Jazero

Spolecne s Mikomi jsme prochazeli kolem jezera. Puvodni paln byl jit rovnou do vesnice ale ja si musel v hlave srovnat myslenky. Preci jen jsem opustil vesnici jen tak tudis sem si musel nest nasledky. Nakonec jsem si sedl na breh reky a premyslel proste jsem nemohl jen tak jit jako by se nic nestalo i kdyz jsem se snazil ale to neslo. Sedel jsem tam a ziral do jezera. Do krasne krystalove ciste vody. Zacinal jsem si prat abych nikdy nikam nesel.

V tichosti jsem jej následovala, jen pár kroků za ním. Nechala jsem ho jít kam si jen přál, ale bylo mi jasné, že bloudí bez cíle. Hledá snad marně nějaké místo, které by mu dopřálo klid? Marný boj.

Opřela jsem se o jeden ze stromů a pozorovala ho. Usadil se u jezera a já mohla jenom hádat jaké myšlenky se mu honí hlavou.
"Přeješ si zůstat sám?"

Sice jsem tu byla jako strážný anděl, ale rozhodně ne bachař.

Nemel jsem moc myslenek kloudnych. Ale nejak jsem to musel prezit. Byla to tvrda realita bohuzel.
"Ne to je vporadku vase pritomnost mi nevadi." Rekl jsem a snazil si dat veci do poradku teda alespon v me hlave. I kdyz to taky bylo celkem neuspesne.

"Dobrá tedy." sklopila jsem hlavu a pokračovala ve svorném mlčení. I já sama měla velmi o čem přemýšlet. Těžko říct, co to všechno mělo znamenat. Mrzelo mě, že by bývalo snad lepší, kdybych se do toho vůbec nemotala. Na druhou stranu, kde by Hikaru skončil? Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Nikdy nemůžete stoprocentně říct, co vás čeká. Kupříkladu já věřila právě teď tomu, že nás čeká dlouhé ticho.

Po Chvili mlceni sem se to rozhodl porusit. Spise me zajimalo par veci a proc nevyuzit te samoty kdo vi kdy se to jeste stane takhle.
"Emm.. Mikomi Kolik vam vubec je? A Mate nejakeho pritele?"
Tak nejak me napadlo ze mi asi jedna prileti. Ale co zmuzu vrtalo mi to hlavou a navic lepsi premyslet o necem takovem nez neco co me dohanelo k silenstvi.

"Kdo se moc ptá, moc se dozví." odbyla jsem Hikara možná až příliš krutě. Možná časem dostane šanci poznat, že své soukromí si hájím nadevše. Náhle mi vidina naprostého ticha nepřišla až tak špatná.

Tak to bylo krute. No pak mi doslo ze mozna o tom nechce mluvit. A to jsem respektoval.
"Dobre tedy." Byla posledni slova co ode me mohla slyset. Nakonec jsem se vratil zpet ke svym myslenkam ktere byly stale ve stjnem chaosu jako pred chvili.

Uz byla noc Pritomnost mikomi mi nevadila ale na chvili jsem usoudil ze bude lepsi kyz se pujdu projit a o samote.
"Mikomi ja se pujdu na chvili projit za chvili jsem zpet." Rekl jsem a pak jsem se vydal pryc po brehu jezera ani nevim kjak jsem se dostal az sem ale byl jsem hodne daleko no zdrejme to zpusobilo to ze jsem byl zamysleny.

Klidna prochazka se zmenila v jeste horsi pruser nez jsem byl.
Uz sem sem si myslel ze se vratime do vesnice jen tak. Nakonec jsem se zmohl jen na jedine.
"To mam teda radost."
Bylo jedine co jsem ze sebe dostal. Zase do pruseru sem se dostal. bytla moje myslenka.

To ze se chvastal nejakou zbrani. Me celkem vytocilo. Aktivoval jsem Byakugan
Jenz mi dal vyhodu jelikoz Byakugan vidi rychle predmety darilo se mi uhybat. Pote jsem vytahl jednu kourovou bombu a tu vyhodil Kour mi dal chvili cas na premysleni, co dal ja narosdil od nej videl a mel moznost uskocit do strany kde me nemohl videt.

Dym my poskytl dost casu abych poskladal pecete na Kawarimi a on nemel potuchy co se tam delo i kdyz vyskocil na strom melo to nevyhodu ze jsem vedel o vsem co dela. Sporovnani dosahu Mikomi a meho Byakuganu jsem byl bridil ale tak daleko aby se dostal z meho dohledu nebyl. Jakmyle se dym rozestoupil uz na pritomneho letely Kunaie s vybusnymi listky. Vedel jsme ze jsem v kasi. Ale nechtel jsem pouzit svou techniku nebylo by to moudre i kdyz jsem ji pouzil jednou ale jeji nasledky jsem znal.

Mel Pravdu zasahl jen spalek dreva kdezto sjem se obevil zenim a do jeho zad jsem pouzil Hakke Hasangeki (drtič hor) Mel smulu v tom ze nemel sanci se ani otocit vse bylo az moc rychle na to aby neco podnikl. Doufal jsem ze to rozbyje to jeho brneni. Bylo mi jasne ze to nebude jen tak vzhledem k te jeho zbrani predpokladal jsem ze taky to bude nejaka forma zbrane. A doufal jsem take ze so rozbije Hubu o nejaky ten strom. Ale stale jsem byl v pozoru pred utokem podobneho typu.

To co se stalo me moc neprekvapilo teda ano ale ne nejakextra. Teda to ze na me pouzil muj vlastni utok to me vyvedlo z miry znacne. Jen co jsem narazil do stromu sem se rozhodl udelat zoufaly krok. Postavil jsem se a z koutku ust si setrel krev. Pri stavani jsem vsak nenapadne vytahl nekolik vybusnych listku. Pote se postavil do pozice na Hakke Rokujūyon Shō "Nepodcenuj me!! Mohlo to vypadat jako ze mi to nedochazi. A Taky sem predpokladal ze se nebude ani pokouset branit. Pokud si byl az tak jisty ze jej nezranim. Ucel byl jediny rozptylit jej od meho praveho ucelu. Behem nekolika uderu jsem mu umistil nekolik vybusnych listku po castech brneni kde to nemohl videt. Jedina sance pro me byla znicit to brneni. Jeden listku jsem umistil primo do tygri tlamy. Neslo o utok zalozeny na cakre. i kdyz jsem prisel o nejakou cakru doufal jsem ze to nebude marne. Rychlost Hakke Rokujūyon Shō byla velka na to aby nekdo zaznamenal co se deje jen pouhym okem.

Muj dalsi utok my nevysel. A to ze se zacal jeho mec zase hybat nebylo moc privetive. Nestacil jsem se plne vyhnout ale taky jsem nebyl nejak vazne zranen. Uskocil jsem dozadu a snazil se prijit na zpusob jakym tohle vubec prezit. Bylo to spatne a hodne. Mikomi nemela ani potuch co se tu delo a ja ji ani do toho nehodlal zatahovat. Jednoduse jsem vedel ze to nevyhraju. vzal jsem 2 Kunaie a pripojil na ne strunu pro pozsejsi pouziti mel jsem v planu je pouzit jelikoz zatim pouzival k Utoku pouze jednu cast mece a stale mu zbyvaly dve.

Tohle je zle. Pomyslel jsem si. Nezbyvalo nez zvysit  uroven obrany. Dokonce i na pokon rychlosti a ne li nezm byl stale schopen reagovat na jeho utoku coz bylo jedine stesti. nezbyvalo mi nez to risknout.
"Drak proti drakovi" Jūho Sōshiken (Jemný krok: Lví pěsti)- Jūho Ryuuken (Jemný krok: Draci pesti) Rezal jsem svymy pestmy pokryte cakrou ve tvaru Dracich hlav.  Coz jsem doufal ze  poskodi jeho mec anebo dokonce uplne znici. Tahle technika byla  jedna zmala jenz by i na ukor odsavani cakry mela byt schopna   mi pomoct na chvili nez neco vymyslim.