Brána Konohy

Po delší ceště z Tsukigakure do Konohy se nic zvláštního nestálo, potkal jsem jen jednu menší karavanu, která vypadala pěkně vesele. Dostat se do Konohy není velký problém, je to jedna z největší vesnic a dá se říct, že její cesty jsou jedny z nejbezpečnějších, takže mě nic nezdržovalo. Přišel jsem tedy k bráně a ohlásil své jméno " Akasuna no Ruki z Tsukigakure poprosil bych o povolení k vstupu " Co vím tak Tsuki a Listová měli mezi sebou lehce napjate vztahy a nebyl důvod mě nepustit dovnitř, neměl jsem žádné vedlejší úmysli, jako atentát nebo tak, chtěl jsem se pouze mrknout po delší době na čtvť, kterou by měl navštívit každý Uchiha. Pokud u brány byl někdo opravdu starý mohl si mě splést s mým otcem, protože v mém věku vypadal naprosto stejně.

Stráže si Rukiho prohlédla. Jeho uniforma Tsukigakure no shinobi jeho slova o svém původu potvrzovala. Co v Konoze ale pohledává někdo z Tsuki? Možná tu má splnit nějakou misi. Toto by tu nebylo poprvé. Už jednou tu byl nemilý incident s jedním shinobim z Kirigakure no sato. Jmenoval se Ghepard Hayabushi.
"Jednáte z pověření vesnice?" Na této otázce bude možná Rukiho propuštění do vesnice hodně záležet. Není to ale jisté. Stráž se mohla ptát jen ze zvědavosti, nebo to jen vyžadují předpisy.

Jejich otázka byla naprosto nesmyslná, i kdybych jednal na pověření vesnice určitě jim to řeknu " Ne jsem pouze zde na menší zastávce, mám namířeno jinam a rád bych se vyspal a najedl v chráněném místě " Tyhle slova byla částečně i pravda, i když mým hlavním cílem byla Listová a až poté Písečná. Ohledně kontroly nevěděl jsem si moc co si myslet, moc jich tu nebylo no bůh ví kolik jich bylo skryto.

Pokud Ruki považuje předpisy za nesmyslné, ještě nic nezažil. Dívá se na to pouze ze svého pohledu, což je chyba. Copak si myslí, že to běžně funguje tak, že se někde ohlásíte u brány a bez problému projdete? Bláhový Ruki. Stráž se logicky zeptala, ne nesmyslně. Každá mise cizího shinobi v Konoze by měla být evidována. Argumentovat to tím, že kdyby jednal s pověření vesnice, tak to řekne sám, čí neřekne, to záleží na jeho misi, není také na místě.
Ne každý je tak bystrý a zodpovědný, jak Ruki že by tohle ohlásil sám od sebe. Od toho tu právě jsou přepisy, protokoly a podobně. "V chráněném místě? Takže píši si... jedna noc, jeden den." Jakmile si to stráž zapsala do zápisníku, pobídla Rukiho aby směle vstoupil. "Užijte si návštěvu vesnice a zítra se uvidíme." Snad to Rukimu nevadí. Řekl přece, že se jen chce najíst a vyspat, aby mohl pokračovat dál.

Jen jsem se na něj podíval " Víte možná bych se tu chtěl zdržet déle jak den, tato vesnice je přeci jen historické centrum a je tu mnoho věcí, které nestihnete navštívit za den. Doufám že mi rozumíte " Pousmál jsem se na něj přátelsky, neměl jsem důvod být nějak naštvaný či nepříjemný vůči stráži, chápal jsem že si plnili svou povinnost " Avšak pokud mi povolíte jen jeden den pochopím to " Je pravda, že jsem chtěl rovnou získat aji nějaké informace o vesnici, navštívit svého řekněme strýce Asassina, který mě třeba pozná, protože u nás stále nikdo pravděpodobně neví o změně Hokageho dá se říct, že je to čerstvá událost a co ví, třeba se tu najde aji ta pravá žena a nebo jen správnej hambinec. No čekal jsem na odpověď stráže, byl jsem aji ochoten odevzdat svoje zbraně, tedy kopí co jsem měl na zádech a menší brašnu na stehnu, která obsahovala nějaké shurikeny, kunaie a jeden čistý svitek.

Rukiho reakce je podezřelá. Je ale pochopitelné, že, když už bude v Konoze, bude chtít si prohlédnout i její historická místa, případně si promluvit s nejedním Konožanem. Tsukigakure no shinobi Konohu nenavštěvují často, takže se dá předpokládat, že to je pro nich neprobádané území. Ruki však říkal, že tudy jen prochází, a proto by delší pobyt byl víc než podezřelý.
"Běžte." Řekla stráž mírně kývajíc hlavou na znak souhlasu. Jak dlouho Ruki může ve vesnicí zůstat, stráž neřekla. Proč? Možná zapomněla. Rukimu to na škodu ale určitě není.

Pokývl jsem na náznak vděku a pomalu šel. Divil jsem se, že mě neozbrojili no reálně bych tady měl asi víc problému beze zbraní, ale tím líp jen pro mě. Zmíňka o dnech taky žádná, tak jsem se rovnou vydal se najíst.

Doběhnu rychlým krokem k bráně a zastavím se u té dvojice, funící jako lokomotiva. Tak jsem... ehh... se hnala... hehh... zbytečně. Fotřík doma nebyl, mám jen nějaké dýmovnice a granáty navrch. Co vaše výbava? Nechybí vám něco? Máte všeho dost? optám se jich překotně, až se málem udusím.

Cesta to byla poměrně krátká a utekla až moc rychle. V průběhu cesty jsem se pokusil na některé věci zeptat, ale zůstalo to bez odezvy. Zbytek cesty jsem tedy jen mlčky pokračoval za ní směrem do Konohy.
Když jsme dorazili k bráně, tak se na mě Hana krátce podívala a já se na chvíli střetl s jejím pohledem. Byl to tak ledový pohled, že jsem měl možná i strach pokračovat dále do Konohy. Spíše jsem měl pocit, že bych se měl otočit a zmizet daleko od ní. To ale neudělám dokud nezjistím, co se děje.
Když mi řekla, že mám volno, jen jsem lehce přikývl a vydal se opačným směrem než ona. Ještě jsem kývl na pozdrav těm, co zde byli a pak zmizel. Měl jsem v plánu si na chvíli odpočinout a pak pokračovat v pátrání. (přesun)

Mizuki ho zacala obhajovat. Se zamracenym vyrazem v obliceji jsem ji pozoroval. Jen, jddnu vec o me nevedela. Kdyz se rozhodnu pro nejakou vec a reknu ji nahlas, tak to vazne udelam.
Ale, kdyz se ke me tak rychle priblizila a ja za sebou uz citil jen strom, uvazoval jsem nad zmenou mehk usudku. Pak se mi ale v ocich prehrala minulost, lzi, podrazy, predvadeni se, ponizovani a odsuzovani.
"Gomen, Mizuki." Podival jsem se ji do oci a potom na jeji rty. Srdce mi busilo, o tom zadna, ale po tom co jsem zamitnul ze ho necham byt, jsem se musel ovladat.
"Kso, tak kde je ten Uchiha." Otocil jsem svuj zrak jinam a snazil se zmenit tema, protoze ja si byl jisty v tom ze nazor nezmenim. Kvuli ni jsem ale uvnitr citil ten hnusnej pocit, uzkostlivej, kdyz jsem ji nevyhovel.