je dostala na vrchol, tak neví co se teď děje. Ayame tam už není, ta jediná i přes naše rivalství měla úctu k lidem." projdu dveřmi dovnitř. Už je tu cítit vůně večeře. Mladá slečna Kaguya se zřejmě chtěla předvést. Rozhlédnu se po interiéru.
"Velmi útulné."

Projdu za Reinou dovnitř a zavřu dveře. Myslím, že není třeba si tím nějak významně lámat hlavu. Uděláme pár protiopatření. Nebudou riskovat, že naštvou Kirigakure, protože nemají dost sil na válku na dvou frontách, nemluvě už o tom že jejich ekonomika a zásobování neustojí námořní blokádu. 

Slyšela jsem hlasy. Už jsou tu! Hone jsem si sundala zástěru, upravila vlasy a šla je přivítat.
"Lady Otokage posaďte se zatím tamhle, chcete něco k pití? Vše vám donesu, Kashike půjdeš na moment semnou?" podívám se na něj, mírně se ukloním k Reině a jdu zase do kuchyně.

 "To jistě a probereme to zřejmě později." když jsem viděla přicházející Hisu ukončila jsem rozhovor. Ukázala mi, ať si sednu tak jsem tak udělala. Musela jsem přijít v nevhod.
"Nechci nic díky." řekla jsem a šla se na chvíli posadit. Celou cestu jsem vlastně šla. Bez draka ani bez doprovodu.

Posaď se u nás, hned se ti budu věnovat... pošlu Reinu do obývacího pokoje a se slovy "Ale jistě" vykročím za Hisou.

Počkám si až vejde do kuchyně a zavřu za ním dveře a hned jsem na něj vyjela. Trochu se to nepodobovalo mé mírumilovné povaze.
"Tak kde mám začít? Odjel si na výlet za Reinou Kanou aniž by si mi něco řekl. Stal ses Mizukagem aniž by ses uráčel přijít domů, kde jsem měla připravenou večeři. Skoro týden jsem tě neviděla. Slíbil si mi trénink, na cvičiště si ale nedorazil a když už se ke mě dostane, že si se vrátil, tak běžím za tebou a ty si trénuješ s někým jiným a co horší, opět si v přítomnosti Reiny Kany a ještě nám ji vedeš domů? Přiznej to, ty s ní něco máš?" žilka na spánku i na krku mi pulzovala od vzteku, přesto jsem na něj křičela potichu, aby nás osoba vedle neslyšela. Potřebovala jsem odpovědi a potřebovala jsem je hned, než se tam za ní vrátíme.

S klidným, vyrovnaným výrazem se opřu o kuchyňskou linku a nechám jí, ať se vyřádí. 
Ale jistě že s ní něco mám. Mám s ní podělané spojenectví a když mi za oknem přistál drak s tím, že Otogakure je pod útokem, netušil jsem, že tam letím kvůli 4 idiotům, co si mysleli že na to mají koule. Výsledkem je moje zbytečná cesta a několik desítek milionů na kontě vesnice navíc. 
A teď je u nás, v tomhle domě, protože mám plán který pomůže jak nám, tak Zemi Vody... a aspoň se budeš mít proč těšit až tvůj idol vypadne, protože mě budeš mít konečně jen pro sebe ty žárlivko. 

"Nejsem žárlivá, ale tyhle věci bys měl alespon trochu hlásit předem. Jak by si svého hosta uvítal, kdyby tu byl nepořádek? Teď se tu na rychlo vařím s večeří na kterou si ji pozval a vůbec mi z toho není trapně, že dělám vše na rychlo. Běž se jí věnovat, je to neslušné nechávat hosta čekat." projdu kolem něj, abych mohla dodělat večeři na kterou ji pozva

Páni, ty jsi ale v ráži... no tak pardon. Promiň že jsem nestihl zaskočit domů, když jsem tak narychlo sháněl lidi, kteří se mnou poletí do bitvy statečně umřít... řeknu podrážděně a projdu zpět ke dveřím z kuchyně. Tam se ale ještě letmo otočím. A mimochodem, Reina je Edo Tensei. Jíst nepotřebuje.... dodám s úsměvem.

To už jsem vzteky nevydržela a jen co zavřel dveře vrhla jsem po něm kosti, které mi vyletěly ze zápěstí. Vážně? Chtělo se mi plakat. Měla jsem toho všeho dost, byla jsem tady několik dní sama a první co je, když přijde domů, tak se s ním pohádám. Dodělám večeři a začnu připravovat na stůl v obývacím pokoji. Potom donesu jídlo, byla to jen zelenina a maso. Víc jsem nestihla.
"Tak ať vám chutná." usmála jsem se na ní zářivě.

Usadím se ke stolu naproti Reině a připravím místo ještě po své pravé ruce pro Hisu. Takžé... kde jsme to přestali? Myslím že o problémů s Tsukigakure. Můj nápad je prostý. Navrhuji změnit status Otogakure a Země Zvuku na protektorát. 

Posadila jsem se k nim a vděčně se na Hisu usmála a pak stočila pozornost na Kashikeho. 
"Cože, protektorát?" tak tím mě doslova zaskočil. 
"I ty mi chceš vzít to jediné na čem mi jako mrtvé záleží?" zeptala jsem se ho v klidu. Nabrala jsem si jídlo i když jsem na něj neměla ani pomyšlení. Jen abych neurazila hostitelku ho hodlám sníst.

Usednu si vedle Kashikeho po pravé straně a tiše poslouchám, jejic politické věci jsem řešit nechtěla. Spíš jsem se nad sebou zamýšlela. Jsem hysterka. Styděla jsem se. Počkala jsem si až si nabídne Reina i Kashike a nandám i sobě.

Nechám jí, aby si to nechala víc projít hlavou a vezmu si pár soust z jídla. Teprve pak jí odpovím. 
Nemíním ti nic brát, jde prakticky jen o formalitu. Vem si, v jaké jsme nyní pozici. Já musím dbát především na zájmy své vesnice a své země... a pokud se začnou odklánět od našeho spojenectví, okolnosti mě nakonec donutí jednat jinak než bychom si my dva přáli. 
Pokud ale zájmy mé země budou pevně spojené se Zemí Zvuku, nebude taková situace možná. Nemluvě už o tom, že budu moct do Otogakure a Země Zvuku vyslat vojenský kontingent, který ti pomůže si své území udržet i bez toho, abych musel co chvíli létat z jednoho konce kontinentu na druhý... 

"Doufám, že mi dáš čas na rozmyšlenou. Dost si mě tím zaskočil." řeknu a také se pustím do jídla. Necítila jsem ho chuť ani mě nezasytilo, ale dalo mi možnost přemýšlet. NEbyl to špatný nápad jen přišel nějak rychle.

"Ano jsou, záleží na tom jak dlouho, pomalu ztrácím nervy. Jejich loajalita je bez chyby, jen jejich morálka je v mínusu a mě tím strašně rozčilujou, jsem z toho unavená, proto jsem na chvíli odešla z vesnice na čerství vzduch." dojedla jsem a usmála se na Hisu.
"Bylo to výborné, děkuji." pochválím její práci.

"Už tak je trestám tím, že jim dávám mise, které náleží nižší úrovni a to je právě to, nepotřebuji aby přišli o život další Kaguyové."  i když jsem si jeho rad cenila, měl pravdu jsem legendární nukenin, kterého se všichni báli a nějací dva floutci si na mě budou otevírat hubu ? Nepotřebuju je, vesnici jsem schopná ochránit i sama vždycky jsem byla. Ale i tak jsem musela zvažovat všechno pro a proti, vždycky ochotně šli misi splnit. 
"No pokud mě omluvíte, půjdu si lehnout." mrknu na Hisu. Možná jsem byla mrtvá, ale nebyla jsem blbá, abych si nevšimla jak to mezi nimi zajiskřilo když jsem vešla dovnitř. Musela jsem přijít v nevhodnou dobu, tak snad tohle jim dá čas. Vstala jsem a promluvila na Hisu:
"Ukážete mi pokoj, prosím?" 

Poslouchala jsem je, ale nemontovala jsem se do jejich rozhovoru. Stále jsem zpytovala svědomí za mou hádku s Kashikem. Jen pár zmínek o těch dvou Kaguyích, které jsem potkala na slavnosti mě uvedlo do pozoru, jinak jsem se v jídle spíše šťourala neměla jsem chuť. Pak promluvila Reina něco o spaní a jestli bych ji doprovodila.
"Ano jistě, pojďte za mnou." zvedla jsem se také a šla do patra, doufajíc, že mě bude následovat. U prvního pokoje jsem se zastavila a otevřela ho.
"Máte tam vše co potřebujete, Lady Otokage." mírně jsem se uklonila.