Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :

Sídlo klanu Hyuuga

Komplex budov je obehnán zdí. Dostat se sem tedy lze pouze přes hlavní bránu, která je neustále hlídána dvěma shinobi na úrovni chuunin z vedlejší rodiny.

Nevraživost mezi hlavní a vedlejší rodinou je pomalu na ústupu. Rodiny tak nejsou naprosto odděleny od sebe. Žijí v těsném sousedství.

Existuje tajná cesta, která umožňuje obejít bránu. Znají ji však pouze členové klanu a hokage.

V centru sídla se nachází mále nádvoří, kašna, několik laviček, a sídlo má také několik krásně upravených zahrad a menších parčíků.



Nemohou chybět ani tréninkové prostory.

Spokojeně jsem zavrňel, když mě začala hladit po břiše. Pokračoval jsem v líbání, něžném kousání a sání jejího krku, zatímco mé ruce jí sklouzly téměř až k zadečku. Tam se zastavily a já sledoval její reakci. Po chvíli jsem se odtrhl od jejího krku a dlouze ji políbil na rty, s tím, že jsem zapojil i jazyk.

Ráno jsem se probudil po ne zrovna příjemném výsknutí. Zvedl jsem se a chvíli mi trvalo, než jsem si srovnal, co se vlastně stalo. A jo... vyspali jsme se spolu. Uvědomil jsem si a zatočila se mi hlava. Chvíli jsem počkal, než to skončí, načež jsem se v rychlosti oblékl. Tentokrát jsem si vzal na sebe i vestu.
Měl jsem jisté podezření, o tom kde je Fuu. To bouchnutí dveří bylo docela slyšet. Párkrát jsem zaklepal na dveře od koupelny a zívl.

Když se otevřely dveře, otevřel jsem pusu, že něco řeknu, nicméně Fuu kolem mě prošla. Snad mě ani neviděla. Bez velkého přemýšlení jsem se obrátil a šel za ní. Byla ve špatné náladě, na to jsem nemusel být psycholog.
Posadil jsem se vedle ní na postel a chvíli byl zticha. Já... miluju tě. Pousmál jsem se a zkusmo ji pohladil po zádech.

Vyslechl jsem si ji a usmál se. To je samozřejmé, lásko. Naklonil jsem se k ní a políbil ji. Měl jsem ji rád... ba co víc, miloval jsem ji. A asi ani mí drazí rodiče by nebyli nadšení, kdyby se to dozvěděli. Co máš dnes v plánu?

Přikývl jsem. Co takhle zajít za senseiem? Možná pro nás má nějakou misi, nebo něco podobného. Navrhl jsem, vstal jsem a oprášil si kalhoty. Nějaká mise by neuškodila, potřeboval jsem si ozkoušet novou techniku.

Lehce jsem se zasmál a přikývl. Hm... tak trénink? Vlastně ne, to bylo předevčírem či kdy... Co takhle zajít na rámen? Nabídl jsem a políbil ji. Nemohl jsem si pomoct, měla až moc sladké rty. A celkově byla prostě... nádherná. Usmál jsem se a čekal na její odpověď.

Pousmál jsem se a trošičku zčervenal při její otázce. Nejen tvé rty. Celá jsi sladká. Možná v tom byla narážka na včerejšek... a možná taky ne. Když mě ona znovu políbila, usmál jsem se a pohladil ji po tváři. Miluju tě, Fuu. Hrozně tě miluju. Hlesl jsem, s lehce rudou tváří a zvedl se. Jdeme tedy?

Překvapeně jsem vykřikl, když mě štípla do zadku a trochu ublíženě jsem se na ni podíval. To se dělá, štípat svoje kluky do zadku? Položil jsem řečnickou otázku. Trochu překvapeně jsem na ni koukal, když vyskočila z okna a povzdechl si. Kunoichi. Pomyslel jsem si a seskočil z okna. Pevně jsem chytil její ruku a šel za ní na rámen. (přesun)

Když už jsem měla sídlo na dohled slunce už dávno zašlo za obzor a vyšel měsíc celý své kráse. Vyhýbala jsem se dobře osvícených míst aby mně stráže u brány nemohli zahlédnout už z dálky a pochybovala jsem ,že budou mít aktivovány svůj Byakugan a proč taky byly ve své vesnici i kdyby se někdo dostal přes barieru nebo přes bránu byl by už vyhlášený poplach.
Když jsem došla ke hradbám vyskočila jsem do nejbližší koruny stromu. Použila jsem své senzibilske schopnosti,složila jsem pečet na „Chakra Sensing Technique“ a začala jsem prozkoumávat  ,málem bych zapomněla ,že vůbec nějaké mám. Vypadalo ,že straž u brány nebude kontrolovat okolí hradeb a budou stát tam kde stojí momentálně, co mě zarazilo bylo to ,že se tu objevili hlídky neměly žádného psa či něco jiného co by mne mohlo vystopovat. V tu chvíli mi bušilo srdce o sto šest. Ale když konečně odešli mé srdce přestalo tak moc tlouct. Po chvíli se na mně usmálo štěstí když někdo, nejspíš z klanu ,odešel někudy jinde než bránou někam pryč,kdo ví kam. Možná ,že přeskočil zeď anebo taky ne. Počkala jsem si až ta osoba odejde a pak jsem seskočila ze stromu dala jsem si na hlavu kapuci a šla jsem k tomu místu odkud ta osoba vyšla. Svou čelenku jsem schovala do kapsy. Když jsem došla k tomu místu na mé tváři se objevil úsměv , protože jsem nemusela nějak obkecavat u brány a též jsem nemusela přeskakovat zeď. Šla jsem to tajnou cestou až jsem došla...já ani vlastně nevím kam jsem došla. Věděla jsem to co viděla a to bylo kašna , lavičky ale pak mě to došlo.
„A do háje“ řekla jsem si v hlavě když mi došlo že jsem nejspíš v centrum tohohle komplexu. Co tet? Co když mě někdo potka? Musela jsem se rychle uklidnit do tváře mi zatím nešlo vidět , takže bych to mohla nějak i zakecat. Měla bych rychle zjistit kde bydlí. Chce nějaký bod odkud bych začala rozhlédla jsem se a spatřila jsem sakuru aspon jsem si myslela ,že je to sakura a začnu pod ní  a budu pokračovat po levici. Můj plán byl jednoduchý obejit všechny domy dokud nenajdu ten správný. Začala jsem tedy. Obešla jsem celý dům abych našla dveře ,když jsem je našla zkusila jsem je otevřít.
„No jasně jsou zamčené,vždycky jsou zamčené. Co mě to jen napadlo.“ pomyslela jsem si. Skusila jsem se podívat pod květináči pak jsem se podívala pod rohožku a co tam bylo...klíč. Odemkla jsem  a zavřela jsem potichu dveře za sebou. Stala jsem u dveří „Chakra Sensing Technique“ špitla jsem a prozkoumala jsem celý dům a jeho okolí nikdo nebyl doma, vytáhla jsem malinkou baterku. A začala jsem šmejdit. Při hledaní jsem se praštila o roh stolu do stehna ,nejen že jsem skoro nic neviděla ale do toho mě bolela noha takže moje procenta na útěk se zmenšila kdyby mně tet někdo nachytal, že tu šmejdím. Hledala jsem,prohledávala jsem kousek po kousku. Mezitím mě přestalo bolet Už mi chyběli jen dvě místnosti, v každá místnost patřila sestrám, aspoň jsem si myslela když jsem viděla jejich společné fotky.
„Ale která je která?“ tahle otázka mi vrtala v hlavě „Nesmím se splést. Kdo ví co je v tom dopise může tam být něco osobního a nebo tam bude nic “ pomyslela jsem si. Začala jsem hledat a po chvilce jsem zjistila ,že tenhle pokoj nepatří Mikomi ale její mladší sestře. A proto jsem přešla do toho druhé pokoje a zaroven poslední místnosti v celém domě. Vešla jsem do pokoje rozhlédla jsem jsem se vytáhla dopis a dala jej na stůl  podívala jsem se jak vypadá. A odešla jsem za sebou jsem zamkla a klíč schovala pod rohožku. Měla jsem velké štěstí,že jsem to našla hned na poprvé a nemusela prohledávat i zbytek domu. „Chakra Sensing Technique“ řekla jsem znovu potichu a doufala jsem ,že naposled pro dnešek použiju své senzibilske schopnosti. Vůbec nic nezměnilo, možná to ,že se stráže u brány vyměnilo. Vzala jsem to stejnou cestou jakou jsem přišla ,když jsem se dostala za hradby oddechla jsem si a vydala jsem se Hokagem .

//přesun

Po brouzdani v ulicich jsem se konecno ocitl pred branami nasi ctvrti.Bylo to uz vazne dlouho co jsem tady byl naposledy. Ale moc jsem nemel na vyber. Nakonec jsem prosel sidlem a dostal jsem se k mistnosti kde byvalo zasedani Rady. Ale bylo dost pozde tudis tam nebyl nikdo krrome Naota. Zaklepal jsem a jen cekal na povoleni vstoupit/ Ale take jsem si tridil myslenky abych nevybuchl.

Pri cekani me vyrusil zvuk a to co nasledovalo me prekvapilo mnohem vic Samotny Naoto otevrel dvere. Kdyz se tak stalo klekl jsem na prave koleno a svuj zrak zklopil k zemi. Nacoz jsem vytahl svitek s Hokageho peceti. Se slovy. " Zdravim Naoto-sama. Zde je potvrzeni od Hokageho k memu budoucimu prijeti k ANBU." Rekl jsem dost hlasite a bylo mi jedno ze to slysely i ostatni pritomni. Popravde mi to bylo tak jedno asi jako ma existence pro ne. I kdyz jsem cekal ze se ozve nekdo s nejakymi namitkami vuci me nebo projednavane veci. Jelikoz Hyuuga a ANBU se moc nedalo ocekavat uz jen kvuli nasemu spolecnemu stylu boje. Ale tyto veci byly pro me nepodstatne ja jsem byl rozhodnut udelat vse pro ochranu vesnice. Mozna diky pristupu ostatnich jsem byl ochoten dat svuj zivot v sazku pro vesnici. Nez pro klan. po chvili mysleni jsem jeste vydal dost zaludnou otazku.
"Vy i tady pritomni jste vedeli kdo je mym otcem ze? Nebo jsteto zjistily a utajily dokumenty mych rodicu." Rekl jsem snazil jsem se uklidnit a vyckaval na jeho odpoved me vazne zajimala. Spise jsem doufal ze mi nebude mazat med kolem huby a rekne pravdu.

Mozna ze jsem zmoudrel nebo mozna sem si az ted vsiml ze NAoto neni az takovy jaky jsem si myslel nebo mozna ze semnou zacal jednat jako ze sobo rovnym. Mozna male vitezstvi ale pro me celkem dulezite. "Dekuji Naoto-sama. Ale to neznamena ze prestavam byt clenem klanu. I kdyz by to bylo nejjednodussi vzdy jim zustanu at se to komu chce neliby. Mozna nejsem priklad ktery se bez namitek ridi pravidly klanu ale nikdy jsem nehodlal a nehodlam poskodit jmeno klanu. At se deje co se deje. Stale budu Hyuuga clen jednoho z nejurozenejsiho z klanu." Tohle bylo mozna poprve co jsem rekl neco o klanu a nebylo to propleteno s ne zrovna hezkym pristupem k me osobe. Byla to minulost. Mozna to bylo to ze sem vazne dospel. Nebo jsem nehhodlal pitvat ve starych krivdach.

Vsiml jsme si Naotova zaskoceni coz nebylo zvikem. A pritom jak me nazval a to co rikal mi bylo jasne ze pravda muze byt vice nez bolestiva nebo pravda bude to co jsem se dozvedel v Archivu.
"Dekuji. Jsem pripraven slyset pravdu. Pravdu se clovek dozvi drive nebo pozdeji. I kdyz pravda muze byt kruta je lepsi se ji dozvedet drive a vyrovnat se s ni." Pri tech slovech muj hlas byl zvlastni ale touzil jsem znat pravdu at byla jakakoliv. a vyckaval na odpoved.