Jazero

pro **Hikaru Hyuuga** Tue Aug 12, 2014 4:19 pm

First topic message reminder :

Pokojné jazierko na hranici Kawa no Kuni (川の国, "Zem riek")
a Hi no Kuni (火の国, "Zem ohňa"), obklopené ľudskou rukou nerušenými úkazmi matky prírody. Jedná sa nepochybne o prakticky dokonalé miesto na prechádzky a odpočinok.

pro **Shinobi** Mon Aug 18, 2014 7:17 pm

RINJIRO (RAIYOKU)

Hikarove slová sa za týchto okolností nepočúvali dobre.
V istom zmysle mal pravdu. Moje minulé ja skutočne v nádeji, že sa celá šlamastika napokon vyrieši, zanechalo nejaké stopy, ale spoliehal som sa na to, že po tom, čo sa stalo, sa ich Naoto zbaví. Urobil som mnoho chýb, ktoré som si neskôr vyčítal, ale naozaj som si myslel, že ak proste zmiznem z ich života, budú šťastne žiť pod ochranou súčasného vodcu klanu Hyuuga. Teraz už ale zjavne nebolo cesty späť. Tak sa zdá, že budem musieť ísť s pravdou von.

"Tak teda dobre! Prišiel čas upokojiť sa," prehovoril som.
"S tým, že si sa dozvedel viac, než som plánoval, rovnako ako s tvojou zvedavosťou už asi nič neurobím. Ak teda hovoríš, že za to všetko môžem ja, mám riešenie. Ak odprisaháš, že sa po tomto v pokoji vrátite do vašej dediny, poviem ti úplne všetko, čo budeš chcieť vedieť. Toto je môj posledný návrh. Tvoja mama mi kedysi povedala, že vaše oči dokážu rozoznať, ak niekto klame. Pokojne ich využi, ak budeš mať nejaké pochybnosti..." dostal som sa už konečne definitívne k veci.

pro **Hikaru Hyuuga** Mon Aug 18, 2014 7:34 pm

A bylo to tu zase tak nebo onak jinak mas smulu.
"Dobra tedy jak vidim nemam jinou moznost. Neni to fer kdyz po nas nekdo jde. Ale budis souhlasim stvym navrhem." Ackoliv nerad musel jsem souhlasit.
"Proc si odesel, co je s mamou. A O co tady sakra jde proc po nas jdou?!
Tohle byly zakladni veco co me ted zajimaly.

pro **Shinobi** Mon Aug 18, 2014 8:44 pm

RINJIRO (RAIYOKU)

Bolo zrejmé, že odpovediam sa už nevyhnem.
"To si mohol rovno povedať, že chceš vedieť všetko... nuž teda dobre. Asi nemá zmysel, aby som požiadal o súkromie..." dodal som už len na záver a konečne sa rozhodol začať.
"Skôr, než sa dostanem k tomu, prečo som odišiel, by som ti mal objasniť, prečo som v prvom rade prišiel. Neviem, čo všetko ti Naoto-san povedal, ale ubezpečujem ťa, že je to komplikovanejšie, ako sa na prvý pohľad zdá. Dúfam, že máš jasnú predstavu o tom, ako to vo svete funguje."

"Ninja dediny sú zoskupenia niekoľkých klanov a výnimočných jedincov, ktoré zodpovedajú za plnenie misií v rámci zachovania poriadku v príslušných zemiach. Každý mocnejší ninja národ má ale okrem peňazí, ktoré dostáva za riešenie problémov bežných zákazníkov a vybraných skupín, ešte aj finančnú podporu feudálneho pána tej danej krajiny. Menšie, samostatné dediny, majú ale podstatne väčšie problémy s prežitím. Určite ti je jasné, že ich chod nemožno financovať len z občasných ziskov z plnenia jednoduchých úloh," poskytol som dôkladné vysvetlenie.

"Presne preto sa vo svete vyskytujú aj špeciálni shinobi. Predpokladám, že to nie je prvýkrát, čo sa stretávaš s pojmom Yōhei Ninja (傭兵忍者, "žoldniersky ninja"). Sú to väčšinou práve nukenini, ktorí vzhľadom na to, že opustili dedinu, potrebujú získať peniaze inak, prípadne výnimočne nadaní jedinci, ktorí si s vidinou lepšieho zárobku chcú nájsť svoje uplatnenie bez záväzkov k nejakej dedine. Tých si zväčša najíma podsvetie, v niektorých prípadoch boháči, ktorí potrebujú vykonať niečo, na čo by žiadny z väčších ninja národov nepristúpil. Ja nespadám ani do jednej z menovaných skupín, no predsa som bol nútený stať sa presne takýmto shinobim..." dostával som sa konečne k veci.

"Dedina, z ktorej pochádzam, bola malá, chudobná a bezvýznamná. Dlhé roky sa snažila v tomto chaose prežiť, ale pod nátlakom tých mocnejších postupne prišla ešte aj o svojich posledných zákazníkov. Jedného dňa sa ale objavila záchrana. Zavítal k nám súčasný daimyo z Kawa no Kuni osobne. Dedina dostala prostý návrh. Mala mu poskytnúť služby svojho najlepšieho ninju a vyslať ho vo vlastnom mene na protizákonnú misiu. Neprichádzalo do úvahy, aby za niečo také vo svojom biednom stave prijala zodpovednosť, preto zo mňa urobili žoldáka a vydali ma do jeho rúk, výmenou za slušné peňažné odškodnenie. Ak by som bol navyše úspešný, feudálny pán prisľúbil, že ich bude podporovať aj v budúcnosti. Nemal som na výber. Musel som zachrániť dedinu aj za cenu toho, že napácham veľa zlého. Predpokladám, že chápeš, o akú protizákonnú misiu šlo. Čo všetko o tom vieš?"

pro **Hyuuga Mikomi** Mon Aug 18, 2014 8:58 pm

Když už bych si myslela, že historie našeho klanu neskrývá žádné tajemství a smutný příběh, vždycky by se našel další a další. Seděla jsem potichu jako myš, neodvažovala jsem se do jejich rozhovoru vstoupit, ani komentovat Rinjirovo vyprávění. O některých věcech jsem měla tušení, ale spousta toho byla nového i pro mne. Doufala jsem, že ta počáteční hádka byla jen nutné zlo, aby byly ledy prolomeny. V podstatě Hikaru a Rinjiro působili jako taková normální rodinka.

pro **Hikaru Hyuuga** Mon Aug 18, 2014 9:01 pm

Takze preci jen to byla pravda.
"Takze vim si tohle.
Jeho úlohou bolo dostať sa do našej rodiny, počať dieťa s členkou Hyuuga klanu a pripraviť ho o oči skôr, než dovŕši vek na to, aby mu bola na čelo umiestnená pečať. A tým dieťaťom... si mal byť ty,
"Tvoj otec však napokon predsa len nebol zlým človekom. Na svojej misii urobil tú najväčšiu chybu zo všetkých - jeho láska k Hikari prerástla v niečo skutočné. Neschopnosť pripraviť vlastné dieťa o oči a zradiť svoju milovanú ho doviedla k tomu, že sa mi priznal a následne v snahe ochrániť ťa opustil dedinu. Nanešťastie ho však potom, ako si dovŕšil vek štyroch rokov a na čelo ti bola umiestnená pečať, nasledovala aj samotná Hikari, ktorá nezniesla pomyslenie, že by naňho mala zabudnúť.
Opakoval jsem Naotova slova jelikoz to se nedalo zapomenout. Spise sem cekal jeho verzi ale ta se potvrdila. Ted jsem cekal co mi k tomu doda.

pro **Shinobi** Mon Aug 18, 2014 9:56 pm

RINJIRO (RAIYOKU)

Po vypočutí si úplne presnej interpretácie toho,
čo mu Naoto povedal, som sa neubránil protivnému komentáru.
"Tse, ten si servítku pred ústa nekládol," povzdychol som si.
"Vlastne to bolo komplikovanejšie. Ako som už povedal, dedina za to nemohla prebrať zodpovednosť. To ale platilo aj pre onoho feudálneho pána a jeho priateľov z podsvetia, preto spoločne vymysleli spôsob, ako sa vyhnúť podozreniu. Nebol som jediný podobným spôsobom vybraný ninja. Získali ešte ďalších piatich, samozrejme z iných ninja dedín. Mali sme sa dať dokopy a vytvoriť organizáciu, ktorá sa bude akože zaoberať zbieraním výnimočných očí pre ich schopnosti. Tak vznikol ten mýtus s "lovcami očí". Každý dostal iný cieľ a tým mojim bol byakugan."

"Šanca, že by som len tak prenikol do Konohagakure
a nejakým zázrakom uniesol člena hlavnej rodiny, bola nereálna. Niečo také som si nemohol dovoliť. Muž, ktorý sa v tej takzvanej organizácii hral na nášho vodcu, preto zosnoval odporný plán. Ako vidím, už si sa o ňom dopočul. Na splnenie misie sme mali celé tri roky, takže táto možnosť sa naozaj zdala byť najjednoduchšia, obzvlášť s prihliadnutím na problémy, ktoré v tom čase Hyuuga klan mal. Spočiatku som bol proti. Táto myšlienka sa mi hnusila, ale časom, keď už traja z nás behom svojho snaženia prišli o život, som si uvedomil, že to asi inak nepôjde. Keďže som mal povesť žoldniera, nie nejakého prostého nukenina, Konoha ma pod vidinou získania nových techník prijala. Nejaký čas som strávil v cele a pod kontrolou ANBU, ale napokon mi dovolili stať sa jedným z nich. Vtedy som spoznal tvoju mamu, Hyuugu Hikari," dostal som sa už konečne k tomu, čo chcel Hikaru s najvyššou pravdepodobnosťou počuť zo všetkého najviac.

"Naoto-san mal pravdu. Márne som bol učený,
aby som sa stal nemilosrdným shinobim... nedokázal som potlačiť svoje prirodzené túžby a stal sa obeťou niečoho, čomu by sa všetci v mojej pozícii mali za každú cenu vyhnúť - lásky. Bola to nádherná, inteligentná, ctižiadostivá žena, ktorá zohrávala akúsi pomyselnú úlohu ideálnej vysloboditeľky klanu z ich pút nenávisti. Práve preto sa od nej ale väčšina členov dištancovala. Pre niektorých bola nedosiahnuteľným cieľom, pre iných nenávidenou osobou, keďže im svojim jednaním dávala najavo ich chyby."

"Zblížiť sa s ňou pre mňa nebolo náročné.
Bohužiaľ... nie, našťastie som sa s ňou ale zblížil až príliš. Keď som mal navyše prvýkrát možnosť držať svojho novorodeného syna v náručí, bolo mi jasné, že nikdy nebudem schopný vykonať niečo tak nehorázne kruté. Nedokázal som to. Zapredal som svoju vlastnú dedinu. Obetoval som svoj domov výmenou za to, aby ste mohli žiť šťastný život. Tu sa to ale začalo komplikovať. Vedel som, že na to, aby som vás ochránil, musím povedať pravdu a odísť, ale dokonca aj potom, ako som sa s tým zveril Hikari, odmietala ma znenávidieť. Snažil som sa byť hrubý. Povedal som jej, že k nej nič necítim, ale bolo to všetko úplne zbytočné. Neustále tvrdila, že jej jej oči umožňujú vidieť, že klamem, a jedného dňa, keď budeš dosť starý na to, aby si nebol v ohrození, sa ma vydá hľadať a privedie ma naspäť. Preto som šiel za Naotom a požiadal ho, nech na vás dohliadne. Nech ti umožní prežiť šťastné detstvo v starostlivosti milovanej mami. Nechcel som, aby ma ktokoľvek z vás hľadal, ale obaja ste neuposlúchli..." vysvetlil som mu dosť jasne, jak to bolo s mojim odchodom, zodpovedajúc mu tak jeho prvú otázku. Zostávali ale ešte ďalšie dve.

pro **Hikaru Hyuuga** Mon Aug 18, 2014 10:40 pm

To co rikal nevedel jsem jestli mu mam verit ze to bylo tak . Ale na druhou stranu nemel duvod lhat.
"Me stastne detstvi bylo pouze do doby nez jsem ziskal toto a Mama odesla."
Jazero - Stránka 5 Images?q=tbn:ANd9GcTXC8mO7HXmvQXX_FuP9_VyU2Ef588FoAZ_e36YLaDQ2xusnlEmog

Jazero - Stránka 5 Images?q=tbn:ANd9GcTXC8mO7HXmvQXX_FuP9_VyU2Ef588FoAZ_e36YLaDQ2xusnlEmog

prsty jsem zvedl obvaz a ukazal svou proklatou pecet.
"Od te doby se ke me temer vsichni z klanu chovali jako bych nebyl clovek. Mluvily o me jako o Tom a te veci. Temer kazdy z klanu se ke me otacel zady jako bych neexistoval. Myslys ze mi nekdy nekdo pomohl se naucit nejakou techniku? Ne jedine co jsem mel k dispozici byly svitky, Bolest a zraneni jenz jsem si pri treninku zpusobil. To byly mi ucitele." Mozna az ted Mikomi teprve slysela pravdu o tom jak jsem se citil a jak jsem vubec musel bojovat abych se dostal i na nynejsi uroven. Nebylo to jednoduche vubec ne zezacatku ma zraneni byla vazna ale postupem casu uz to nic nebylo cim vice zraneni jsem utrpel tim snazsi bylo se jim vyhnout v budoucnu.

pro **Shinobi** Mon Aug 18, 2014 11:12 pm

RINJIRO (RAIYOKU)

Navzdory všetkému som rozumel jeho rozhorčeniu.
"Presne preto som chcel, aby ostala s tebou! Keby ti Hikari bola oporou, mal by si nádej na šťastné detstvo, ale... ona bola skrátka až príliš idealistická! Tvrdila, že verí tomu, že ma dokáže priviesť späť... nepriala si šťastie iba pre teba a pre seba, chcela ho pre nás všetkých... ale ja som bol stratený prípad. Ak by sa o tomto dozvedeli ANBU, rozhodne by ma nenechali len tak... navyše som sa stal terčom jak mojich bývalých krajanov, tak aj môjho zamestnávateľa... nebola pre mňa šanca. Ušiel som za jedinou osobou, o ktorej som vedel, že ma nevydá. Tá mi vybavila miesto v Yakintaro Gyōkai (業界, "spoločnosť Yakintaro"). Po vyše troch rokoch som sa ale dozvedel strašnú vec..."

"Nanešťastie sa mi donieslo, že tvoja matka, Hyuuga Hikari,
sa ma predsa len vydala hľadať. Skôr, než sme sa ale znova stretli, ju našiel niekto iný. Bol to práve daimyo Kawa no Kuni. Zo dňa na deň som odišiel z podniku, v ktorom som sa skrýval, a vydal sa ho prosiť o to, nech ju nechá tak. Neuveríš, čo mi na to ten odporný hajzel povedal. Tvrdil, že to berie tak, že som mu napokon predsa len dodal byakugan, aj keď s nepotrebnými časťami navyše, takže mi odpustí moje zlyhanie. Prisahal, že ak sa mu podvolím, neskriví na Hikari ani len vlások. Predsa len si bol vedomý toho, že ak by ju zabil, o jej oči by ihneď prišiel, takže som vedel, že ju udrží pri živote... ale rovnako tak som vedel, že ak sa budem i naďalej vzpierať, tvoja mama bude nehorázne trpieť. Ten sv*niar využil moju lásku proti mne a zotročil si ma..."

"Nerád to hovorím, ale netuším, čo je s Hikari. Nemyslím si ale, že by jej mal dôvod ubližovať. Predsa len som vykonal všetko, čo odo mňa chcel. Stal som sa ninjom v dedine, z ktorej by v najbližších rokoch chcel urobiť novú mocnosť, Tanigakure, a odtiaľ priamo pod jeho velením plním misie, skoro ako keby som bol typický ANBU v rukách kageho. Prišiel som úplne o všetko - o svoj domov, svojich priateľov a krajanov, o rodinu a dokonca aj slobodu v nádeji, že ty a tvoja mama nebudete musieť trpieť."

"To jediné ma držalo pri živote. Dôvod, prečo som klamal o tom, že nie som tvoj otec, spočíval v tom, že som jeho hnusné paprče chcel udržať čo najďalej od teba, ale nepodarilo sa. Neviem si predstaviť, kto iný by na vás mohol poslať vrahov z Takumi no Sato. Pravdepodobne vás chcel odstrániť kvôli tomu, aby ste vo mne náhodou neprebudili pochybnosti. Alebo mi tým chcel ukázať, že ma má pevne vo svojej hrsti, čo ja viem... na tom nezáleží. Podstata je, že ak máš naozaj čo chrániť, mal by si zabudnúť na svojich rodičov a ich hlúpe chyby... a žiť svoj vlastný život. Odmietam dopustiť, aby si sa do toho zaplietol aj ty..."

pro **Hikaru Hyuuga** Tue Aug 19, 2014 12:27 pm

"Jestly jsi si toho nevsiml jsem v tom uz zapleteny." ale kdyz rekl to ze ji tam nekde drzi i na svuj bydny stav jsem nejakym zazrakem aktivoval sve cakrove brneni. "Ten parcha*t" a pratil do stromu. Ktery se zlomil a dopadl kousek od Ritsuko. Rinjiro mohl mozna poprve videt skutecne techniku kterou vymyslel ackoliv ji nikdo nedokazal ovladnout. Jakmyle strom dopadl me brneni se deaktivovalo. A Ja se snazil popadnout dech. "Sory to nebylo planovane." Dodal jsem jeste.

pro **Hyuuga Mikomi** Tue Aug 19, 2014 5:39 pm

Stále jsem jen tiše naslouchala a sledovala dění okolo sebe. Tak nějak jsem si nepřiznávala, že se mě to týká a že v tom začínám být nehezky zapletená. Hikara popadl rage a opět se pokoušel vyvádět něco, nač by si měl minimálně pár dní nechat zajít chuť. To já jsem se rozhodla léčebný plán dodržovat opravdu poctivě.
"Neubliž si." pravila jsem směrem k Hikarovi tento den již po druhé, ale měla jsem takový hloupý pocit, že to bude beztak houby platné. Čemu tím ale pomůže? Ničemu. Maximálně riskuje, že mu praskne cévka a Ritsuko zase bude mít práci navíc. Povzdechla jsem si a přemýšlela, co si počít dále.

pro **Shinobi** Tue Aug 19, 2014 6:18 pm

RINJIRO (RAIYOKU)

Všetci prítomní teraz už vedeli prakticky všetko.
To isté s najvyššou pravdepodobnosťou platilo aj pre Ritsuko. Je možné, že by som si za normálnych okolností vyžiadal jej odchod, ale bolo mi jasné, že ak som sa už konečne odhodlal k návratu do minulosti, urobí všetko preto, aby som to povedal aj jej. Rozprávať o tom dvakrát po sebe by sa mi ale veru nechcelo. Pri pohľade na Hikarovu reakciu som ale nebol ani trochu nadšený.

"Nie, to teda rozhodne nie si! Sám si to naznačil,
s radosťou to poviem za teba! Ani jeden z nás sa nemôže nazývať tvojim rodičom! Ja som len ninja, ktorý bol poverený tým, aby ti ukradol oči, pričom Hikari riskovala tvoju samotu len preto, pretože na mňa nemohla zabudnúť! Okrem krvi s nami nemáš nič spoločné! Urobíme to tak, ako som povedal! Ako náhle sa vrátite do Konohagakure, som presvedčený o tom, že to vášmu potenciálnemu vrahovi nebude stáť za to, aby v tom pokračoval. To je moje posledné slovo. Nezabúdaj, že máme dohodu. Ritsuko-chan, to stačí. Postaraj sa o to, aby obaja navštívili nemocnicu," zobral som telo už stabilizovanej Moeru a odišiel s ním hlbšie do lesa.

KUROHANA RITSUKO

Každé Rinjirovo slovo mi spôsobovalo nával emócií.
Po tomto som skutočne nevedela, čomu mám veriť. Nášho feudálneho pána som totiž nikdy nemala možnosť spoznať osobne, takže ho doposiaľ nebol žiadny dôvod súdiť, ale po tomto som pochybovala o tom, či ešte vôbec stojím o svoju pozíciu. Viac než to ma ale zožieral fakt, že ninja, ktorý predstavoval môj pomyselný vzor, bol vlastne iba nešťastnou obeťou vydierania a našim väzňom. Pripadala som si, ako keby celý môj ninjovský život bolo iba jedno veľké klamstvo.

Až do doby, než Rinjiro aj s Moeru definitívne odišiel,
som sa nezmohla na jediné slovo. Ako náhle som sa už viac nemusela sústrediť na liečenie, pod návalom únavy a psychického šoku nezabránila nariekaniu. Bez známky života som bezvládne sedela a hľadela do zeme, pričom sa mi z očí valil vodopád sĺz. Vedela som, že moja misia ešte nekončí a je nutné, aby som Mikomi a Hikara odprevadila do nemocnice, ale v tejto chvíli som skrátka potrebovala čas, než sa budem môcť opäť sústrediť na povinnosti. Bolo nevyhnutné, aby som nazbierala sily, a to po fyzickej i psychickej stránke.

pro **Hikaru Hyuuga** Tue Aug 19, 2014 6:28 pm

To co jsem nasel nebylo co jsem hledal. Dost dlouho jsem nic nerikal a jen premyslel. MIkomi si mohla domyslet o cem premyslim. Ale bylo to zbytecne nebyla sance ne ted abych neco udelal. Veril jsem tomu ze pokud bych se rozhodl jit pro matku Mikomi by s nejvetsi pravdepodobnosti sla semnou a to jsem nemohl dopustit. Uz byla zapletena az prilis ve vecech se kterymi nemela nic spolecneho.
"Myslim ze bychom meli Jit Mikomi-sama zpet do vesnice." Tohle byla asi nejtezsi volba v mem zivote. Obetovat rodice jen kvuli ostatnim. Ale vedel jsem ze by zdrejme nedopadlo dobre.

pro **Hyuuga Mikomi** Wed Aug 20, 2014 5:38 pm

Co se honilo Hikarovi hlavou jsem mohla skutečně jen odhadovat. Stále se tvářil stejně. Pod jeho maskou se však musel skrývat hotový pocitový guláš. Když navrhl návrat do vesnice, pouze jsem kývla. Byla to jeho věc, jeho rodina a já se rozhodla respektovat jeho rozhodnutí, ať už bude jakékoliv. Přesto jsem se nemohla ubránit drobnému podezření.

Kdo mě však nenechal o tom co cítí na pochybách, byla Ritsuko. Právě zažila velmi nepříjemný šok a pravděpodobně se cítila zrazená vším, co doposud znala. Teprve teď se dozvěděla krutou pravdu o tom, co je onen feudální pán zač. Pro koho se tu vlastně celý život namáhá. Nikdo jiný než bezcitná stvůra. Co se však týká mé osoby, já nemám srdce z kamene. Posadila jsem se vedle ní a položila jí ruku kolem ramen. Vážně mě její nářek vyděsil a z velké části jsem se za to cítila zodpovědná.
"V pořádku?" otázala jsem se, když se trochu utišila.

pro **Shinobi** Wed Aug 20, 2014 7:42 pm

KUROHANA RITSUKO

Môj psychický stav v danej chvíli rozhodne nebolo možné považovať za dobrý. Zotriediť si myšlienky bolo prakticky nemožné.
"To je... v pohode... dajte mi chvíľku..." prehovorila som s ťažkosťami, pričom ma i naďalej neopúšťala depresívna nálada. Bolo zrejmé, že sa z toho tak skoro nespamätám, ale i napriek tomu som sa snažila dať dokopy aspoň dočasne. Predsa len bolo nutné, aby som úspešne dokončila svoju misiu. Na ostatné bude čas neskôr.

"Fajn... myslím, že som v poriadku," ozvala som sa už zasa konečne po necelých desiatich minútach mlčania a nariekania.
"Ospravedlňujem sa za svoje nervové zrútenie. Nie som v pozícii, kedy by som si podobné veci mala dovoliť. Sľubujem, že minimálne do konca misie už nevypustím ani jedinú slzu," zaumienila som si nahlas a pokúsila sa o úsmev.
"Hikaru-san... predpokladám, že budete naliehať, aby ste mohli ísť po vlastných, ale prosím... použite ma aspoň ako oporu," navrhla som nežne. Po všetkých tých prekvapeniach a zdržovaní konečne nadišiel čas, aby sme sa premiestnili do nemocnice.

pro **Hitomi Yamada** Thu Aug 21, 2014 3:40 pm

Doběhla jsem na místo, které jsem neznala. To jsem potřebovala. Být sama...Vážně jsem to potřebovala? Nepotřebovala jsem náhodou mít u sebe osobu, která by mě objala a řekla mi: ,,Bude to v pořádku věř mi."
Zpomalila jsem a krokem jsem došla k jezeru. Pomalu zapadalo sluníčko. Bylo tu takové ticho. To mě dusilo snad ještě víc. Vyzula jsem si boty a vlezla do jezera. Když mi voda byla po kolena, zastavila jsem se. Potřebovala jsem pomoct, tím jsem si byla jistá, jen jsem nevěděla proč a jakou a čí vlastně..Umístila jsem svou pravou ruku na místo, kde je srdce. Bolelo to, svíralo se mi všechno. Kdy jsem byla opravdově šťastná? Byly takové okamžiky...Ale to jsou jen okamžiky. Z očí mi vytryskly slzy. Rozbrečela jsem se jako malá holka, kterou jsem nejspíš stále byla.
,,Nesnáším svůj život." zamumlala jsem a podívala se před sebe a nakonec do té oranžové zapadající koule.
Zhluboka jsem se nadechla a dala si ruce k ústům. ,,NESNÁŠÍM SVŮJ ŽIVOT!!" zakřičela jsem tu proklatou větu jak nejvíc jsem dokázala. Dusivý pocit ovšem nepřestal. Nezmizel. Stála jsem ve vodě a plakala. Stála jsem tam, jako kdybych čekala, že se něco stane. Nakonec jsem se obrátila a vyšla na břeh. Posadila jsem se do trávy a objala kolena. Z očí se mi dál řinuly slzy a já se přes ně dívala, jak se den krátí a pomalounku nastává večer.
Jazero - Stránka 5 21_Sad%20Girl%20from%20Anime_unknown

Jazero - Stránka 5 21_Sad%20Girl%20from%20Anime_unknown

pro **Hyuuga Mikomi** Thu Aug 21, 2014 7:18 pm

Ritsuko a Hikaru zdá se nepotřebují mou pomoc. Nepochybovala jsem o tom, že do nemocnice se dostaneme, jen to bude trošku déle trvat. Nechala jsem je jít napřed a sama se trochu pozdržela. Jako by toho nebylo pro dnešek málo, zaslechla jsem další nářek. Beze slov jsem věnovala těm dvěma krátký pohled. Kývla jsem na ně a zmizela. Doženu je později.

Jazero - Stránka 5 Tumblrfdf

Lokalizovat onu osobu, nemohlo být pro byakugan složité. K mému překvapení se křik ozýval jakoby z jezera, ale momentálně jeho původce pravděpodobně seděl na břehu, v trávě. Nebylo to daleko. Vykročila jsem jejím směrem a nutno dodat, že mě její chakra překvapila. Kdysi jsem ji musela vidět. Znám ji. Ale odkud?

Pospíchala jsem. Během pár vteřin jsem hleděla na záda mladé ženy. Na její vlasy. Zmatek vystřídal úlek. Může to být pravda? V tom případě je něco zatraceně v nepořádku. V hlavě mi začaly vířit vzpomínky na doby dávno minulé. Místo odpovědí jsem však nacházela jen samé otázky. Stála jsem za ní bez jediného slova. Nepochybovala jsem však o tom, že si je mé přítomnosti vědoma. Co udělám, až se otočí?

pro **Hebi** Thu Aug 21, 2014 9:12 pm

Kakashi Hatake..Nepřestane překvapovat ani několik let po své smrti...Kamui má zvláštní schopnosti, dokáže vycítit čakru toho, koho hledá a dostat se k němu, pokud tomu nic jiného nebrání. Dokázal také použít svou schopnost na sebe.
Několik metrů od Hitomi se objevil vír a z něj vyskočil Hatake Kakashi. V jednom oku Mangekyou Sharingan a ve druhém Rinnegan, následek Gedou no jutsu. Byla však otázkou, zdali jej dokáže používat, když je od svého těla vzdálen.
"Hitomi Yamada, bývalá Mizukage...Pověz mi, kde ukrýváte své jinchuuriki a nechám tě na pokoji." Kakashi promluvil a pohlédl svým sharinganem do očích Hitomi. Moc dobře věděla, co to znmaená...Genjutsu...záleželo jen na tom, jestli se podívá..

pro **Hitomi Yamada** Fri Aug 22, 2014 8:08 am

Neseděla jsem zde moc dlouho sama. Slyšela jsem kroky, slabé dýchání a také jsem cítila známou chakru. Jen jsem si neuvědomila hned, že je to ona. Proto jsem se otočila. Jistě. Členka slavného konožského klanu Hyuuga, jejž jsem vrátila odcizený byakugan. Mikomi, která mi pomohla zastavit mého budoucího vraha. Se slzami v očích jsem se na ni pousmála. Byla to docela legrace. Vždyť mám být mrtvá a ne sedět u jezera.
Otevřela jsem ústa, abych ji alespoň pozdravila, ale zacítila jsem slabý poryv větru blízko mě. V čelence se znakem Skryté listové jsem zahlédla obraz někoho, s kým jsem se již setkala. A když na mě promluvil, neotočila jsem se. Nejsem blbá, vím o tvém sharinganu.
,,A ty si myslíš, že ti své chráněnce jen tak vydám?" setřela jsem si slzy.
,,Zdravím tě, Mikomi. Moc ráda tě zase vidím...Škoda jen, že jsme byly vyrušeny." usmála jsem se na červenovlasou dívku.

pro **Hebi** Fri Aug 22, 2014 2:25 pm

Není hloupá. Nemá smysl to zkoušet teď, když už o tom ví, bude si dávat pozor. Vytáhnu z ní informace po boji.

"Jen jsem to zkusil taky někdy po dobrém," pokrčil Kakashi rameny.
Hebi vyslal signál Kakashimu, byl čas zaútočit. Vrhl se kupředu a vyhodil několik shurikenů. Nehodlal nikoho podceňovat. A už vůbec ne Mizukage.

Jazero - Stránka 5 Tumblr_lygniq0BjB1qckh5uo1_500

pro **Hitomi Yamada** Fri Aug 22, 2014 3:35 pm

Jelikož jsem k němu byla zády, neviděl pečetě, které jsem poskládala. Když do mě shurikeny narazily, pomocí Kawarimi no Jutsu jsem se proměnila v pařez. Objevila jsem se za ním. Hodila jsem po něm přibližně po 20 senbonech v každé ruce. Věděla jsem, že tohle mu neublíží, potřebovala jsem ho jen rozptýlit.
,,Nikdo zlej neumí vyjednávat po dobrém." pousmála jsem se. Podívala jsem se na Mikomi, jak na Kakashiho zareaguje ona.

pro **Hyuuga Mikomi** Fri Aug 22, 2014 5:10 pm

I když jsem doufala, že místo otázek naleznu konečně odpověď, nestalo se tak. Vyrušila nás osoba, kterou bych očekávala nejmíň. Hatake Kakashi? Kdo přijde dál? Hashirama Senju? Lee a Gai? V jakém světě to proboha žiju?

Většina shurikenů mířila na Hitomi a zůstala uvězněná v pařezu. Přesto jich pár proklouzlo až k mé osobě. Zkoncentrovala jsem v dlani chakru, jako kdybych tvořila techniku Hinatiných lvích pěstí. Ovšem tento rádoby štít neměl žádný určitý tvar. Pro člověka, který nedával pozor, nebo měl slabší postřeh to mohlo působit dojmem, že jsem shurikeny smetla holýma rukama.

"Mizukage-sama. Vůbec nerozumím tomu, co se tu děje. Ale vím, že se na tohle dívat nestrpím." odpověděla jsem na její dojemný pozdrav ze záhrobí. Připravila jsem se na boj, ale zatím jsem se rozhodla více nezasahovat a nestát Mizukage v cestě.

Skutečně. To co se tu děje, je na palici. Kdokoliv by tak absurdní situaci vymyslel, jistě by byl tím nejmizernějším scénaristou na světě.

pro **Hebi** Tue Aug 26, 2014 2:57 pm

Teď se objevila menší trhlina v plánu. Kakashi neměl přístup k rinneganu a jeho zrak byl značně omezen. Navíc, proti Byakuganu...Objevila se otázka jestli nezdrhnout a poté se neobjevit znovu.
Bylo to tak, jak Hitomi předpokládala, senbony se jen neškodně zabodly do Kakashiho těla. Otočil se a v rukách mu zářily blesky.
"Raijuu Hashiri no jutsu!"

Technika mířila na Hitomi, Mikomi si prozatím nevšímal. Což byla určitě chyba. Doufal totiž v posily.

pro **Hitomi Yamada** Tue Aug 26, 2014 3:47 pm

Kunaie, které na Mikomi letěly, ona sama zastavila. Je soběstačná, věděla jsem, že si poradí, pokud bude potřeba. Kakashi si jí teď ale nevšímal, pustil se do mě. A to pomocí blesků, s elementem, se kterým jsem si moc nerozuměla.
Poskládala jsem pečetě. ,,Hyourou no jutsu." Položila jsem dlaň na zem. Ze země vystřelily kusy ledu, které mířily naproti vlčím bleskům. Led se s nimi měl srazit a poté prasknout. Blesky, to není dobré pro mou podstatu. Kso... Přemýšlela jsem, jak z toho. Tohle nebylo dobré. Snad bych raději hady, než tohle...

pro **Hebi** Tue Aug 26, 2014 4:10 pm

Techniky se vyrušily. Kakashimu se již jednou podařilo zkopírovat Hyouton, tohle je však jiné, je to kekkei genkai ne manipulace s existujícím ledem. Není na to vhodné prostředí. Kakashi tedy odskočil a dopadl ladně na jezero. Shromáždil čakru a začal rychle s pečetěma - jako na gifu.
"Suiton: Suiryuudan no jutsu!" Jazero - Stránka 5 Suiton-suiryuudan-no-jutsu-o

Jazero - Stránka 5 Suiton-suiryuudan-no-jutsu-o

Proč však použil takovouto techniku, kterou jistě ovládala i Mizukage? Co měl Kakashi respektive jeho loutkař v plánu? Zdržet Mizukage či něco jiného?

pro **Hitomi Yamada** Tue Aug 26, 2014 4:35 pm

Můj protiútok se vydařil. Zastavila jsem to. To bylo vše, čeho jsem docílila. A taky jsem měla výhodu v rychlejší skládání pečetí. Asi vteřinu jsem se dívala, jak se nade mnou formuje do čehosi voda. Nezahálela jsem a složila další pečetě. ,,Hyouton: Kokuryuu Boufuusetsu." Já jsem si taky vytvořila draka. Černého, sněžného draka, který se tyčil stejně jako Kakashiho vodní. Kolem nás se díky obrovským elementárním stvoření zvedl vítr i prach. Jako podívaná to bylo skvělé, ale zároveň kdo by to sledoval z povzdálí, tak..Já osobně bych asi trochu ustoupila.

pro Sponsored content

Jazero

Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero

Re: Jazero