Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

"Hai Hokage-Sama" No ale to uz jsem slysel hlasite chrapani. Vzal jsem deku z jehnouho Gauce a prehodil jej pres hokageho. NAkonec jsemvysel na Chodbu a zavrel za sebou dvere. prisel jsem k tomu Uchihovi a jenom mu rekl. "Mel by jsi jit domu a prijit zitra. Hakage-Sama spi." Nejak my bylo jedno kdo je. Proste jsem mu to rekl a pomalu odesel.
(presun)

Ignoruji Hyuugu, hlasitě zaklepu a čekám na vyzvání ke vstupu. Je to velmi důležité, to proto klepu i přes upozornění Hyuugy.

Žádná odezva, tak zaklepu ještě jednou. *Kde ten Hokage vězí?* pomyslí si.

Po několika hodinách čekání naštvaně bouchnu na dveře a odcházím. Divím se, že do těch dveřích neudělal díru. Než by stihl Hokage jenom otevřít dveře tak už jsem dole ze schodů. *Je čas na trénink.* pomyslím si a odcházím do Uchiha čtvrti. (PŘESUN)

(NEXT POST, abych nemusel psát 2x)

Přijdu před budovu Hokageho, vyjdu po schodech až ke kanceláři Hokageho. *Zřejmě tu ránu neslyšel..* pomyslím si a zaklepu, hlasitě, ale né moc. *No ták, spal jsi celý den! To ti nestačí?* řekne v duchu na Hokageho čeká na odezvu.

Probudil jsem se. Konečně, nezdálo se mi o duhových ponících ani o ničem jiném. Byl to naprosto pohodový a potřebný spánek. Konečně jsem se cítil naprosto svěže a skvěle. Čakra na 110%, uchechtl jsem se. Byl jsem evidentně v dobré náladě, ačkoliv už byla zase noc. Otevřel jsem okno a vpustil do kanceláře letní noční vánek. Měl jsem chuť něco dělat, no..vzpomněl jsem si na Iwu. Hm, musím to dát vědět ostatním. Nasadil jsem si na hlavu kage klobouk a chystal se odejít. No, někdo tam byl. "Pojď dovnitř Kyuuji," usmál jsem se na něj a nechal ho jít. Já jsem si stoupl před křeslo. Sezení jsem měl dost.

Dobré večerní ráno, Hokage-sama. Už dlouho jsem nebyl na misi a chybí mi to. A taky bych se chtěl učit ještě nějakou techniku." řeknu své požadavky Hokagemu a doufám, že mi vyhoví. *Je čas něco dělat a přestat se flákat, Kyuuchi.* říkám sám sobě.

S povzdechem jsem se pustil do schodů. Nikdy jsem nepochopil, co je tak špatného na tom, mít kancelář v přízemí. Když jsem se k ní konečně dostal, kývnutím jsem pozdravil všechny přítomné a zlehka zaťukal na dveře.
Nebylo by od věci se konečně naučit nějakou techniku.

"Samozřejmě Kyuuchi, dáme si trénink a seznámím tě s ostatními," přikývl jsem a zvolal "Vstupte!" nevadilo mi, že jich tu bude víc, alespoň to všechno stihnu.

Konečně se ozvalo spásné vstupte. Otevřel jsem dveře a vstoupil.
Zdravím, sensei. S jistým zájmem jsem se zadíval na chlapce, který již byl v pracovně.

"Rozumím. Mám počkat na chodbě ?" zeptám se. *Konečně trénink.. Flákal jsem se moc dlouho* pomyslím si a čekám na Hokageho reakci. Do kanceláře přišel další genin. *Tenhle že bude se mnou v týmu ? moc silně nevypadá, ale jak se říká, nikdy nesuď knihu podle obalu..* řeknu si v duchu.

Výborně, přišli ti, kterých se to týká. Usmál jsem se.
"Katashi, Kyuchi, setkáme se na cvičišti 3, za pár vteřin jsem tam. Což myslím doslova,"podíval jsem se na ně s výrazem, který jasně nabádal k tomu, aby přišli včas.

"Hai! Mimochodem, já jsem Kyuuchi." podívám se na Katashiho. Rozběhnu se na cvičiště a doufám, že tam budu včas.

Hai. Pokývl jsem hlavou a otočil se k odchodu.
Já jsem Katashi Souta. Za jiných okolností bych mu i potřásl rukou, ale teď jsem pospíchal. Jakmile jsem vyšel z kanceláře, pustil jsem se do běhu.
//Přesun

Konecne jsem dosel k budoove ty schody jsem fakt zacinal nenavidet. Nakonec jsem je zdolal a doufal ze me bude schopen hokage na par dni postradat. Nakonec jsem zaklepal a cekal.

"Samozřejmě, potřeboval bych tě na doručení vzkazu do Sory, jde o to, že bych se potřeboval zeptat Daimyo, kdy bude sraz Kage, je to docela důležité," podíval jsem se na něj. Je jasné, že to není práce pro ANBU, ale většina misí je pro týmy ne jednotlivce. Poté jsem ho vyprovodil z kanceláře a zmizel. PŘESUN

Nakonec jsem se vydal nekam pryc. Asi na cviciste nebo najit Hokageho a zmizet na par dni.
(presun)

Přijdu před budovu Hokageho. *Už se těším na svou novou techniku.. Chtěl bych nějaké Genjutsu, díky Sharinganu by bylo silnější.. A Genjutsu žádné ještě neumím.. I Ninjutsu by se mi hodilo. Ale potřebuju nějakou obranu proti Genjutsu.. I když, přivolávání by bylo asi nejlepší.* pomyslím si. Vylezu po schodech až k chodbě, která vede ke kanceláři. Naprosto klidně jdu po chodbě, zastavím se před kanceláří a zaklepu. Čekám na vyzvání k vstupu.

Žádná odezva, tak vyrážím na cvičiště. Už se nemohu dočkat nové techniky. PŘESUN

Zastavila jsem se až před dveřmi kanceláře. Dala jsem si na čas, než jsem sem došla. Pomalá procházka vesnicí jednou za čas neuškodí. Dlouho jsem se již neprocházela. Měla jsem v plánu požádat o nějakou lehčí misi. Možná i o tým. Možná jen o chvíli jeho času. Vždy mě nějak vypovídání se dokázalo uklidnit. Pamatovala jsem si chvíli, kdy jsem se bála techniky, která by mě mohla zabít. Seděla jsem v ulicích Konohy dlouho do noci, dokud mi neřekl, co je správné.
Ale to by bylo sobecké!
Když nikdo nereagoval na klepání, ani nebylo zevnitř slyšet hlasy, usoudila jsem, že zde nikdo není. Posadila jsem se na lavičku a s mírně nepřítomným výrazem pokračovala v rozjímání.

Tentokrát jsem došel do kanceláře po svých. Žádné skoky s hiraishinem.
Vesele jsem si to vykračoval, když jsem viděl Shijin. "Ach Shijin, zdravím tě," rozpřáhl jsem ruce a otevřel dveře. Rukou ji pokynul, ať vstoupí. "Co tě sem přivádí?" ukázal jsem na židli před stolem, já sem si sám sedl na své křeslo.

Přiběhnu do kanceláře připraven na seřvání za pozdní příchod. Bohužel jsem trochu pozapomněl na to, že máme přijít zde a né na cvičiště. *Doufám že se naučím Kuchiyose nebo nějaké lepší Genjutsu..* zamyslím se. Projdu chodbou až ke dveřím kanceláře. Cítím se trapně za mou zapomnětlivost. Zaklepu na dveře a čekám na vyzvání.

Dosel jsem Ke kancelari no a koho sem tam nevidel. Boze to si uz snad delate srandu???
Proletelo mi hlavou. No ale co se dalo delat. Fakt sem nemel naladu neco resit nebo poslouchat ty jeho kecy. A Uz my bylo jedno co bude pokud bude mit zase blbe kecy na muj klan. Vetsinou se me vsichni stranila bylo jim jedno jestly ziju. Ale i tak jsem se snazil delat co jsem mohl abych zapadl i kdyz to stejne bylo marne.