Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Jen jsem se usmál. Vypil pohárek čaje a z konvičky nalil další dávku.
"Myslím..Ne vím, že to brzo překonáš, pokud budeš se svými drahými. Rozumím ti, a myslím, že by ti spíše přítomnost dětí spíše pomohla," řekl upřímně. Vůbec jsem neměl ponětí, o jakých dětí to mluví.

Přijde před budovu hokageho. Rozhlédne se a uvědomí si, jak moc je velká. *uh, tolik schodů..* povzdechne si, vejde do budovy a po schodech vyleze až na patro Hokageho, a tiše projde chodbou. Zaklepe a bez vyzvání vejde do místnosti. Všimne si, že Hokage zrovna mluví, tak ho radši nevyrušuje, stoupne si do rohu, opře se o stěnu a čeká. *Hokage.. možná můj budoucí Sensei.. Doufám, že mě bude brát vážně a nebudu muset jít trhat plevel, nebo venčit psy..* zamyslí se a stále čeká než Hokage domluví s ostatními.

Ale tu sa jedná o jedno špecifické dieťa... Hitomine dieťa... Hlavu som zo stola nezdvihla. Čo ak tú malinkú nejako skazím? Čo ak poviem niečo čo by som nemala? Alebo horšie, čo ak jej ukážem niečo čo by som nemala? Bola som v ROOTe od... od môjho narodenia, neviem ako sa správať k deťom... Potom som prudko hlavu zdvihla. Jashin, veď o chvílku sa zatvára hlavná brána a cesta do Kiri trvá dlho... Premýšľala som a pritom som si vložila sušienku do úst. Potom som si prehliadla hosťa ktorý vošiel do kancelárie, vyzeral.. sálala z neho aura Uchihou. Usmiala som sa naňho. Mala by som ísť... Povedala som a rýchlo som sa zdvihla. Uklonila som sa. Ďakujem za rady Hokage-sama... budú sa mi hodiť... Sayonara.. Usmiala som sa, naskladala som pečate na Shunshin no Jutsu a zmizla som v obláčiku hmly.

(Presun)

"Kyuuchi, prosím, mám tu jednání, přijď až tě zavolám," řekl jsem okamžitě, jakmile jsem jej zahlédl. Ani dobrý den, nic.. pomyslel jsem si s přimhouřenýma očima. Pak jsem zaslechl, že Hitomi má dítě a zmlkl jsem. Otevřel jsem ústa a můj pohled směřoval někam úplně mimo. Hitomi má dítě...HITOMI MÁ DÍTĚ.. Byl jsem otřesen, ale to všechno šlo stranou. Už není má ledová princezna a já jsem pořád Hokage. Dávno to bylo za mnou.
"Vše se naučíš, věřím ti Yuuki, adaptuješ se, jsem si jist." vrátil jsem se na planetu Zemi.
"Můžeš se stavit do ubytovny a zítra vyrazit, je mi to celkem jedno." Ale v tom Yuuki zmizela. To děvče je pořád stejné. Ušklíbl jsem se.

Odebere se z místnosti a čeká uprostřed chodby. *Tenhle Hokage není zrovna příjemná osoba* pomyslí si a čeká na výzvu Hokageho.

Kdyz jsem dosel k budove a podival se nahoru tak me napadla jedina myslenka.
Proc to musi byt tak vysoko?????
Nakonec jsem se vydal po schodech nahoru a snazil se prezit tu cestu. Kazdou chvili jsem se zastavil a nakonec jsem se dostal nahoru. Kdyz jsem videl ze nekdo ceka na chodbe dosel jsem za pomoci berle a oprel se o stenu. A cekal az se dostanu na radu.

"Tak pojď dál," čekal jsem na něj až ve jde. "Omlouvám se, ale to byla návštěva z Kiri, čistě soukromé rozhovory,"

Projde dveřma. "Chápu. Omlouvám se, že jsem nepozdravil, ale nechtěl jsem vás rušit. Ale jsem tu kvůli něčemu důležitějšímu, než je rozhovor. Chtěl bych misi. Předem říkám, že zde nejsem kvůli venčení psů nebo trhání plevelu, mám radši akčnější mise. A taky bych vás chtěl požádat, jestli by jste se nestal mým Senseiem. Jste jediný, ke komu mám nějakou úctu." řekne a při rozhovoru se dívá Hokagemu do očí.

"V pořádku, podíváme se, co tu je." začal jsem listovat velkým šanonem plného misí. Na jeho poslední otázku jsem mu neodpověděl.
"Mám tu něco skvělého, přímo pro tebe..Pokud misi splníš, budu uvažovat o tom, jestli si tě vezmu za studenta. Jedná se o pomoc jedné staré shinobi v důchodu. Bydlí v malé chajdě v lesích v Konoze, musíš vyrazit ráno, teď už jistě spí. Pamatuj, je velice stará a vážená. Zažila toho opravdu hodně.

“Rozumím. Děkuji za váš čas, Hokage-dono.“ řeknu nasadím si černou kápi a vyjdu z místnosti Hokageho. Po schodech dojdu až do přízemí a z přízemí před budovu. Mířím rovnou ke svému domu v Uchiha čtvrti.

Zaklepal jsem na dvere kanclu. a cekal az me Hokage pozve dovnitr.

Dneska tu byl opravdu frmol. "Dále," řekl jsem, když Uchiha odešel.

"Zdravim Hokage-Sama." Prisel jsem k stolu a na stul mu polozil asi deste listu Formatu A3.
"Zde je to hlaseni o misi. Jak jste chtel."
Oprel jsem se o hul a cekal jak se vyjadrio pocital jsem stim ze my vynada. ze tu jsem ale lezeni sem mel dost.

"Děkuji," přikývl jsem a štos papírů jsem uschoval do přihrádky pod stolem.
"Ještě jsem neměl ani čas si přečíst ty svitky"

"Nemate zac. Co by melo byt v tech svitcich? Zajima me to jenom kvuli toho abych vedel ze nezemreli zbytecne." Rekl jsem mu. Porad jsem se snazil ze sebe setrast vinu ale nemohl jsem. Pripadal jsem si hnusne mozna skoro tak jako bych je zabil sam. A slo videt ze me to hodne zere. Cekal jsem na hokageho reakci.

"Osud celé země Ohně," řekl jsem naprosto otevřeně.

"Hmm. no toho jsem se dozvedel. Pokud uz nic nemate zdrejmne vas necham pracovat." Nakonec jsem cekal co rekne nebo jestli pro me ma nejakou praci. o cemz jsem pochyboval ale co. za zeptani nic clovek neda.

"Mám toho hodně, co bych mohl tobě nabídnout, ale zatím ti nic nedám," pousmál jsem se. I když.. "Mohl bys mi prosím zajít pro ramen? Řeknu Teuchimu že je to pro mě, ať mi to napíše na účet..Jsem několik dní nic nejedl, jen pil čaj a jedl sušenky..Vezmi si," žekl jsem jen tak ledabyle a ukázal na stůl, kde byly na talířku poslední dvě sušenky.

"Dobre zajdu vam pro ten ramen. No a susenky vite ze nejsem na sladke. A zrovna ted by my to moc neprospelo. Teda doufam ze vam nebude vadit ze bude studeny tyhle schode jsou super zabijak nikdy me to nenapadlo. " Nakonec jsem se otocil a vydal se smerem ke dverim a nasledne do ulic pro ramen.
(presun)

Zmohl jsem se jen na prosté "Děkuji," byl jsem unavený, ale musel jsem vyřídit ještě jednu maličkost.

Asi poTrictvrte hodine jsem se vratil zpet. i s dvema miskama ramenu. Zaklepal jsem a vesel zpet k hokagemu do pracovny "tak tady to mate Hokage-Sama. Doufam ze nevadi ze jsem vam vzzal hned dva." Rameny jsem polozil na stul. a cekal az si je vezme.

"óo děkuji!" rozzářilo se mi oko jak malému děcku, který se těší na vánoce.
"Miluji ramen z Konohy, děkuji za oba," vzal jsem si misky a začal jíst. Obě najednou. Až takový jsem měl hlad!
"Můfuu tě popjošit o vzkaš do Šuny?" zahuhlal jsem plnými ústy.

"Tak klidne alespon prijdu na jine myslenky. A v klidu se najezta ja nikam neutecu."
Rekl jsm mu a sedl jsi do kresla. A cekal az doji a rekne mi to normalne.

Přikývl jsem a dojedl. Poslední sousta jsem si vychutnával velice pomalu.
Pak jsem se na něj otočil. "Tak teda..Jedná se jen o doručení svitku, C - mise, tentokrát nic by se přihodit nemělo," odpověděl jsem opatrně.

Podival jsem se na nej. "Lepsi je byt pripraven a predpokladat ze se neco muze ..." Chvili sem se odmlcel. "Pokazit nez potom litovat. Vzdy je sance ze se to muze zvrtnout. At uz vedome nebo nevedome. Na nepritele muzete narazit vsude." Nemel jsem mu to za zle ale proste jsem se poucil nepodcenovat ani mise nizkeho ranku Bohuzel to uceni melo velkou cenu.